Občanské právo jako oblast práva soukromého, jeho hlavní zásady a prameny

1) Právo věcné

1. a) vlastnictví

• Vlastník = je oprávněn předmět svého vlastnictví držet, užívat, požívat jeho plody a užitky a nakládat s ním
• všichni vlastníci mají stejná práva a povinnosti
• žádný vlastník nesmí použít svůj majetek v rozporu se zákonem, chráněnými zájmy nebo na újmu druhých
• stát může vlastnická práva omezit nebo věc vyvlastnit ve veřejném zájmu, na základě zákona nebo za náhradu
• výkon vlastnického práva může vlastník provádět aktivním právem nebo nekonáním
• držba – držitelem věci je ten, kdo s ní nakládá jako s vlastní
  • faktické ovládání věci, osoba ovládající má k věci vlastnické právo a může s věcí zacházet dle uvážení
  • oprávněná – nepravý dědic, vlastník jedná, jako kdyby mu věc skutečně patřila (nevědomá koupě kradeného auta)
  • vlastnického práva u movité věci lze nabýt dlouhodobou nepřetržitou oprávněnou držbou po dobu 3 let, u nemovitosti 10 let
  • neoprávněná – nemá vlastnické právo (nálezce, zloděj)

• Obsah vlastnického práva
  • oprávnění věc držet – mít věc u sebe
  • oprávnění věc užívat – využívat užitných vlastností věci k uspokojení svých potřeb
  • oprávnění věc požívat – brát si z ní plody a jiné užitky – přírůstky (výnosy z polí, plody stromů, mláďata zvířat, úroky z vkladů)
  • oprávnění s věcí nakládat – rozhodovat o jejím osudu – smluvně ji přenechat do nájmu, půjčit ji, darovat nebo vyměnit za jinou, opustit ji nebo dokonce zničit
    • Omezení vlastnického práva

1. a) použití věci bez souhlasu vlastníka
   • stav nouze (živelná pohroma)
   • naléhavý veřejný zájem (hrubé narušení veřejného pořádku, nelze-li dosáhnout účinku jinak, ale jen na dobu nezbytně nutnou a za náhradu v nezbytné míře)

1. b) vyvlastnění

• nucený přechod vlastnického práva na stát na základě úředního rozhodnutí
• vyvlastnit věc lze jen tehdy, je-li to ve veřejném zájmu a účel nelze dosáhnout jinak, provádí se tak vždy jen na základě zákona a za náhradu
  • Nabývání vlastnictví
  • ve vlastnickém právu neexistuje věc bez vlastníka kromě určitých výjimek (přírodní bohatství – nelze ho prodat, vyvlastnit), osoba se stane vlastníkem následujícími způsoby

1) převodem vlastnického práva – kupní, darovací nebo jinou smlouvou

• movité věci – převod tradičně
• nemovitosti – převod vkladem do katastru nemovitostí
• nikdo na jiného nemůže převést více práv než má sám

2) přechodem vlastnického práva – dědění (věc přechází na nového vlastníka nezávisle na vůli vlastníka předchozího)

3) originálně – původní nabytí k věci, která předtím nebyla ve vlastnictví žádné osoby

• např. zhotovení, vytvoření, výroba věci

4) vydržením – faktické ovládání věci

• oprávněná držba – oprávněný držitel se stává vlastníkem, má-li věc nepřetržitě v držbě
• neoprávněná držba – osoba, která se zřetelem ke všem okolnostem nemůže předpokládat, že má k věcem vlastnické právo

5) rozhodnutím státního orgánu – většinou soudem

• Věci ztracené, opuštěné a skryté

1. a) ztracená věc – ta, která má svého vlastníka, ale ten s ní nemůže disponovat, neboť se dostala z jeho moci faktickou ztrátou
   • nálezce je povinen ztracenou věc vydat vlastníkovi, není-li vlastník znám tak státnímu orgánu (nepřihlásí-li se vlastník o věc do 1 roku od vydání, připadne věc státu)
   • nálezce má právo na náhradu nutných výdajů (skladování, opatrování) a na nálezné (10 % z ceny nálezu)

1. b) opuštěná věc – ta, která nemá svého vlastníka, ten dal svým jednáním najevo, že již věc nechce a opouští ji
2. c) skrytá věc – ta, která byla ukryta vlastníkem před nebezpečím, zazděním či zakopáním (i archeologické nálezy)

• Zánik vlastnického práva

• zánik věci (zničení, zapracování do jiné), opuštění věci vlastníkem, smrt vlastníka, smlouvou, kterou vlastník věc daruje, prodá nebo vymění, vydržením, kde věc získá držbou někdo jiný, rozhodnutím soudu (zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví)

