Občanské právo:

pojem, zásady a prameny OP, práva věcná a závazková, právní pojetí věci, ochrana osobnosti, věcná práva: vlastnické, dědické, duševní vlastnictví, spoluvlastnictví, držba, věcná břemena, zástavní a zadržovací právo

 

POJEM, ZÁSADY A PRAMENY OBČANSKÉHO PRÁVA                                            

= tvoří právní předpisy, které upravují majetkové vztahy fyzických i právnických osob

– občanské právo je nejobsáhlejším odvětvím soukromého práva, které obsahuje převažně normy

dispozitivní (odchýlitelné)

– hlavním pramenem občanského práva je občanský zákoník

 

PRÁVA VĚCNÁ A ZÁVAZKOVÁ                                                                                          

Práva věcná – zajišťují moc osoby nad věcí

Právo závazkové (obligační) – upravuje vztahy, vnichž určitá osoba je oprávněna žádat splnění

nějaké povinnosti od jiné osoby

 

PRÁVNÍ POJETÍ VĚCI                                                                                                                     

– předmětem občanskoprávních vztahů jsou věci, práva nebo jiné majetkové hodnoty

– v právním pojetí jsou věcmi pouze ohraničené samostané předměty, které mají hodnotu (cenu)

– základní rozdělení věcí vychází z odlišné podstaty věcí hmotných a nehmotných

 

Věci hmotné

– prosotorově vymezené a lidskými smysly poznatelné celky zevního světa, který nás obklopuje

– v právních vztazích se hmotné věci rozlišují podle různých třídních hledisek na:

1) Věci movité a nemovité → přemyslitelné a nepřemýstitelné (pozemky či stavby spojené se zemí)

2) Věci spotřebitelné a opotřebitelné → jednoužitkové a víceužitkové

3) Věci zastupitelné a nezatupitelné → hromadné: zrnko, kus a individuálně určené : budova, stroj

4) Věci dělitelné a nedělitelné → pozmeky, hromadné věci a budovy

5) Věc hlavní a její součastí nebo příslušenství – součást náleží k hl.věci tak, že nemůže být oddělena

– příslušenství jsou samostatné věci

 

Věci nehmotné

– nemají hmotnou podstatu a zřetelné prostorové vymezení

 

OCHRANA OSOBNOSTI                                                                                                     

– občanské právo zajišťuje kromě majetkových zájmů také ochranu osobnosti, zejména života a

zdraví, cti jména a projevů osobní povahy (tato ochrana se poskytuje fyzickým osobám)

– osoba, jejiž právo na ochranu osobnosti bylo porušeno má právo na příměřené zadostiučinění

– jestliže byla do značné míry snížena její důstojnost nebo vážnost ve společnosti, má také právo na

peněžitou náhradu, popřípadě na odškodnění

 

VĚCNÁ PRÁVA                                                                                                                                  

Vlastnické právo                                                                                                                                   

– nejvýznamější věcné právo, které představuje vlastníkovu nejvyšší a úplnou moc nad věcí

– stát může proti vůli vlastníka jeho věc vyvlastnit

– vlastnictví se nabývý smlouvou, rozhodnutím státního orgáný nebo jinou skutečností

– nálezem ztracené věci nálezce nenabývá vlastnictví

Dědické právo                                                                                                                                      

= souhrn právních norem, upravucí přechod majetku zemřelé osoby na její právní zástupce – dědice

– jestliže nenabývá dědic ze závěti, dědí ze zákona příbuzní a blizké osoby, nedědí-li žádný dědic,

připadá pozůstalost státu

Právo duševního vlastnictví                                                                                                      

– vztah k nehmotným produktům duševní práce, které mají majetkovou hodnotu (autorství)

Spoluvlastnictví                                                                                                                                     

– rozlišuje se:

Společné jmění

– tvoří majetek získaný párem za trvání manželství s výjimkou věcí: daných darem, zděděných,

osobní spotřeby nebo získaných podle předpisů o restituci majetku (navrácení do původního stavu)

– ve vztazích k jiným osobám se spoluvlastníci považují za jediného vlastníka společné věci, takže z

právních úkonů týkajících se této věci jsou oprávnění a zavázání společně a nerozdílně (solidárně)

Podílové spoluvlastnictví

– spoluvlastníci rozhodují o hospodaření se společnou věcí na základě většiny, která se počítá podle

velikosti jejich podílu

Držba                                                                                                                                                      

= faktické ovládání věci osobou, která má buď opravněné vlastnické právo nebo není oprávněným

vlastníkem, ale neoprávněným držitelem nakládající s věcí jakoby mu patřila

 

Věcná práva k cizím věcem                                                                                                              

Věcná břemena  – omezují vlastníka nemovitosti ve prospěch někoho jiného, tak že vlastník je

povinen něco: trpět, zdržet či konat

Zástavní právo – zástava je věc určená k zajištění pohledávky

– zastavení nemovitosti se nazývá hypotéka

Zadržovací právo – uplatnění zadržovacího práva je jednostanný právní akt, kdy věřitel je povinen

dlužníka neprodleně vyrozumět o zadržení věci