Předmět, struktura a funkce sociologie, obecná metoda, procedury a techniky sociologické práce
– v 1. polovině 19. století se sociologie formovala pod vlivem dvou základních představ:
1) Naturalistická: pokoušela se dát vznikající sociologii za vzor přírodní vědy pro jejich exaktnost,
nespornost a univerzalní platnost
2) Humanistická: po vzoru filozofie a historie ovlivňuje sociologii, kterou vidí jako humanistickou
vědu, jelikož přirodními metodami můžeme společnost jen popsat a né pochopit
PŘEDMĚT
– shoda, co je předmětem sociologie rozhodně nepanuje a příslušných definic je obrovksé množství,
ale definice není v podstatě tolik důležitá jako výsledky sociologické práce
Definice:
Ralph Dahrendorf – věda o nepříjemné skutečnosti společnosti
(skutečnost = nikdo z ná tuto společnost nevytvořil a přesto nás má ve své moci)
Ragmonde Aron – sociologové nevědí, co to sociologie, ale tím jak hledají stále nové odpovědi na
tuto otázku, tak sociologii rozvíjejí
František Zich – teoreticko empirická věda, jejíjž předmětem jsou obecné zákony vývoje lidské
společnosti a mechanismy jejich projevů v konkrétních historických podmínkách
Petr Berger – pokus o pochopení toho, co lidé dělají, když se setkávají
→ sociologie je to, co dělají sociologové
STRUKTURA
– každá samostatná věda se zkládá z několika disciplín:
1) Obecná sociologie: zabývá se základními sociologickými pojmy a vztahy mezi nimi
2) Obecná sociologická teorie: zkoumá obecnou teorii společnosti jako celku
3) Aplikovaná sociologie: přináší vysvětlení dílčích sociálních problémů
4) Sociologická metodologie: tvoří, vykládá a analyzuje postupy a metody sociologické práce
5) Sociologický výzkum: představuje sběr a analýzu konkrétních sociologických dat ve
společenském životě
+ Dějiny sociologie – slouží k poučení o budoucnosti
FUNKCE
– funkcemi sociologie rozumíme poslání a úkoly, které má sociologie ve společnosti plnit
1) Funkce ideologická
– spojena s tím, zda-li hodnocení dosaženého stupně společenského vývoje se považuje za
důležitou náplň sociologie → hodnocení přísluší především politikům, neboť jsou za to placeni
– vědomě či nevědomě slouží establishmentu
2) Funkce poznávací (gnozeologická)
– sociologie popisuje a vysvětluje podstatu společenského vývoje a sociálních problémů
– jedná se o analýzu společenské života, jeho příčin, souvislostí a vývojových tendencí
3) Funkce diagnostická
– spočívá v sociologické analýze konkrétních společenských problémů, rozboru jejich příčin,
průběhu a důsledku → konstatuje v čem je problém
– je podmínkou funkce sociotechnické
4) Funkce sociotechnická
– na základě výsledku diagnostické funkce vypracovává sociologie určitá doporučení a navrhuje
prostředky pro řešení těchto problémů tak, aby žádoucí dalšímu vývoji
SOCIOLOGICKÁ PRÁCE
METODY
= pojem metoda ve vědě znamená soubor pravidel, kterými se řídí vědecká práce (odpovídá na otázku JAK?)
Obecná metoda – teoreticko-empirická metoda, která spočívá ve 2 krocích:
- krok teoretický: na základě studia dostupných informací formuluje hypotézi
vysvětlující námi zkoumaný jev
- krok empirický: ověření hypotéz nebo vyvrácení konkrétním sociologickým
výzkumem (empirická fakta)
Speciální metoda – představuje procedury a techniky sociologického výzkumu:
- PROCEDURY
– zahrnují přístup k problému a postupy shromažďování a způsoby zpracování dat
Historická procedura
= analyzuje vznik, vývoj a důsledky zkoumaného sociologického jevu v čase
Statická procedura
= zachycuje, analyzuje a zkoumá sociální jevy číselně
– je použitelná je pro sociální jevy hromadné povahy a velkého rozsahu
Typologická procedura
= sociální jevy zkoumá tak, tak že vytváří určité typy, modely sociálních jevů a pak je porovnává s
konkrétními jevy z praxe → vytvoří ideální typ zkoumaného jevu a v realitě napravuje nedostatky
Monografická procedura
= zkoumá společenské jevy tak, že se zaměří pouze na jeden objekt (skupiny, instituce, organizace),
kdy předností je detailní a hluboké prozkoumání daného objektu a tím pádem i efektivní a učinný návrh opatření pro řešení problémů s objektem spojeným
Experimentální procedura
= provádí zkoumání vzorků, které ale musí být identické, což je velice složité a nákkladné
- TECHNIKY
= systematický postup sloužící k získávání, zachycování a výběru empirických poznatků o realitě
– technika je zpravidla připravena tak, že představuje soubor vybraných znaků, pomocí níchž
zjišťujěm a měříme vlastnosti zkoumaných sociálních objektů
A Pozorování: cílem je, co nejpresněji zachytit určité momenty společenského života
1) Přímé = probíhá přímo v otevřeném terénu a pozorovatel je v kontaktu se sledovaným objektem
- Zůčatněné – výzkumník se stává na určitou dobu organickou součástí zkoumaného
prostředí a toto prostředí o něm ví → chování může být stylizováno
- Zůčastněné utajené – pozorovatel je bezprostřední součástí pozorovaného prostředí,
které o něm neví → chování je přirozené
- Nezúčastněné – výzkumník pozoruje prostředí z povzdálí
2) Nepřímé = založeno na zpracování sekundárních informací o určitém sociáním jevu
→ pozorovatel není v bezprostředním kontaktu s pozorovaným jevem, zpravidla
protože to, co nás zajímá se událo ve vzdálené minulosti
B Rozhovor: zjišťuje jeden aspekt sociálních jevů a to názory respondentů na určitý sociální jev
Oba druhy musí být promyšlené a připravené:
1) Standardizovaný – tazatel klade předem přesně formulované otázky a v nachystaném prostředí
– umožńuje lépe srovnatelné odpovědi
2) Nestandardizovaný – tazatel nemusí opakovaně používat stejné otázky a dodržovat dané pořadí
– tazatel může lépe reagovat na pochopení otázky a rozvíjející se atmosféru
– menší srovnatelnosti odpovědí
C Dotazník: formulář sloužící k zajišťování informací o daném jevu
→ menší dotázník se vyskytuje v podobě ankety