1. b) Spoluvlastnictví
   • jedna věc je ve vlastnictví jedné či více osob
   • společné jmění vzniká jen mezi manžely

• podílové – uhrazování výdajů podle podílů, zisky na podíly, spoluvlastník může převést svůj podíl na přímé příbuzné, má předkupní právo na ostatní podíly, zrušení dohodou (musí mít písemnou formu) či soudem
• Např. spoluvlastníci pronajatého domu v tomto poměru uhrazují náklady a rozdělují si výnosy. Spoluvlastník může svůj podíl volně převést pouze na blízké osoby, tj. manžela, příbuzné v přímé linii (rodiče, děti) a na sourozence. V jiných případech mají spoluvlastníci předkupní právo.
• bezpodílové – mezi manžely – výjimkou dary, věci sloužící k vykonávání pracovní činnosti, dědictví, věci osobní potřeby nebo které získal podle předpisů o restituci majetku, jestliže tento vrácený majetek měl ve svém vlastnictví už před uzavřením manželství.

1. c) Práva k cizím věcem

• Věcné břemeno
  • podstatou je omezení vlastníka v jeho právech ve prospěch jiného, vztahuje se k nemovitostem a jsou tudíž uvedeny v katastru nemovitostí
  • vlastník je povinen: a) něco trpět – cesta přes pozemek, instalace rozhlasu na domu, stožár na zahradě

1. b) něčeho se zdržet – výstavba na pozemku v chráněné oblasti
2. c) něco konat – udržování studny, pozemku či zahrady, péče o pramen v chráněné oblasti

• Vznik věcného břemena: a) písemnou smlouvou (uzavírají ji vlastníci nemovitosti, pak následuje vklad do katastru nemovitostí)

1. b) ze závěti – děděním, dohodou dědiců (převod vlastnictví)
2. c) rozhodnutím státního orgánu (soudem nebo správním orgánem – zpravidla stavební úřad)
3. d) vydržením
4. e) ze zákona (zákonem stanovená povinnost vstupu na             pozemky – plynárenský, vodní, lesní a rybářský zákon)

• Zánik věcného břemena: smrtí osoby, smlouvou, zánikem nemovitosti služebné, rozhodnutím soudu
  • Zástavní a podzástavní právo
    • Zástava = věc určená k zajištění pohledávky
    • věřitel se může rovněž domáhat svého práva na plnění pohledávky ze zástavy jestliže dlužník neplatí
    • rozdíl zastavené věci a pohledávky: v případě neplnění pohledávky se nevrací, do zástavy se dává nemovitost (hypotéka) a movitá věc (k věřiteli k uschování)
    • podzástavní právo je zastavení pohledávky, která je zajištěna zástavním právem
    • Vznik zástavního práva: a) písemnou smlouvou

1. b) soudcovským zástavním právem
2. c) ze zákona (daňová pohledávka)

• Zánik zástavního práva: dohodou, zaplacením pohledávky
  • Zadržovací právo
    • jednostranný právní akt užívaný u movitých věcí
    • jde o movitou věc dlužníka, kterou věřitel zadrží (např. oprava auta v opravně – dlužník nemá na opravu, věřitel tudíž auto zadrží)
    • o zadržení věci musí být vlastník věci ihned informován, samotný výkon spočívá v soudní dražbě (uspokojení věřitele, zbytek vlastníkovi)

 

2) Právo závazkové

• Závazek = dluh FO nebo PO (dlužník), má-li povinnost vyplývající ze závazku zaplatit druhé osobě (věřitel) určitou věc

1. a) dílčí závazek – každý spoluvěřitel či spoludlužník je vázaný jen do velikosti svého podílu

– pokud podíly nejsou předem domluveny, předpokládá se, že jsou navzájem                                 stejné

1. b) solidární závazek – subjekty na jedné straně vůči druhé straně vystupují jako celek (rukou nerozdílnou)

– pokud 1 z dlužníků splní celý závazek tak u ostatních zaniká, pokud je celý dluh splněn vůči 1 věřiteli tak je splněn vůči všem

1. c) nedílný závazek – dlužník plní dluh kterémukoliv z věřitelů, splněním jednomu z nich dluh zanikne

• Vznik závazků
• vznikají ústně, písemně nebo konkludentně

1. a) z právních úkonů – ze smluv, které jsou souhlasným projevem vůle zúčastněných stran
   • Zásady smluvních vztahů: a) rovnost stran

1. b) smluvní volnost stran (každý může smlouvu uzavřít, zvolit si druhou stranu i obsah, formu a typ smlouvy)
2. c) povinnosti uzavřít smlouvy – povinné ručení, placení SP a ZP zaměstnavatelem
3. d) plnění a dodržování smlouvy
4. e) ochrana dobré víry („Bona Fides“) – zákon chrání toho, kdo jedná v dobré víře
5. b) z rozhodnutí soudu nebo jiného státního orgánu
6. c) ze zákona – jde zejména o právní události (odpovědnost za škodu)

