Předsókratovská filosofie

1)Milétská škola
– 1. fil. škola v dějinách, 6. st. BC
– Thálés +Anaximandros, Anaximénés (jeho žáci)
– arché=pralátka ,živoucí(zoe) hmota(hýlé) ze které je vše vytvořeno, má vl. vůli, různé formy, mění se, každý z fil. hledal jinou
– =hýlozoisté-filosofové
a)Thálés(625-545 BC)
– nejstarší doložený filosof
– arché= voda, vše je formou vody, org. bez ní nemůžou žít, země z ní vyvstala, je obdařena božskou silou (obsažena ve všem námi myslitelném)
b)Anaximandros z Milétu (610-546 BC)
– nejvíce fil. učení, čistě duchovní
– jsoucna jsou proměnlivá( zanikají, vznikají,..)
– arché= apeirón= něco bezmezného, beztvarého, neurčitého, nepřístupného našim smyslům, jakási nicota ze které všechna jsoucna vychází, 1. z fil. pojmů, co vidíme je jen jeho část, něco jako bytí
– věci jsou vytvarováním apeironu
– >vznik věcí(člověkem) je jako provinění x apeironu, jeho omezování, apod. se brání a chce tu věc v sobě opět nechat rozplynout(přeměna věcí v apod. samý)= něco se rozkládá (dům se rozpadá,..)
c)Anaximénés z Milétu(585-528 BC)
– apeiron mu připadal příliš abstraktní- zjednodušení
– >arché= duše= vzduch- každá živ. forma ho potřebuje, je ve všem i když ho nevidíme, protože se akt. neprojevuje, obloha je z ledu
2)Pythagorejská škola- na ostrově Sámos
Pythágorás ze Sámu (572-494 BC)
– založil školu na Sámosu
– apeirón- nelze vymezit, změřit =>není
– arché= číslo- každé jsoucno je z čísel, protože má hranici, mez (=perás), počet, kvalita, velikost, poměr, kvantita
– každou věc lze vymezit čísly: 1, 2-plocha, 3-prostor, 4-dimenze( duchovno)
=>10= ideální číslo, vysvětlení 10tkové soustavy
– čís. harmonie- celá čísla, na zákl. čís. se dá vnímat celý svět, svět přirovnával k nástroji, vnímáme melodii jsoucna, každý vnímá jinou a jinak, když se ve vnímání naladíme na tu melodii( hledání harm. světa v poměru čísel)= porozumíme světu( ještě se to nestalo..), i hudba je počet tónů-číslo
– hlásil se k orfikům- věřili ve stěhování duší a harmonii duše s tělem, když duše odejde tak tělo nemá smysl
3)Elejská škola
– podle řecké osady Élea, lidé Éleaté
a)Xenofanés z Kolofónu (569-477 BC)
– kritik bohů
– anropomorf. náb.= bohové ztělesňovaní jako lidé s typ. vlastnostmi
– říkal, že skut. bůh musí být neomezený, jen 1, vše obsahující, nehybný, má působit jen svým myšlením
b)Parmenidés z Eleje (540-470 BC)
– ?Nebytí není, může být jen bytí.?
– jsoucno je jedno neměnné a trvalé, v čase stálé, vše obsáhlé, absolutní
– kdyby bylo nebytí-> vznikl by prostor-> jsoucno by se přelévalo do nebytí, už by nebylo neměnné
– není žádný pohyb, změna (celý svět se nemění)
– Je lepší rozumové nebo smyslové vnímání?
– zakladatel ontologie jako takové
c)Zenón z Eleje (490-430 BC)
– obhájce Parmenidova učení
– aporie= matematicko-logické důkazy, že pohyb neexistuje
1)apod. půlením-těleso nikdy nedojde do cíle, protože věčně překonává nekonečný počet polovin cesty
2)apod. Achillés a želva- Ach. stále překonává vzdálenosti zmenšující se do nekonečna, o kt. se želva posune, než k ní doběhne
3)apod. o šípu-letící šíp je v každém okamžiku jen v 1 bodě= nehybný
– nikdo nebyl schopný logicky vyvrátit jejich myšlení
X Hérakleitos z Efezu (540-480 BC)
– proti Parmenidovi
– všímal si neustálé proměnlivosti věcí= ?vše je v neustálém toku?
