Psychologie jako věda

PSYCHOLOGIE – empirická přírodně-společenská věda o psychice člověka (interdisciplinární charakter)
– zkoumá psychické jevy, v posledních letech se dost rozvinula
– psyché = duše, logos = rozum
– původně byla součásti filozofie, samostatná věda se začala vyčleňovat v pol.19. století
– zakladatel: Aristoteles (spis O duši), M.W. Wundt ? laboratoř v Lipsku, žáci šířili učni dál
– předmět: psychika člověka, prožívání, chování a jednání jedince
chce je pochopit, předvídat a formulovat.

PSYCHOLOGICKÉ DISCIPLÍNY
– v důsledku neustálého rozvoje a získávání nových informací o člověku se rozvíjí i psychologické vědy
– dělíme je do tří skup

ZÁKLADNÍ
– obecná psychologie
– psychologie osobnosti
– vývojová psychologie
– fyziologická psychologie
– sociální psychologie
– psychopatologie

SPECIÁLNÍ
– neuropsychologie
– psycholingvistika
– zoopsychologie
– diferenční psychologie
– psychodiagnostika

APLIKOVANÉ
– pedagogická psychologie
– klinická psychologie
– psychologie práce
– poradenská psychologie
– forenzní psychologie
– psychohygiena
– psychologie sportu, umění

Cíl: na základě poznatků psychologie můžeme chování, jednání a prožívání člověka poznávat, předvídat a v souladu
s estetickými zásadami také ovlivňovat, pomáhat formováním osobnosti a jejímu rozvoji:

1.) poznávání lidí (jejich duševních vlastností)
2.) působení na lidi (výchova, léčení, vedení lidí)
3.) uspořádání věcí a podmínek (v nichž lidé žijí – byt, pracovní podmínky a prostředí, fluktuace)
4.) umožňuje nám lépe pochopit vlastní jednání a duševní stavy, ale také chování jiných lidí.
5.) zlepšovat činnost (učení, práci) i způsob života a lépe se orientovat v mezilidských vztazích.

EXPERIMENTÁLNÍ PSYCHOLOGIE (Wundt)
– předmět: zkušenost
– Wundt studoval vztah mez drážděním smyslových orgánů a zkušeností, které dále následovali po reakci

BEHAVIORISMUS (J.B.Watson)
– předmět: chování
– viditelné odpovědí na reakce z okolního světa, jak se člověk na venek chová (stimul => reakce)

REFLEXOLOGIE (I.P. Pavlov, I.M. Sečenov)
– vysvětluje psychické jevy jako funkce reflexivní činnosti

TVAROVÁ PSYCHOLOGIE = gestaltismus (W. Kohler, K. Kofka, E.CH. Tolman)
– zdůrazňuje celek a jeho vlastnosti, vychází ze studia vnímání a dokazuje, že duševní procesy je třeba chápat jako celky (celek je víc, než suma částí)

KOGNITIVNÍ PSYCHOLOGIE (G.A. Kelly, U. Niesser)
– vykládá poznávací procesy jako zpracování informace, navazuje na gestaltismus a obohacuje o TEORII UTVÁŘENÍ VNITŘNÍHO MODELU (obrazu). Zabývá se tím, jak člověk zprac. informace, TEORII PAMĚTI

HLUBINNÁ PSYCHOLOGIE (S.Freud, C.G.Jung, A. Adler)
– psychoanalýza (metoda léčení poruch), dnes jako směr psychologie, zdůrazňuje význam nevědomí pro výklad psychiky, rozšiřuje chápání duševního života

HUMANISTICKÁ PSYCHOLOGIE (A.H. Maslow, C.R. Rogers)
– orientuje se na seberealizaci, chápe člověka jako tvůrce behaviorismem a hlubinou psy., klade důraz na
prožívání životních situací

PROŽÍVÁNÍ – ve vědomí jsou obsaženy vjemy, představy, myšlenky, city a snaha
– předmětem je vnější svět, naše prožitky, stavy organismu, prožívání určuje náš postoj ke světu
– druhy apetence => příjemné, přitažlivé, averze: nepříjemné, odpudivé

