Interkulturní komunikace
- Multidisciplinární fenomén, vědecká teorie a výzkum a na ni se vážící obor studia na vysokých školách
- Je jí třeba vysvětlovat nejen teoreticky, ale zároveň také na základě jejího zakotvení v reálné praxi
- Adolf Knigge – kniha O obcování s lidmi (1874) = 1. knižní publikace pojednávající systematicky o sociální komunikaci (obcování – komunikace) – styk s okolím, se společností, kdy se rozličné osoby stýkají mezi sebou, prostředkem obcování je mluva, Knigge pojednává o různých druzích sociální komunikace (O obcování s rodiči, s ženami, s přáteli a nepřáteli, s lidmi rozličných profesí, ale i o tom typu komunikace, kterou dnes nazýváme interkulturní – soubor rad a doporučení, jak vhodně komunikovat při návštěvě v cizině, aby byly respektovány zvyky jiných zemí, tabu témata atd.)
- 3 významy (denotáty IK):
Potíže: tyto 3 rozdílné věci jsou označovány stejným termínem, a to nejen v čj, ale i v aj – Interkulturní komunikace = Intercultural Communication, znamená současně: proces komunikování, označuje vědeckou disciplínu, edukaci tohoto procesu
- IK jako proces verbálního a neverbálního sdělování probíhající v různých sociálních situacích
- Proces každodenně probíhá v reálných situacích, vnímáme ho, pozorujeme a prožíváme, proces probíhá spontánně
- IK jako vědecká teorie a výzkum zabývající se reálnými procesy interkulturního komunikování
- K vědeckému objasňování procesu slouží teorie a výzkum IK
- Studium obsahu IK, subjektů začleněných do procesu, podmínek a překážek jeho průběhu, efektů vznikajících působením IK
- IK jako edukační a podpůrné aktivity zaměřené na praxi a vycházející ideálně z poznatků příslušné vědecké teorie a výzkumu
- K podpoře procesů IK při jejich realizaci v praxi jsou vyvíjeny četné metody a podpůrné edukační aktivity – výuka, kurzy, tréninky, l aplikaci pro pracovníky určitých profesí
Proces IK
- Od samých počátků civilizace docházelo ke střetům kultur a národů, etnik a příslušných jazyků
- Etnikum = obecnější pojem než pojem národ, společenství chápané jako národ je zároveň homogenní společenství z hlediska etnické skladby populace (Irové, Norové jsou národy vytvářené pouze jedním etnikem)
- Již staří Řekové pociťovali svou jazykovou a kulturní odlišnost od jiných etnik. Všichni cizinci, se kterými přicházeli do kontaktu, byli považováni za barbary, protože mluvili Řekům směšně znějícími a nesrozumitelnými jazyky – negativní postoje, předsudky ve styku s odlišným etnikem
- Již ve starověku se užívali etnofaulismy – u příslušníků jedněch etnik či národů ve vztahu k příslušníkům jiných etnik a národů, neoficiální pojmenování pro konkrétní etnickou skupinu a její příslušníky, může mít legrační, vulgární, zesměšňující charakter, termín vytvořen 1944 rusko-židovským filosofem Abrahamem Aronem Robackem (v češtině například pojmenování skopčák, Němčour pro Němce, Rákosník, Rákos pro Vietnamce, Amík pro Američana, Rusák, Talián atd.)
Definice IK:
- Intercultural communication – termín označující procesy interakce a sdělování probíhající v nejrůznějších typech situací, při nichž jsou komunikujícími partnery příslušníci jazykově odlišných etnik, národů, radových a náboženských společenství – tato komunikace je determinována specifičnostmi jazyků, kultur, mentalit a hodnotových systémů komunikujících partnerů
- Např.: komunikace mezi Čechy a Vietnamci, Čechy a Slováky, Čechy a Romy – mezi etniky žijícími dnes v ČR
- Komunikace mezi Čechy a Vietnamci je silně determinována jak odlišnostmi jazykovými, tak kulturními – mentalita, hodnoty, mezi Čechy a Romy je především odlišnost kultur, ne jazyků. Romové většinou umí česky. Mezi Čechy a Slováky je kulturní odlišnost slabá, významnější může být jazyková odlišnost
- Synonymum IK – komunikace mezi kulturami, mezikulturní komunikace
- MK: je reflexí komunikačního procesu mezi individuálními a neindividuálními subjekty náležícím k rozdílným kulturním systémům. Subjekty MK vstupují do komunikačního procesu s odlišnými, kulturou determinovanými a emocionálními strukturami, s odlišnými způsoby vnímání a hodnocení skutečnosti.
