Právo a morálka, právní skutečnosti a vztahy, jejich struktura, právní normy a právní řád
- právo je soubor norem vydaných anebo uznaných státem, které jsou pro společnost závazné a jejichž dodržování je vynucování státní autoritou
- slouží k regulaci chování společnosti
- pomocí zákazů, příkazů a dovolení stanoví, jaké má chování ve společenských vztazích být
- tvorba práva závisí na státu a odráží vztahy ve společnosti
- odchýlení se od právně žádoucího chování znamená uložení určité sankce státní mocí
- stát určitá pravidla chování uznává jako právní (vynutitelná)
- Ústava ČR vymezuje, že:
- každý občan může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá
- státní moc (státní orgány) slouží všem občanům a lze ji uplatňovat jen v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon
- Právní věda
- společenská věda, která se věnuje studiu všech právních jevů
- předmět – právo jako normativní systém, právní vztahy, vznik a postavení práva ve společnosti, vztah člověka a práva, vztah státu a práva
- podobory
- právní filosofie – zkoumá podstatu a hodnotovou stránku práva, zdůvodňuje jeho existenci
- právní dogmatika – studuje obsah práva, právo jako normativní systém
- právní antropologie – zkoumá vznik, vývoj a fungování práva v různých kulturách světa
- právní historie – věnuje se dějinám práva
- právní sociologie – sleduje vztah a vzájemné působení společnosti a práva
- právní psychologie – studuje psychologický mechanismus působení práva
- teorie legislativy – zkoumá proces tvorby právních norem
- právní logika – popisuje principy právního myšlení
- Základní rozdělení práva
- 2 základní pohledy – subjektivní a objektivní
- dále rozlišujeme na hmotné a procesní
- subjektivní – oprávnění jedince (či právnické osoby) chovat se určitým způsobem; znamená oprávnění vyžadovat plnění povinností od druhých
- objektivní – soupis pravidel chování, závazných pro všechny členy společnosti; obsaženo v právních normách; stanovena pravidla i sankce za jejich porušení
- hmotné – právní předpisy, které stanovují určité právní chování a sankce při jejich porušování
- procesní – pravidla, která určují, co dělat, když někdo nerespektuje subjektivní právo; proces, jak postupovat při udělování sankcí
- Dějiny práva
- nelze určit přesný okamžik vzniku práva, ale vychází se z toho, že každá společnost měla vždy svá pravidla
- zvykové (obyčejové) právo – nejprve ve vědomí lidí, až později sepsáno; součást náboženských pravidel; lišilo se vyspělostí společnosti, kulturou a tradicemi
- 1 800 př. n. l. – Kodex babylonského krále Chammurapiho; nejstarší zákoník, složený z 282 paragrafů; občanské, obchodní a trestní právo; vytesán do kamenné desky zasazené do země a vystavené na veřejném místě; princip odvety (pouze mezi plnoprávnými občany) – oko za oko, zub za zub; postaven na kasuistickém účinku – popis konkrétního činu; 3 skupiny osob (avilum – plnoprávní, muškery – svobodní; vardum – otroci); nerovnost lidí před zákonem
- století př. n. l. – římský Zákon dvanácti desek (Lex duodecim tabularum); 10-ti členná komise zvolená lidem shrnula na 12 tabulích obyčejové právo rodinné, sousedské, dědické, trestní, správní a procesní; římské právo – základ moderních právních kodexů
- století – čtyřdílný občanský zákoník Corpus iuris civilis; byzantský císař Justinián I. do něj shrnul římské právo; ustanovil neomezenou světskou i duchovní moc císaře; obsahuje Novus Justinianim kodex (zákoník procesního práva), Digesta seu pandicté (soukromé právo, celkem 50 samostatných knih, 2 knihy trestního práva) a Instituciones (učebnice římského práva); Corpus iuris civilis byl vydán francouzským humanistou Dionisusem Ghoto Freidem
