Politologie jako věda, předmět a metody, dějiny politologie, politika

Sociologie – zabývá se mocí, volebním chováním, používají stejné pojmy – masová společnost, etika

Historie – politické události, mnoho filozofů byly politici

Ekonomie – ekonomická situace odráží preference voličů i jednání politiků

Právo – zákony

Psychologie – jak zapůsobit na voliče, proč se lidé podřizují totalitě a autoritám

Předmět politologie

• stát a jeho fungování
• fungování politických systémů
• dějiny ústavy
• činnost politických stran
• organizací a zájmových skupin
• analýza politických ideologií a politického chování
•  vztahy mezi státy
• vztahy politiky a ekonomiky

Základní kategorie politologie: 1) Politická teorie – dějiny pol. teorií, porovnávání současných pol. teorií a ideologií
2) Politické instituce – ústava, formy vlády
3) Politická sociologie – chování občana v určitém politickém prostředí, veřejné mínění, teorie moc
4) Politická ekonomie – vztah mezi politikou a ekonomií
5) Mezinárodní vztahy – mezinárodní politika, právo, organizace, lidská práva

Politické vztahy

• = vznikají mezi organizovanými sociálními skupinami usilujícími o realizaci svých zájmů (cílů) prostřednictvím moci, vlivu, autority
• vznikají transformací vztahů společnosti, pokud obsahuje vliv, moc, autoritu (A + B se spojí a jdou proti C)
• subjekty politiky (nositelé politické činnosti): sociální skupiny (národ, třída, společenská vrstva, zájmové skupiny), které vytvářejí instituce, aby uplatnily svůj vliv, moc, autoritu
• objekty politiky: sociální skupiny, na které se působí

Politická moc

• = moc držená jedincem či skupinou, která umožňuje řízení a správu společnosti či schopnost politických aktérů ovlivňovat politická rozhodnutí
• nejčastějším typem je moc státní, vykonává ji stát – prostředek organizace a řízení společenských vztahů uvnitř určité státní společnosti

Politické zájmy ???
Politický systém

• = kompletní souhrn institucí, politických organizací a zájmových skupin (např. politických stran, odborů), vztahů mezi těmito institucemi a politických zvyklostí, norem a pravidel, zprostředkovávajících vzájemný vztah mezi lidmi a vládou (volby, politické strany a hnutí, volební kampaň)
• zahrnuje zájmové organizace, státní orgány, orgány místní správy a samosprávy, veřejné mínění, masmédia
• popisuje politické systémy v konkrétních zemích (demokracie, komunismus, socialismus), je součástí celkového sociálního systému
• zahrnuje všechny aktivity, související s vykonáváním politiky.

Zkoumání politologie

• Normativní politologie
• evropský pohled
• hovoří o tom, co by mělo být
• pomocí politické filosofie a etiky hodnotí správnost nebo nesprávnost v politice
• konzervativní
• Positivní (empirická) politologie
• deskriptivní (popisná)
• popis politické reality
• vychází z výzkumů a pozorování, analyzuje politický systém jako celek nebo část (pol. strana), politické chování a postoje
• většinou v Americe
• precedentní právo – soudí podle toho, co se už stalo
• Prognostická (prediktivní) politologie
• předpokládá jak se politika bude vyvíjet
• ???

Metody používané v politologii

• Popis – pol. struktur a organizací (stran), procesů (volby), událostí (Watergate)
• Historická metoda – sleduje historický vývoj (nástup fašismu), institucionální změny (vývoj ústavy)
• Srovnávací metoda – srovnávání pol. systémů
• Empirický průzkum – sleduje volební preference voličů v průběhu volebního cyklu
• Statistika
• Experiment – modelové situace, na nich odhaluje jak se lidé budou chovat

Historie

• původně součástí filosofie

Sokrates

• odklonil se od sofistického subjektivismu názorem, že existuje objektivní pravda poznatelná rozumem která je kritériem politického myšlení
• Ideou nejvyššího dobra je vědění. „Chce-li dobrý vládce šířit dobro, musí ho poznat“ – v čele musí stát mudrc
• Sofokracie – vláda jednoho moudrého – filosofa.