– co se nehýbe, není podstatné, nemá to důvod být
– čl. se mění, stárne, vytváří rodinu, čas se mění, ?
– ?Nevstoupíš dvakrát do stejné řeky.? (podruhé bude v potoce už jiná voda)
– ?Panta rei? = ?Vše plyne.?
– vývoj je typický v tom, že se děje v protikladech (život x smrt, ..)->hledá se vyvážení
– žijeme v dočasné rovnováze->souboj mezi protiklady žene svět dopředu
– arché= oheň-jsoucna jsou věčně planoucí oheň (plápolá, hoří hodně,..=různé lid. nálady), nikdy nevyhasne
– logos= řád, zákon, pořádek, nic se neděje náhodně, předem daný řád
= ozn. pro vědu, vědění
– odlišoval moudrost a mnohovědění
– moudrý= vnímá věci v souvislostech, umí znalosti použít, kdo nazřel logos( ne ten, kdo ví vše)
– mnohovědění= hodně zná, ale bez vztahů a souvislostí
– dialektické myšlení= vnímání pohybu, změny, žádný názor není pevně definován, ale může být zpochybňován
4)Atomisté
– kompromis mezi Parmenidém a Herakleitem
a)Leukypos (500-440) a Démokritos (460-360 BC) z Abdéry
– ?Ani jedna věc nevzniká bez příčiny, vše vzniká z nějakého důvodu a z nějaké nutnosti.? (Leukipos) =zákon kauzality( příčiny)
– Leuk.-zakladatel atomismu
– Dém.- každé jsoucno je z částic= nedělitelné, pevné, trvalé
– jsoucna vznikají a zanikají shlukováním atomů do struktur a jejich rozptylováním( hmotná i duchovní jsoucna)
– arché= atom- je plně vyplněn-bytí
-stále se pohybuje-princip je předem dán (je předurčen jsoucnem, kt. má vytvořit)
-atomy se pohybují po drahách
-pohyb není neuspořádaný a neustálý = fil. imanence
-říkal, že atom je něco a nemůže vzniknout z ničeho
– primární vl. věcí- délka, šířka, hustota,..(dáno vzáj, polohou atomů), jsou měřitelné, fyz. veličiny
– sekundární vl.- vytvořil je čl. (dohoda), barva, chuť, vůně, nejsou dány atomy, jsou subjektivní (každý to vnímá jinak)
– etika.-položil základy etických teorií
– zákl. cílem života je dosažení blaženosti= atharaxía= slast
– >dosahování požitků duševních, ne tělesných
– mravné je to, co posiluje ducha
Filosofové samotáři
– nehlásí se k žádné škole
a)Empedoklés z Akragantu (490-390 BC)
– Akragant= osada na Sicílii
– eklekticismus= výběrovost- vybírá si názory různých škol, dává dohromady vl. systém= shrnutí
– 1)arché= živly- 4 pralátky( voda, oheň, země, vzduch), v každém jsoucnu jsou tyto živly přítomny
– 2)láska x svár- celý svět je v neustálém sporu (libost x nelibost)->konflikt žene svět kupředu
– 3)teorie vzniku bytostí- vyšší jsoucna vznikají z nižších (atom->člověk), ?evoluční teorie?
– 4)element vnějšího světa je poznáván elementem stejného druhu v nás, když vnímáme jsoucna tak už jsou v nás obsažena( ale my o tom nevíme)
– pokládal se za boha->skočil do kráteru Etny->vyvrhl jeho střevíc= popření božství
b)Anaxagorás z Klazomen (500-428 BC)
– poslední představitel přírodní filosofie
– Periklův učitel a přítel
– nepojímá arché jako podstatu světa-> arché neexistuje jednotně->co věc to arché->existují semena věcí( je nevidíme, jen to co vyroste)- nejsou aktivní
– nús= světový duch= něco co rozhází a zalije semeno, dodává jim tvar, barvu, ?, je vykládán jako abstraktum
– semena nemají možnost ovlivnit kdy vyrostou
– první známý athénský filosof- kritik ath. náb.
– zabýval se matematikou a astronomií