- Termín IK ustálený pro označování příslušného procesu – mezinárodní obchod, podnikání, zdravotní péče, termín v souladu s dalšími pojmy – interkulturní psychologie, interkulturní výzkum, interkulturní kompetence
IK jako oblast vědy
- Vědecké zkoumání reálného procesu komunikace
- V teorii sociální komunikace se ještě před 4 desetiletími vůbec neuvažovalo – v pracích sociálního psychologa Janouška – Sociální komunikace a sociologa Lamsera – Komunikace a společnost z roku 1969 nejsou interkulturní aspekty zmiňovány
- V psychologii komunikace je to okrajové téma, ani v psychologickém slovníku – Hartl, Hartlová – není interkulturní psychologie vůbec zmíněna
- Česká věda je pozadu za světovým bádáním v této oblasti
- Problematiku IK uvedl do českého prostředí psycholog L. Kolman – díky učebnímu textu Komunikace mezi kulturami – 2001 a Průcha v monografii Interkulturní psychologie – 2004
- Problematikou IK se v ČR zabývají i odborníci v jiných oblastech – interkulturní management a interkulturní marketing
- V zahraniční vědě byl vývoj mnohem intenzivnější, koncepčně i terminologicky obsáhlejší- vyvoláno praktickými potřebami: Po 2. Světové válce, mohutná expanze USA do různých zemí, docházelo k četným kontaktům mezi Američany a příslušníky jiných kultur, hlavně Japonci, Němci a dalšími Asiaty a Evropany. Vznikla potřeba instruovat diplomaty, obchodníky, učitele jazyků o specifičnosti různých kultur. K rozvoji teorie IK přispěla i válka vedená USA ve Vietnamu (1964 – 1973) – potřeba vycvičit specialisty, tlumočníky pro komunikaci Američanů s Vietnamci
- Poprvé se objevil pojem „intercultural communication“ v roce 1954 v knize amerických autorů E.Halla a D. Tragera „Culture as Communication“
Psycholingvistika a sociolingvistika
- Procesy řečové komunikace jsou výrazně ovlivňovány faktory etnických/ národních kultur – to se začalo rozpoznávat kolem roku 1960
- Začaly být analyzovány a srovnávány formy oslovování (address rules) v různých jazycích a ukázalo se, že normy jsou v jednotlivých etnických kulturách odlišné (běloši a Afroameričani v USA, anglofonní a frankofonní v Kanadě, komunikace afrických a asijských imigrantů v Británii)
Etnografie komunikace
- Výzkumné odvětví vytvořené ze styku lingvistiky, etnografie a etnologie (kulturní antropologie). Pojem etnologie Průcha užívá pro označení disciplíny, alternativně se užívá i termín kulturní antropologie (dle amerického úzu), ač jde o stejnou disciplínu
- Interdisciplinární oblast, kterou založil Dell Hymes v 60.-80. Letech minulého století
- Byla prováděna pozorování toho, jaké komunikační zvyklosti, rituály a tradice jsou charakteristické pro příslušníky různých etnik
- Salzmann – český badatel působící před rokem 1989 v USA popsal etnografii komunikace takto: EK představuje důležitý aktuální přínos, cílem je podat úplný obraz užívání řeči v různých společnostech a vytvořit historické a srovnávací studie o tomto předmětu. Využití rostoucího objemu info z oblasti etnografie komunikace může přispět k řešení některých sociálních problémů společností, v nichž žije mnoho národů vedle sebe, ale přitom vždy nesdílejí stejné způsoby komunikace
- Účel: objasnit, jak se komunikačně projevují příslušníci různých kultur světa při vzájemném styku, proto je hlavní metodou EK přímé pozorování konkrétních komunikačních událostí – to je také typické pro výzkumy IK
Etnopsycholingvistika
- Přinášela další poznatky pro zkoumání IK
- Interdisciplinární oblast vědy byla v 2. Polovině minulého století rozvíjena ruskými vědci v bývalém SSSR (Sorokin) – tento stát byl multietnickým a multikulturním společenstvím, v němž IK probíhala každodenně
- Častá aplikace metody produkování verbálních asociací, u dětí, u dospělých
Verbální asociace
- Metoda VA byla používaná v experimentální psychologii koncem 19. Století
- Pokusná osoba vyjadřuje myšlenky, představy a slova k určitým podnětům, které jsou předkládány
- Asociační normy = mentální slovníky mluvčích určitých jazyků (I. Maršálová vypracovala roku 1982 asociační normu pro slovenštinu)
- Verbální asociace získané od subjektů určitých etnik odrážejí nejen variabilitu jazyků, ale zároveň také odlišnost jednotlivých kultur, s nimiž jsou určité jazyky spojeny
