Novověká etika

-naše současné etické myšlení ovlivňují nejrůznější moderní koncepce
-od antiky se udržuje hedonistická etika ? touha po uspokojení pozitivních pocitů, snaha vyhnout se negativním je brána jako nejvyšší mravní hodnota; dnešní podobou této etiky je naše konzumní mentalita (žádoucí je materiální uspokojení), další-eudaimonistická etika chápe jako nejvyšší mravní hodnotu štěstí, kde štěstí má i duchovní rozměr
-moderní podobou těchto etik je utilitarismus = co je užitečné pro co největší počet lidí je mravně dobré, za kritérium správnosti činu pokládá racionální zhodnocení jeho užitečnosti; s utilitarismem souvisí pragmatická etika, podle té o morálnosti rozhodují výsledky, dobré výsledky ospravedlní kroky k jejich dosažení
-tyto etiky mají své meze a nedokážou stanovit inspirující vyšší mravní princip

Etiky autonomie
-vycházejí z autonomie svědomí a svobody jako základní mavní hodnoty
-etika autenticity-morální je to, co vychází z čistého, upřímného přesvědčení, musíme jednat svobodně, není objektivného zákona, já rozhoduji, tvořím a určuji hodnoty morálky, jsem za vše zodpovědný
-Kantova etika – autonomní-schopnost vůle určovat chtění nezávisle na vnějších podnětech, ale jen ne základě vlastního nezávislého apriorního zákona (imperativu),; takovým zákonem je kategorický imperativ: jednej tak, aby zásady tvého jednání se mohly stát principem všeobecného zákonodárství -je dán sám sebou, nemusí se dokazovat; mravní zákon se také projevuje jako povinnost; mravní autorita vychází z člověka, je jí praktický rozum
-autonomní etiky se soustředily na rozum a svobodu člověak
X heteronomní ? předpokládá závislost nejvyššího mravního principu na vnější podmínce, jež by byla důvodem jednání člověka (prospěch, blaženost)

Etika odpovědnosti
-k naplnění života nestačí jen naše svoboda, jsme tu díky druhým , naše já se stále dotváří díky tomu druhému (ten druhý-Bůh, konkrétní člověk?)
-pro tuto etiku je nejvyšší mravní hodnotou vztah k tomu druhému: jednej tak, aby tvé konání vyjevovalo, že svět existuje díky vzájemnému přátelství; ve vztahu k druhému nejde o to, zda pomoc druhému je opětována
-tímto se zabýval především Emannuel Levinas, podle něj je ten druhý víc než má vlastní svoboda
-podle Hanse Jonase je etika příliš zaměřena na člověka, opomíjí vztah k přírodě a budoucnosti, avšak my přece neseme odpovědnost za budoucí generace, jeho kategorický imperativ: jednej tak, aby tvé konání nebylo destruktivní pro budoucí život

mravnost=morálka, tedy schopnost jedince řídit se ve všem svědomím, posouzením všech záležitostí z hlediska rozeznávání dobra a zla, užitku a neužitku

Zlo-je něco škodícího, nesmysl, nemá význam, rozlišujeme metafyzické zlo (zlo neexistuje, vnímáme ho jako nedostatek dobra nebo nesprávný směr), zlo mravní (člověk, který jedná proti povinnostem a závazkům vůči druhým a proti mravnímu zákonu a svědomí) a fyzické zlo (katastrofy, nemoci); pokud člověk sám nepůsobí zlo, ptá se, co má proti němu dělat; existuje I pozitivní zlo (něco špatného nás nás nakopne k lepšímu chování nebo výkonům)

Dobro-opak zla; přináší naplnění, uspokojuje a utěšuje člověka, má význam a smysl; je to shoda myšlení a jednání se svědomím a mravním zákonem

-člověk se sám svobodně rozhoduje pro nějaký čin, pro své konání, většinou má na výběr, jak se zachová, zda v rámci mravního zákona či ho poruší; deterministé například tvrdí, že každé jednání je určeno, má svoji příčinu, zastánci svobodné vůle naopak říkají, že člověk může jednat jak chce, a kdyby chtěl jedat v určitém okamžiku jinak, mohl to udělat; jakmile se proviníme proti mravnímu zákonu, většinou následuje trest, dnes to známe nejvíce z hlediska trestního práva, I tam se však zkoumá svéprávnost obviněné osoby

Baruch (Benediktus) Spinoza ? podle něj je Bůh skrytou příčinou věcí, věci však nastávají z vnějších příčin; přirozeností člověka je zachování existence, lidské jednání je podřízeno neměnným přírodním zákonům, lze zkoumat lidské pudy a vášně s matematickou přesností ; svoboda je racionální pochopení nutnosti a přizpůsobení se jí, rozum musí uspořádat a vést vášně, nejvyšší dosažitelný stav je duchovní láskak Bohu

Friedrich Nietzsche ? ve světě, kde je o všem předem rozhodnuto, kde není prostor pro volbu, prostor k tomu, aby se člověk mohl nějak osvědčit, není prostor ani pro morálku. Mravné může být jen to jednání, které nemá předem jasno, které musí se svědomím vybírat z možných alternativ. K jednání patří neomezovaná vůle, musí mít plné právo chtít jednat. Vůle si žádá, aby jí bylo vše dovoleno, sama sobě klade měřítko hodnot, dobré je to, co chce ona.

Tomáš Garrigue Masaryk ? politika je naplnění filozofických ideálů humanity v praxi. Plně lidská existence-angažovanost vůči problémům člověka, ochota reformovat postoje v zájmu pravdy, ale také schopnost obhájit své přesvědčení v souboji se světem (např. boj proti rasovým a třídním mytům a předsudkům)