• Zánik závazků
• Nejčastějším důvodem zániku závazku je jeho včasné a řádné splnění
• Dále:

1. a) uložení do úřední úschovny – dlužník nemůže svůj závazek splnit proto, že věřitel není přítomen nebo neví kdo je věřitelem nebo ho nezná

– uložením do úschovny je závazek splněn

1. b) odstoupení od smlouvy – rozlišuje se odstoupení jednoho z účastněných nebo odstoupení ze zákona

– důvodem je prodlení dlužníka, omyl, lest, tíseň…

1. c) dohoda – věřitel se vzdává svého práva nebo dluh dlužníkovi promine
2. d) nemožnost plnění – stane-li se plnění nemožným (povinnost dlužníka zaniká)

 

– nemožnost plnění nesmí existovat v době uzavírání smlouvy, musí nastat následně (dodatečně)

1. e) uplynutí doby – práva a povinnosti zanikají uplynutím doby, která je ve smlouvě uvedena
2. f) smrt dlužníka – určité závazky přechází na dědice
3. g) smrt věřitele – určité závazky přechází na dědice
4. h) změna poměru – smlouvy se uzavírají za určitých poměrů, které v té době existují

– dlužník nemůže plnit za podmínek jež jsou ve smlouvě (změna DPH – změna cen)

1. i) výpověď – jednostranný úkon, který ukončuje závazek jehož předmětem plnění je opakující se nebo nepřetržitá činnost

• Smlouva
• = dvoustranný (výjimečně vícestranný) právní úkon, který vzniká konsensem (úplným a bezpodmínečným přijetím návrhu na uzavření smlouvy.)
• vznik smlouvy: vzniká na základě návrhu (Oferta) a přijetí (Akceptace)
• Oferta:
  • Působí od doručení druhé smluvní straně (akceptantovi)
  • musí být určitá – musí obsahovat práva a povinnosti, předmět smlouvy a identifikaci osob (oferenta i akceptanta).
  • Forma může být písemná i ústní. Písemná forma je nutná u převodu vlastnictví k nemovitosti a také dohodnou-li se na tom účastníci.
  • U ústní nabídky, není-li sjednáno něco jiného, musí akceptace přijít okamžitě. Jinak oferta zaniká.
  • Za písemnou formu se považuje dopis, fax, telegraf i elektronická pošta. U písemné oferty je vyžadován vlastnoruční podpis.
  • Oferta zaniká: jejím odmítnutím, uplynutím lhůty pro akceptaci, je-li tato lhůta ve smlouvě stanovena, ve lhůtě přiměřené vzhledem k povaze smlouvy a k rychlosti prostředku, které byly použity pro zaslání oferty

·         Akceptace:

o   Pokud dojde k pozdnímu přijetí, musí oferent akceptantovi oznámit, že i toto pozdní přijetí přijímá.

o   Zásada „Kdo mlčí nesouhlasí“ (x v procesním právu platí tato zásada opačně)

o   Smlouva je uzavřena v okamžiku, kdy dojde akceptace oferentovi. U konkludentní akceptace je uzavřena, když dojde k plnění.

o   Odvolání přijetí je možné do okamžiku, kdy dojde akceptace oferentovi.

• Každá smlouva má svůj obsah, který se člení do 3 náležitostí:
  • podstatné náležitosti
  • pravidelné náležitosti – souvisí s určitým typem smluv
  • náhodné náležitosti

• typy smluv: kupní

darovací

o dílo

pojistná

o přepravě

o půjčce – věřitel přenechává dlužníkovi věci určené dle druhu a dlužník se zavazuje věřiteli tyto určené věci vrátit

o výpůjčce – půjčitel předává výpůjčiteli věc k bezplatnému dočasnému užívání a výpůjčitel se zavazuje převzatou věc vrátit

nájemní

příkazní – příkazník (obstaratel) se zavazuje, že pro příkazce (objednatel) obstará nějakou věc nebo vykoná pro něho jinou činnost

o úschově – tzv. depozitum, schovatel přejímá od složitele movitou věc za účelem, aby ji pro něho opatroval, o ubytování, o přepravě, pojistná, cestovní

 

3) Právo dědické

• Dědictví = přechod majetku zemřelé osoby na její právní nástupce (dědice)
• dědické právní nástupnictví (dědická sukcese):

1. a) musí být prokázána smrt zůstavitele úředním způsobem (úmrtní list – vydává ho matrika na základě sdělení lékaře, prohlášení za mrtvého)
2. b) smrti zůstavitele se musí dožít jeho pozůstalí (dědicové)