- století – Zákon suduj ljudem; nejstarší slovanská právní památka; předpisy trestního a rodinného práva – jako překlad římského práva vytvořeno pro Velkomoravskou říši Konstantinem a Metodějem
- století – Statuta Konrádova; první psaný zákoník v českých zemích vydaný knížetem Konrádem II. Otou; princip svobodného vlastnictví pozemků pro šlechtu, organizace soudnictví
- – 14. století – právo se v českých zemích stanovuje formou nařízení panovníků (922 – Výsady Boleslavovy; 1039 – Dekrety Břetislavovy, …); Horní zákoník; sepsán v letech 1300-1305 Václavem II.; vytvořen na základě římského práva; k rozvoji práva v českých zemích přispěl i Karel IV. – součástí Karlovy univerzity se stala právnická fakulta;
- Ordály (boží soudy) – soudní řízení ve středověku vedla církev; zrušeny za Karla IV.; např. kdo se domáhal práva, byl vhozen do vody a pokud vyplaval, byl nevinen
- století – první právní předpisy upravující státní organizaci (Zemská zřízení království českého, Zemské zřízení markrabství moravského, …); právní knihy – soubory práv sepsané soukromou osobou (Práva zemská česká Ondřeje z Dubé; O práviech, sudiech a dskách země české knihy devatery Viktorina Kornela ze Všehrd)
- – 19. století – Tereziánský a Josefínský trestní kodex, Tereziánský kodex soukromého práva; 1811 – císařský patent Obecný zákoník občanský
- 1804 – Code civil (občanský zákoník) císaře Napoleona I.; vzor pro ostatní evropské země včetně Rakouska; majetkové a rodinné poměry
- Římské právo
- zásada retrospektivy – podle nové normy se zpětně neodsuzuje
- presumpce neviny – každý je nevinný, pokud se neprokáže jeho vina
- matka jistá, otec vždy nejistý
- když mám pochybnosti, tak vždycky postupuji v zájmu obviněného
- co není zakázáno, je dovoleno
- Prameny práva
- formy, ve kterých je obsaženo objektivní právo
- hlavní druhy
- normativní právní akty – rozhodnutí, opatření či usnesení, která jsou výsledkem uskutečněné pravomoci subjektů tvorby práva vydávat, měnit nebo rušit právní normy; všeobecně závazný právní předpis charakteru zákona, zákonného opatření, vyhlášky, vládního nařízení, …; velká míra obecnosti, spojen s možností užití státního donucení
- obyčej – aby byl právním pramenem, musí být dlouhodobě a masově zachováván, musí mít dostatečný obsah a státní orgány jej aplikují a uplatňují státní donucení při jeho porušení; např. obyčej zemského práva z 16. století od Viktorina Kornela ze Všehrd
- precedens – soudní rozhodnutí, kterým se řídí případy dosud právně neupravené; vzor pro rozhodování v budoucnosti; individuální právní akt (vychází z konkrétního soudního případu); vyskytuje se především v anglosaském právu, v kontinentálním právu jsou zakázány
- normativní smlouva – právní skutečnost, která ruší individuální právní vztah a zavazuje pouze smluvní subjekty; pramen mezinárodního práva, nikoliv vnitřního; nemá samostatný význam v podobě práva; nezavazuje jen ty, co ji podepsaly, ale i obyvatele státu, který ji podepsal; v našem právu tzv. kolektivní smlouvy – zavazují všechny účastníky pracovního procesu
- tradičně děleny na psané (zákony, normativní právní akty, smlouvy, případně právnická literatura (pokud je uznávána jako pramen práva)) a nepsané (obyčeje, případně precedenty)
- Atributy práva
- autorita – o co se právo opírá
- univerzální použitelnost – obecné formulace
- závazek – povinností, vymezení
- sankce
- Právo a morálka
- morálka jsou nepsaná pravidla, která bychom měli dodržovat, i přesto, že to po nás nikdo nevyžaduje (jedinec se řídí svým svědomím; musí umět rozeznat dobro a zlo)
- odlišnosti práva od morálky
- právo může být jen jedno a to závazné pro všechny