- Rogožnikova roku 1988 srovnávala verbální asociace u dětí – Rusů, Bělorusů, Angličanů, Slováků: podnětové slovo „hudební nástroj“ – asociace ruských dětí: piano, klavír, housle, harmonika/ asociace anglických dětí: benžo, buben, zvonek, kytara, flétna = mluvčí určitého jazyka reagují odlišně, odrážejí národní kulturu země
- Typické verbální asociace jsou u mluvčích určitého jazyka zformovány již v nižším školním věku, takže případná realizace IK v dospělém věku je tím výrazně determinována
Teorie jazykového relativismu
- Má značný význam pro objasňování IK
- Spojována s hypotézou Saphira a Whorfa
- Teorie rozvíjená na styku lingvistiky a KuA
- Myšlení lidí, jejich vnímání a chápání okolního světa je určováno charakterem toho jazyka, kterým mluví
- Rozdíly mezi jazyky se odrážejí v rozdílné interpretaci světa, včetně vnímání jiných lidí
- Teorii rozvinuli antropologové: Edward Sapir a Benjamin Whorf – 1920/1930 – studovali jazyky a kultury amerických a kanadských Indiánů
- Sapir: jazyk podmiňuje všechno naše uvažování o sociálních problémech a procesech. Lidé nežijí ve světě izolováni, ale jsou těsně spojeni s tím jazykem, který je jejich komunikačním médiem v dané společnosti
- Jazyk je determinantou lidského chování, vědomí a prožívání
- Kritika – R.F. Murphy (1998) uvádí, že postoj některých antropologů je skeptický – myšlení nelze zjednodušit pouze na jazyk a v porozumění světu hrají roli i nejazykové prostředky. Jiní kritici argumentují tím, že výklady Whorfa byly založeny hlavně na rozdílech mezi současnou aj a jazykem Hopijců, amerických Indiánů. Rozdíly gramatik a kultur těchto členů jsou značné, ale nelze to aplikovat stejně na všechny jazyky a kultury
- Salzmann konstatuje, že pokud by hypotéza úplně platila, pak by realizovatelnost IK byla dosti omezena – Whorf ve své hypotéze údajně nadsazoval
- Podpora hypotézy – mnoho autorů uvádí, že mezi jazykem, kulturou a myšlením existují těsné vztahy, které nelze přehlížet, pokud chceme adekvátně objasňovat procesy IK, rozvoj snah vysvětlovat, jak je spjat jazyk a národní charakter určitého společenství
Interkulturní psychologie
- Cross – cultural psychology
- Jeden z hlavních zdrojů výzkumných poznatků o IK
- Oblast vědy, reprezentována časopisem Journal od Cross- Cultural Psychology, v zahraničí má bohatou literaturu (Berry, Poorting, Segall, Dasen)
- IP: vědecké zkoumání variant lidského chování se zřetelem na způsoby, jimiž je chování ovlivňováno kulturním kontextem
- Zkoumání toho, jak faktory kultury (etnické a národní) ovlivňují myšlení, komunikaci a chování lidí
- Cílem zkoumání je explanace způsobů a efektů tohoto ovlivňování, vytváření podkladů pro aplikace výzkumných poznatků v praxi – to má smysl pro procesy IK
- Pro objasňování IK jsou nezávažnější 3 základní fenomény:
- Komunikační chování – příslušníků etnik a národů
- Kultury – etnik, národů
- Jazyky – etnik – národů
(tvoří trojúhelník, který se spojuje)
Současné zdroje poznatků o IK
Zaměřenost:
- Ekonomická
- Poznatky o IK přinášejí publikace o interkulturním marketingu, interkulturním managementu (Světlík, Nový), mezinárodním obchodu a podnikání (Šroněk), česko-německá interkulturní komunikace (Nový – Schroll), kulturní specifičnosti v nadnárodních firmách, mezikulturní komunikace (Mikuláštík, UTB Zlín)
- Psychologická
- V české psychologické literatuře problémy IK zřídka projednávány. Je tomu tak jen v publikacích Kolmana, Průchy a Říčana
- Pedagogická
- Zájem o pedagogické aspekty IK vzrůstá – v souvislosti s dětmi migrantů, žáky etnických minorit, začleňování multikulturní výchovy do vzdělávání (Kamiš, Mareš, Průcha)
- Lingvistická a sociolingvistická
- Zájem o zkoumání IK a jazykové situace v nadnárodních podnicích (Nekvapil), IK hlavně ve vztahu k vyučování cizích jazyků (Šebek)
- Etnologická
- (Šatava, Vrhel), IK a jazyky etnických menšin, Vrhel – Základy etnoligvistiky
- Velmi rozvinuté je zkoumání IK v USA – IK začleněna jako předmět na univerzitách, různé organizace: National Communication Asociation, Society of IC. William Gudykunst – autor několika monografií – komparace komunikace Američanů a Japonců
