PSYCHICKÉ PROCESY OSOBNOSTI
- vnímání, představa, fantazie, vjem, počitek
- charakteristické znaky citů, prožívání, nálada, poruchy prožívání
- učení, druhy učení, zásady racionálního studia
- agresivní hry, filmy → vliv na děti
- vnímání, představivost, fantazie:
Vnímání
Proces, kterým poznáváme to, co v přítomném okamžiku působí na naše smyslové orgány.
Je založeno na 3 základních procesech :
- a) rozlišování
- b) udržování vzdálenosti
- c) určování pohybu
např.: Vnímání barev – proces přijímání vizuálních podnětů, přičemž různé vlnové délky světla odpovídají různým odstínům barev.
Vnímání bezděčné – závisí na vnějších okolnostech nebo momentálním zájmu.
Vnímání času – smysl pro čas, odhad rychlosti s jakou probíhá určitý sled jevů, událostí.
Není vrozené.
Vnímání hloubky – hloubka chápána jako vzdálenost objektu od pozorovatele. Objevuje se kolem 3. měsíce věku, plně se rozvíjí v 6. měsíci.
aj.
receptory- zrakové, sluchové, čichové, chuťové, tepelné, tlakové, pohybu, bolesti…
čití = činnost smyslových orgánů → výsledkem je počitek
výsledný soubor počitků zpracovaných v mozku → vjem
Faktory ovlivňující vnímání: zkušenost, výběrovost a zaměřenost, „zákon dobrého tvaru“: z.blízkosti, podobnosti, uzavřenosti, smysl.klamy
TYPY LIDÍ podle převažujícího typu vnímání:
analytický typ, syntetický typ, smíšený typ, emocionální typ.
Představivost
= Názorný odraz předmětů a jevů, které v daném okamžiku nevnímáme. Odrážejí více či méně přesné obrazy toho, co jsme už někdy vnímali.
– vzpomínkové (oživení starých obrazů), fantazijní (vytvářejí se obrazy nové)
– psychický děj, který vede ke vzniku pamětních představ. Ty jsou mentálními reprezentacemi dřívějšího vjemu, jejich oslabenou kopií. Představy mají tendenci se spolu asociovat (propojovat) a při vybavování pak často naskočí nejen ta aktuální představa, ale i další, které jsou s tou původní propojeny.
– Představy se do našeho vědomí dostávají prostřednictvím asociačních zákonů (AZ), které hovoří o zákonitostech vzniku asociací. Rozlišujeme následující asociační zákony:
- Zákon dotyku v prostoru a čase – primární AZ, tendence vybavovat si představy, které vnikly do vědomí na témže místě, nebo v témže čase.
- Zákon podobnosti a kontrastu – primární AZ, tendence vybavovat si představy, které jsou podobné nebo protikladné.
- Zákon novosti, časovosti a živosti – 3 seknudární AZ, lépe se vybavují zážitky novější, ty které se několikrát opakovaly a ty, které vyvolaly hluboký dojem.
Typy představ – zrakové (obrazy, fotografie…), sluchové (písně, zvuky…), pohybové (tanec, nezvyklý pohyb…)
Fantazie
= Psychycký proces, který nám umožňuje představovat si takové předměty a jevy, které jsme v dané podobě ještě nikdy nevnímali.
– děj, jehož výsledkem jsou fantazijní představy. Ty nejsou nikdy pouhou reprodukcí vjemů, naopak obsahují vždy něco nového, pozměněného.
– rekonstrukční (slovní popis,grafické+symbol.vyjádření ), tvořivá(nové, originální obrazy), bdělé snění (vytváření si představ o budouucnosti)
– lidé zrakového typu (vybavují si obrazy, mapy…), sluchového t. ,pohybového t.
V psychologii se fantazie zkoumá tzv. Rorschachovým testem, což je deset speciálních kartiček s inkoustovými skvrnami, které jsou postupně předkládány pacientovi. Ten na základě své fantazie vypovídá, co vidí, co mu „flek“ připomíná (psycholog následně zkoumá, zda se pacient zaměřuje na detail, tvar, barevnost,… a díky tomu si modeluje osobnost pacienta).