- za právem stojí autorita (stát), za morálkou nikoli
- právo má stanovené sankce
- právo se stanoví a určí sankce, etické normy jsou na základě zkušenosti
- právní vědomí
- znalost práva – představy lidí o platném právu, o tom, co je podle práva a co protiprávní, jaké chování je vynutitelné státní mocí
- názory na spravedlnost – co je a co není spravedlivé, jaké hodnoty by mělo právo chránit či potlačovat
- dostupnost znalosti práva zajišťuje stát tak, že vydává veřejně přístupně sbírky zákonů, sbírky soudních rozhodnutí, …
- ignorantka iuris non excusat = neznalost práva neomlouvá; každý by měl a mohl znát platné právo
- mravní vědomí – prolíná se s právním vědomím; ve vědomí lidí existují vedle platných právních norem i různé společenské ideje a postuláty, které rovněž ovlivňují jejich chování a které lidé dobrovolně akceptují a jsou přesvědčeni o jejich správnosti
- právo je minimum mravnosti – je méně přísné než morálka, pokud jde o požadavky kladené na lidské chování, ale je přísnější než morálka, jedná-li se o sankce
- spravedlnost – stav věcí, který je žádoucí a odpovídá podstatě a právům člověka ve společnosti
- nespravedlnost – stav, který je v rozporu s požadavkem obecného blaha a musí být odstraněna
- zákonnost (legalita) – stav společnosti, který je v souladu s právem; státní orgány jsou při tvorbě práva i při realizaci práva vázány zákonem; 2 strany (neznalost zákone neomlouvá; všichni jsou si před zákonem rovni)
- Právní řád
- souhrn všech pramenů práva, které platí v určitém státě
- musí ho dodržovat všichni na území daného státu (i cizinci)
- neustále se vyvíjí, v rámci Evropy se právní řády slaďují
- každý je vázán právní řádem svého státu, i když pobývá na území státu jiného, pokud se nedostává do rozporu s jeho právním státem
- právní předpis – normativní právní akty, které jsou výsledkem legislativní (zákonodárné) činnosti státních orgánů
- descendenční teorie právního řádu
- právní síla – důležitost právních předpisů; vlastnost právní normy, jež ji činí nadřazenou jiné právní normě
- právní předpisy mají různou právní sílu
- základní zákonné předpisy – ústava a ústavní předpisy; zákony a zákonná nařízení vydaná parlamentem
- podzákonné předpisy – vládní nařízení, vyhlášky ministrů, vyhlášky nižších státních orgánů
| zákonné (základní) |
| podzákonné (prováděcí) |
- ústava
- ústavní zákony
- zákony
- zákonná opatření Senátu
- vládní nařízení
- vyhlášky ministerstev
- vyhlášky krajů a obcí
- nižší nesmí odporovat vyššímu
- při pochybnostech to přezkoumává Ústavní soud
- Proces schvalování zákonů
- legislativa = tvorba právních předpisů (zákonů)
- Návrh zákona může podat zákonodárná iniciativa (poslanec, skupina poslanců, senát, vláda či zastupitelské kraje).
- Souhlas se zákonem vyslovuje Poslanecká sněmovna po jednom až třech čteních, během nichž může dojít k hlasování o pozměňujících návrzích zákona. Zákony schvaluje nadpoloviční většina všech přítomných poslanců. Předseda Poslanecké sněmovny následně odešle zákon do Senátu.
- Senát může zákon schválit nebo odmítnou. V případě schválení je zákon předán prezidentovi k podpisu. Pokud jej Senát neschválí, je odeslán zpět do Poslanecké sněmovny.
- Pokud se prezident rozhodne zákon nepodepsat (suspensivní veto), vrátí zákon do poslanecké sněmovny. V případě, že ho podepíše, je zákon definitivně schválen.
- O vrácených zákonech znovu hlasuje Poslanecká sněmovna za přítomnosti všech 200 poslanců. Pro schválení musí být opět nadpoloviční většina, tj. 101 hlasů. Při schvalování ústavních zákonů musí být pro 3/5 většina.
- Schválený zákon je podepsán prezidentem, předsedou Poslanecké sněmovny a předsedou vlády.
