Psychologie činnosti

AKTIVACE – uvedení organismu do nějaké činnosti
– struktura: něco se odehraje => vznikne potřeba (akt.účast) => výsledek činnosti
– má určitou intenzitu => 1.) citová reakce (afekt = amok) – nejvyšší
2.) soustředěná pozornost ? intenzivní
3.) relaxované uvolněné bdění
4.) dřímota (od lehkého spánku po hluboký)
5.) kóma (hluboké bezvědomí)
6.) smrt

AKTIVITA ? vnější projev aktivace, činnost, jednání, chování (uvědomělá i neuvědomělá)

JEDNÁNÍ ? vnější, vědomý projev aktivace, pouze když chceme cílevědomě

CHOVÁNÍ ? vnější projev aktivace, hodnocení ze společenského hlediska

MOTIVY – aktivační činitelé – vše do vede k aktivaci, patří sem i zájmy a city
– vnitřní = autogenní (naučit se)
– vnější = heterogenní
– biologické (pudy, emoce)
– společenské
– motivace => celé činnosti, které uvádí do aktivaci
– pohnutka => uvědomělý zdroj aktivace, může udržovat v aktivitě
– motivační dispozice => každý má tendenci k vnitřní motivaci jinou

HRA – činnost, která je individuální nebo kolektivní, nemá ráz užitkové činnosti, pro vlastní potěšení
– typická činnost dětského věku (ale..), hra je dětským učením i prací, výtvor => pochvala!!

– charakteristika => spontánnost, samoúčelnost, dochází k tomu z vlastní potřeby,
silná citová zainteresovanost, podílí se fantazie

– teorie – plynou z otázky: Proč si hrajeme??
teorie nadbytku energie => ve hře se E spotřebovává, uvolňuje, uspokojení potřeb
teorie relaxace => hra je formou aktivního odpočinku
teorie atavismu => zákon kulturní rekapitulace ? ve hře se u dětí postupně projevují činnosti
podobné těm, kterými prošlo lidstvo v historickém vývoji
teorie přípravného cvičení =>úkolem hry je cvičit činnosti, které budou potřebovat
(jediná nejen o dětech)
teorie náhradní funkce => hra umožňuje realizovat sebe samého (zájmy)
teorie funkční příjemnosti =>motivem hry je libost, který se jedinci poskytuje

– druhy – manipulační ? schopnost zacházet s denními předměty, hračkami
(procvičení pohybu, motoriky, rozumový vývoj)
– pohybové ? jízda na koloběžce, škatulata, slepá bába (pohyb, motorika, koordinace, smělost,
odvážnost, pravidla chování, spolupráce, podřízení se kolektivu)
– tématické ? tvořivá hra na role v životě, individuální charakter, improvizace podle skutečnosti,
jasně patrná souvislost s formami lidské práce, předměty mají náhradní symbolický
předem domluvený význam, děti vědí, že je to hra, ale prožívají to doopravdy)
– konstrukční ? výsledkem je výtvor /hrad z písku, lego, 2 varianty fantazie a vzor
– didaktické ? děti někdo vede, výchovně vzdělávací cíle, cvičení paměti, obohacování sl. zásoby

UČENÍ – v širším smyslu => každé obohacování naší zkušenosti během vývoje od narození, učení i živočichů
– v užším smyslu => záměrné, cílevědomé, systematické získávání vědomostí, dovedností a návyků a
osobnostních vlastností, pouze u člověka, zahrnuje učení i zdokonalování
– fáze – motivační ? uvědomění si hodnot, které člověka aktivizují k učení, trvá dlouho
– poznávací ? pronikáme do učebního materiálu, seznámení s problémem
– výkonová ? pochopení, vyřešení, zařazení do vlastního systému, učení zde končí
– kontrolní ? ověření správnosti, aplikace naučeného (zkouška)

– křivka učení – výsledky učení lze změřit v každé etapě
– zachycuje zlepšení učení, ubývání chyb po opakování
– druhy učení –
intelektuální ? pamětní, klasické učení
motorické ? osvojení zručnosti, návyky
sociální ? společenské chování

