Občan ve státě

NÁROD – společenství lidí se společným jazykem, hlásí se ke stejným národním tradicím a zájmům
– na světě existuje asi 300 národů a 1500 národností (národnost je příslušnost k určitému národu)

STÁT – organizované společenství lidí, kteří žijí trvale na určitém ohraničeném území
– v současném světě existuje kolem 200 nezávislých států

FUNKCE STÁTU
=> vnitřní – zajišťují ministerstva, bezpečnostní, právní, ekonomická, sociální, kulturní
=> vnější – spočívají v zahraniční ekonomice a mezinár.právu, řeší ve vztahu k jiným státům:
diplomacie, regulace zahran.obchodu, obrana území (boj proti terorismu)

ZNAKY STÁTU
=> státní aparát (soustava orgánů vykonávající státní moc – ministerstva, policie, armáda)
=> ohraničené území
=> občané
=> ozbrojená moc
=> právní subjektivita (= způsobilost samostatně vystupovat v právních záležitostech)
=> státní suverenita (= není podřízen žádnému vyššímu orgánů, může přebírat závazky
nadstátních organizací, OSN, NATO, EU)

TEORIE VZNIKU STÁTU
Okolnosti a podmínky vzniku států se lišily. Stát mohl vzniknout násilným podmaněním jiných kmenových společností, jinde růstem počtu obyvatelstva, soustřeďováním do větších sídel.
prvotní tvoření státu ? dochází k utváření nejstarších států, národ (kmen) zanechal stávajícího života a
usadil se na území, začal ho bránit
druhotné tvoření ? dochází k němu po celou dobu vývoje, spojování státních útvarů ve větší
války, revoluce a převraty => svět musí uznat takto vzniklý stát
náboženská teorie ? nejstarší výklad, vychází z božského původu státu
patriarchální teorie ? stát vznikl z rodiny, jejím postupným rozšiřováním
mocenské pojetí státu ? stát jako vláda silnějšího nad slabšími
smluvní teorie ? nejčastěji, =konsenzuální, stát vznikl smlouvou mezi lidmi, každý občan
se zřekl části své suverenity ve prospěch celku

PODSTATA STÁTU
Stát je mocenskou organizací společnosti nadřízenou občanům a obyvatelům.
Rozíly mezi státy: kdo a jak vykonává státní moc, uspořádání a pravomoce státních orgánů
Občanem se člověk stává narozením (ke změně občanství může dojít propuštěním nebo příjetím)
Mezi obyvateli mohou být i cizinci

FORMY A TYPY STÁTU
Podle toho, kdo vykonává státní moc a kdo stojí v čele státu
Podle formy vlády:
DEMOKRACIE – na správě a řízení státu se podílejí všichni občané státu (plnoprávní občané)
– přímá => Švýcarsku (všichni rozhodují v referendu)
– nepřímá => zastupitelská, občané ve svobodných a tajných volbách volí své
představitele do parlamentu

AUTOKRACIE ? nedemokratický stát, vládne jen úzký okruh osob nebo jedinec
 aristokracie (vláda privilegovaného stavu, šlechty)
 plutokracie (vláda úzké skupiny bohatých)
 oligarchie (vláda privilegované vrstvy magnátů)
 monokracie (vláda jedince, samovládce, diktátora)

TOTALITA ? diktátorská autokracie, život jednotlivců je ve všech oblastech podřízen moci
(Hitler, Stalin, Maocetung, Čaučeska v Rumunsku)
podle funkce hlavy státu:
MONARCHIE – vládně monarcha na doživotí (moc je dědičná v rodě)
– císařství, království, knížectví, velkovévédství, car (v Rusku)
– absolutistická => absolutní moc monarchy
– konstituční => vláda monarchy je omezena ústavou (Norsko, Švédsko, VB)
– parlamentní => moc omezena parlamentem

REPUBLIKA ? v čele je prezident, povětšině demokratický charakter, představitelé voleni na základě ústavy
– parlamentní ? vedoucí postavení má parlament (ČR, Itálie, Irsko)
– prezidentská ? v čele je prezident, zároveň plní úkoly výkonné moci (USA, Francie, Rusko)
– kancléřská ? kancléř má výrazně větší kompetence než ministerší předsedové (Rakousko,Něm)

TEOKRACIE – stát je pokládán za výtvor boha a osoba v čele vykonává boží vůli (Egypt, faraón)

Podle územního členění:
UNITÁRNÍ STÁT – je jednotný s jedinou vládou, jedinými zákony a jediným občanství na celém území
SLOŽENÉ STÁTY – federace => pevný svazek dvou a více států, stát nemůže vystupovat samostatně
(nemá mezinárodněprávní subjektivitu)
mají jednotnou měnu, armádu, zahr.politiku
důležité je vymezit pravomoce a působnosti feder.orgánů (USA, SRN)
– konfederace => volný svazek států, každý z nich může být subjektem v mezinár.
právu, ústředním orgánům přenecháno jen tolik pravomocí, kolik
považuje za účelné
(Švýcarsko (historicky), dnes Commonwealth)
podle rozvržení výkonu moci:
CENTRALIZOVANÉ STÁTY – stát je řízen z jednoho místa (hlavního města
– má malé pravomoce územních orgánů
DECENTRALIZOVANÉ STÁTY ? značná část moci a správy mají samosprávní celky

podle národnostního složení:
NÁRODNÍ STÁT ? tvořen jedním národem (Dánsko, Portugalsko) a může mít i menšiny
(Polsko oficiálně jediná menšiny u nás, např. Portugalsko)
STÁTY 2 A VÍCE NÁRODŮ ? příslušníci žádného národa nemají výraznou převahu (Švýcarsko, Belgie)
OBČANSKÝ STÁT ? občané národnostně velmi smíšené (USA)