Funkce fantazie
- Primární funkce – emancipace od objektivní reality (může mít i formu úniku z nepříznivých okolností)
- Sekundární funkce – vytváření alternativního modelu vnějšího světa
- další funkce fantazie ( Damasio) – imaginace při rozhodování. Člověku při rozhodování bleskově proletí hlavou „co bude dál“, představuje si různé alternativy a jejich pravděpodobné důsledky. Tyto fantazie na nás nějak působí, vyvolávají určité pocity, emoce. Následně vyhodnotíme, která představa na nás zapůsobila nejlépe a pro tu se pak rozhodneme.
- EMOCE (city)
- z movere = hýbat se, pohybovat se.
- Psychické jevy, které vyjadřují vztah subjektu (jedince) k objektu (situaci, sebe sama, druhým lidem)
- prožívání subjektivního vztahu k podnětům se projevuje v dimenzi příjemné(libé) / nepříjemné (nelibé),
- provází všechny ostatní duševní jevy, dávají jim význam
- * Emoce jsou především specifické subjektivní zážitky – rozhodující je, jak člověk určitou situaci emočně prožívá, jak ji subjektivně hodnotí – v tomto jej jejich charakteristika a popis velice individuální
- Význam emocí:
- všestranný rozvoj osobnosti člověka. Kladné city umožňují člověku těšit se ze života, mohou být impulzy k činnosti, větší vytrvalosti, výkonnosti…, na druhé straně příliš silné emoce mohou působit destruktivně a chování dezorganizují (vášeň, hněv)
→ regulační funkce chování
- vlastnosti emocí (jejich výskyt, intenzitu, délku trvání, kvalitu) ovlivňuje především temperament a charakter
- Projevy emocí
- Rovina tělesná – prožívání emoce v tělesných změnách: zrychlení srdečního tepu a dýchání, pocení, zvýšené svalové napětí, sucho v ústech…
- Rovina mentální (prožívání) – interpretace prožívání nějaké události či situace a její hodnocení
- druhy emocí:
- Tělesné city(pocity) – projev prožívání aktuálního stavu organismu (únava, bolest), při uspokojení biofyziologických potřeb (hlad, žízeň, sex).
- Citové reakce (CR) – krátkodobé stavy, podnětem jsou různé vlivy z prostředí. Různá intenzita reakcí – nejsilnější je afekt, má tendenci zatemnit vědomí, ovládnout člověka, mizí schopnost sebereflexe a sebekontroly.
– Např.: hněv, strach, odpor, pláč, vztek, obdiv, respekt, nadšení
- Nálady – déletrvající nepříliš intenzivní prožívání subjektivních stavů, které po delší dobu (hodiny až dny) ovlivňují chování člověka jak v kladném, tak v záporném smyslu. Významně ovlivňují naše vnímání okolní reality a podbarvují ostatní psychické procesy a funkce.
– Např. nostalgie, skleslost, rozmrzelost, veselost, spokojenost
- Citové vztahy – prožívány vždy k podnětům určité hodnoty. Utvářejí se nezávisle na vůli člověka, nedají se ovládat rozumem, lze je jen omezeně měnit, často přecházejí až v protiklady (přátelství – nepřátelství, láska – nenávist). Velmi silný citový vztah se nazývá vášeň např. sportovní, cestovatelská, alkoholická apod.
- Vyšší city – vznik v procesu socializace, typické pouze pro člověka. Rozlišujeme city:
intelektuální, estetické, etické…
- Individuální odlišnost citových projevů člověka:
citlivost – jak lehce vznikají nové citové stavy či vztahy,
citovost – stupeň citového rozvoje, šířka, bohatství nebo chudoba citových prožitků,
náladovost – rychlost střídání citů, míra ovlivnitelnosti chování vlivem citů,
intenzita – hloubka nebo povrchnost prožívaného citu,
citová zralost – rovnováha mezi citovou a rozumovou složkou prožívání,
sugestibilita – citová ovlivnitelnost, míra podléhání citové nákaze,
citová zranitelnost – míra citové odolnosti vůči podnětům vyvolávajícím záporné nebo nepříjemné city,
ovladatelnost – stupeň ovládání citového prožívání,
výrazovost – míra ve vnějším projevu (mimika, gesta).
Poruchy:
- a) Poruchy afektů:
Nezvládnutý afekt – jedinec ví, co dělá, ale nedokáže své jednání plně ovládnout.