- Intenzivní rozvij IK v UK – jak IK determinuje zaměstnanost, vzdělávání, integraci, zaměřuje se na IK v zemích, kde jsou uplatňovány britské zájmy – v bývalých koloniích v Africe a Asii, v UK existuje rozsáhlá antologie International Communication – IK v ekonomických a politických souvislostech
- Výzkum IK v Německu – teorie a praxe interkulturního managementu – Psycholingvistický ústav uni v Regensburgu, interkulturní kompetence z hlediska učení a vyučování cizích jazyků a komunikace se skupinami imigrantů v Německu, IK se studuje v Regensburgu, Berlíně
- IK v Rusko – výzkum má dlouholetou tradici, dále ve Francii, Finsku, Japonsku, na Slovensku
Fenomén kultury
- Pro IK má zcela zásadní význam
- V interkulturní psychologii jsou kultury chápány jako produkty minulého chování lidí a jako usměrňovatelé budoucího chování lidí – lidé jsou na jedné straně spolutvůrci kultury své společnosti a na druhé straně jsou touto kulturou řízeni ve svém chování
- Každé etnické společenství/ národ má svou kulturu – používá se pojem etnická kultura/ národní kultura
- Jedním z projevů lidského chování je komunikační chování – existuje těsná vazba mezi entickou/ národní kulturou určitého společenství a charakterem jejího komunikačního chování
- Počet etnik je enormní, proto je i rozsáhlý počet kultur – cca 5000 různých etnik, jejich velikosti jsou velmi rozdílné, čeští entografové: Honzák, Polišenský – 1985
- V Evropě žije 72 původních etnik
- Multikulturní realita dnešního světa
Typologie národních kultur
- TNK byla vytvořena v důsledku praktických potřeb
- Od poloviny minulého století, s nástupem globalizačních tendencí, po založení Evropského hospodářského společenství v roce 1957 se silně rozvíjel mezinárodní obchod a kontakty – zintenzivnění procesů komunikace mezi obchodními a jinými partnery různých zemí, začaly být uvědomovány komunikační bariéry
- Geert Hofstede – nizozemský odborník v psychologii managementu, pracoval na univerzitě, i v průmyslu – zkoumal charakteristické rysy komunikačního chování Evropanů a Japonců nebo Číňanů při obchodním jednání v různých situacích – vyvinul TNK – základna pro velké množství výzkumů v oblasti interkulturního managementu a IK, díla: Kultury a organizace (2006) – překlad českého psychologa L. Kolmana
- Podstata TNK:
- Kultura = „mentální programování“, vzorec myšlení a chování, který se naučí každý jednotlivec v tom prostředí, ve kterém vyrůstá, vždy jev kolektivní, protože je vždy alespoň z části sdílena lidmi, kteří žili nebo žijí ve stejném společenském prostředí, v němž si ji osvojili, je to kolektivní programování mysli, které odlišuje příslušníky jedné skupiny od kategorie jiných lidí (Hofstede)
- Sociální skupina = každý jednotlivec patří do určité sociální skupiny (rodina, sociální třída, profesní kategorie, náboženská skupina), nese si do života několik vrstev kultury (vlastnosti konkrétní rodinné kultury)
- Národní kultura = společný vrstva, která se vytvářena příslušností jedince k určité zemi, národu, národní kultura odpovídá zemi, z které jedinec pochází, každý člověk, který se setká s příslušníkem jiného národa, vnímá odlišnosti – jazyk, způsob chování, odívání – jiná národní mentalita
- Hodnoty = hlavní určující rys národních kultur, regulační mechanismy lidského chování, jež jsou pro určitou společnost charakteristické a projevují se v jejích sdílených formách, postojích, názorech a preferencích
- Hofstede vycházel z vlastností národních kultur a provedl rozsáhlé výzkumné šetření hodnotových charakteristik lidí ve více než 50 zemích světa – zkonstruoval typologii dimenzí národních kultur:
- Šetřil dotazníkem zaměstnance IBM v různých zemích světa
- Otázky reflektující hodnotové orientace
- 116 000 zaměstnanců z 74 zemí světa
- z toho odvodil kritéria pro odlišnosti národních kultur – tzv. dimenze vyjádřené kvantitativními indexy
mocenský odstup (power distance) – vztah lidí určité kultury k autoritě, to, v jaké míře obyvatelé, instituce, organizace akceptují to, že moc je rozdělena nerovnoměrně, tato dimenze vystihuje sociální dimenzi mezi lidmi nestejného společenského postavení (mezi vedoucími pracovníky a podřízenými, mezi učiteli a žáky)
země s velkým mocenským odstupem: Malajsie, Mexiko, Francie, Turecko
země s malým mocenským odstupem: Dánsko, Irsko, Nový Zéland
