Novověká filosofie jako obrat v řešení filosofických problémů

3) mnou samým vytvořené – fantazie

• v díle „Meditace o první filosofii“ říká, že jsoucno je tvořeno dvěma na sobě nezávislými substancemi – duchovní a hmotnou = dualismus
• res cogitans (věc myslící), duchovní substance – nezávislé a soběstačné bytí; vlastností této substance je myšlení
• res extensa (věc rozlehlá), hmotná substance – rozkládá se v prostoru; její vlastností je rozlehlost; neoduševnělá, sama sebou nepohybuje
• Morálka
• Mají se poslouchat zvyky a tradice (nejstarší)
• Držet se vlastních názorů
• Zaměřit se na sebe než měnit svět
• Člověk si má vybrat to nejpříhodnější
• Kvůli racionalismu – kritizován církví
• Antropocentrismus – člověk je vrchol poznání
• Ke všemu lze dojít logickou úvahou
• Nedůsledný materialista – věří v Boha plus dualista
• jak se navzájem ovlivňují? – psychofyzický problém
• následovníci Descarta – okasionalisté (když má bůh příležitost, zprostředkuje spojení mezi res extensa a cogitans – problém: bůh chce abych někoho zabil?)

Baruch Spinoza (1632 – 1677)

• nejvýznamnější holandský myslitel, z Amsterdamu
• měl se stát rabínem
• těžký život – pro jeho nezávislé myšlení jej proklela židovská obec – vydědili ho
• studium Bible -> kacíř, vyloučen z židovské obce
• brusič skla – tuberkulóza
• při práci (broušení skla) napsal vynikající dílo Etika vyložená způsobem užívaným v geometrii
• složité dílo, nechtěl ho vydat, vyšlo posmrtně
• byl přesvědčen, že filosofie musí mít matematickou jednoznačnost
• východisko – substance (nové pojetí – ne jako hmota), něco ve spod, něco za něčím, něco skrytého
• substance = to je příroda, Bůh
• nekonečná, existuje sama za sebe, není nic mimo ní x modus (opak přírody) – to co není skrz samo sebe
• naše jednání se řídí železnými zákony – naše svoboda – máme pochopit železné zákony
• neurčujeme svůj život
• neexistují pojmy – co je dobro (vše co podporuje zachování bytosti) a zlo
• substance je něco nekonečného a neomezeného – musí být jen 1 jinak by se omezovali navzájem, vše co vidíme je odrazem té dokonalé (božské) substance
• ztotožňuje Boha a přírodu – panteismus (vše na světě má božskou podstatu)
• člověk není duševní a tělesná bytost ale má spol. substanci + tělesný a duševní ohled, způsob projevu substance – MODUS
• Bůh = nekonečná substance – čtverečkovaný list papíru, jeden čtverec je dán ostatními
• Ostatní určují mou svobodu, jak se chovat
• Těleso – ohraničené, má omezené myšlenky
• Člověk zodpovídá za své jednání -> člověk je rozumná bytost
• 2 hlediska
• 1. Myšlení – idea
• 2. Rozprostraněnost – těleso (má prostor)
• Člověk svou přirozeností usiluje o svůj užitek
• Rozum – dává pudy do nějaké roviny
• Svoboda jedince končí tam, kde začíná toho druhého (přesně vymezená – viz čtverec)
• ani bůh ale nejedná podle své vůle, je ovládán nějakým zákonem, podle předem ustanovených zákonů
• svoboda je tehdy, když rozumově poznáme tu nutnost co máme dělat, jednáme v souladu se zákonem

Gottfried Wilhelm Leibniz (1646 – 1716)

• německý filosof a matematik, ovládal téměř všechny vědy, studie práv, filosofie a matematiky
• od roku 1670 působí ve státních službách – diplomat v Paříži, od roku 1676 knížecí knihovník
• o jeho filozofii víme z dopisů
• výklad jeho filosofie – „Monádologie“
• ve věcech jsou činné síly, tzv. monády, mají duchovní podstatu, stvořené bohem
• jsou individuální – každá je odlišná od druhé
• =silová centra
• jednoduché, nedělitelné, oduševnělé, obdařené zvláštní sílou
• liší se kvalitou, celý svět se skládá z monád
• připodobnil je k hodinám
• člověka jako stvořená bytost – je nedokonalý
• Bůh dal člověku svobodu – záleží na jeho chování
• Žijeme v nejlepších z možných světů
• 3 Druhy zla
• 1. Metafyzické
• 2. Fyzické – vyplývá z metafyzického
• 3. Mravní – člověk je nedokonalý -> z toho plyne zlo -> člověk musí hřešit
• nejvyšší – božská pramonáda (zajišťuje fungování ostatních monád)
• vyšší – lidské duše (vědomí)
• nejnižší – nevědomé představy (sny)
• idea předzjednané harmonie – zákonitost, podle které se monády zhmotňují
• Rozdíl od Descarta – pohyb není nic jiného, než změna k ostatním tělesům (přesouvá se část prostoru)
• Blízko k principu relativity
• Těleso se zastaví (princip zachování energie)

