Předmět zkoumání filosofie, předpoklady jejího vzniku, vztah filosofie k jiným formám vědění, základní pojmy
filosofie z řec.filein = milovat sofia = moudrost
= milovat moudrost, láska k moudrosti
- toto slovo poprvé použil Pythagoras /6.stol.př.n.l./
- vznik F souvisí s vývojem lidského myšlení à člověk si začíná uvědomovat rozpor mezi mytologickými představami a skutečností
- čl.začal hledat pravdivé odpovědi na otázky o smyslu života, lidské existence, vztahu mezi dobrem a zlem
- předmětem F je zobecňovat poznatky získané v jednotlivých vědních oborech a pomáhat čl.při jeho orientaci ve světě
Soustava filosofických disciplín
- ONTOLOGIE = METAFYZIKA – nauka o bytí (co je příčinou bytí, smysl existence)
- NOETIKA = GNOSEOLOGIE – nauka o poznání
- empirismus – zdrojem poznání je zkušenost
- racionalismus – zdrojem poznání je zkušenost
- sensualismus – zdrojem poznání jsou smysly
- skepticismus – nemůže dojít ke správnému poznání
- agnosticismus – popírá možnost poznání
- objektivismus – poznání odpovídá realitě
- subjektivismus – poznání se shoduje s našimi představami o životě
- ETIKA = nauka o morálce, morálních hodnotách
- ANTROPOLOGIE = věda o tom, co je podstatou čl., čím se liší od jiných od jiných druhů
- AXIOLOGIE = nauka o hodnotách
- DĚJINY FILOSOFIE = zkoumá vývoj a změny F
Východiska filosofie
- ÚDIV = čl.nerozumí světu, který ho obklopuje
- POCHYBNOSTI = čl.pochybuje o smyslu svého jednání, své existence
- NEJISTOTA = čl.neví, jestli je to, co dělá správné
Vztah filosofie k jiným formám poznání
- čl.může okolní svět poznávat prostřednictvím rozumu (záležitost F), citu (záležitost umění), víry (záležitost náb.)
- vztah filosofie a náboženství
- náboženství je zal.na víře, vychází ze vztahu čl.a boha – bůh je nejvyšší autoritou
- pokud čl.něčemu nerozumí, musí věřit tomu, jak je to zdůvodněno
- F by měla rozumově vysvětlit náb.dogmata X F je zal.na rozumu = nejvyšší hodnota čl., čl.by měl věřit jen tomu, čemu rozumí
- vztah F a náb.má 3 formy:
- náb.a F nemají nic společného, navzájem si nepřekáží
- náb.a F stojí proti sobě, náb.je nadřazeno F à poznatky F musí posilovat víru
- náb.a F stojí proti sobě, F je nadřazena náb.
- vztah filosofie a umění
- umění – specificky lidská čin., esteticky ztvárňuje realitu
- cílem: * poznávat okolní svět prostřednictvím citů
* povznést čl.k vyšším hodnotám
* pomáhat čl.orientovat se ve světě
- vztah filosofie a speciálních věd
- původně F zahrnovala všechny vědy à s nárůstem poznatků se vědy vydělily (jako první přírodní vědy)
- vědy vydělené z filosofie = speciální dělíme:
- reálné – popisují skutečnost, svět
- přírodní vědy – fyzika, chemie, biologie, astronomie
- kulturní vědy
- sociální a ekonomické vědy
- duchovní vědy – vědy historické, jazykové
- vztah vychází z toho, že speciální vědy poskytují dílčí poznatky, které F zobecňuje
Základní pojmy
SUBSTANCE = neměnná podstata, stojí vždy za předmětem
AKCIDENT = realizace substance, příčina bytí, tvar a podoba věci, = případek
MONISMUS = veškerou skutečnost vyvozuje z 1 principu
DUALISMUS = veškerou skutečnost vyvozuje ze 2 principů
PLURALISMUS = veškerou skutečnost vyvozuje z více principů
IDEALISMUS = F směr, vycházejí z prvotnosti duchovního, nemateriálního principu
MATERIALISMUS = F směr, vycházejí z prvotnosti materiálního principu (hmoty)
PRAVDA = konečný cíl veškerého poznání, soulad myšlenek a skutečnosti
- objektivní = obecně platná
- subjektivní
- relativní = za určitých podmínek
OMYL = tvrzení založené na chybných informacích
LEŽ = vědomá nepravda
DETERMINISMUS = to, co se děje ve světě má nějakou příčinu; nic se neděje náhodně
INDETERMINISMUS = to, co se děje ve světě je dílem náhody
IMANENTNÍ BYTÍ = podstata každého jevu je součást předmětu, není mino
TRANSCEDENTNÍ BYTÍ = podstata každého jevu existuje mimo samotnou věc