Psychologické směry a přístupy & Mýtus náboženství a filosofie

A :: Hlavní směry výkladu lidské psychiky: významné psychologické školy a přístupy
(duše, experimentální psychologie, reflexologie, behaviorismus, gestaltismus, kognitivismus, psychoanalýza, humanistická psychologie, transpersonální psychologie, Aurelius Augustinus, W. Wundt, J. B. Watson, W. Köhler, S. Freud, C. G. Jung, A. Adler, E. Fromm, A. H. Maslow, S. Grof)
DUŠE – předmět zkoumání psychologie, v různých historických epochách drobné posuny ve výkladu jejího významu, ale obecně stojí spíše v protikladu vůči tělu (nepomíjivost, nehmotnost)
 Sokratés – člověk se má starat o „čistotu duše“, žít v dobru a pravdě
 Platón – duše jako putující součást ve světě idejí
 Aristotelés De anima (3 typy duše – rostlinná (vyživování, plození), živočišná (vnímání), lidská (myšlení a cítění) „Staň se, čím jsi.“
STŘEDOVĚK
 Aurelius Augustinus – narazil na problém složitosti poznání duše, i na neschopnost poznat sebe samu – > poprvé poukazuje na problém nevědomí „Stal jsem se sám sobě otázkou.“
 Tomáš Akvinský- duše jako nepomíjivá na rozdíl od pomíjivého těla, lidská duše vyniká nad zvířecí a rostlinnou především svými intelektovými schopnostmi
NOVOVĚK – upoutání pozornosti na vědomí
 René Descartes – racionalista, první zkoumání vědomých myšlenkových pochodů. „Myslím, tedy jsem.“
 John Locke – sensualista, osobnost je formována podněty z okolního prostředí. „Nic není v mysli, co dříve nebylo ve smyslech.“ -> základ pro behaviorismus
 Gottfried Wilhelm Leibniz – člověka vnímá jako monádu, autonomní stvořenou bytost, která má celistvý svět představ, důraz na vrozené vlastnosti – > z jeho koncepcí vychází humanistická psychologie

EXPERIMENTÁLNÍ PSYCHOLOGIE – r. 1879 první psychologická experimentální laboratoř v Lipsku – Wilhelm Wundt
• zkoumání duševních pochodů pomocí introspekce, tj. pozorování sebe sama
• studoval působení fyzikálních jevů na lidský organismus
obdobná laboratoř založena v USA E. B. Titchenerem

 na počátku 20.století dochází k rozrůznění psychologických směrů – > často zcela opačné přístupy:
ELEMENTOVÁ/ATOMICKÁ PSYCHOLOGIE (ASOCIANISMUS) –teprve souhrnem současně probíhajících psychických procesů vzniká celkový vjem (při podráždění jednoho smyslu se vybaví i další charakterictické vjemy vnímaného objektu, prvotně nevnímané)

CELOSTNÍ PSYCHOLOGIE (GESTALTISMUS) – obsahy vědomí se neskládají z jednotlivých částí, ale z vjemu jako z celku, tj. obsah je vnímán všemi smysly současně
• W. Köhler

REFLEXOLOGIE – I. P. Pavlov, Bechtěrev – zkoumání a objev podmíněných a nepodmíněných reflexů

BEHAVIORISMUS – zakladatelem J. B. Watson, považuje vědomí za objektivně nepoznatelné, jedinou možností je tedy zkoumat chování – tj. objektivní vnější projevy člověka
• výchova – přecenění vlivu prostředí a nezohlednění dědičnosti

KOGNITIVISMUS – rozhodující jsou poznávací procesy, které vytvářejí vnitřní obrazy (modely) vnějšího světa
• George A. Kelly

Hlubinná psychologie

PSYCHOANALÝZA – zakladatelem Sigmund Freud, rodák z Příboru na Moravě, vystudoval medicinu a specializoval se na neurologii, pracoval s duševně narušenými pacienty (studie o hysterii, neurastenii ad.)
• nejsilnější vliv na lidskou psychiku mají pudy – sebezáchova, sexuální pud, destrukční pud smrti
• ústředním pojmem libido – touha po dosažení slasti – skrytý smysl lidského jednání
• konflikt nastává mezi principem dostupné reality a libidem -> člověk své touhy a představy vytlačuje do nevědomí, nevědomí tak může později skrytě ovlivňovat vědomé chování, nebo se jeho obsahy objevují ve snech – > dílo „Výklad snů“
• struktura osobnosti má 3 složky:
 Ego = já, vědomá část, obsahuje uvědomované obrazy vnitřního a vnějšího světa – rozum, myšlení
 Id = ono, nevědomá pudová složka – všichni lidé zde mají stejný nebo velmi podobný základ
 Superego = nadjá – svědomí, osobní morálka – je výsledkem působení vnějších jevů, tj. kultury a výchovy
• člověk do jisté míry koriguje svoje pudy, tzn. přeorientuje je například do kultury (-> sublimace) – kulturu tedy pojímá jako sublimovanou sexuální energii
• psychoanalýza se zabývá výkladem snů jako cestou k poznání nevědomí
• objevil Oidipův a Elektřin komplex – chorobná závislost na rodiči opačného pohlaví