Ostrovní empirismus

• empiria = zkušenost, důraz na smysly
• z Anglie -> vliv na osvícenství ve Francii, v podstatě počátek osvícenství
• Locke – Tabula rasa (nepopsaná tabule) – nic není v rozumu, co dříve bylo ve smyslech
• Klasifikace smyslových dojmů (ideí)
• Senzace – vnější zkušenosti
• Reflexe – vnitřní zkušenosti (dáno vnitřní činností člověka)
• Vznik – Dva typy ideí
• Primární – patří věcem samým (vše má tvar a pohyb)
• Sekundární – vlastnosti, které dávají lidé
• Rozum – vytváří komplexní pojmy
• Substance kolem nás
• Metody (vlastnosti) a relace (vztahy)
• S ideami pracujeme
• původ, pramen i platnost poznání odvozuje od smyslové zkušenosti
• nepopírá racionální poznání, jeho úlohu však zužuje na pouhé pasivní spojování počitků a vjemů v představy a pojmy
• popírá vrozené ideje i předpoklady pro možnost smyslového poznání
• preferuje induktivní metodu (vyvozování obecných závěrů z pozorování a experimentu)
• odmítá spekulace
• hlavními představiteli jsou John Locke, George Berkley, David Hume

John Locke (1632 – 1704)

• anglický filosof, senzualista, teoretik státu, práva a hospodářství
• senzualismus – druh empirismu, který odvozuje veškeré naše poznání z počitků
• dílo: Eseje o lidském rozumu, Dvě pojednání o vládě
• „Nic není v rozumu, co nebylo dříve ve smyslech.“ – vše co přichází do naší mysli přišlo zevnějšku, nejsou žádné ideje, člověk je nepopsaný list
• na základě zkušeností získává člověk představy, které se různě spojují a kombinují
• zkušenost může být vnější (senzace) nebo vnitřní (reflexe)
• jednoduché ideje (představy) jsou vyvolávány kvalitami vnějších věcí – tyto kvality dělí na primární (patří věcem samým; např. tvar, váha, nevnímáme je) a sekundární (vznikají působením těles na naše smysly; např. barva, vůně)
• z jednoduchých idejí vytváříme ideje složené (komplexy, pojmy)
• státotvorné otázky
  • vychází z myšlenky společenské smlouvy a přirozeného práva, přirozený stav lidí byl stav svobody
  • panovník je povinen respektovat přirozené právo a dodržovat zákony, ne je vyhlašovat (to je úkol zákonodárného sboru)
  • 3 druhy svobody – přirozená (neomezuje), ve společnosti (pravidla společnosti), pod vládou (podřízení moci a zákonům)

George Berkley (1684 – 1753)

• procestoval celou Evropu, žil v Americe
• dílo: Pojednání o základech lidského rozumu
• společnost je ovládána dvojicí mechanických sil – odstředivostí a dostředivostí
• odstředivost – lidský egoismus, dostředivost – sdružovací pud
• „Býti je totéž, co býti vnímán.“ (Esse est percipi.) – aby něco existovalo, musí to být nejdříve vnímáno, pociťováno, a to jedním, více nebo všemi lidmi
• Hmota nemá smysl – tělese = spojení představ v nás, mimo naší mysl neexistuje počátek našich počitků
• Schopenhauer – svět je má představa
• Ideje – jsou dány od Boha, dává nám je všem stejně (př. Existuje slunce)
• Přírodní zákony – zákony podle nichž Bůh spojuje ideje v myslích lidí
• Vychází z Locka, ale tvrdí, že všechny kvality jsou relativní (nejen ty primární), proto subjektivní a existují jen v mysli
• ideje jsou v lidech vyvolány Bohem – přírodní zákony jsou pouze zákony, podle kterých v nás Bůh vyvolává ideje
• představitel solipsismu (něco je vnímáno, proto existuje – když to přestane být vnímáno, přestane to existovat = svět je závislý na člověku – reálně existuje jen člověk)
• „existovat znamená vnímat“