individualismus – kolektivismus – tato dimenze vyjadřuje rozsah závislosti jednotlivce na kolektivu (rodině, firmě) a míru volnosti pro jeho vlastní iniciativnost. Individualistické země – vazby jednotlivců na kolektivy jsou volné (USA, Británie, Kanada, Austrálie, Belgie, Holandsko) a kolektivistické země – lidé jsou od narození integrováni do soudržných skupin, které je za jejich loajalitu ochraňují (Ekvádor, Quatemala, Pákistán, Indonésie, Jižní Korea)
maskulinita – femininita – M: zastoupení a vliv mužského prvku v hodnotách určité společnosti (průbojnost, soutěživost),vztahuje se na kultury, v nichž se rodové role překrývají, tato dimenze odráží například rovnoprávnost postavení žen v zaměstnání
Maskulinní země: Japonsko, Rakousko, Itálie, Švýcarsko, Mexiko
Femininní země: Švédsko, Norsko, Dánsko, Holandsko, Finsko
Vyhýbání se nejistotě – rozsah, v němž se příslušníci kultury cítí ohroženi nejistými a neznámými situacemi, nakolik lidem určité kultury vadí podstupovat riziko různých změn v práci, ve společnosti
Země se silným vyhýbáním se nejistotě: Řecko, Portugalsko, Japonsko, Srbsko
Země se slabým vyhýbáním se nejistotě: Singapur, Dánsko, Británie
Dlouhodobá a krátkodobá orientace- dlouhodobá orientace v určité kultuře vyjadřuje pěstování vlastností lidí, vztažených k budoucím odměnám, k vytrvalosti, ochotě podřizovat se ve prospěch dlouhodobých cílů (Čína, Japonsko, Hongkong, Jižní Korea), krátkodobá orientace – Kanada, Británie, USA
„západní myšlení“ – orientace na rychlý výsledek a zisk
„východní myšlení“ – konfuciánská filosofie, dlouhodobá orientace
- byly také srovnávány kulturní dimenze Čechů a Slováků, Čechů a Němců a Britů = česká národní kultura má více shodných rysů s německou kulturou, než s britskou kulturou
- odlišnosti v komunikaci obchodní, podnikání, managementu (Bočánková, Nový, Schroll – Machl, Světlík)
Charakteristiky komunikačního chování v národních kulturách
- Češi, Britové, Američané, Japonci, Číňani, Arabové – mezinárodní obchod
- 15 „starých“ zemí před rozšířením EU – interkulturní marketing, kulturní dimenze
- Země EU – mezinárodní obchod
- Evropa, Amerika, Asie – mezinárodní obchod, podnikání, management
- Češi a Němci – česko-německá interkulturní komunikace, komunikace v česko-německých firmách
- Při komunikaci s příslušníky jiných kultur bychom si měli uvědomovat a respektovat jejich komunikační zvláštnosti a odlišnosti od naší vlastní kultury (verbální, neverbální komunikace, vyjadřování, celkový postoj a vystupování)
- Kulturně odlišné osoby vykazují v podobných situacích shodně neočekávané, neobvyklé komunikační jednání
- V souvislosti s IK se často soustřeďuje jen na význam partnerova jazyka
- Mnozí zastávají názor, že znalost partnerova jazyka umožňuje porozumění a předpoklad pro úspěšný interkulturní styk
- Znalosti jazyka hostitelské země jsou sice základním předpokladem k tomu, aby vůbec k IK mohlo dojít
- Často ale k IK nedochází v řeči hostitelské země, ale ve třetím, pro oba partery cizím jazyce (například AJ)
- Například: setká-li se zástupce kultury, ve které je běžné užívat výraznou mimiku a gesta (jižanské národy), s partnerem kultury, která klade důraz pouze na obsah komunikace, může být silné užívání gest a mimiky chápáno jako pokus překrýt neschopnost a nekompetentnost
Kultury s nízkým komunikačním kontextem (low-context cultures)
- Běžný v kulturách těch národů, které se vyjadřují explicitně – vše, co má být sděleno je vyjadřováno jednoznačně a není nutno obsah komunikace vyvozovat z kontextu (Němci, Švýcaři, skandinávské národy, Nizozemci upřímně sdělují v komunikaci i svůj nesouhlas bez nějakých vytáček a oklik) – Češi nezvyklí na tuto formu komunikace pak mohou být zaskočení
Kultury s vysokým komunikačním kontextem (high – context cultures)
- Příznačné pro kultury, jejichž účastníci se vyjadřují méně otevřeně
- Často je nutné interpretovat skutečný obsah sdělení z kontextu (doprovodné neverbální chování)
- (národy jižní Evropy – Italové, Francouzi, Španělé, asijské kultury , Japonci – vyhýbají se přímé negativní odpovědi, místo záporné odpovědi odkazují na blíže nedefinované potíže, omlouvají se, mlčí, odmítnou otázku partnera, protože dle u nich je přímé negativní vyjadřování považované za nezdvořilé)