Patický afekt – u jedince dochází k poruše vědomí – neovládá se a ani neví, co dělá
- b) Fobie:
např.
- agorafobie – strach z otevřených prostranství
- akrofobie – strach z výšek
- arachnofobie – strach z pavouků
- klaustrofobie – strach z uzavřených prostorů
- mysofobie – strach z nečistoty
- nyktofobie – strach ze tmy
- c) Poruchy nálad:
nepřiměřenost v délce trvání i intenzitě projevu.
– Expanzivní nálada
vyznačuje se zvýšenou emoční reaktivitou, vysokou aktivitou, energií a sebevědomím jedince. Lehčím stupněm je euforie
– Manická nálada
– Extatická nálada
– Apatická nálada – ,,ztráta“ nálady
– Depresivní nálada
- d) Poruchy vyšších citů:
Sociální tupost
Snížená schopnost či totální neschopnost citového kontaktu. Často vzniká následkem těžké psychické poruchy jako je demence, schizofrenie nebo při těžké poruše osobnosti.
Morální tupost
Tato porucha citů bývá často vrozená či se vytváří již od ranného dětství. Postižený jedinec je vysoce egocentrický, bezcitný, bezohledný a nemá žádné citové zábrany.
- UČENÍ:
= proces, jehož výsledkem je změna psychických jevů, dispozic k nim a jejich vnějších projevů (zejména chování a výkonů) u daného individua, resp. Organismu
změny žádoucí – odstranění strachu a navození radosti v situaci, kde jsme se dříve báli, probuzení spontaneity a kreativity…
změny nežádoucí – otupení citů v mezilidském vztahu pro opakované negativní zkušenosti, kouření…
– záměrné x nezáměrné
Podmiňování:
Klasické podmiňování:
– společné se zvířaty
– spjato s fyziologickými procesy
– není vědomé
- P. Pavlov (1849-1936) – 1. experimenty se psy (podmíněný a nepodmíněný podnět, zpevnění)
vyhasínání spoje – dle Pavlova aktivním utlumením
generalizace (reakce na jakýkoliv typ jednoho podnětu)
diferenciace(jen po konkrétním podnětu)
V přirozených podmínkách mají podmíněné podněty úlohu signálů (hlásí, co bude následovat)
Instrumentální učení:
založeno na výzkumu aktivního chování zvířat (kočky, myši, krysy)
pokus-omyl → dospěje ke správnému řešení → chová se tak nadále → chování je instrumentem k dosažení cíle
- L Thorndike (1874-1949)
Operantní podmiňování:
= druh učení, při kterém se mění pravděpodobnost výskytu spontánních aktů chování (operantů) na základě jejich důsledků.
- F. Skinner (1904-1990)
tzv. programované učení
- jak programovat poskytování odměn, aby naučení chování proběhlo co nejrychleji
- malé krůčky, průběžné zpěvňování, průběžné odměňování, individuální tempo…
Učení vhledem
- učení na základě okamžitého nápadu, postřehnutí souvislostí, tzv. Aha – zážitkem
- Köhler – pokusy se šimpanzi
Senzomotorické učení
- smyslově pohybové – pohyby koordinované s vjemy (chůze, lyžování, psaní, hra na hudební nástroj, jízda na kole)
u lidí i u zvířat (rozsah je limitován, založeno na instinktivním základě)
u člověka spojeno se slovní (verbální) instrukcí
bezděčné (spontánní) x záměrné (podle pokynů trenéra, učitele)
fáze: 1. seznamovací – seznámení s dovedností
- procvičovací = cvičení – zdokonalování, uvědomělé, včasná korekce chyb, posilování plynulosti, rozvržení do komponent → spojení do celku
- aplikace – využití a další zdokonalování
– důležitá je zpětná vazba
Učení verbální
- typické pro člověka
- vnímání slov, jzvukové a významové stránky, učení se chápat funkci slov v procesu komunikace, rozvíjení vlastního řečového projevu
vytváří se tzv. jazyková kompetence osobnosti
- jazykový kód:
- rozvinutý – dítě vychováváno v rodině s rozvinutými řečovými schopnostmi, rodiče s ním hodně mluví, složitější věty, velká slovní zásoba, čtou mu pohádky atd. → dobré vyjadřovací schonosti, velká slovní zásoba
- omezený – vychováváno v rodině s malým důrazem na komunikaci, malá slovní zásoba, komuniakce s dítětem se odehrává hlavně v rovině příkazů, zákazů, jednoslovných instrukcí… → špatné vyjadřovací schopnosti, malá slovní zásoba
Pojmové učení
- souvisí s verbálním, základní složka myšlení
- Pojmy jsou vyjádřením obecných a podstatných znaků určité skupiny jevů, tedy znaků, jimiž se vyznačují všechny jevy, které do dané skupiny náležejí
umožňují nám myšlenkově uchopit určitou třídu jevů – důležité pro orientaci ve světě, pro vědu
- naivní pojmy (Piaget) – u předškolních dětí, neuvědomuje si podstatné znaky, ale ty,k teré jsou nejvýraznější (např. krysa je dravec – má velké zuby) → postupně učením,zkušenostmi, inteligencí atd. vytváří pravé pojmy
Učení nápodobou
- zvířata i lidé, mláďata instinktivně napodobují rodiče
- výběrové napodobování → těch, kteří pro jedince znamenají autoritu, mají prestiž atd.