David Hume (1711 – 1776)

• Významný filozof, vliv na Kanta
• Poukázal na nedostatky empirismu
• Skeptik a agnostik
• Kritika teorie kauzality (příčnosti), kritika indukce
• Humova břitva – proti zázrakům (nevěří na ně) – porušují přírodní zákony
• Důsledný ateista, není ani deista (Bůh = tvůrce)
• Navazuje na Locka ,důraz na smyslovou zkušenost -> projevuje se dojmy (empresions – díky představivosti (imagination) > vznikají ideje (komplexní představy)
• Rozumová činnost – hledáme mezi ideami souvislosti
• Dva druhy soudů
• Vypovídají mezi vztahy mezi idejemi o reálných faktech – výroky, které jsou závislé na tom, že se opakují
• Jednoduchý dojem – počitek (malá část věci)
• Složený dojem (vjem) – vnímám věc celkově
• Představa (vzpomínka) – věci si představuji (jednoduchá idea)
• Složená idea – poskládaná díky rozumu
• Lidské poznání funguje na základě empirické zkušenosti

Osvícenství

• filosof = každý kdo o pronášel své myšlenky veřejně, spol. kritik
• důležitý rozum
• osvícenství = Platónská metafora světla, cílem bojovat proti nevědomosti, rozšířit světlo = vědění proti temnotě nevědomosti
• vznik v Anglii -> Francie, Holandsko -> Německo ->  a dál
• Diderot – velká encyklopedie (zahrnuje veškeré tehdejší vědění) – pálena, zakázaná církví

Charles Luis Montesquier

• dílo: O duchu zákonů – 3 dělení moci (do dnes)
• nové hospodářské myšlenky – merkantilismus se překlápí na fyziokratismus (základní bohatství je v zemědělství)
• politologie – rozdělení státní moci
• Perské listy („cestopis“)
• Cesta Peršanů Francií
• Kritika poměrů (absolutismus), církve, nesnášenlivosti
• Satirické dílo
• Duch o duch zákon
• Vliv J. Locka
• Staví ho na myšlence přirozeného práva
• Člověka ovlivňuje plno faktorů a z nich se tvoří obecný duch
• Faktory
• 1. Teritorium – vliv na ústavu (větší oblast se hůř spravuje – je třeba ústava)
• 2. Podnebí – stabilní společenský řád – je třeba teplejší krajina
• 3. Společenské faktory – náboženství, mravy, dějiny, forma hosp. lidí, forma vlády
• -> 3 státní formy – založeny na určitém principu
• 1. Despocie – princip strachu
• 2. Monarchie – princip cti
• Republika – demokracie, aristokracie, princip ctnosti
• Státní forma je dobrá, když zaručuje svobodu
• Svobodu kontroluje státní moc
• Dělba moci -> systém brzd

Francois Marie Voltaire

• Zpřístupnil osvícenské myšlenky ostatním
• vychován v duchu libertinismu (volnomyšlenkářství), protest proti církvi, tradicím, poté výchova jezuitů – kritika spol.
• byl v Bastile a ve vyhnanství
• deista = odmítá mýty, církevní výklad náboženství
• Candide
• Žijeme v jednom z nejlepších světů
• Hlavní hrdina snáší příkoří

Jean Jacques Rousseau

• proti osvícenství, prosazuje cit a emoce
• soutěž – odmítá pokrok, kazí člověka (Rozprava o původu a příčinách nerovnosti mezi lidmi), vyhrál ji
• lidé si nejsou rovni: nerovnost A) Přirozená – neměnitelná: např. muž x žena

1.        B) Společenská – sociální: se vznikem společnosti +        vývoj společnosti je prohlubuje

• potřeba návratu k přirozenosti, společnost ji zkazila „říkáme prosím, ale myslíme chci“
• moderní společnost člověka kazí, dělá to co se očekává
• dílo: Emil čili o výchově – výchova vycházející z přirozenosti, spol. surovost a zlo pochází z civilizace, proti náboženství, ale věří v Boha
• někdo si přisvojil část půdy – nerovnost – vznik státu
• z nerovnosti vyrůstá nesvoboda, všichni bychom měli mít vše společně
• Vyznání – vylíčen jeho život, vydáno posmrtně
• 1749 – Akademie v Dijonu vypsala soutěž na téma, zda pokrok vědy a umění přispěly k zlepšení mravů – ten tvrdil, že ne a vyhrál
• Další soutěž – jak vznikla nerovnost mezi lidmi – společenská a majetková nerovnost není dána od přírody
• Člověk se narodil svobodný, ale všude je v okovech
• Ideální stav – všichni jsou zdraví – příroda sama uzná, koho nechá na světě
• Společenská smlouva – vzdáme se svých práv, získáme však jistotu – svobodu
• Společnost kazí člověka