Oslovování a používání titulů
- V české a slovenské kultuře se hojně užívají akademické tituly, rovněž je tomu i v Rakousku, Maďarsku, Polsku, Itálii
- Oproti tomu v kultuře Britů, Američanů, Skandinávců se titulování neuplatňuje, a pokud se tito účastníci s tímto setkají například při komunikaci s Čechy, působí to na ně archaicky a směšně
Tykání a vykání
- Američané – vždy oslovují křestním jménem – u Čechů, ale i jiných konzervativních kultur to vyvolává nesouhlas
- Neformální styl komunikace se v některých kulturách uplatňuje nejen v profesním styku, ale také ve školách, na SŠ, VŠ (Finsko, Norsko, Švédsko)
- 2 vrstvy komunikace: jedna je spjata se samotným jazykem, s jehož pomocí se komunikuje a druhá je spjata s konvencemi a rituály, které doprovázejí sociální styk – komunikační etiketa
Komunikační etiketa
- Problémy vznikají tehdy, když účastníci interkulturní komunikace ovládají příslušný jazyk, ale neznají, nerespektují pravidla komunikační etikety svých partnerů
- Evropani – podávají si při pozdravu ruku
- Japonci – tělesný styk je tabu, ruku nepodávají, ale uklánějí se
- Číňané – ruku podávají, jak cizincům, tak mezi sebou, ale neuklánějí se
- Francouzi, Španělé, Italové, Gruzie – při setkání se líbají na obě tváře, i příslušníci obou pohlaví
- Evropané, Američané – úsměvem vyjadřují dobrou náladu, sympatie
- Japonci, Korejci, Vietnamci – úsměv často výrazem nejistoty, omluvy, rozpaků, zmatku – někdy Evropany interpretováno jako negativní heslo
- Evropa: čím severněji sídlí etnikum, tím jsou projevy emocí v komunikaci tlumenější, čím jižněji, tím otevřenější
- Číňani, Japonci – skrývání emocí, Číňané se při představování cizincům neusmívají, což ale nelze interpretovat jako nezdvořilost
- Výjimka společná Japoncům a Číňanům – zvláštní jemný syčivý zvuk „sss“ vydávaný po vyslechnutí něčeho, čemuž nelze vyhovět, v případě zaslechnutí tohoto signálu je lepší se do dalšího vyjednávání nepouštět
Specifičnosti IK s Američany
- Pozitivní rysy Američanů při komunikaci s cizinci: otevřenost, vřelost, jsou kamarádští, keep smiling, rychlé přecházení na oslovování křestním jménem i po velmi krátké konverzaci, avšak zdánlivě přátelská komunikace Američanů s cizinci nevyjadřuje opravdové přátelské vztahy, nýbrž je součástí společenských rituálů, poučení: Američané jsou friendly, ale je obtížné s nimi vytvořit friendship.
- Interkulturní nedorozumění – německá paní dostala vizitku od významného profesora se zněním: Přijďte nás kdykoli navštívit, budete vždy vítána. Tak se rozhodla nabídky využít, ale nikdo ji mile neuvítal, nebyla informována o tom, jak interpretovat komunikační projevy osob jiné kultury.
Tipy, jak se nedorozumění vyhnout:
- Anglické „you“ neodpovídá německé formě „du“
- Oslovení křestním jménem je pouhá verbální konvence, nevyjadřuje přátelskou náklonnost
- Zdvořilostní formule nevyjadřují přátelské vztahy
- Často užívané výrazy „darling“ a „honey“ nevyjadřují citový vztah, ale mnohdy zakrývají to, že mluvčí zapomněl jméno osoby
- Tabu témata = sex, náboženské vyznání, politické preference, vietnamská válka a také toaleta – například při návštěvě se v případě potřeby doporučují fráze: Could I wash my hands before diner?
Specifičnost profesní komunikace s Němci
- Němci jsou pro Čechy nejčastějšími partnery – provázanost české a německé ekonomiky, pracovní, turistické kontakty
- Co je charakteristické při pracovním jednání s Němci:
- Přesné dodržování sjednaných termínů
- Vybavenost potřebnými dokumenty, doklady
- Jednání bez přílišných formalit, věcné
- Vykání, podání ruky, argumentované podklady
- Tendence Čechů k improvizaci nahrazující přesná fakta je pro Němce nepřijatelná
- Humor a žerty při obchodním jednání nejsou vhodné, zejména ne při zahájení jednání
Interkulturní kompetence
= v aj: cross-cultural competence, transnational competence. Způsobilost jedince realizovat s využitím osvojených znalostí o specifičnostech národních/ etnických kultur a příslušných dovedností efektivní komunikaci a spolupráci s příslušníky jiných kultur. Základem interkulturní kompetence je jazyková vybavenost jednotlivce a respektování kulturních specifičností partnerů.