ANALYTICKÁ PSYCHOLOGIE – zakladatelem Carl Gustav Jung, rozlišil ektopsýché – obsahy vědomí ovlivněné fakty přicházejícími z prostředí a endopsýché – systém vztahů mezi obsahy vědomí a předpokládanými procesy v nevědomí
• ektopsychické funkce: vnímání, myšlení, cítění, intuice – přitom každý jedinec má určitou z těchto funkcí dominantní
• endopsychické funkce: paměť, subjektivní komponenty vědomých funkcí (subjektivní reakce ovlivněné fragmenty z nevědomí), emoce a afekty (afekt Jung klasifikuje jako zvláště silnou emoci), invaze (nevědomá strana osobnosti – „svět stínu“- vpadne do vědomého stavu – > ztráta sebe sama)
• za vědomou částí následuje nevědomá složka, která se dělí na nevědomí osobní a nevědomí kolektivní
• kolektivní nevědomí Jung definoval jako soubor archetypů, tj.mytických předobrazů. Detailní studiem mytologie různých kultur stanovil dané archetypy společné celému lidstvu
• anima a animus – ideální představa osoby opačného pohlaví (zosobnění inferiorních funkcí, které uvádějí jedince do vztahu ke kolektivnímu nevědomí)

INDIVIDUÁLNÍ PSYCHOLOGIE – zakladatelem Alfred Adler
• předpokládal, že člověk je ve své podstatě dobrý
• zavedení pojmu komplex méněcennosti – vytvořen v dětství z domnělých nebo skutečných jevů, člověk se snaží jej zbavit:
 touhou vyniknutí v něčem
 touhou ovládat druhé – mocenský princip
• zdravé osoby by měly projevovat altruistické tendence, k nimž by výchova měla směřovat

NEOPSYCHOANALÝZA – představitelem Erich Fromm, navázal na Freuda
• kritizuje konzumní způsob života – Umění být, Mít nebo být
• zabýval se studiem podstaty násilí: Lidské srdce (nekrofilie, narcismus, incestuální fixace)

HUMANISTICKÁ PSYCHOLOGIE – zaměřje svůj zájem na člověka, studium individuální osobnosti, její tvořivost a touhu člověka po nalezení smyslu života (estetické hodnoty
• oproti psychoanalýze se soustřeďuje na vědomí a uvedomělé psychické stavy člověka
• představitelé: v počátku A. Adler, C. G. Jung, E. Fromm, později především G. W. Allport, Abraham H. Maslow

TRANSPERSONÁLNÍ PSYCHOLOGIE – „nadosobní psychologie“, zabývá se mimořádnými stavy vědomí (psychotropní látky, meditace, holotropní dýchání atp.)
• předpokládá překročení vlastního vědomí sžitím s živočichy a rostlinami, zkušenostmi z prenatálního vývoje, dokonce i prapředků
• přestavitelem am.psycholog českého původu Stanislav Grof
B :: Mýtus, náboženství a filosofie: jejich vztah, překonání mýtu
(mytologie, posvátné, profánní, monotheismus, polytheismus, mythos, logos, Bůh, judaismus, křesťanství, islám, Mojžíš, Ježíš, Muhammad)

MYTOLOGIE – především v kulturách s výhradně orální tradicí -> prvotní předfilozofické a předvědecké výklady vzniku světa a člověka/lidstva, případně konkrétního kmene
Rysy mýtů:
• jeho podoba vždy vychází z konkrétního prostředí, ale určité motivy – archetypy se shodují v mýtech odlišných kultur (polobozi, děti z nebes)
• cykličnost času, mýtus je minulostí i současností zároveň
• mýtus je rozumově nenapadnutelný, je přijímán takový jaký je
• mýtus má vztah ke společenství, nikoli k nějakému jedinci (autorovi) a prostupuje všechny vrstvy života od sociálních klasifikací po domorodé klasifikace fauny a flóry
• mýtus se navrací do minulosti, lidé si stále připomínají prapředky/mýtické bohy – > strach z budoucnosti
• množství doprovodných rituálů, které mají smysl daný mýtem
• mýtus pevně stanovuje, co je v dané společnosti posvátné, a co je profánní/světské – posvátné má v různých oblastech různou charakteristiku – > vydělení z běžného prostoru, alimentární zákazy apod.