- řádně schválené zákony jsou uveřejňovány ve Sbírce zákonů ČR
- platnost právního předpisu – právní předpis je platný, pokud byl vytvořen předepsaným způsobem, vydán příslušným orgánem v mezích jeho pravomoci a byl řádným způsobem vyhlášen (zákon byl publikován ve Sbírce zákon, obecní vyhláška byla vyvěšena na úřední desce, …)
- účinnost právního předpisu – v okamžiku, kdy právní předpis nabude účinnosti, jsou práva a povinnosti stanovené předpisem závazné a adresáti se podle nich musí řídit
- působnost právního předpisu – vymezuje rozsah použití předpisu na konkrétní případ; různé druhy – věcná (co vymezuje), časová (odkdy dokdy platí), prostorová (na jaké části území platí), osobní (na jaký okruh osob se vztahuje)
- derogační klauzule – zrušení nějakého právního předpisu
- novelizace – změna, úprava či doplnění nějakého právního předpisu
- vacatio legis – období mezi platností a účinností
- označení právního předpisu
- název, číslo, datum
- – sbírka
- úplné znění
- kdo jej vydal
- text členěn do odstavců a paragrafů (očíslovány)
- př.: Zákon č. 48/1997 Sb. O veřejném zdravotním pojištění…
- Právní norma
- závazné obecné pravidlo chování, které je vyjádřeno zvláštní, státem uznanou formou a jehož zachování je státní mocí vynutitelné
- chování – aktivní činnost i nečinnost
- struktura
- hypotéza – stanoví podmínky, za nichž se má pravidlo chování realizovat
- dispozice – vlastní pravidlo chování; stanoví komu a jaká oprávnění a povinnosti vznikají; určení povinnosti přímo nebo nepřímo
- sankce – následky za porušení normy; druhy
- preventivní – obeznámení
- represivní – odveta, trest, napravení způsobené škody
- dělení
- donucující – všechny právní normy, které jsou bezvýhradně závazné
- podpůrné – relativně nezávazné, nemusí se hned plnit
- druhy
- taxativní – vylučují další rozšíření; např. vydědění
- demonstrativní
- kogentní – nepřipouští odchylky (ústavní, správní, trestní a procesní právo)
- dispozitivní – v případě,
- Zákony
- základní druh obecně závazných normativních právních aktů
- stanovují pravidla chování závazná pro jakékoliv subjekty (všechny státní orgány, právnické i fyzické osoby)
- ústavní zákony – odlišná forma, vyšší stupeň právní síly; druh ústavního zákona je ústava
- zákoníky (kodexy) – soubory systematicky uspořádaných norem celého odvětví práva; např. občanský zákoník, zákoník práce, obchodní zákoník
- Právní vztahy
- vztah mezi dvěma a více subjekty existující na základě práva a v souladu s právem, v němž vystupují jako nositelé oprávnění a povinností stanovených právními normami
- pro existenci právního vztahu je třeba 2 podmínek
- je dána právní norma, která určuje rozsah oprávnění a povinností subjektů právního vztahu a podmínky jeho vzniku, změny a zániku
- vznik, změna nebo zánik právního vztahu jsou spojeny s právně významnými okolnostmi, tzv. právními skutečnostmi
- prvky právního vztahu
- subjekty (účastníci)
- ti, jimž v určitém právním vztahu vznikají práva a povinnosti
- fyzická osoba
- všichni lidé mající právní způsobilost
- právní způsobilost (právní subjektivita)
- předpoklad toho, být účastníkem právního vztahu
- 3 druhy právní způsobilosti
- způsobilost k právům a povinnostem – způsobilost být účastníkem právního vztahu, tj. mít práva a povinnosti; v občanském právu vzniká narozením (tzv. nasciturus), trvá po celý život a zaniká smrtí (resp. prohlášením za mrtvého)
- způsobilost k právním úkonům – způsobilost svým vlastním jednání zakládat, měnit nebo rušit právní vztahy; závisí na věku a duševním zdraví občana; v občanském právu vzniká zletilému jedinci (starší 18 let); v pracovním právu vzniká dosažením 15 let; soud může fyzickou osobu této způsobilosti zbavit, případně ji omezit (důvod – trvalá nebo dočasná duševní porucha)
- způsobilost k protiprávnímu jednání – způsobilost nést právní odpovědnost za vlastní protiprávní chování
