Politologie

polis = řecký městský stát, logos = věda
politika – vedení, řízení společnosti, starost o věci veřejné
zahrnuje pol. systémy, činnost pol. stran, vztahy mezi státy
a ostatní vědy: filozofie – vydělila se z ní, v minulosti filozof = politik
sociologie – moc, volební chování, stejné pojmy (masová spol., etika)

historie – politické udál. podmiňovány historickými událostmi

ekonomie – ekon. úroveň odráží preference voličů, jednání politiků

právní věda – znalost ústavního a mezinárodního správního práva a zákonů

psychologie – proč se někteří lidé podřizují totalitám

FILOZOFICKÉ KOŘENY

Antika

pol. myšlenky v době vytváření 1. státních útvarů
Sofisté – přednost přirozenému právu, obdivovali silné a schopné jedince, opovrhovali neschopnou masou (základ právního dualismu)
Sokratés – 469 – 399 př.n.l., v čele státu filozof, pokud má vládce činit dobro, musí ho poznat – důležitá myšlenka nejvyššího dobra
Platon – 427 – 347 př.n.l., dialog Ústava – popsal ideální spravedlivý stát, v čele vládci a strážci (žádný majetek, spol. dům, manželky, děti, jedli spolu u stolu…)
Aristoteles – 384 – 322 př.n.l., spis Politika – stát by měl fungovat na principech dělby moci, občané nejsou cizinci, otroci, barbaři, ženy, (Člověk je tvor společenský, měl by žít ve společnosti., Rodina základ společnosti.)
Stoikové – všeobecná lidskost, společnost pro všechny
Středověk

Augustinus Aurelius, Tomáš Akvinský (->tomismus) – ovlivnili, aktualizovali křesťanství
Niccolo Machiavelli – renesance, účel světí prostředky
Thomas Hobbes, John Lock – stát vzniká jako důsledek smlouvy, lidé tím ztratili část suverenity, občanům zůstávají urč. přirozená práva (na život, majetek)
Jean Jacques Rousseau – pojednání Společenská smlouva – příčiny původu a nerovnosti mezi lidmi
Charles Monteschieu – systém brzd – moc zákonodárná, soudní, výkonná – každá samostatná, suverénní, aby jedna nebyla silnější
Karel Marx – autor Kapitálu – ekonomická teorie, popisuje teorii nadhodnoty, předpovídá třídní boj (proletariát x buržoazie, inteligence); všechno všech

STÁT

organizovaný celek
3 části: obyvatelstvo, hranice, státní moc
před 15. stol. existovaly státní útvary (polis) nebyly to státy v pojetí jako dnes
teorie vzniku státu:
patriarchální – rodina, rozrůstala se -> celek s pravidly -> stát
mocenská – silný, schopný se ujal vlády
náboženská – stát vznikl z boží vůle, panovník – Bůh
smluvní – stát vznikl smlouvou; J.J.Rousseau (Spol. smlouva – jedinec se vzdává části svobody, zajišťuje ochranu majetku), Thomas Hobbes
ÚZEMÍ – pevniny přesně vymezené hranicemi, voda, pobřeží, vzdušný prostor, nedotknutelné, svrchované

OBYVATELSTVO
občané daného státu, doklad: občanka, rodný list, pas
výhody občanství: můžu volit, podpora, bezpl. školství; nevýhody: povinná škol.doch.
jak získat státní obč.: narozením – jeden z rodičů Čech, adopce do Česka, nalezením (bez prokázání jiného obč.), sňatek (i dvojí obč.); cizinci – doba pobytu nepřetržitě 5 let, znalost ČJ, žádost, posl. 5 let nesměl být úmyslně spáchán trestný čin
nikdo nemůže být zbaven občanství
Všichni občané ČR jsou vázáni právním řádem státu a řádem státu jejímž jsou občanem.

