Náboženství – Nezápadní náboženství (hinduismus, buddhismus, čínské a japonské náboženské tradice, další světová náboženství)

–Purány – soubor příběhů o bozích, o chování různých společenských tříd a o oslavách svátků, obsahuje také hinduistickou mytologii

–Manuův zákoník – předkládá hinduistické mravní a společenské povinnosti, nejdelší báseň, která kdy byla napsána

–Mahábhárata – vypráví o válce mezi bratry Pánduovci a stem jejich bratranců Kuruovců, součástí této básně je také Bhagavadgíta nebo-li zpěv vznešeného, v něm poučuje Kršna prince Ardžunu o cestách k dosažení spásy.

–Rámájana – velký sanskrtský epos vypráví o lásce Rámy k Sítě, o jejím únosu a záchraně

božstva

-Brahma – nepoznatelná síla je původem všeho tvorstva, je to čisté bytí, rozkoš a inteligence, je to bůh stvořitel, který při novém cyklu znovu vytváří svět, je hlavním bohem, ale samostatné obřady mu věnovány nebývají

-Višnu – ochránce, představuje sílu, která drží pohromadě vesmír, umožňuje světlo a život, ztělesňuje božskou lásku, řídí lidský osud, Višnu má modrou barvu a čtyři ruce, které symbolizují možnost dosáhnout do všech 4 koutů vesmíru, je velmi oblíbený

-Šiva – ničitel, který odebírá život, aby mohl být znovu stvořen, je v něm spojeno mnoho protikladů, jako je například mírnost a hrůzostrašnost, tvoření i ničení, je aktivní, zároveň zahloubaný, také plodný a cudný

-Avatár – vtělení, reinkarnace Boha

pojetí světa

-Sansára – nekonečný cyklus smrti a znovuzrození, v němž jsme zachyceni

-Karma – naše skutky určující naše posmrtné osudy, je to zákonitost určující adekvátní odplatu za vykonání dobrého či špatného skutku

-Átman – věčná duše, která je vnitřní JÁ člověka, tíhne ke spojení s Brahmou

-Brahma – božská podstata světa, dosáhnout sjednocení átmanu a brahmy lze pomocí meditační techniky a vedení mistra

-Mókša – vykoupení, v nějž hinduisté doufají, díky mókša budou osvobozeni z cyklu znovuzrození, aby tohoto dosáhli, musí prožít jednotu vnitřního já a Brahmy

kastovní členění společnosti

-závazky konkrétních jednotlivců hinduistické společnosti se liší podle životního stadia a podle příslušnosti ke kastám, což jsou uzavřené společenské vrstvy

-v hinduismu rozlišujeme tyto kasty: Brahmáni, což jsou kněží, Kšatrijové, které tvoří válečníci a vládci, Vaišjové, kterými jsou obchodníci a zemědělci, Šúdrové, nejnižší vrstva společnosti, takzvaní nedotknutelní

Buddhismus

-Buddha se údajně narodil cca 600 let před Kristem do rodiny aristokratů na území dnešního Nepálu, bylo předpovězeno, že se z něj stane Svatý muž, ale pro rodinu by tím byl zatracen, proto se tomu snažili zabránit, snažili se, aby se nedostal do kontaktu s temnými stránkami života, byl tedy vězněm v paláci a obklopován bohatstvím, mladý se oženil a měl syna, tak žil, dokud nevyšel ven, a nesetkal se s reáliemi světa – se stárnutím, nemocemi a se smrtí, nakonec viděl asketika (odmítání některým blažeností), tyto výjevy ho přinutily opustit palác, Buddha pochopil význam utrpení

-dnes je buddhismus rozšířeným náboženstvím především v Barmě, Číně, Japonsku a Tibetu, stoupenci se dnes ale dají nalézt i na území Evropy, převážně Anglie

pojetí světa

-základní myšlenkou buddhismu je, že příčinou utrpení je touha, Buddha došel čtyř vznešených pravd: všechno žití je strast, všechna strast má příčinu v žádosti a v touze, odstranění této žádosti vede k odstranění utrpení, cestou k tomuto osvobození je ušlechtilá osmidílná stezka (pravá víra, pravé myšlení, pravé mluvení, pravé jednání, pravý život, pravé snažení, pravá bdělost, pravé soustředění), nicméně ještě nevíme, co je to „pravé“, Buddha došel přesvědčení, že místo askeze, tedy místo absolutního odmítání některých požitků a zdrženlivého způsobu života, by měl člověk jít střední cestou, která nahrazuje askezi – nemělo by pro nás být nic příliš důležitě, a to ani v pozitivním, ani v negativním slova smyslu

-součástí buddhistického pojedí světa je nirvána, neboli stav blaženosti, který osvobodí od všech strastí a od koloběhu znovuzrození, je to stav nejvyššího uvědomění a absolutního bytí

varianty buddhismu v současném světě

-členění na Mahájánu a Vadžrajánu vychází z pozdější tradice buddhismu, jediná starší buddhistická škola Théraváda toto dělení nezná

-Théraváda je původní raný buddhismus, neboli „učení stařešinů“, který se jako jediný dochoval do dnešní doby, tento typ buddhismu je dnes rozšířen především v oblastech Srí Lanky, Barmy, Laosu, Thajska a částí Vietnamu a Malajsie, je nazýván též Malý vůz nebo Hínajána (původně posměšné pojmenování), je to učení založené především na 4 vznešených pravdách a na morální kázni (základem je vyhnout se jakémukoliv ublížení jiné bytosti)

-Mahájána neboli Velký vůz, začala vznikat kolem 1. století našeho letopočtu, Mahájána hodlá dosáhnout spásy veškerého, nikoli jen jedinců, jak je to u Théravády