- právnická osoba
- uměle vytvořená sdružení osob nebo majetku, která v právních vztazích vystupují vlastním jménem a mají vlastní právní subjektivitu; např. obchodní společnosti, politické strany, občanská sdružení, nadace, …
- právní způsobilost – stejná jako u fyzických osob; vzniká založením právnické osoby nebo registrací v obchodním rejstříku
- rozhodují za ni její nejvyšší orgány a orgány výkonné
- musí mít pevnou vnitřní organizaci, na níž se účastníci dohodli a která je písemně zachycena v určitém dokumentu
- orgány veřejné správy (obce), stát a státní orgány
- obsah – oprávnění a povinnosti subjektů právního vztahu
- objekt (předmět) – to, k čemu směřují vzájemná práva a povinnosti subjektů; cíl právního vztahu
- právní odpovědnost
- nést důsledky za své jednání
- hranice
- děti – do 15 let; trestní stíhání zastaveno; soudy pro mladistvé
- mladiství – 15-18 let; normální soud, rozsudky kráceny na polovinu (kvůli studiu)
- dospělí – od 18 let; normální soudy, maximální trest (na doživotí)
| Plná způsobilost k právním úkonům | 18 let, po uzavření sňatku |
| Způsobilost k uzavření sňatku | 18 nebo 16 let + souhlas soudu |
| Minimální hranice k legálnímu pohlavnímu styku | 15 let |
| Způsobilost k uzavření pracovní smlouvy | 15 let + dodatečná podmínka |
| Způsobilost k získání živnostenského oprávnění | 18 let |
| Hranice počátku branné povinnosti | 17 let |
| Trestní odpovědnost | 15 let |
| Volební právo | 18 let |
| Právo být volen do zastupitelství obcí a krajů | 18 let |
| Právo být volen do PS | 21 let |
- Právní skutečnost
- okolnosti, s nimiž právní normy spojují vznik, změny nebo zánik právních vztahů
- události ovlivňující právní vztahy samočinně nebo různá jednání, jimiž se na právní vztahy působí záměrně
- 2 druhy
- subjektivní – právní úkony nebo jiné projevy vůle, jimiž se právní vztahy zakládají, mění nebo ruší záměrně a uvědoměle; platný právní úkon musí být určitý, srozumitelný, svobodný a vážně míněný; podmínkou platnosti některých úkonů je také dodržení určité formy; druhy právních úkonů – jednostranné (např. poslední vůle), dvojstranné (smlouva o koupi, o dílo), mnohostranné (družstvo, akciová společnost, …); uzavření smlouvy; kompludentní činy – nic neuzavírám, ale i pouhou koupí vytvářím smlouvu
- objektivní – vyplývá z přírodních zákonitostí, nelze ji měnit; nezávislá na vůli účastníků; podstatnou roli hraje čas (narození, úmrtí, přírodní katastrofa); 3 druhy právních důsledků plynutí času (propadnutí (prekluze; při reklamaci; 2 roky záruka), promlčení (movité 3 roky, nemovité 10 let), vydržení (majetkoprávní vztahy, opak propadnutí, např. vlastnictví v dobré víře))
- Právní ochrana
- systém soudnictví – chrání v demokratických zemích dodržování práva
- soudy zřizovány státem jako nestranné a nezávislé instituce
- při rozhodování se soudci řídí pouze platným zákonem
- orgány
- 3 typy soudů
- civilní – např. rozvod manželství
- správní – přezkoumává rozhodnutí o přestupku
- trestní – projednává trestné činy (loupež, vražda, podvod, …)
- soustava soudů
- hierarchicky uspořádaná, vztahy nadřízenosti a podřízenosti
- nejvyšší soud – vrcholný soudní orgán; sleduje rozhodnutí vrchních soudů a zajišťuje zákonnost v jejich obvodu; vykládá zákony
- vrchní soudy – 2. stupeň soustavy pokud byl prvním stupněm krajský soud
- krajské soudy – 2. stupeň soustavy, pokud v prvním stupni rozhodoval okresní soud; v prvním stupni rozhodují o věcech právně složitých a společensky významných (např. ochrana osobnosti, autorská práva, …)
- okresní soudy – nejnižší orgány; projednávají věci patřící do oblasti občanskoprávních, pracovních, rodinných a obchodních vztahů