STÁTNÍ MOC
státní aparát – tvořen hierarchicky uspořádanými složkami
parlament, vláda, soudy
vydávat, provádět a interpretovat zákony
pod sebou: administrativní a správní aparát, armádu, policii
definice: spol. vztah založený zákonem z něhož jednomu účastníkovi vyplývá právo přikazovat něco účastníku druhému, který má povinnost příkazy uposlechnout
římské právo: „Špatný zákon, také zákon.“
svrchovanost = nezávislost
Ústava – chrání přes zneužitím státní moci
„Státní moc slouží všem občanům a lze ji uplatňovat jen v případech, mezích a způsoby, které stanoví zákon.“
podrobněji formuluje Listina zákl. práv a svobod
nesmí být zneužívána (policie)

FUNKCE
vytváří závaz. pravidla, řídí se život spol., dohlíží na dodržov., postihuje porušování
chrání (mír, pořádek, bezpečí) před vnějšími nepř. (hledá spojence, diplom. jednání, smlouvy, armáda)
má úlohu hosp. vývoje spol., i ve starověku zavlaž. systémy v Egyptě, vytvořit podm. pro jedince a rodinu aby měli přijatelné živ. podm – > rozvoj spol.
pečuje o blaho obyv v oblasti veřejných a soc. služeb a ve zdrav. a kult. oblastech

několik druhů organizace: forma vlády, územní členění, politický režim

FORMA VLÁDY
dělení podle účasti na vládě
DEMOKRACIE
demo = lid, kratos = moc; z řečtiny vláda lidu
vláda více lidí, dodržení Listiny zákl. práv a svobod
svoboda slova, vyznání, politické příslušnosti
svobodné volby – přímé, tajné, všeobecné (pro všechny stejné, hlasy stejnou váhu)
nedotknutelnost vlastnictví (dálnice přes pozemek)
konkurence pol. stran – prostor ve veřejné TV
nezávislost veřejného mínění
spravedlnost – ekonom. podpora starých, nemocných…
pluralitní spol. – pol. strany, občanské spolky
právní stát – nezávislost soudní moci
vztah stát – občan vymezen právem
volební právo – aktivní (volíme), pasivní (jsme voleni)
FORMY: zastupitelská – voleni zástupci, přímá – referendum-hlasování o vážných věcech, pluralitní – více názorů, pol. strany x nadace, spolky
TOTALITNÍ DIKTATURY (nedemokratické, autokratické)
vláda jednoho nebo skupiny
zasahuje do soukromí – odposlechy, nemůže vycestovat
vnucuje ideologii všem – pokud ne – tresty i pro rodinu
ovládá média, cenzura, není svoboda slova
tajná policie
většina lidí vyloučena z účasti na pol. rozhodování

ÚZEMNÍ ČLENĚNÍ STÁTU
UNITÁRNÍ
1 soustava nejvyšších orgánů státní moci, Ústava, systém státní správy, typ občanství
součástí mohou být autonomní celky (Sicílie, Katalánsko)
centralizované – řízeno jedním centrem
decentralizované – nižší správní celky (kraje, okresy…)
SLOŽENÉ
spolkový nebo svazový stát
spolkový – několik členských států, dvojí soustava nejvyšších orgánů, Ústava, občanství
federace – dobrovolný svazek států, ústřední orgán i orgány jednotl. států, míra samostatnosti
konfederace – volné sdružení států, vysoká míra suverenity, účelný vznik (obrna, obchod)
personální unie – státy spojeny panovníkem

POLITICKÝ REŽIM STÁTU
REPUBLIKA – voleni na čas. omezené období– přímo (občany), nepřímo (parlament)
3 složky stát. moci – parlament (2 komory), vláda + prezident, soudy
parlamentní – parlament má největší váhu, volí prez., zást, voleni občany
prezidentská – prezident (volen přímo obč., parl. může jeho rozhodnutí vetovat) rozsáhlé pravomoci, v čele výkonné moci
MONARCHIE – moc v rukou panovníka (dědičný titul), zakotven princip legitivity
absolutní – neomezená vláda, hlavně v 19. stol.
konstituční – vláda a moc omezena Ústavou, reálnou moc vláda i parlament
stavovská – dnes neexistují, na vládě se podílela šlechta, duchov., měšťané
ceremoniální/reprezentativní – moc panovníka výrazně omezena
dualistická – málo rozšířena, zákonodárná moc – parlament, panovník (v čele vlády, jmenuje a odvolává (Saudská Arábie, Jordánsko)
TEOKRACIE – theos = bůh, krates = vláda, moc odvozená z boží vůle, moc v rukou církve nebo panovníka, nedemokratické formy vlády
SOFOKRACIE – vláda mudrců
ARISTOKRACIE – vláda urozených
OLIGARCHIE – vláda nejbohatších
TECHNOKRACIE – vláda technické inteligence
BYROKRACIE – vláda úředníků