• dědictví se nabývá smrtí zůstavitele, na pozůstalé nepřechází vyživovací povinnost a některé závazky (ne dluhy, ale např. zhotovení díla nebo provedení služby), z dědictví se platí daň
• dědictví, jehož nenabude žádný dědic, připadne státu
• právnické osoby dědí pouze ze závěti
• dědicem může být osoba jež se dožila smrti zůstavitele a mající právní subjektivitu (může to být i nenarození dítě – pokud se narodí živé)
• dědic může dědictví odmítnout jen jako celek, písemně nebo ústně u soudu (výrok nelze vzít zpět) do 1 měsíce
• nabytí vlastnictví dědictví potvrzuje soud, který také provede vypořádání, jestliže se dědici nedohodnou
• pokud se zapomene při dědictví na nezletilé dědice, musí dostat nejméně tolik, kolik by dostali ze zákona, pokud je dědic starší 18-ti let, tak musí dostat polovinu toho, co by dostal ze zákona
• Nezpůsobilý dědic = dědic, který se dopustil úmyslného trestného činu proti zůstaviteli a jeho rodině nebo vykonal psychický či fyzický nátlak na zůstavitele
• Neopomenutelný dědic = dědic, který je přímým potomkem zůstavitele
• Vydědění potomka – zůstavitel může takto učinit, jestliže potomek:

1. a) v rozporu s dobrými mravy neposkytl zůstaviteli potřebnou pomoc v nemoci, ve stáří nebo v jiných událostech
2. b) o zůstavitele trvale neprojevuje zájem, který by jako potomek projevovat měl
3. c) byl odsouzen za úmyslný trestný čin v trestu od 1 roku
4. d) trvale vede nezřízený život J

• listina o vydědění není součásti závěti, vydědit lze jen přímého potomka
• Přechod dluhů
  • dědic je povinen uhradit přiměřené náklady spojené s pohřbem zůstavitele
  • dědic je povinen převzít dluhy zůstavitele (jen do výše zděděného majetku)
    • Likvidace dědictví = likvidace nařízení soudem je-li dědictví předluženo, soud provede zpeněžení všeho zůstavitelova majetku a rozvrh výtěžku zpeněžení mezi věřitele dle pořadí stanoveného zákonem
    • Závěť = vůle zůstavitele jak bude naloženo s jeho majetkem
      • zůstavitel nesmí do závěti klást žádné podmínky, které by bylo potřeba splnit pro získání dědictví
      • závěť lze zrušit zničením, odvoláním nebo sepsáním nové
      • povinný obsah závěti: a) den, měsíc a rok podepsání

1. b) ustanovení dědiců, určení jejich podílů a věcí a práv
2.            c) vlastnoruční podpis, podpis svědků

• druhy závěti: a) holografní – zůstavitel ji sepsal vlastnoručně vč. datumu a podpisu

1.          b) allografní – sepsána jinak než vlastnoručně (PC, stroj), účast 2 svědků
2.          c) formou notářského zápisu – celostátní evidence

 

• Způsob dědění:

Ze zákona

• jestliže zůstavitel nesepíše závěť, dědí se ze zákona (všichni dědí stejným dílem mimo 3. skupiny)
• skupina – dědí zůstavitelovy manželské i nemanželské děti a manžel

– nedědí-li některé dítě, připadá jeho podíl jeho dětem

• skupina – připadá v úvahu, nenastane-li skutečnost v 1. skupině

– dědí manžel, zůstavitelovi rodiče a osoby, které se zůstavitelem žili min. po dobu 1 roku před jeho smrtí ve společné domácnosti

– všichni dědí stejným dílem, ale manžel vždy nejméně ½ dědictví

• skupina – připadá v úvahu, nenastane-li skutečnost v 2. skupině

                         – dědí zůstavitelovi sourozenci a osoby spolužijící dle stanov v 2. skupině

– nedědí-li některý ze sourozenců, připadá jeho podíl jeho dětem

• skupina – připadá v úvahu, nenastane-li skutečnost v 3. skupině

– dědí prarodiče zůstavitele

– nedědí-li některý z nich, připadá jeho podíl jejich dětem (ve vztahu zůstaviteli – tety a strýcové)

 

4) Právo osobnostní

• zajišťuje ochranu fyzickým osobám, právo na zveřejnění, na autorství a na autorský dohled
• předmětem ochrany je ochrana jména, osobních údajů, ochrana písemností osobní povahy, fotografování lidí na ulici a publikování fotografie

 

5) Právo osobně majetkové

zajišťuje ochranu majetku, ta má osoba ve vlastnictví (autorské, vynálezecké právo, právo dílo užívat a udělit oprávnění k jeho užívání