Právo veřejné : ústavní právo

ústavní právo tvoří souhrn právních norem, upravujících formy a druhy států, obsah státní moci, rozdělení a výkon státní moci a též základní práva a povinnosti občanů
ústava je nejvyšší zákon státu, ústavní zákony mají nejvyšší právní sílu
hlavními prameny ústavního práva České republiky je Ústava ČR (od 1. 1. 1993, zákon č. 1/1993 Sb.) a Listina základních práv a svobod (zákon č. 2/1993 Sb.)

ÚSTAVA ČESKÉ REPUBLIKY
obsahuje preambuli (úvodní prohlášení) a články rozdělené do osmi hlav (např. Základní ustanovení, Moc zákonodárná, Moc výkonná, Moc soudní?)
v Základních ustanoveních charakterizována ČR jako svrchovaný, jednotný a demokratický právní stát, kde je lid zdrojem i vykonavatelem státní moci; politická rozhodnutí vycházejí z vůle většiny vyjádřené svobodným hlasováním X zároveň se zavazuje dbát ochrany práv menšin; moc vykonává lid prostřednictvím orgánů moci zákonodárné, výkonné a soudní:

MOC ZÁKONODÁRNÁ
v ČR ji vykonává parlament (X např. v Itálii silná pozice referenda ? jeho prostřednictvím mohou zákony měnit i přímo občané; zákony mohou též sami navrhovat ? min. 50 tisíc hlasů); zasedání parlamentu ČR jsou veřejná; k platnosti přijatého zákona je nutné jeho uveřejnění ve Sbírce zákonů České republiky)

MOC VÝKONNÁ
nejvyššími představiteli prezident republiky a vláda
prezident volen parlamentem na 5 let (zvolen může být maximálně 2x), volitelný je každý občan, který dosáhl věku 40 let; pravomoci českého prezidenta jsou malé, významné kroky musí konzultovat s premiérem a vládou (X např. USA, kde je prezident fakticky nejmocnějším mužem ve státu ? stojí v čele vlády jako obdoba evropských premiérů); český prezident např.: jmenuje a odvolává premiéra i vládu, je vrchním velitelem ozbrojených sil, jmenuje generály, soudce, vysokoškolské profesory ad., uděluje státní vyznamenání, uděluje amnestie a prezidentské milosti (známé sporné milosti prezidenta Havla)
vláda řídí a kontroluje státní administrativu, skládá se z premiéra, místopředsedů a ministrů; ministři řídí jednotlivá odvětví národního hospodářství a státní správy ? tzv. resorty ? z těch nejdůležitějších např. ministr vnitra (Stanislav Gross), ministr zahraničí (Cyril Svoboda), ministr financí (Přemysl Sobotka), ministr kultury (Pavel Dostál), ministryně zdravotnictví (Součková), ministr práce a sociálních věcí (Zdeněk Škromach), ministryně školství, mládeže a tělovýchovy (Petra Buzková)
člen vlády nesmí vykonávat činnost neslučitelnou s výkonem jeho vládní funkce, např. nesmí podnikat

MOC SOUDNÍ
soustava nezávislých soudů v stupnici: okresní soud ? krajský soud ? vrchní soud ? Nejvyšší soud, Nejvyšší správní soud
zvláštní postavení zaujímá Ústavní soud, jehož úkolem je ochrana ústavnosti ? mj. oprávněn zrušit zákon, pokud je v rozporu s ústavou (? ústava stojí nad všemi zákony)

LISTINA ZÁKLADNÍCH PRÁV A SVOBOD
vedle Ústavy ČR druhým hlavním pramenem ústavního práva v ČR
vznikla na podkladě Všeobecné deklarace lidských práv, přijaté OSN r. 1948
ČR je demokratickým právním státem, který respektuje základní lidská práva a svobody: mezi hlavní patří právo na život (v ČR nepřípustný trest smrti), právo na osobní svobodu (každý může dělat vše, co není zákonem zakázáno a nikdo nesmí být nucen činit to, co mu zákon neukládá); svoboda pohybu, pobytu, myšlení, svědomí, náboženského vyznání, vědeckého bádání a umělecké tvorby (umělci řvou, kdykoli se je někdo pokusí omezovat ? viz festival Uměním proti cenzuře, který proběhl loni v červenci na pražské Štvanici ? protest předních českých muzikantů proti zákonu, který zakazuje v textech písní veřejně propagovat požívání drog: všichni zazpívali své ?nejnarkomaničtější? písně a pak se šli hromadně udat na policii, připomeňme např. zpěváka a kytaristu Petra Hoška za skupiny Plexis, jenž se šel udat za text k písni ?Zhulenej?)
též hospodářská a sociální práva: právo na svobodnou volbu povolání, právo podnikat, též právo na spravedlivou odměnu za práci a uspokojivé pracovní podmínky, právo na ochranu zdraví, na důchod
kulturní práva: právo na vzdělání, ochrana autorských práv
právo na soudní ochranu: možnost domáhat se svého práva u nezávislého a nestranného soudu

Listina základních práv a svobod formuluje jednotlivá práva stručně; předpokládá se, že podrobnosti stanoví zákony