POLITICKÉ STRANY, HNUTÍ, LOBBY

znaky: dobrovolné sdružení občanů se stejnými názory a cíly, účastní se politického života
v demokratické společnosti je politická scéna pluralitní, všichni hájí své zájmy
politické strany, zájmové skupiny, odbory, organizace a spolky, národnostní menšiny, etnické skupiny
vznik PS spojen s existencí parlamentního systému VB, nejvíce vzniká stol.
bipolární systém – levice pravice – vznik v době Velký francouzský revoluce
CHARAKTERISTICKÉ ZNAKY PS
– vlastní politický program, účast ve volbách do nejvyšších zákonodárných orgánů (Senát, Poslanecká sněmovna) a orgánů místní správy, působí na veřejnosti (získává voliče, členy, sympatizanty), demokraticky volena struktura organizace, činnost financuje z členských příspěvků, vlastní hospodářské činnosti, z darů a státních dotací (podle voleb)

FUNKCE
zprostředkovatelská – most mezi lidmi a vládou (hlasování, návštěva poslance)
integrativní – program zaměřený na všechny oblasti života spol. (narozdíl od zájmových skupin)
socializační – učí členy hrát politické role (diskuze, kompromisy, veřejné projevy)
mobilizační – strana se snaží oslovit pasivní členy
rekrutivní – výběr politických elit (odborníků)
ústavní – důležitá při sestavování vlády a uzavírání

TYP ČLENSTVÍ
masové – členství v maximálním množství – otevřené, mohou dobrovolně vystoupit
kádrové (komunisti) – totalitní režimy, silně centralizované, typuje si kádry (vhodné členy), loajalita – výměna za lepší postavení, odmítnou -> nevýhody
oddaných – rozvojové země, soustřeďují se kolem 1 osoby, fanatické
ŠÍŘKA SPEKTRA
ideologicky úzká – hlavně před 2 sv. v., oslovuje úzkou skup. voličů (agrární – zeměděl. str.)
catch-all – ideologicky široká – chtějí podporu co největší části společnosti

NÁTLAKOVÁ SDRUŽENÍ

vyskytují se v politice
zájmy: ekonomické – odborová, profesní organizace; jiné – ženská hnutí, mládežnické spolky
Stát se nemůže o všechny veřejné záležitosti starat sám, pro společnost je lepší, když se občané o některé věci veřejného zájmu starají sami.

názor, že se mu o to postará trh je mylný
ve spol. jsou oblasti života, které nejsou založeny na zisku (podnikatelský, neziskový sektor)

FINANCOVÁNÍ POLITICKÝCH STRAN

STÁTNÍ ROZPOČET
stálý příspěvek – vyplácí se stranám, které při posledních volbách do sněmovny získaly nejméně 3% hlasů; od 2001 – 6 mil. Kč ročně + 200 000 za každou desetinu % navíc – max. 10 mil.
příspěvek za mandát – od 2001 – 900 000 Kč za poslance nebo senátora, 200 000 Kč za krajského zastupitele
na úhradu volebních nákladů – od 2002 – 100 Kč pro stranu, která překročí 1,5% hlasů
VLASTNÍ PŘÍSPĚVEK
příspěvky vlastních členů
dary, dědictví – pokud je dar přes 100 000 Kč musí se uvést jméno, bydliště
příjmy z pronájmu, prodej movitého i nemovitého majetku
úroky z vkladů na účtu
peníze z podnikání – nesmí podnikat pod svým jménem, může založit společnost
kontrola financování státem – stát nesmí PS kontrolovat – demokracie, do 1.dubna musí předložit Poslanecké sněmovně Výroční finanční zprávu s přehledem příjmu strany, výroční zpráva je veřejná, nesmí přijímat dary od státních institucí