Immanuel Kant

• Němec a představitel německé klasické filozofie
• Celý život prožil v Královci
• puntičkář a pedant, měl svůj denní rozpis
• vychovatel ve šlechtických rodech
• dílo: Kritika čistého rozumu, Kritika praktického rozumu, Základy metafyziky mravů
• Kritika čistého rozumu – zabýval se člověkem (bytost poznávající)
• Důraz na matematiku
• kritika empirismu a racionalismu (transcendentalismus)
• nemůže si být jistý, že myšlenka nemá oporu ve skutečnosti (kritika racionalismu)
• nemůžu si být jistý, že myšlenky ze zkušeností jsou platné (kritika empirismu)
• kritika poznání: Kopernikánský obrat – předpokládáme, že něco co poznáme ovlivňuje naše myšlení, realita podmiňuje přemýšlení o ní – ale to nemusí být pravda
• naše poznání podmiňuje ten předmět, ne naopak
• předměty jsou uspořádané (nahoru, doleva…)
• formy smyslovosti – uspořádají ty věci, jsou v nějaké formě, tu jí dává to naše poznaní
• dva druhy soudu: soudím o skutečnosti kolem nás – analytická (nemůžeme z nich přijít na něco nového, analyzujeme už  to co známe), syntetická (přináší něco nového)
• zkoumá zde předpoklady našeho poznání, snaží se zejména popsat rozdíl mezi stránkou smyslovou a rozumovou, popř. mezi zkušeností a tím, co je nám vrozeno
• naše poznání má tedy 2 části:

1. apriori
   • to, co je nám dáno předem, co je vrozeno (čas a prostor, možnost, nutnost a příčina, syntetizující schopnost – schopnost spojovat jednotlivé smyslové vjemy ve zkušenost)

2. aposteriori

• je nám dáno dodatečně, ze zkušeností
  • naše empirie jsou utvářeny vnějšími předměty -> musí mít nějaký zdroj – tím je nějaká věc (Ding an sich – věc sama o sobě)
  • je zdrojem našeho vjemu
  • věc nevypadá jako můj vjem věci
  • těleso působí na moje smysly
  • vybaveny apriorní hříčkou -> to přetvoří, nemohu poznat věc samu o sobě
  • všechny poznatky o světě má člověk ze zkušeností, kterou jsme nabyli smysly a rozumem (rozum – důležitý předpoklad, jak vnímat svět)
  • Zákon příčinosti (kauzality) = vlastností rozumu
  • Nelze poznat svět sám o sobě, ale svět pro nás
  • Nevíme, jaké věci jsou (př. Díváme se na svět přes brýle)
  • Kritika praktického rozumu – zabývá se etikou
  • Člověk jako bytost jednající
  • Předmět etiky – praktická činnost
  • Největší roli má rozum
  • Kategorický imperativ – vždy platný příkaz
  • Kde jedná dobře z povinnosti – není třeba žádná výhoda z toho
  • 2 způsoby
  • Jednej vždy tak, aby maxima tvého jednání sloužila jako vzor
  • Jednej tak, aby ostatní lidé byli cílem tvého jednání
  • Rozum je to, čím člověk převyšuje ostatní ve vesmíru
  • Neřídíme se jím – upadáme do primitivního stavu
  • „Hvězdné nebe nade mnou, mravní zákon ve mně“
  • Kritika soudnosti
  • Zabývá se estetikou
  • Hledá objektivní kritérium pro posuzování citů
  • Hlavně krásy
  • Vše je v přírodě krásné = účelné
  • rozvažování – používám ke kombinaci smyslových dat x myšlení – čistá myšlenková aktivita
  • zavedl pojem Ding au Sich (Věc o sobě) – poznávaná věc je sama o sobě nepoznatelná, přístupná pouze skrz naší mysl, která podle svého proměňuje objektivní podklad, na kterém hmotná skutečnost spočívá. Mysl mu vtiskuje formy přirozené našemu vědomí. Těmito formami jsou především prostor a čas. Mimo prostor a čas nejsme s to nic vnímat.
  • Samotná „věc o sobě“ leží mimo prostor a čas, nelze ji vnímat, ani poznávat.