= za interkulturně kompetentní lze považovat osobu, která se naučila vnímat zvláštnosti jiné kultury, chápat je a adekvátně se chovat, aniž by se vzdala vlastní kulturní identity při svém pobytu v zahraničí, IK se má získávat díky školnímu vzdělávání, zejména v rámci vyučováním cizím jazykům
= problém – jak zjistit, že si určitý pracovník osvojil tuto kompetenci? – to je projeví až v praxi. Proto mají teze o IK většinou charakter postulátů a žádoucích cílů, ale faktická zjištění o reálně osvojené IK jsou ojedinělá
= na VŠ v USA se interkulturní tréninky realizují v rámci přípravy specialistů pro různé práce v zahraničí, se uplatňuje pojem „transnational competence“ – český ekvivalent ve smyslu transnárodní kompetence není užíván – TC: schopnost jednotlivců, organizací, komunit a vlád umět se efektivně vypořádávat s rychle se měnícím prostředím vytvářeným rozdílností národů, součástí TC je schopnost komunikovat v AJ a alespoň jednom dalším jazyce, výrazně zakládána na potřebách mezinárodního obchodu a zaměřována na interkulturní specifičnosti Japonska a Číny, které se staly pro USA dominantními partnery a zároveň konkurenty v mezinárodním obchodu
Interkulturní komunikace jako oblast vědy
- Oblast interdisciplinární = variabilita příslušných situací, subjektů, determinant
- Na odborníky zabývající se IK to klade nároky integrovat poznání z těchto disciplín – lingvistika a psycholingvistika, interkulturní psychologie, etnologie, srovnávací sociologie
- Oblast deskriptivní = založená na mnoha pozorováních případů realizované IK
- V důsledku těchto okolností neexistuje v současnosti nějaká komplexní interkulturní komunikace, ale tato teorie je představována řadou dílčích koncepcí
Koncepce objasňující různé aspekty IK:
- Variabilita komunikace v důsledku specifičností tzv. lingvokultury
- Interkulturní komunikace v aspektu etnické adaptace a akulturace
- Bariéry působící v IK
- Konflikty způsobované kulturními odlišnostmi komunikace
IK VE VYUČOVÁNÍ
- IK ve vzdělávání – konkrétní projevy IK ve vzdělávání:
a) v kom. mezi učiteli a žáky – žáci z různých kulturních prostředí
b) kom. mezi žáky většinové společnosti a žáky-cizinci nebo žáky menšinového etnika
c) kom. mezi učiteli a jinými pracovníky škol a rodiči žáků cizinců - specifičnosti školní komunikace v různých kulturách
odlišnost soc. vztahů mezi učiteli a žáky
rozdíl mezi společností orientovanou individualisticky a orientovanou kolektivisticky - Interkulturní komunikace ve škole – Janebová:
- IK = dorozumívání se mezi jedinci z různých kultur, transformační proces, ve kterém se neustále ptáme sami sebe, co může být za hranicemi již námi poznaného, nabízí jedinečnou možnost k rozvoji sebe sama (hodnoty, sebepojetí), smyslem je porozumět sobě samého i partnerovi a nají cesty, jak se spolu domluvit lépe, komunikace mezi lidmi, jejichž kulturní zázemí se natolik liší, že tato odlišnost má vliv na komunikaci
- Publikace určena pro pedagogy na ZŠ, SŠ
- Soustředění na dialog lidí z odlišných kultur, kteří se pohybují v prostředí školy – komunikace s dětmi cizinců
Interkulturní svět
- Dle zprávy OSN (2008) – počet lidí žijící mimo zemi původu je asi 213 milionů
- Migrace (pracovní, sociální, ekonomická, politická) – přispívá k tomu, že v současné době vedle sebe žije a ovlivňuje se spousta kultur, díky migraci se setkáváme s fenoménem interkulturní komunikace
- Jeden z deseti lidí narozený v zemích tzv. třetího světa (země mimo EU) se stane migrantem
- Cizinci ze třetích zemí žijí v ČR na základě dlouhodobého víza nad 90 dní nebo na povolení k trvalému pobytu
- V ČR nyní asi 440 000 cizinců s trvalým pobytem, cizinci = 4 procenta populace v Čechách
- Cizinci se na celkovém počtu pracovní síly u nás podílejí v pěti procentech
- Migraci do Čech tvoří nejvíce pracovní migrace – 70 procent pracuje jako řemeslníci, 20 procent ve službách, 10 procent v manažerských pozicích
- Nejvíce cizinců s dlouhodobým pobytem: Ukrajina (131000), Slovensko (77000), Vietnam (60000), Polsko, Rusko, Německo, Mongolsko
- Závažný společenský problém doprovázející migraci: obchody s lidmi a pracovní vykořisťování migrantů
- Dlouhodobá pracovní víza jsou vázána na účel pobytu: práce, studium, sloučení rodiny, podnikání, pokud cizinci vyprší pracovní smlouva, musí si velmi rychle najít novou práci, aby jeho vízum neztratilo platnost