OBČANSKÁ SPOLEČNOST

oblast soukromých a dobrovolných občanských iniciativ, právně zamčeny a uznávány
společenské organizace – dobrovolné, zájmové v určité oblasti; působí v té části života společnosti, kde mají lidé shodné zájmy, cíle, organizují se, aby toho dosáhli (feministky, odbory, družstva)
skupiny občanů – příležitostné (demonstrace), pevně sdružené (profesní skupiny), neorganizované (nefungují jako skupina, ale jako významná pol. síly, lidé jsou si blízcí (katolíci, romové)), nátlakové (vytvářejí pol. tlak, prosazují své požadavky, protesty s nimiž se může vláda vyrovnat, důležitý lobbismus (ovlivňování poslanců různými zájmovými skupinami))

ODBORY

sdružení zaměstnanců s cílem prosadit své ekonomické zájmy (výše mezd, prac. podmínky)
komunikují se zaměstnavateli
tripartita – jednání vlády, zaměstnavatelů a odborových svazů – projednávají základní zákony týkající se zaměstnanců a zaměstnavatelů
založení – minimálně 3 členové – 1 zaměstnanec, 1 nad 18 let
financování z příspěvků členů

PROFESNÍ ORGANIZACE

komory: česká lékařská, advokátní, notářská, architektů
dohlíží na správnost dodržování povolání, propagují ho
některá nemůžeme vykonávat pokud nejsme členem
jednání ohledně sazebníků, podmínky k otevření praxe

OBECNĚ PROSPĚŠNÉ SPOLEČNOSTI

v názvu o.p.s., státní, zakladatel – fyzická, právnická osoba, ředitel (fyzická osoba), Horská služba

VOLBY

poprvé v Antickém Řecku, nebyli k výběru kandidáti do pol. úřadů, hlasování o návrzích a jednotlivcích
ostrakismus – střepinový soud, na střep jméno toho, kdo ohrožoval demokracii, pokud měl více než 6000 hlasů, musí do 10 dnů na 10 let opustit stát
základní předpoklad demokracie – existence pravidelných a soutěživých voleb rozhoduje o tom, je-li to demokracie X země konající volby aby zajistily zdání demokracie
svobodné volby – přístupné hlasovací místnosti, svobodný přístup k nezkresleným informacím, přehledný způsob sčítání hlasů -> přímé, rovné, tajné, soutěživé, pravidelné, definitivní
seznamy voličů – stálé, průběžné (verifikované – doplňují se před volbami), registrace
dobré vědět – kdo a jak navrhuje kandidáty, kdo je kandidát, kdo jsou voliči, jaký je volební řád, kolik potřeba hlasů, aby byl zvolen, co se děje pokud je rovnost hlasů, jak se sčítají hlasy
důvody voleb – pokojná změna vlády, vyjadřují mínění rodičů (přidělují legitimitu parlament, vládě, zpětná vazba, volební chování
nemusí být pouze volby – jmenování vlády (většina zemí), rotace (EU), losování (rovnost hlasů), dědictví (mandát ve sněmovně lordů)
formy přímé volby – referendum (hlasování) – důležitá rozhodnutí (vstup do EU, finančně náročné)
plebiscit – jednorázové rozhodnutí občanů určitého území o osamostatnění nebo připojení k jinému státu
iniciativa – petice, občané navrhují řešení, zákony
odvolání

VOLEBNÍ SYSTÉMY

VĚTŠINOVÝ
princip – vítěz bere vše; zvolen jediný kandidát
zpravidla jednomandátové obvody – každý svého zástupce, počet křesel v parlamentu –obvodů
snížení počtu PS – malé strany nejsou schopny získat v jednotlivých obvodech většinu
vláda může být utvořena 1 PS
jednokolový – kdo získá nejvíce hlasů
dvoukolový – 2 s nejvíce hlasy postoupí, druhé kolo
POMĚRNÝ
spravedlivější, % hlasů, tolik reprezentantů
i malé PS, vláda méně stabilní (více PS)
5% hlasů pro vstup do poslanecké sněmovny
SMÍŠENÝ
většinový + poměrný

USA

nepřímé, volen kolegiem volitelů
v případě úmrtí prezidenta nastupuje víceprezident (nejsou předčasné volby)
volební období 4 roky, maximálně 2x
kandidát – starší 35 let, min. 14 let bydlí v USA, musí zde být narozen
dohromady 538 hlasů ze všech států (státy demokratické, republikánské)
primární volby (leden) – vybrat delegáty (volitele) – volí kandidáty
volební sjezdy (léto) – delegace států se jmény volitelů
kampaň – získání publicity kandidátů
den volby (1. listopadové úterý) – kandidát musí získat více než 270 hlasů