PRÁVNÍ STÁT
– je podmíněn existencí právního řádu
– vztah mezi občanem a státem je vymezen pomocí práva
– právní řád stanoví pravidla chování státních orgánů, aby nemohla být jejich moc zneužita proti občanům, pravidla chování občanů ve státě
– stát slouží občanovi a nikoli naopak, zárukou fungování jsou nezávislé soudy

ČESKÉ STÁTNÍ SYMBOLY
– jsou schváleny zákonem České národní rady
– jsou to předměty, které si stát ústavou určil jako oficiální označení
– vycházejí z tradic státu, které reprezentují
velký státní znak (vyjadřuje spojení všech historických zemí státu, Čech, Moravy a Slezska)
malý státní znak (červený štít, v něm stříbrný dvouocasý lev ve skoku s korunou a zlatou zbrojí)
státní barvy (bílá, červená, modrá)
státní vlajka (vznikla v roce 1920)
vlajka prezidenta republiky (standarta, bílá, uprostřed velký státní znak, nápis Pravda vítězí )
státní pečeť (velký státní znak podložený lipovými ratolestmi po stranách)
státní hymna (první sloka písně Fr.Škroupa na slova J.K.Tyla Kde domov můj, poprvé uvedena jako
součást jevištní hudby pro Tylovu frašku Fidlovačka ve Stavovském divadle roku 1934, a roku 1918
se stala hymnou ČR)

ČESKÁ STÁTNOST
– státnost je podstatou státu, představuje vědomí sounáležitosti občanů a zahrnuje historické tradice státu
– Za vlády Přemysla Otakara I. získaly Čechy dědičný královský titul (Zlatá bula sicilská 1212)
– Karel IV. ? země Koruny české scelil listinou z roku 1348, usiloval o spojení s korunou římskou

ÚSTAVNÍ SYSTÉM ČESKÉ REPUBLIKY
ÚSTAVA = konstituce
– ústava je základní fundamentální zákon, který ustavuje republiku
– ústava je mocná => nadřazená všem ostatním zákonům
– přijata českou národní radou 16. 12. 1992 (č. nár. rada už neexistuje, zanikla se zánikem federace)
– v platnost vstoupila 1. 1. 1993 ? účinnost
složení: preambule – slavnostní úvod, historická vzpomínka
8 hlav – 113 článků
Listina zákl. práv a svobod (zákon č.2/93 Sb.)
druhy: psaná ? tvoří ji jeden dokument, schválena najednou
nepsaná ? tvořena více dokumenty, ústavními zvyklostmi a precedenty (rozhodnutí v dané věci, VB)
flexibilní ? pružná, ke změně postup jako k přijetí zákona (VB)
rigidní ? pevná, složitější procedury ke změně, u nás nutný souhlas 3/5 poslanců a senátorů (ústavní
většina, je stabilnější)

Hlava I. – základní ustanovení – vymezuje podstaty a zásady našeho demokr. státu
(svrchovaný, jednotný, demokratický právní stát, založený na úctě k právům a svobodám
člověka a občana), státní symboly
Hlava II. – zákonodárná moc (patří parlamentu)
Hlava III. – výkonná moc (vláda, prezident)
Hlava IV. – soudní moc (tvořená Ústavním soudem a soustavou soudů)
Hlava V. – nejvyšší kontrolní úřad (nkú) – nezávislá kontrolní moc – kontroluje
hospodaření se státním majetkem (prezident)
Hlava VI. – Česká národní banka – ústavně zakotvena její nezávislost
pečuje o stabilitu měny, ústřední (centrální) banka státu v Praze na Poříčí
dohlíží i na ostatní banky, zabývá se tokem peněz ze státního rozpočtu
Hlava VII. – zabývá se územní samosprávou a vymezuje členění státu (ČR se člení na obce, které jsou
Samosprávními územními celky, vyšší už jen kraje (14) a země (Česká, Moravská, Slezská)
Hlava VIII. – přechodná závěrečná ustanovení
dnem účinností této Ústavy se Čnr stává Posl. Sněmovnou

LISTINA ZÁKLADNÍCH PRÁV A SVOBOD
– tvoří ústavní pořádek ČR, obsahuje preambuli a 6 hlav, má hlavy, články a odstavce
– byla přijata v roce 1992
základní lidská práva a svobody – každý je způsobilý mít práva, každý má právo na život
– trest smrti se nepřipouští, nedotknutelnost majetku
– náboženská a osobní svoboda, zákaz cenzury
– svoboda pobytu a pohybu, vědeckého zkoumání
politická práva ? možnost pro občany účastnit se politického života (svoboda projevu, právo na informace,
právo sdružovat se, právo volit)
práva národnostních a etnických menšin ? ochrana před diskriminací, právo na vzdělání v jejich jazyce
hospodářská, sociální a kulturní práva ? svobodná volba povolání, právo podnikat, právo na stávku
právo na soudní a jinou právní ochranu ? zajišťuje spravedlnost soudního jednání
hlava VI. ? společná ustanovení