Předsokratovská etapa řecké filosofie; předchůdci a hlavní představitelé částicových teorií, sofisté
Poeleadská filosofie :
- předchůdci atomismu:
- Empedokles z Ankagrantu
- Anaxagoras z Glasomé
- představitelé atomismu:
- Démokritos z Abdér
- Leukypos
- atomismus = řešení 1. sporu mezi Herakleitem a elejskou školou => uznává neměnnost světa = atomy jsou stálé x možná změna, pohyb atomů
- Empedokles (490 – 430 př.n.l.)
- ontologické názory v básní O Přírodě -> zmínka o 4 kořeních všeho:
oheň, vzduch, voda, země
- > vazba na řeckou mytologii: jména 4 bohů:
Zeus = oheň, Héra = vzduch, Hades = země, Nestys = voda
- věci jsou samy o sobě nepohyblivé živly, které se samy uvádí do pohybu => spojují se nebo se rozlučují -> působí na ně vnější síla:
- láska = přitahování, spojování
- svár = odpudivost, rozděl
- > tzv. protikladné ….
- 4 pasivní látky podléhají 2 hybným principům:
- láska rozděluje stejnorodé a spojuje různorodé
x
- svár rozděluje různorodé a spojuje stejnorodé
- > 4 základní etapy působení lásky a sváru:
- vláda lásky
- příchod sváru
- nadvláda sváru
- návrat lásky
- směšuje úlohu smyslového vnímání: „Myslet a smyslově poznávat je totéž.“
- Chtěl se stát bohem -> chtěl dokázat, že je to možné: skočil do Etny, chtěl zahladit stopy x Etna ho zradila -> vyvrhla jeho střevíc
- Anaxagoras (500 – 428 př.n.l.)
- celou problematiku filosofie přivádí cca r. 464 do Athén
- souhlasí s názorem, že věci podléhají slučování x nevznikají, nezanikají:
- věci mají mnoho podstat:
- neuznává 4 kořeny x zákl. částice ze kterých věci vznikají je neomezené množství = tzv. semena věcí (spermata, chámata)
- uznává hybný princip x pro něj je hybný princip núz = duch, rozum => 1. prapříčina vzniku věcí
„Počáteční stav Vesmíru byl chaos spermat. Potom přišel rozum, který pak dokázal vše spojit. Přesto se oddělila semena -> vznik ohně a vzduchu a teprve pak voda a země“
- představitelé částicových teorií:
- Leukypos (500 – 440 př.n.l.)
„Ani jedna věc nevzniká bez příčiny, vše vzniká z nějakého důvodu a nutnosti.“
- > zabývá se jakou příčinnost mají události = kausalita = příčinnost
- žák elejských učitelů x překračuje jejich filosofii:
- uznává existenci jednoho bytí, nejsoucí taky existuje = nebytí -> přirovnává ho k prázdnu
- jedno bytí se dá rozdělit na velmi malé částice dál nedělitelné = atomy -> aby se mohly pohybovat, musí být prázdno
- věci vznikají slučováním atomů a zanikají jejich rozdělením -> nedějí se chaoticky, ale z určitého důvodu – logos = řád => dějí se nutně
- Démokrytos z Abdér (460 – 370 př.n.l.)
- přínos: uznává koncepci určité hmotné jednoty světa, řeší problémy pohybů a determinismu
- názory:
- nejjednoduššími elementy světa jsou atomy -> jsou spojovány v konglomeráty => vznik tělesa – jsou vnímatelná pouze smysly x jednotlivé atomy jsou nemožné poznat smysly, ale pouze rozumem
– jsou věcné, obsahově stejné x liší se tvarem, rychlostí, hmotností -> vliv na vznik skupenství
- pohyb je vnitřní = atomy se pohybují sami sebou nebo nárazem=> nevidí žádný vnější hybný princip
- absolutní determinovanost = absolutní, přísná zákonitost -> neexistuje náhoda x všechno má svou kausalitu, která se dá vysvětlit
- duše a tělo = shluk atomů: duše složena z nejjemnějších atomů -> po smrti se rozptýlí => stava ataraxia = blaženost
- – 5. stol. př.n.l. -> sofisté = předchůdci řeckých a evrop. filosofů
= období pol. převratů v Řecku, potřeba Athén po vyšší inteligenci => význam a rozvoj řečnictví
= potulní učitelé moudrosti => hlavní zájem o praxi, podceňování významu teoretického poznání: objektivní poznání není vůbec možné
- > jde o to, kdo dokáže svoji pravdu lépe prosadit
- skepse rozšířena i na mravní oblast: neuznávají zákony – tvoří je slabí lidé => uznávají právo silnějšího a způsob přemlouvání
- Protágoras z Abdély (480 – 410 př.n.l.)
- zaměřen na způsob prosazování „své věci“ v politice a právnictví:
- „Nevíme, jestli bozi jsou, či nejsou a abychom to mohli zjistit je to příliš věc temná a náš život je příliš krátký.“ (projev skepse)
- Gorgiás z Leontýn
- skeptický: „Nic není a kdyby něco existovalo, nebylo by to poznatelné a i kdyby to bylo možné něco poznat, nebylo by to poznání sdělitelné.“
- Význam sofistů:
- poprvé odvrat od řec. fil. od přírody ke člověku
- jako první se zabývají myšlením
- naznak etiky: hledání, řešení otázky pravdy, vztah mezi etikou a rozumem
- přínos řečnictví: výmluvnost, stylistika -> rozvoj lingvistiky, gramatiky