ČESKÁ REPUBLIKA

parlament – 2 komory – poslanecká sněmovna, senát
VOLBY

vyhlašuje prezident, min. 90 dní před konáním, konání v posl. 30 dnech funkčního období parlamentu
do sněmovny – volební kraje
3 dny před volbami pozvánka nebo ve volební místnosti
potřeba prokázat, že jste občanem ČR
zatrhnu stranu – volím, podle jejich pořadí; zatrhnu politika strany
vyhodnocení – určí se strany s více než 5% (koalice 2 – 7%, 9%, 11%….), kolik mandátů v kraji pro volenou stranu; pokud někdo má 10%
do senátu – většinový systém – 81 obvodů, nerozpustitelný (může převzít fci sněmovny), kandidáti – nad 50% -> v senátu, stejně -> další kolo

ZÁKLADNÍ IDEOLOGIE

LIBERALISMUS
z lat. liberace = osvobodit
navazuje na označení svobodných lidí, nebyli otroky ani nevolníky (19.stol ?)
přímý výraz vzniku moderního trhu – svobodný jedinec – účastník směny zboží, svobodné rozhodnutí jedince, soukromé vlastnictví
ideologický směr Evropy od 19. stol.; široký směr
společné:
nejvyšší hodnotou je svoboda a práva jednotlivce – přednost před hodnotami celé společnosti (omezení kdyby zasahovala do práv jiného jednotlivce)
jednotlivec má přirozená práva, nezávisle na politické moci, která je má ochraňovat
práva a svobody mají univerzální platnost (nezávisle na rodovém, třídním, národnostním původu)
právo na soukromé vlastnictví pro každého, stát ho ochraňuje
státní aparát má omezenou moc, omezeno státní zasahování do záležitostí jedince
obrovská tolerance ze strany morálky a náboženského vyznání
problémy – odtrhává moderního člověka od tradic a kulturních vzorů; může polarizovat společnost (velmi bohatí X velmi chudí) -> nestabilita
JAKO TYP POLITICKÝCH STRAN
svoboda jedince – každý se stará sám o sebe
auto matické působení trhu = trh nemá být omezován
chtějí slabý stát – ve smyslu zasahování
minimální sociální zabezpečení a podpora občanů
nejsou stoupenci decentralizace státu – krajských zastupitelstev a občanských sdružení (kromě charity)
voliči – mládež, velcí podnikatelé, technická inteligence; ekonomicky zaměření
KONZERVATISMUS
conservare = zachovat
vznikl v 18. století
projev nespokojenosti se šířením liberálních ideí, změnou pol. systémů, obav z revolucí
znaky – stát a společnost nechápou odděleně; skeptičtí na radikální změny, utopické teorie a ideály; nejdůležitější hodnoty – řád, autorita, ochrana tradičních hodnot (vlast, rodina, náboženství, morálka); tradice spjata s patriotismem, provincionalismem (nedostatek širšího rozhledu) a s institucí státního náboženství; důraz kladen na úlohu církve a židovsko-křesťanské morálky
podporují pomoc člověku v nouzi, postiženým, bezbranným
nejsou proti vývoji, ale chtějí pozvolný vývoj (bez revolucí, reformací)
voliči – věřící, starší lidé, dobře postavení
PROBLÉMY
pozdní reakce na změny ve společnosti
zdrženlivé – genetické objevy, interrupce, homosexuály
SOCIALISTICKÁ
dnes Marxismus (vychází z ní)
důraz na násilné převzetí moci
v Rusku; 40 let u nás
reakce na rozvoj trhu, průmyslu – těžké postavení dělníků v raném socialismu – postrádají sociální zabezpečení
nejkrajnější podobou jsou komunisté
navazuje na utopistické učení (vymyslet ideální dokonalý společenský řád)
Thomas Moor – Utopia

utopie – z řečtiny; u = ne, topos = město -> neexistující město

stol. – Marx – Komunistický manifest („Proletáři všech zemí spojte se.“)
Engels – Kapitál – ekonomické dílo