- Ústavní soud – dohlíží na dodržování ústavnosti v zemi; rozhoduje o zrušení zákonů, jsou-li v rozporu s ústavním zákonem či mezinárodní smlouvou, o ústavní žalobě Senátu proti prezidentu republiky, …; proti jeho rozhodnutí se nelze odvolat; 15 soudců jmenovaných prezidentem republiky se souhlasem Senátu na 10 let
- Nejvyšší správní soud – vrcholný orgán správního soudnictví; dbá o zákonnost rozhodování krajských soudů a správních orgánů
| SOUDY |
| Ústavní soud ČR (Brno) |
| Nejvyšší soud a Nejvyšší správní soud (Brno) |
| vrchní soudy (Praha a Olomouc) |
| krajské soudy (celkem 7, bývalá krajská města) |
| okresní soudy (celkem 75, bývalé okresy) |
- soudci
- po ukončení právnického vzdělání absolvují tříletou čekatelskou praxi, kterou tzv. justiční čekatelé ukončují odbornou justiční zkouškou
- jmenování bez časového omezení (kromě ústavních soudců)
- nemohou být trestně stíháni nebo vzati do vazby pro trestné činy spáchané při výkonu soudcovské funkce
- bezúhonný občan starší 30 let s vysokoškolským právnickým vzděláním a justiční zkouškou
- samosoudci – vystupují ve většině civilních záležitostí
- senát – zpravidla tříčlenný; předseda senátu soudu a přísedící (každý občan ČR starší 30 let způsobilý k právním úkonům, bezúhonný a s jistými zkušenostmi a morálními kvalitami)
- státní zastupitelství
- státní úřad, který se vedle soudů významně podílí na právní ochraně
- jeho orgány upozorňují na nezákonnosti, stíhají trestné činy, dohlížejí na zachovávání zákonů, …
- podstata činnosti státního zástupce – oblast trestního řízení (přípravné řízení, podává jménem státu žalobu, u soudu zastupuje státu)
- státní zástupci jmenování na dobu neomezenou na návrh nejvyššího vrchního nebo krajského státního zástupce
- soustava úřadů státního zastupitelství
- nejvyšší státní zastupitelství – nejvyššího státního zástupce jmenuje a odvolává vláda na návrh ministra spravedlnosti
- vrchní státní zastupitelství
- krajské státní zastupitelství
- okresní státní zastupitelství
- advokáti
- poskytují právní pomoc jednotlivcům a organizacím v celém rozsahu
- zastupují své klienty u soudu i před ostatními orgány
- v trestním řízení zastupují obviněného jako obhájci
- k výkonu advokacie je nutný zápis v České advokátní komoře
- notáři
- významné postavení v oblasti soukromého práva v rámci ochrany práv
- sepisování veřejných listin o právních úkonech (závěť, závažné smlouvy), osvědčování právně významných skutečností a prohlášení (vidimace – ověřování shody opisu nebo kopie s vlastní listinou), ověření (legalizace) podpisu určité osoby, osvědčování průběhu losování, …
- notářské úřady zřizuje ministr spravedlnosti v obvodech okresních soudů, také jmenuje jednotlivé notáře
- mohou přijímat do úschovy cenné listiny, vykonávat funkci správce majetku či konkurzní podstaty, provádět jednotlivé úkony v řízení o dědictví
- k výkonu notářské práce je třeba zápis v Notářské komoře ČR
- daňoví poradci
- nabízejí právní pomoc a finančně ekonomické rady ve věcech daní, odvodů, poplatků a jiných daňových záležitostí
- mohou zastupovat svého klienta při jednání s finančním úřadem
- soudní exekutoři
- působí při soudech nebo jako soukromí soudní exekutoři
- exekuci nařizuje soud, exekutor ji provádí např. srážkami ze mzdy, prodejem majetku, vyklizením, odebráním věci
- exekutory sdružuje Exekutorská komora ČR se sídlem v Brně
- veřejný ochránce práv – nezávislý orgán právní ochrany
- Systém práva
- dělí se dle 3 hledisek
- mezinárodní a vnitrostátní – zda upravuje vztahy v rámci jednoho státu nebo vztahy mezi různými státy
- veřejné a soukromé – zda upravuje vztahy mezi státem a občany nebo vztahy mezi občany navzájem
- veřejné – ústavní, trestní, správní, finanční právo
- soukromé – rodinné, občanské, obchodní, pracovní právo
- hmotné a procesní – hmotné stanovuje státem závazná a vynutitelná pravidla chování; procesní právo určuje postup jednotlivce a státních orgán při porušení práva a způsob sankcionování