Platón

• ve svém spise Ústava konstruuje obraz ideálního státu s přísně oddělenými společenskými třídami, s téměř komunistickým společným vlastnictvím majetku, manželek, dětí
• politický systém dělí na pozitivní (jeho návrh ideálního státu) a negativní (všechny ostatní – oligarchie, tymokracie, tyranie)
• stát řídí výchovu, morálku i umění
• ideální stát: inspirace lidskou duší (duše má 3 části: 1) Rozumová, 2) Vznětlivá – vůle, hrdost, odvaha, 3) žádostivá – přání, potřeby, touhy)
• ve státě musí být dělba moci: 1) Filosofové – rozum, 2) Vojáci – vznětlivý, 3) Výrobci
  každá tato složka je ve společnosti nepostradatelná
• strážci – filosofové vládnou bojovníkům, výrobcům a obchodníkům
• člověk je v rovnováze pokud jsou všechny tyto složky v rovnováze také
• děti mají být rozděleni do skupin – sňatky v rámci skupin = šlechtění lidí
• ve 30 letech skládají zkoušky, ti nejlepší dalších 5 let studují filosofii – stanou se z nich státní úředníci
• v 50 letech další testy, ti nejlepší jsou předurčeni stát se vládci – mají být skromní, bez peněz, vše potřebné dostanou od státu, zamezí korupci
• Teorie státu – 10 knih o ideálu, spravedlnosti pro všechny
• káže stabilitu beze změn, stát neupadá, protože se nemění
• jako první tvrdí, že ve společnosti mají žít jen silní jedinci, dobrou výchovou se rodí silní lidé, slabí nemají právo na život, mají být zabiti x stáří má být ctěno
• bojovníci jsou nemajetní a bez rodin, tudíž neúplatní a neovlivnitelní
• kritika demokracie – vláda většiny (utlačování menšiny), tato většina lidí je hloupá a bezduchá

Aristoteles

• ve spisu Politika kritizuje pojetí státu Platona (vládu mudrců)
• jeho pojetí je stát založený na ústavě a zákonech a fungující v podstatě na principu dělby moci
• moc ve státě nemá náležet nejbohatším ani nejchudším, ale střední vrstvě otrokářů
• člověk je bytostí společenskou (zoon politikon), je od přírody předurčen žít v obci
• stát považuje za ideální zřízení

Tomáš Akvinský

• vychází z aristotelské politické teorie a zdůrazňuje podřízenost státní moci církevní
• tuto podřízenost se snažili odstranit renesanční myslitelé
• ideální vláda je ta, kde se panovník dělí o moc s církví
• připouští že jednou za čas přijde Tyranie, ale lidé by ji měli protrpět (neodporovat zlu zlem)

Niccolo Machiavelli

• dílo Vladař – vytváří technologii moci, vycházející se znalosti proměnlivosti lidského charakteru a skýtající panovníkovi detailní návody k získání a udržení moci
•  účel světí prostředky – panovník musí užít jakýchkoli prostředků, pokud jsou pro stát prospěšné
• dobré zprávy má sdělit panovník, špatné někdo jiný
• machiavellismus = pragmatická politika (Klaus)
• není nutné, aby se panovník řídil morálními zásadami, ale aby vypadal, že se jimi řídí
• předpokládá, že nikdo jiný čestný nebude – bylo by hloupé a nebezpečné činit opak
• pokud se nehodí nedodržovat dané slovo – nedodržet
• může si nechat poradit, jednat musí ale na základě vlastního uvážení, aby nevypadal slabě
• pokud je násilí nutné, vykonat se musí rychle a najednou
• odměny postupně a v malých dávkách
• nesmí být nenáviděn, je jedno, jestli se ho bojí nebo ho milují
• musí dokázat svou nepostradatelnost, učit se z úspěchů předchůdců. „Poddaní jsou spokojeni, pokud jim panovník nesahá na majetek a na ženy.“
• ideální forma zřízení je Republika, ale na počátku musí být silný monarcha

Thomas Hobbes

• přirozený stav ve společnosti je dán heslem „člověk člověku vlkem“
• stát je obrovskou sílou, mocí , vzniká jako výsledek smlouvy, kde se lidé vzdají některých práv absolutnímu panovníkovi za cenu mírového soužití
• vychází z toho, že člověk je zlý, egoista, příčiny lidských sporů: soutěžení, nedůvěra, touha po slávě – nutnost založit stát
• proti panovníkovi se lid může vzbouřit pokud nevládne ve prospěch lidu nebo zneužívá státní moci.

