Mýtus, náboženství a filosofie

Mýtus, mytologie
Mytologie je nejstarší typ světového názoru (světový názor = vypravování o světě jako celku, snaží se odpovědět na otázky typu: co je to svět? jak vznikl člověk? atp.), který známe. Předpokládá se, že ještě před ním byl tzv. magický světový názor, ale nedochovaly se potřebné důkazy, které by toto potvrzovaly. Základem mytologie je vypravování ?tzv. mýtus, ve kterém prožívá hrdina nejrůznější dobrodružství. Mýtus má vždy děj, a řeší různé otázky, včetně otázek smrti. Obsahuje návod jak se v životě chovat. Mýtus je bezprostředně přítomný ve světě. Tím chápeme například to, že mýtičtí bohové žili na skutečné hoře, nebo chodili po stejných cestách jako obyčejní lidé a podobně. Společnosti zastávající mytologický svět se nevyvíjely a pokud se setkaly s něčím novým, což byla často dělba práce, tak se rozpadly.

Náboženství
Druhou formou světového názoru je náboženství. To vzniká asi v šestém století před naším letopočtem jako reakce na rozpad mýtu. Také obsahuje vypravování. Změna proti mytologii je však v tom, že původně posvátný (sakrální) svět se rozdělil na posvátný a laický. Ta posvátná část se začíná posouvat mimo tento svět, čili mimo nás a Bůh už není v tomto světě, nechodí po pozemských cestách tak jako v mýtu a proto je nutné v něj věřit. V křesťanství je ?to svaté? velmi malé a většina světa je svobodná, čili lidé se mohou v laickém světě chovat jak chtějí, ale později v nebi bude zúčtování za jejich skutky. Toto zúčtování přijde podle křesťanství až na konci věků a nikoliv ihned po smrti. Křesťanství je také nazýváno ateistické náboženství, čili náboženství, které likviduje samo sebe, protože posvátná část světa je minimální, Bůh je jen jeden a jen jednou poslal svého syna na svět, zázraky koná minimálně.

Filozofie
Ta vzniká přibližně ve stejné době jako náboženství jako jiná reakce na společenské změny. Filozofie je individuální světový názor, což znamená, že je zastávána jednotlivcem, či malou skupinou jeho žáků. Termín filozofie poprvé zavedl Pythagoras. Slovo filozofie je složeninou slovesa filein, které znamená milovat, a substantiva sofia, které znamená vědění, moudrost. Filozofie je tedy láska k moudrosti. Filozofové chtěli dvě základní věci. Chtěli, aby se filozofie stala vědou, aby byla věděním a ne míněním, čili chtěli vědět nade vší pochybnost, bez jakýchkoliv domněnek, a dále chtěli aby filozofie učila moudrosti. První definici filozofie vyslovil Aristoteles. Tvrdil, že filozofie je vědou o světě jako celku. Vědou o nejobecnějších zákonech fungování světa. Nejprve byla filozofie jedinou vědou, později se z ní však oddělovali další vědy jako například etika, matematika, geometrie a další. Například fungování vesmíru bylo až do období renesance záležitostí filozofie, od té doby se tím zabývá samostatná astronomie. Filozofie je v podstatě disciplína, která zprostředkovává člověku kontakt se světem. Vztah filozofie k některým jiným oborům je různorodý, například filozofie a náboženství jsou naprosto odlišné cesty. Jde-li však náboženství jen o poznání pravdy, pak vedou k jednomu stejnému cíli.

POJMY:

mytologie
tento pojem má dva významy:
1) je to soubor mýtů a bájesloví (např. řecké, slovanské atd.)
2) je to nauka, která zkoumá vznik, vývoj a význam mýtů

posvátné
nedotknutelné… něco, co je nábožensky ochraňované

profánní
něco, co je světské, nenáboženské

mythos
Toto slovo je přejato z řečtiny a znamená řeč, vyprávění nebo příběh, je to tradiční posvátné vyprávění, které poskytuje celkový obraz a orientaci ve světě, případně i vzor, jímž se pak řídí lidské jednání.

logos
Ve svém původním významu „slovo“, „smysl“ se logos stal ve filozofických systémech antického Řecka absolutním pojmem hodnoty a pravdivosti výroku. Od toho potom logos X mythos. Logos je „vědecká“ řeč, mythos je „obrazná“ řeč.

OSOBNOSTI:

Bůh
Je chápán jako nadzemská, nesmrtelná a všemohoucí bytost… Je na ni nazíráno rozdílně podle náboženského vyznání nebo duchovního nazírání… Je také chápán jako příčina všeho bytí. Pro Křesťany je bohem Hospodin, pro Muslimy Alláh atd.

Mojžíš
Významná starozákonní postava, byl vůdcem židovského národa. Žil asi ve 13. století před naším letopočtem, vysvobodil Izraelce z egyptského otroctví a posléze jim předal Desatero přikázání, jež obdržel od Boha.
Starý zákon je rozdělen na pět knih Mojžíšových. Prvních pět knih, které jsou připisovány Mojžíšovi a v židovském označení jsou nazývány tóra, obsahují základní chápání smluvy mezi Bohem a Izraelity, zákon, který přijal Mojžíš od Boha na hoře Sinaj, a vylíčení dějin spásy od stvoření světa až do příchodu Izraele do zaslíbené země Kanaan.

Ježíš
Je to zakladatel křesťanství, spojuje všechny lidi, kteří v něho věří jako v jediného Pána a Spasitele. Přesvědčení, že Ježíš je zaslíbený „Syn člověka“, Bohem poslaný prorok, který hlásal brzký příchod Božího království a uskutečňoval ho slovem i činem, voláním po obrácení a pokání, se prosazovalo u mnoha stoupenců už za jeho života. Byl ukřižován.

Muhammad
Narozen v Mekce asi r. 570 a zemřel v Medíně 8. 6. 632). Byl zakladatelem islámského náboženství a vyrůstal jako sirotek v Mekce, kde strávil prvých padesát let svého života. Roku 622 byl vyhnán z Mekky do Medíny (hidžra – počátek muslimského letopočtu). Byl prorokem muslimského boha Alláha.