NOVOVĚKÁ FILOZOFIE

(od 17. – 19. století)

Je spojena s rozpadem středověkého feudalismu, s nástupem renesance a vznikem nových společenských vrstev
Zabývá se poznáním, jak nejlépe poznávat, jak dojít k pravdě
Racionalismus – důraz na rozum, hlavní a samostatný zdroj našeho poznání je rozum, racionalisté jsou přesvědčeni o neomezených schopnostech lidského rozumu
Empirismus – základním a rozhodujícím pramenem našeho poznání je zkušenost (smyslové poznání), tj. počitky, vjemy a představy, ze kterých se odvozují nejen předměty a obsahy, ale i principy našeho poznání.

Racionalismus

René Descartes

Francouzský filozof, matematik, představitel racionalismu
Jeho filozofie představuje zásadní obrat v dějinách evropského myšlení
Proslavil se metodickou skepsí, pochybnosti o všem, co bylo dosud považován za pravdivé a samozřejmé.
Jediné, o čem nelze pochybovat, je to, že pochybuji – myslím. „Myslím, tedy jsem“
Dualismus (vychází ze dvou rovnocenných a vzájemně neodvoditelných principů) – 2 substance: myslící substance a substance rozprostraněná
Nejvýznamnější díla: „Rozprava o metodě“ atd.
Vrozené ideje – před zkušenostní základy poznání

Empirismus

John Locke

Anglický lékař, právník a filozof
Tvrdí, že lidský rozum je nepopsaná deska (tabula rasa), která je popisována zkušeností
Byl proslulý svou politickou filozofií – hájil přirozenou svobodu a rovnost lidí, ovlivnil britské osvícenství a pozdější liberální myšlení
Do politické filozofie zasáhl teorií státu, který vzniká na základě společenské smlouvy, tedy na základě svobodné vůle jedince učinit se členem nějaké společnosti.
Popisuje, co musí taková vláda činit a co nesmí nečinit, aby zůstala legitimní – proti nelegitimní vládě mohou občané vyvolat revoluci
S jeho teorií se často spojuje demokratický způsob vlády – sám ji nepovažuje za jedinou možnou a správnou formu vlády.
Dílo: „Dvě pojednání o vládě“

Osvícenství (17. – 18. Století)

Charakteristickým znakem osvícenství je důvěra v lidský rozum, návrat k rozumu
Důraz byl kladen také na racionalitu, lidská práva, svobodu, demokracii a nevyhnutelnost pokroku
Rozvoj věd, touha po svobodě, rozvoj lidských práv
Odklon od Boha, od víry
Voltaire – kritik náboženské dogmatismu, velký stoupenec svobody myšlení

J. Rousseau – kritik soudobé společnosti, inspiroval řadu myšlenek Velké francouzské revoluce, stoupenec přímé demokracie, kritik soukromého vlastnictví, ovlivnil radikálně socialistické proudy 19. století, díky důrazu na city, přírodu a náboženské smýšlení je také jedním z předchůdců romantismu.

Německý idealismus

Hájí význam hypotéz, obecných pojmů a poznatelnosti světa, hlavní jejich zájem je lidský subjekt

Immanuel Kant

Věnoval se poznatkům soudobé fyziky a astronomie
Uvažuje o možnostech a mezích lidského poznání, o hranicích lidského rozumu, a tím i vědy
Jeho filozofie začíná tzv. koperníkovským obratem (tzn. Odmítnutí stanoviska, že předmětem filozofie je objekt – skutečnost)
Kant považuje za subjekt – činnost lidského rozumu
Všechno zásadní, co mohu říci o výsledku procesu poznání, lze zjistit zkoumáním subjektu
Koncepce dvou světů: světa o sobě (svět existující sám o sobě nezávisle na procesu vnímání, nepoznatelný) svět pro nás (pouze v něm je poznání) – naše předsudky

Všechno bytí (duchovní či přírodní) je stádiem vývoje ducha
Vývoj bytí, jehož zdrojem je boj protikladů (teze-antiteze-syntéza)
Teze (mimo čas a prostor, absolutní idea)
Antiteze (Absolutní idea existuje ve své vlastní negaci v přírodě, v prostoru. Sama sobě, ve své ideální podstatě)
Syntéza (lidstvo, vedle prostoru se objevuje i čas, který přivádí ideu do historického bytí a skutečných dějin člověka)