-Vadžrajána neboli „Nezničitelný vůz“ nebo „Diamantový vůz“ je jedním ze starších směrů, je nazýván též tantrismus, Vadžrajána je spojena s recitací manter, má sklony k mystice a začaly zde převažovat magie a erotismus

Čínské a japonské tradic

-Japonsko bylo výrazně ovlivněno čínským náboženstvím, především konfuciánstvím a buddhismem, na Čínu měl vliv jin a jang – dva protiklady, základní principy světa, které je nutno udržovat v rovnováze, jin je ženské, chápavé a poddajné, jang je naopak energické, aktivní, neústupné a mužské

lidové čínské náboženství

-je soubor lidových náboženských představ a obřadů určené především k uctívání předků a víry v duši a ducha (vyznává je více než 30% Číňanů), obsahuje prvky mahájánového buddhismu, lidového taoismu a konfucianismu

-tento synkretismus byl filozofií formulován větou ,,Tři učení jsou jedno“, účast na více než jednom náboženském kultu je běžná, konfucianismus pečuje o morálku, obřady lidového taoismu pomáhají v každodenním životě a buddhismus vzývající Buddhu slibuje spásu duše v ráji

konfuciánství

-konfuciánství dosáhlo vrcholného období někdy kolem 6. -5. století před Kristem, nastoupilo v době, kdy většina království neměla dobrou správu a lidé zde hladověli, název nese po filozofovi Konfuciovi, který kladl důraz na politiku a její souvislost s morálkou, z konfuciánství jsou dochovány pouze krátké temné výroky, v Číně byl Konfucius uctíván jako božstvo, dnes se konfuciánství v Číně projevuje především kladením důrazu na rodinnou jednotu, jeho cílem bylo naučit lidi, aby ctili povinnost, zdvořilost, moudrost a štědrost, děti by měly ctít své rodiče a vůbec všechny své předky

-důraz je kladený také na hierarchii, podle dělení existuje 5 základních typů vztahů, kterými jsou: otec- syn, manžel- manželka, starší- mladší bratr, panovník- poddaný, přítel- přítel, přičemž jen ten poslední vztah je rovnocenný

taoismus

-taoismus je z části mystické myšlení, jde o způsob života

–tao=cesta, čímž je myšlen neuchopitelný prazáklad světa, cesta taoismu je praktického typu, znát tao znamená vědět, jak žít, žít v souladu s tao znamená žít harmonicky s přírodou, přijímat to, co je dané, nevstupovat do konfliktu, být vnímaví, což souvisí se zjištěním, jak jsme proti světu malí, vymáhat změnu přímou agresí se podle taoismu nevyplatí, to ale neznamená úplně se poddat moci druhého, cílem je neporušovat řád přírody

-taoismus má specifický přístup ke smrti, tvrdí, že člověk dosáhne dlouhověkosti i tím, že se nezabývá otázkou, kdy umře, člověk se pak stává nesmrtelným díky svým činům, je nutné spojení intuice a pozorování, musíme si uvědomit všechny naše vrstvy a nechat je pracovat pro dosažení cíle, k pochopení taoismu je zapotřebí především pochopení „čínského myšlení“, to je postaveno na několika principech: svět je v neustálém pohybu, stálost neexistuje, detail nelze oddělit od celku, celek nelze oddělit od detailu, protiklady harmonizují krajnosti

-základním textem taoismu je kniha Tao te- ťing, autorství je připisováno básníkovi a filozofovi jménem Lao-c´, tato kniha je rozdělena na dvě části: Tao-ťing – Kniha o tao (o cestě) a Te- ťing – Kniha o principu te (o principu ctnosti), v Tao te-ťingu se rozvíjejí dva úzce spojené tematické okruhy – otázky kosmologické a představa ideálního panovníka a způsobu jeho vlády, i v politice by měl být uplatňován pasivní přístup – panovník by  měl předvídat nebezpečí a bez přímé konfrontace se mu vyhnout

šintoismus

-šintoismus je původní náboženství Japonska založené na animismu a polytheismu, jedná se o jediné náboženství vzniklé v Japonsku a o živé náboženství, na rozdíl od jiných mnohých náboženství šintoismus neobsahuje jasný výčet pravidel a dogmat

-ústředním prvkem kultu jsou kami, nejčastěji překládané jako bohové, toto slovo se píše znakem jež znamená „nahoře“, což má vyjadřovat dokonalejší, vyšší sílu těchto bytostí, tato síla nemá univerzální zdroj a jsou jí obdařeni jak klasičtí bohové, tak stromy, skály, prameny či nástroje jako nářadí či zbraně, tato síla může být dána krásou, užitečností či pouze citem toho jež kami uctívá

-existuje také pojem náboženského tabu, kegare, jež odpuzuje kami, tohoto znečištění se lze zbavit očistou či dočasným opuštěním společnosti, protože se může přenést na druhé, v norito, modlitebních vyznáních z roku 927 se mezi kegare uvádějí věci jako výkaly, krev, smrt a také oběti přírodních katastrof či lidé, jež spáchali zločin proti společnosti, v pozdějších dobách se kegare staly i zločiny jako loupež či žhářství, v nejstarších dobách se sídlo kami ohraničovalo provazem z rýžové slámy, zvaným šimenawa, čímž se stalo rituálně čisté

-zastřešené svatyně zvané mija či džinda mívají podobu běžných obydlí a bývá v nich uložen předmět považovaný za sídlo kami, tyto svatyně také nebyly shromaždištěm věřících, tím zůstával venkovní prostor, do chrámu smí vstoupit jen kněz zvaný kannuši

-dalšími světovými náboženstvími jsou např: Džinismus, Sikhismus, Bahá’í, tradiční kmenová náboženství,…