John Locke

• ve svém Druhém  pojednání o vládě koncipuje smluvní stát, kde přirozená práva zůstávají zachovaná i po jeho vzniku
• panovník má moc od poddaných, vzdali se jí dobrovolně, on se má o ně na oplátku starat
• Locke připouští možnost panovníka odvolat, pokud by se snažil vládnout absolutisticky, nerespektujíc přirozená práva
• Lockova dělba moci se stala podkladem při formování americké Ústavy
• každý má právo na svobodu, majetek, zdraví a život, ni stát jim ho nemůže vzít – je výhodnější stát založit
• základnou státu mají být lidé

Charles de Montesquieu

• v Duchu zákonů popisuje vznik zákona jako výsledek přirozených podmínek existence dané společnosti a dovršuje teorii dělby moci do tří základních složek – výkonné, zákonodárné, soudní.

Jean Jacques Rousseau

• odpůrce dělby moci, doporučuje návrat k přírodě, přirozenosti
• O původu nerovnosti mezi lidmi – dělí nerovnost: 1) přirozená (biologická) – schopnosti, síla, genetické vlastnosti                                       2) nepřirozená (sociální) – pochází ze společnosti (moc, majetek)
• O smlouvě společenské – o ideálním státu, smlouva mezi občany a vládou, společně tvoří zákony, základem rovnost

Karl Marx

• velkým kritikem kapitalistické společnosti (Kapitál)
• autor teorie třídního boje
• Marxismus získal charakter světového názoru a stal se ospravedlněním pro vládu jedné strany
• v socialistických zemích sovětského typu byl povýšen na státní ideologii, byl pokládán za revoluční nástroj dělnické třídy k završení její cesty ke komunismu
• silný stát v čele s proletariátem, svrhnutí třídy majetné buržoazie.

Max Weber

• viděl počátek kapitalismu v protestantském přístupu k životu, klade důraz na  kulturu, náboženství, jeho pojetí statkových skupin je v rozporu s Marxovými třídami, založených na výrobních vztazích
• kritika marxismu, plánované hospodářství v socialistické společnosti podporuje racionalizaci

zabýval se sociologií politiky, analýzou autority a byrokratizace politického života a podal vysvětlení kapitalismu z protestantské etiky

Politika

• mnoho definicí
  = způsob jak žít s jinými a vedle jiných v různorodé společnosti
  = věcné pojmenování problémů a hledání společných řešení
  = aktivita zaměřená na řízení společnosti s ohledem na vnitřní správu a rozdílné zájmy a na její vztahy k jiným státům
• Rozdělení:

1) pragmatická – program v souladu s právy a se zájmy občanů, hlavní kritérium – užitečnost

2) antipolitická – založeno na morální, resp. náboženském základě

3) negativistická – politika chápána jako otázka moci, lidé pouze jako objekt manipulace k dosažení určitého „vyššího cíle“ (vítězství ve válce)

4) fundamentalistická – ultrakonzervativní směry, které dodržují samotní základy nějaké teorie, nebo náboženství a odmítají jakoukoli jejich změnu

• Ve Velké Británii mají 3 pojetí politiky

• Polity = vymezení hranic prostoru, ve kterém se politologie odehrává a jeho struktury
• institucionalizovaná dimenze politiky – mnoho vlivů (ústava, právní řád, tradice)
• regulace vztahů mezi exekutivou, legislativou, regiony apod.
• Politics = proces utváření politické vůle
• politika konfliktu, boj o moc
• dynamický aspekt vytváření politiky – střet, konflikt, interakce, proces
• aktéři: jednotlivci, státy apod. (sféra politiky, kdy dochází ke konfliktům – boj o moc, panství)
• Policy = obsah, materiál, cíl, výsledek
• konkrétní politické zákony, nařízení, programy, jež se přímo dotýkají občanů
• obsahová dimenze politiky

politika strany, respektive vlády, zemědělská politika, sociální politika, (věcná stránka politiky – zákony, nařízení, která se týkají přímo občanů)