CHOVÁNÍ – s prožíváním tvoří nedílnou jednotu
– chování je projev přizpůsobení organizmu k aktuálním nebo budoucím podmínkám
– není mechanickou reakcí, může být vyvoláno obsahy z minulosti nebo předvídáním
– dělení: jednání, konání a řeč (mimika, pantomima)
molekulární (reflex) a molární (spolupůsobení více záležitostí jako celek)
expresivní (bezprostřední) a adaptivní

VĚDOMÍ – psychické děje si uvědomujeme, NEVĚDOMÍ = podvědomí ? neuvědomělé děje
– je spojeno s řečí, lze jej vyjádřit

TÉMA DUŠE V ANTICE
 psychologie je pojata jako nauka o duši
 v antickém Řecku byla duše chápána ve dvojím významu:
a) jako síla oživující tělo (odloučení duše od těla znamená jeho smrt,
(pád z říše života do říše smrti)
b) jako jádro nebo podstata lidské bytosti, dává životu smysl
 je třeba o duši pečovat: pečovat o čistotu duše, znamená žít život v dobru a pravdě,
čistá duše spojuje člověka s bohem, oddá-li se člověk zlu, zatemňuje.
Jeho život ztrácí smysl a naději
 Homér (8.-9. st.př.n.l) – duši si představoval jako ?oživujícího činitele? = ?nositele života?
 Aristoteles (4. st. př.n.l.) – duši chápal jako zvláštní substanci ? dech (nositel života),
výzva k člověku: ?staň se čím jsi?
 Platon – podle něj duše v těle pouze přebývá a posléze odchází, také je nositelem života, duše je uvězněna
v těle ? její pravý život nastává až po smrti.
 Augustin – naznačuje úsilí pohlédnout na vlastní život tak, aby jsme pochopili sami sebe, je nutné postavit
si sám sobe jako otázku ? znamená to nastoupit cestu obnovy sebe sama v čistotě své duše, to
je podmínkou přiblížení a naplnění bohu
 Tomáš Akvinský ? hlásil se k Aristotelovi a zdůrazňuje spojitost člověka se světem přírody
 19. stol. ? pojem duše opuštěn (vlivem přírod. Věd => psychologie se oddělila od filosofie)
– pojem duše nahrazen pojmem ?osobnost?
 20. stol. ? spíše návrat ? tendence vracet se k pojmu duše v jejím původním Arist. Významu;
(např. katolický filosof Tres Montant tvrdí, že ?duše organizuje hmotu,aby vytvořila živé tělo?

TÉMA VĚDOMÍ
 klíčovou postavou je francouzský filozof R. Descartes => razí cestu moderního obratu od zkoumání duše ke zkoumání vědomých myšlenkových pochodů. Duše tak pomalu mizí z centra zájmu ? nahrazena vědomím
 John Locke – jako první navrhuje metodu zkoumání toho, co probíhá v mysli ? tedy ve vědomí
– nazývá to introspekcí ? vše co se děje v mysli, je odvozeno od počitků a vjemů, bez nich by
byla mysl prázdná (?nic není v mysli, co nebylo dříve ve smyslech?)

ZROD PSYCHOLOGIE JAKO VĚDNÍ DISCIPLÍNY
Datum převratného významu je rok 1979 ? kdy Němec W. Wundt zakládá v Lipsku první psychologickou laboratoř. V této době určovali lidé, co je vědní a co ne ? psychologie se chtěla stát uznávanou vědou a tak musela prokázat, že je schopna pracovat experimentálně (v laboratoři). Laboratorní práce byla zárukou, že poznatky jsou ověřitelné a opakovatelné.
Wundt sám vytvořil neuvěřitelně rozsáhlé dílo ? orientoval se na oblast poznávání duševních pochodů. Speciální badatel podle pravidel popisoval fáze průběhu nejrůznějších emocí, např. hněvu. Popisoval fáze, průběh, tělesné stavy, proměny ve vědomí. Zkoumal také smyslové vjemy (vjemové prahy ? jaké intenzity musí dosáhnout podnět, abychom ho začali vnímat.
Další laboratoř byla zřízena v USA Titchenerem. Začíná tak prudký vzestup psychologického experimentování.