Hlavní představitelé humanistické a renesanční filosofie; reformace, nauka o státu, nauka o idolech
- představitelé renesance:
- Mikuláš Kusánský
- Mikuláš Koperník (1. pol. 16. stol.)
- myšlenka o obězích těles -> spis O obězích těles nebeských
- studium rotačního pohybu Země kolem vlastní osy
- Tycho de Brahe
- Řeší základní ontologické otázky: goniocentrické a heliocentrické soustavy => středem Vesmíru je Země, kolem ní obíhá Slunce, ale ostatní planety obíhají kolem Slunce
- Johannes Kepler (1. pol. 16. stol.)
- Určuje přibližnou vzdálenost planet od Slunce
- 2 zákony o pohybu planet:
- Planety uskutečňují pohyb po elipsách, ale ve společném ohnisku je Slunce.
- Rychlost pohybu planet není stálá.
- Giordano Bruno (konec 16. stol.) -> upálen za svůj názor
= představitel panteismu = ztotožňuje Boha s přírodou
názor o nekonečnosti světů: není jeden svět, je jich více a Vesmír je nekonečný
- Není jen sluneční soustava, ale je jich mnoho
- Galileo Galilei
- dovršil renesanční vědu zaměřením na ontologii a astronomické otázky
- objev: 4 Jupiterovy měsíčky = medicejské hvězdy (malá sluneční soustava)
- chtěl založit novou mechaniku založenou na 3 principech:
- zákon setrvačnosti
- zákon relativity
- zákon o skládání a rozkládání mechanických pohybů
- považuje přírodu za největší knihu života psanou jazykem matematiky -> děje dějící se v přírodě se dají přesně vypočítat, jsou přesně měřitelné
- > kvůli záchraně života – přeměna a odvolání svých názorů
REFORMACE = pokus v Německu v 16. století o nápravu církve = potřeba reformace:
- kritika prodeje odpustků
- velký majetek, nechovají se podle toho, jak kázali -> nedodržovali desatero
- kupčení – prodej církevních hodností atd.
- > někteří církevní hodnostáři si uvědomují potřebu reformace
- Martin Luther – 95 tezí o potřebě reformace života ve společnosti
- > kritika odpustků
- Tomáš Müntzer
- Švýcarsko:
- Ullrich Zwingli
- Francie:
- Jan Kalvín – fil. názor na uspořádání společnosti – církev má pomáhat spravovat uspořádání světa
- Čechy
- husitství: Konrád Waldhauser, Tomáš Štítný ze Štítného, Jan Hus
NAUKA O STÁTU -> renesanční představitelé reagují i na otázky týkající se státu -> renesance změnila úlohu jednoho člověka = změnila úlohu všech a funkce státu = mění se úloha, význam státu
- Niccolo Machiavelli (1. třetina 16. stol.) – Vladař
- Obhajuje absolutistickou vládu = je pro všechny dobr, když je silný stát -> prezentován silným panovníkem
- K dosažení politických cílů není potřeba morální zásady
- Thomas Hobbes (17.s tol.)
- Přirozený stát lidí je, že se jedinec snaží získat co nejvíce práv na úkor jiných => „Člověk člověku je vlkem.“ (Homo homini vlkus)
- > lidé se musí dohodnout instituci = stát – omezuje jejich touhu po individualitě
- idelaistické představy tzv. dokoalých společností x v praxi nemožné:
- Thomas Morus – ostrov Utopia
- Francis Bacon – Nová Atlantida
- Thomasso Campanella – Sluneční stát
- > představy idealního, dokonalého státu = všichni jsou si rovni
NAUKA O IDOLECH – pochází od Francise Bacona (1. třetina 17. stol.)
- řeší poznání světa -> reaguje na gnozeologii
- základ pro poznání = zkušenost – empírie
- člověk je ve svém myšlení a poznání ovlivněn chybami = idoly -> znemožňují úplně smyslové poznání:
- idoly jeskyně -> člověk je ve svém myšlení a poznání ovluvněn svými rysy, povahou, vlastností = individualitou člověka
- idoly kmene -> člověk je ve svém myšlení a chování ovlivněn předsudky
- idoly tržiště -> člověk je ovlivněn velice negativně ontakty lidí, ze kterých se nemůže dostat => ovlivněn množstvím kontaktů a slov
- idoly divadla -> jedincim ají sklony své názory myšlení nechat snadno ovlivnit autory, generací atd.
=> zabraňují člověku čisté poznání = negativní vliv