Identifikace – zvnitřnění modelu – dítě se ve své nevědomé fantazii stane modelem – přispívá k sebevědomí a pocitu bezpečí, zvnitřněním přejímá způsoby jednání i názory, hodnoty apod.
Sociální učení
- vzory – poskytují informace o chování a jeho důsledcích
- prostředí fyzické i sociální
- vzory: rodina, vrstevníci, média…
- Navzájem se aktivně ovlivňujeme pomocí nápodoby kognitivních procesů, kognitivních přesvědčení a tělesných vlastností – interakce vlivů = reciproční determinismus (Bandura)
Poruchy učení:
např. dyslexie = porucha schopnosti čtení
dysgrafie = porucha schopnosti psát
dyskalkulie = porucha schopnosti početních úkonů
aj.
ADD a ADHD – nejsou poruchy učení, ale nejvýrazněji se projevují v oblasti učení
ADD = porucha pozornosti
ADHD = porucha pozornosti s hyperaktivitou
Zásady racionálního studia:
– co nejvhodnější podmínky → omezení rušivých prvků, dostatek světla, vzduchu, pitný režim…
– pravidelný spánkový režim → dostatek energie, soustředěnost…
– rozvržení učiva, plán, střídání méně a více zábavných činností
– aktivita ve škole, zájem o výklad, pozorné sledování výuky → lepší zapamatování…
– přehledné a jasně strukturované poznámky
– Naučte se správně pracovat s textem v učebnici nebo knize. Naučte se používat učebnici jako doplněk ke svým poznámkám v sešitu. Umění rychle se „prokousat“ textem a pochopit obsah je dovednost, která vám bude velmi usnadňovat život v budoucnu.
– učení v kratších časových blocích, přestávky
– zjištění svého stylu typu učení – auditivní, vizuální nebo kinestetické – co nejvíce látky učit tímto stylem nebo kombinací stylů
– zájem o hlubší porozumění → souvislosti → lepší zapamatování
– opakování nahlas
- HRY A TV S AGRESIVNÍ TEMATIKOU:
– malé děti nedokáží odlišit realitu a fikci stejně jako dospělí, sledování agresivní tematiky v nich proto může vyvolat agresi, na druhou stranu si myslím, že čím jsou děti starší, tím více záleží na vlivu výchovy, pokud je jim rodiči dostatečně vysvětleno a vštípeno, co je na násílí špatného, dokáží racionálně zpracovat podněty ze hry nebo filmu. Podle mého názoru, čím mladší dítě, tím více by měli rodiče ,,cenzurovat“, co sleduje, na druhou stranu, např. ve školním věku už by mělo být schopno při konfrontaci s násilnou situací správně ji vyhodnotit, navíc rodiče jej stejně nedokáží uhlídat stoprocentně. Je možné, že pokud ho budou úzkostlivě hlídat a tvářit se, že násilí neexistuje, místo toho, aby mu vysvětlili, co je na něm špatného a jak se k němu stavět, tak když se s ním nakonec potká, bude to na něj mít daleko silnější efekt než na dítě, které už s agresivní tematikou konfrontováno bylo, samozřejmě s patřičným vysvětlením, návodem, jak se k němu stavět.