Georg. W. F. Hegel

• ovlivnil Marxe, idealista
• obdivoval řecko, Herakleita, Napoleona – považoval ho za zakladatele filosofie
• Fenomenologie ducha – jak se zjevuje ve světě absolutní duch, navazuje na Fichta – ale nesouhlasí s Já a NEJá
• když chci vědět podstatu věci tak musíme vědět jak vznikla, základem světa je absolutní duch
• ve světě se uskutečňuje: 1) teze – kladná stránka kladení absolutního ducha, na počátku vše nerozlišené, nepohnutí existje jako jsoucno mimo prostor a čas
• Bůh = substance(postrádá vědomí o sobě

2) antiteze – popírá sama sebe, nerozlišená substance -> stvoření materiálu

3) syntéza – v ní teze i antiteze, nová kvantita, má z obojího      kousek (Hegelovská triáda), k sebepoznání musí vzniknout bytost nadaná duchem > člověk

• Člověk . duchovní a tělesná část
• Není sám, žije ve společnosti
• Rodina, stát, morálka, společnost, morálka -> člověk může poznávat
• Poznání není absolutní, je k tomu potřeba vědu
• 1. Umění 2. Náboženství 3. Filozofie
• Penomenologie ducha
• Jednotlivec žije a musí se obětovat pro obec
• Jen jako občan může dojít k sebepoznání (sebeuvědomění si) -> chod společnosti (zákony)-> zhmotnění ducha
• Střídání války a míru > společnost se díky válce povznese
• Herakleitos – „boj je otcem všeho“
• Pokud války nebudou – svět upadne
• Hodnotu člověk získává jako občan
• Věda o logice
• 3 části dialektiky
• Pokud nechápeme svět dialekticky, tak ho nechápeme
• 1. Princip dialektiky – princip všeobecné souvislosti, neexistují izolované jevy, vše plyne
• 2. 3 zákony dialektiky
  • A) zákony jednoty a boje protikladu, každý objekt má protikladné stránky
  • B) zákony přechodu změn – vývoj není rovnoměrný, ale ve skocích, změny kvantitativní – jsou neustálé, až tam kdy už kvalitativní změna nelze -> musí se změnit kvantina
  • C) zákon negace negace – (proletariát x buržoazie)
• 3.  Kategorie dialektiky
  • A) změna podstaty
  • B)vzájemné působení podstaty a jevů
  • C) každý jev je současně příčinou a následkem
• připouští, že i jeho tvrzení může být negováno – neustálý vývoj
• teze a antiteze nejsou omezeny
• částečně zrušeny, částečně zachovány -> do vyšší roviny
• cesta k vysvětlení dějin, zneužit Marxem
• ovlivněn Herakleitem – veškerý pohyb v kruhu, pantha rhei
• Hegel – má pohyb po spirále
• střetávání myšlenek = dialektika
• filosofie dějin: rozum vládne dějinami – člověk je aktivním tvůrcem svých dějin, to je smysl lidské činnosti
• pravá svoboda člověka spočívá v dějinách, v uvědomění si nevyhnutelnosti a směru vývoje
• jediným pevným bodem je sama historie, ve které se vyvíjí světový duch – ten může být interpretován nábožensky – starohegelovci – nebo být ztotožněn se sociálně-materiální zákonitostí dějin – mladohegelovci (např. mladý Marx)
• lidstvo prochází stále hlubším sebepoznáním a rozvojem, rozum je dynamicky se vyvíjející proces
• Jinobití
•  Pojem (hmota) – druhotná
• Zastaralé názory
• Vývoj ducha: 3 základní stupně vývoje

1. stupeň= subjektivní duch = poznání probíhá ve vědomí člověka – SD je tvořen poznatky z psychologie a antropologie o člověku jako jednotlivci
2. stupeň = objektivní duch = poznatky jsou v realitě , vedle nás, OD je tvořen poznatky historie práva, etiky, státovědy ( názory) na společnost jako celek
3. stupeň = absolutní duch = dochází k prozření světového ducha – sebepoznání

• Hegel – objektivní idealista
• Základem je nemateriální substance – absolutno
• Ucelený popis světa

Jeho smrt – konec éry NKF