– faktory: – časové trvání
– tělesný stav (svěžest, zdraví, hlad, žízeň, nespokojenost)
– psychický stav (pozornost, nálada)
– charakterově volní vlastnosti (projevují se v postojích k učení ? svědomí, lenost)
– využívání typových zvláštností (představivost, paměť)
– motivace ? nejvlivnější faktor, absolutní pohnutka, je přímoúměrná výsledku
– aktivita ? myšlení (nejdůležitější podmínka efektivity učení)
– vztah k učební látce
– mikroklima ? prostředí, ve kterém se učíme (osvětlení, hlučnost)
– délka učení ? nutnost přestávek, ochranný útlum
– přecházející a následující činnost ? útlumový vliv má obsahově blízká a intenzivní činnost
– opakování – základní podmínka dobrého osvojení (roste s počtem opakování)

PRÁCE – uvědomělá činnost, výsledkem je výtvor (může mít i materiální charakter)

– druhy práce – fyzická (=tělesná)
– duševní

– činitelé ? ovlivňují průběh a výsledek
povaha práce ? náročnost
osobnostní předpoklady ? dovednosti, návyky
osobnostní vlastnosti 1.) úroveň aspirace
2.) míra osobní angažovanosti
3) charakterové a volní vlastnosti
pracovní motivace
vhodné mikroklima (když není vhodné ? rychlejší únava)
vztahy na pracovišti (styly řízení)

– význam – práce znamená pro vývoj??..
– základní činitel, který přispívá ke vzniku lidské psychiky
o Fylogenetický význam ? umožnila používat a zvelebovat nástroje, vznik řeči
o Historický význam ? zdokonalení nástrojů
o Ontogenetický význam ? zdokonalení procesů, vědomí sounáležitosti)

TVŮRČÍ ČINNOST – tyto činnosti mají podobu dovedností a návyků
– pokládána za nejvyšší projev lidského druha
– když se nějaký problém neřeší na základě zkušeností, ale novým nepoužitým způsobem
– mohou být – rozumové
– pohybové
– výsledky spojují užitečnost + novost (žádný produkt není abs. nový)

– požadavky – speciální schopnosti, fantazie, uplatnění zážitků
– předpokladem je pružnost (nepracovat šablonovitě)
– iniciativa, schopnost nadchnout se, citlivost, inteligence, vytrvalost, E
– angažovanost, radost z úspěchu

– fáze – přípravná ? zájem o problém, sběr materiálů
– inkubace ? dozrávání tvořivého momentu, v mozku se činnosti srovnají
– inspirace ? nápaditost myšlenek, soustředěnost, citové napětí, řešení problému
– tvorba ? intenzivní vytrvalá práce, tvořivá činnost se realizuje, tv.č. zde končí
– ověřování ? jen u některých (vědecké, technické čin.), prověrka správnosti

– faktory ? fluence – schopnost pohotově, lehce, v určitém čase vytvořit co nejvíce
produktů, psychického rázu
– má různou podobu a) slovní (pohotové tvoření slov)
b) figurální (tvořit obrazec)
c) číselná
d) asociační
e) expresivní (slova podle souvislosti)
f) myšlenková (nápady na téma)
– flexibilita ? schopnost pružně vytvářet různorodá řešení problému
– originalita ? schopnost vytvářet důvtipné neobyčejné produkty
– senzitivita ? citlivost k problémům, schopnost všimnou si něčeho,
co ostatní nevidí

– význam – společenská i osobní záležitost
– urychluje společenský pokrok
– produkty přispívají ke zlepšení života společnosti
– přináší uspokojení

TVOŘIVÁ OSOBNOST
 má silnou potřebu něco tvořit
 obvykle vysoká inteligence
 má potřebu i odvahu překračovat hranice konvencí
 zdravé sebevědomí
 víra v úspěch, riskování
 má vysoké nároky k sobě
 nově pojímá minulou zkušenost
 bohatý fantazie, velice silné emoce