MONOTHEISMUS, POLYTHEISMUS – pro mýtus jsou typické především polytheistické koncepce = příroda chápána jako souhrn mnoha složek – > představa bohů/duchů vody, ohně, deště..
• zrod monotheismu v Palestině – pojetí jediného demiurga, Boha jako stvořitele, všemohoucího, vševědoucího, který není antropomorfní, z přírody je více vydělen, protože stojí nad ní jako stvořitel – > JUDAISMUS – monotheistické náboženství, Hospodin (Adonai, Elohim, JHVH) a Š’china
 základními prameny Tóra (5 knih Mojžíšových) Haftóra (zbytek SZ – proroci, žalmy..) a Talmud (halacha, právní normy a dalších zhruba 516 micvot=přikázání, filosofie, etika, Mišna) – Jeruzalémský a Babylonský
 idea vyvoleného národa Židů, který jako jediný přijal Zákon, tj. Tóru
 období proroků : Abraham jako první věřící, Mojžíš – Bůh mu předal Desatero, vyvedení Židů z Egypta
 judaismus rovněž využívá mýtus a epos (ale už není cykličnost, starozákonní příběhy/mýty směřují dopředu), ale už je podrobován zkoumání – > rabínské výklady Tóry = zárodky filosofie
 zaměření na praktický život – > náboženství jako správný životní vzor
 stěžejním principem neustálý návrat k odkazům SZ – > svátky vycházející z historických/starozákonních událostí
KŘESŤANSTVÍ – zdrojem 4 evangelia + apokryfní evangelia, římské dokumenty, zvl. historické (Tacitus Letopisy), Josephus Flavius, Tóra, Korán (odlišné pojetí; Ježíš jako člověk, ale další prorok, nevěří v jeho ukřižování)
• ústřední postavou Ježíš Kristus – mýtický obraz dítěte-krále narozeného v chlévě, unikl vyvražďování neviňátek Herodem v Nazaretě.
• ve 30 letech návrat do Nazaretu, nechal se pokřtít Janem Křtitelem v řece Jordán -> holubice jako Duch Svatý – Ježíš získává božskou podstatu, pozdější nevysvětlitelný princip Svaté Trojice
• po křtu podstoupil 40 denní půst v poušti – Satanovo pokušení ->křesťanství věnuje ďáblu větší pozornost než judaismus
• později putuje světem s 12 učedníky/apoštoly ->šíření nové víry (princip vzájemného odpouštění si – miluj bližního svého, když tě někdo uhodí, nastav mu i druhou tvář), vyprávění podobenství, zázraky (popsány v evangeliích)
• postupně růst odpůrců, oslava posledního Pesachu – Poslední večeře – omývání nohou učedníkům
• předurčenost Jidášovy zrady pro splnění dějinného úkolu – v Getsemanské zahradě Ježíš prohlásí, že jej někdo zradí – > Jidáš jej nechal zatknout, farizejská rada jej předala k odsouzení Pilátovi – „myji si ruce“ , ale dav Ježíše odsoudil a vyvolil k ukřižování -> trnová koruna a výstup na Golgotu – „Bože, proč jsi mne opustil?“
• vzkříšení – 40 dnů pouť po Zemi a předávání poselství ->nanebevstoupení
 původně jako nové poselství, které změnilo některé principy v judaismu
 zrození církevních dogmat – sv. Augustin
 „vědecký/scholastický základ – Tomáš Akvinský

ISLÁM – vznik na Arabském poloostrově, stěžejní postavou prorok Muhammad, v mládí se oženil s vdovou Chadídžou a pomáhal jí s obchody – později příchod anděla Džibríla, který mu předal Korán od Boha (korán = přednes: „Přednášej/Čti!“ – Džibrílův příkaz Muhammadovi)
• Korán vznikal postupně, stěžejní 4 období (1.,2. a 3.mekkánské, medínské období) – různé řazení súr a pozdější nejednotná reakce
• vychází především z Bible – zopakování stěžejních biblických příběhů, vždy s důrazem na jejich smysl – > v prvním období hlavně potrestání pro nevěřící – snaha přesvědčit
• dobový politický význam: islám měl za následek sjednocení kmenů Arabského poloostrova
• Korán jako zdroj veškerého života – právo, stravování, očista těla, odívání, svátky ad.
• na rozdíl od judaismu a křesťanství je v urč.směru více individualistický – každý může konat modlitbu kdekoli s podmínkou čistoty místa
• absence složitých rituálů – člověk se stane muslimem vyslovením šahády/vyznání víry ze svého srdce
• základ tvoří 5 pilířů víry:
 víra v jediného Boha
 5 modliteb za den
 půst v měsíci ramaddánu
 zakát , tj. jedna čtyřicetina z příjmu jako almužna chudým
 pouť do Mekky