- MŠMT: Podpora vzdělávání v jazycích národnostních menšin a multikulturní výchovy
Komunikace
- Proces, kdy dochází k výměně info mezi 2 lidmi, smysl má jen tehdy, mají-li obě osoby zájem komunikovat, důvod komunikovat a chápou význam toho, o čem komunikují
- Interkulturní komunikace jako vědní obor se snaží popsat komunikaci mezi lidmi v souvislosti s jejich kulturou, aktéři komunikace jsou představitelé určité kultury, tudíž jsou jejich zprávy ovlivněny kulturou, stejně jako jejich cíle a celý proces komunikace (kdy začne/skončí). Vědní obor vycházející ze sociolingvistiky a lingvistiky, z interpersonální komunikace, etnografie komunikace, kulturní komunikace (zjišťuje, jak vznikají sdílené identity), z antropologie a sociální psychologie
- Koncepty IK ovlivnila i teorie komunikace – tzv. teorie redukce nejistoty = počáteční nejistota jedinců při setkání se sníží, pokud spolu lidé začnou mluvit (Berger, Calabrese, 1975), patří mezi teorie soustřeďující se na úspěšný výsledek komunikace
- Další teorie: Teorie popisující vzájemné přibližování mluvčích, teorie vyjednávání a řešení konfliktů, teorie zaměřující se na adaptaci do nové kultury
- Pro úspěch IK je nutné propojit ve školství IK s inkluzivními požadavky multikulturní výchovy
- Kořeny IK:
- Předchůdci: řecký historik Herodotos, cestovatel Marco Polo – zapojeni do IK
- Pokusy vedoucí k vytvoření teorie IK – The Silent Language (Tichý jazyk, 1959) americký antropolog Edward T. Hall – rozšířil tehdejší antropologické pojetí kultury o komunikaci
- V roce 1974 vydala americká Národní asociace pro komunikaci svoji první ročenku nazvanou Mezinárodní a interkulturní komunikace
- Obrat zájmu o IK zaznamenán v roce 1983, kdy prestižní americké nakladatelství Sage vydalo ročenku pod názvem Teorie IK, která shrnovala dosavadní teorie
- Termíny IK: někteří autoři odlišují mezi interkulturní komunikací, kroskulturní, transkulturní, mezinárodní a globální – koncepce nemají pevné hranice a termíny často zaměňovány. Anglicky psaná literatura – termíny interkulturní a kroskulturní
- dle některých autorů se kroskulturní komunikace zabývá výzkumem konkrétního fenoménu (neverbální komunikace) a srovnává jej u více kultur (Japonci a Američani)
- IK je považována za zastřešující termín pro porozumění komunikaci při setkání jedinců z různých kultur
- Kultura v IK – systém, který ovlivňuje hodnoty, vnímání, chování a způsob myšlení sdílené s určitou skupinou lidí , je výrazem příslušnosti člověka ke skupině, nositeli kultury se stáváme díky sociálnímu prostředí většinou podvědomě
- Utváření jazyka v IK – proces utváření jazyka je výsledkem toho, jak lidé v dané jazykové skupině chápou svět kolem sebe a s jakou logikou ho začnou popisovat – pojmy, větami, citoslovci, gesty; jazyk = jeden z konkrétních prostředků, kterým info sdělujeme; komunikací nazýváme celý proces, kdy myšlenku zakodujeme pomocí jazyka/ piktogramem/gestem, s nějakým záměrem ji pošleme příjemci, který ji dekoduje – správně přidělí význam a zareaguje na ni
- Společný jazyk je předběžnou podmínkou k tomu, aby lidé spolu sdíleli vzorce chování, myšlenky, pocity, info, normy, symboly. Jazyk je důležitý prostředek pro přenos kultury. Nejen jazyk, ale celý proces komunikace je ovlivněn kulturou.
Různé pojetí kultury – kultura jako národ, jako civilizace, kultura sociálních skupin, dominantní kultura
Výuka češtiny jako oboustranný proces – výuka češtiny a kultura, bilingvismus, interkulturní přátelství, výuka čj jako prostředek k inkluzi rodičů
- Mluvčí, jenž je členem dominantní kultury, je náchylnější k tomu, že se bude podvědomě domnívat, že jeho pravidla komunikace jsou normou, že se mu musí ostatní přizpůsobit
- Čeština jako prostředek inkluze – dle pedagogického konstuktivismu se má veškerá výuka opřít o zkušenosti žáků (pokud však na zkušenosti těchto dětí není nikdo zvědavý, pak se těžko zapojí do vyučovacího procesu)
Specifika IK v prostředí školy
- Pedagog musí být interkulturně senzitivní, empatický
- Pomocí otázek zjistit co nejvíce informací o zvyklostech země, ze které díky pochází
- Sdělit ostatním zajímavosti o cizí kultuře žáka
- Měl by poukázat nejen na odlišnosti, ale především na podobnosti s cizí kulturou
- Podporovat v jeho adaptaci, udržování kontaktu s rodiči