Historie práva
- právo – soubor norem, pravidel chování; dodržování je vynutitelné státní mocí
- základní rozdělení (srovnání) – od počátků civilizace známe právo zvykové (nepsané), skutečné právo přichází se vznikem státu
1) právo zvykové (obyčejové)
- nepsané, předchůdce, předává se ústní formou
- existovalo od počátku civilizace v jakékoliv společnosti
- důležité je, že to byl výraz společné vůle všech členů komunity, realizovali se tak společné cíle
- spontánní pravidla a na jejich porušování reaguje celá komunita
2) právo psané
- právo, jak ho známe dnes, objevuje se s prvními státními útvary (řecké městské státy – přímá demokracie, staroorientální despocie – centralismus)
- mnohdy nevyjadřuje vůli všech členů společnosti, ale jeho dodržování je vynutitelné státem (mocenským aparátem)
- a) nejstarší prameny práva (právní systémy a zákoníky)
Orientální despocie
- od 4 tis. př.n.l.
- vláda jednoho panovníka – dnešní Egypt, Indie, Čína, Irán
- 3 základní funkce: a) vnitřní – udržování řádu a pořádku v zemi à soudržnost
- b) vnější – ochrana vlastního státu, expanze (napadat jiné)
- c) hospodářská organizace – zemědělství, zavlažovací systém, veřejné práce
- společné znaky despocií:
- v čele panovník s absolutní mocí (posel boha)
- zavlažovací systémy
- soukromé vlastnictví (otroci- nutnost definice právního postavení) à sociální nerovnost
Egypt
- 3000 př.n.l. – vznik jednotného Egypta (rukou panovníka Meni)
- forma totalitního státu
- území kolem Nilu – závlahový systém, pronájmy půdy – 1. smlouvy
- faraón – vládce s božským původem, vládne všemu, nevztahuje se na něj žádný zákon
- vezír – zástupce, první ministr, správce soudnictví a státních financí, kontrola veřejných prací, zodpovídá se jen faraonovi
- kněží – rádcové
- státní úředníci – dokonalá byrokracie (byrokratický aparát), vymezeno, kdo za co zodpovídá
- policie, armáda – donucovací aparát
- záznamy se dochovaly na papyru či svitkách; hepy – zákony psané na kůži, málo dochované
- zákony uchovány v archivu a jejich opisy rozesílány soudcům pro potřeby praxe
- královské dekrety – nařízení státním úředníkům, panovník tak upravoval naléhavé otázky
- st. př.n.l. – první řecké osady v Egyptě (faraón Psamték legalizuje užívání řeckého práva mezi Řeky)
- na pyramidách nalezeny: zákony, písemné protokoly, testamenty (závěti, nejstarší soudní protokol Ramesse III. – harémové spiknutí), dědictví, odkazy, zápisy o výsleších zlodějů, dokumenty o adopci
- nejhorší zločin – vykradači hrobů (narušení posmrtného života, nemožnost dosáhnutí, strádání)
- rodinné právo – monogamní manželství (x výjimka faraón), mohli se brát i příbuzní (incest nezakázán)
- sepisovala se písemná smlouva o majetku, ke svatbě byl nutný souhlas obou snoubenců
- existoval rozvod – žena měla právo na vrácení věna a alimenty (při rozloučení ji musel muž dokonale zabezpečit)
Mezopotámie
- země mezi řekami (Eufrat, Tigris), dnešní Sýrie, Irák
- nejstarší a nejdéle osídlená oblast
- despotický stát, v čele absolutistický panovník – ensi, lugal
- zákony již sepsány – zdokonaleny v Chamurappiho zákoníku
- 3 skupiny obyvatel: a) plnoprávní – možnost vykoupení
- b) závislí na paláci – pronajímali si půdu, platili daně
- c) otroci
- nejstarší dochovaný zákoník v dějinách lidstva (2052 př.n.l.) – autorem Umammu, guvernér města Uru (obsahuje ordály neboli “boží soudy“)
- předchůdci, vládci, kteří inspirovali Chamurappiho:
- Entemen (2400 př.n.l.) – dochovaly se jeho úpravy a reformy
- odpustil lidem část dluhů, inspirace pro všechny následující panovníky
- ulevující reformy („lidumil“) à sympatie
- Urukagína – zápisy na pilířích a kamenných destičkách
- chtěl napravit veškeré zlo ve společnosti
- kritizoval privilegia vyšších vrstev
- přísné trestání lichvy, krádeže, zpronevěry (nejvyšší trest – hněv bohů)
- snížil ceny za pohřby, svatby à žena 1 muž
- reformy ve prospěch sirotků, žen, vdov, sociálně slabých
- Chamurappiho zákoník – 1686 př.n.l. (uvádí se i 1800 př.n.l.)
- Chamurappi – významný vojevůdce, ovládl Mezopotámii (Starobabylonská říše 1792-50 př.n.l.)
- jeden z nejstarších duchovních zákoníků, vychází z babylónského obyčejového práva
- vytesán klínovým písmem do kamenné skály – dnes v Louvru
- podoba dioritové stély – 2m vysoké tmavé sloupy (z čediče) opracované vodou
- v horní části vyobrazen autor zákoníku (modlí se k bohu Slunce)
- 3 části: a) prolog – úvod, převzetí insignií moci (zdůraznění božské podstaty panovníka)
- b) vlastní zákony – 282 článků – právo rodinné, manželské, trestní, pracovní
(kazuistický charakter = modelové příklady), otázka mezd, cen, půjček a jejich splácení, obchodování
- c) epilog – seznam sankcí, požehnání bohů nebo prokletí (svolává hněv bohů), tresty rozvrstvené podle postavení člověka (3 skupiny: plnoprávní, osobně svobodní, otroci – vážený občan dostal většinou jako trest peněžní vyrovnání, otrok à †)
- byl na veřejném místě v Babylóně – neznalost zákona neomlouvá
- druhy trestů: mrzačící (za krádež useknutí ruky), majetkové (zaplacení či vydání majetku), zotročující, trest smrti, vyhnání z města (nejhorší trest, nebezpečí mimo město, bez ochrany)
- princip odvety: oko za oko, zub za zub
- není úplný, mezerovitý – nepsaly se notoricky známé normy
- čtení zprava doleva
- zákoníky králů:
- Zákoník krále Bilalamy
- Zákoník krále Lipiti-Ištara
- jako základ práva se uvádí i Epos o Gilgamešovi
Řecko
- pro právo významná doba Archaická (800 – 500 př.n.l.) a pozdější
- Polis – 1. městské státy (800 př.n.l.), přes 150 měst v Řecku
- aristokraté – soudní moc, vzrostla na úkor králů a svévolně vykládali zvykové právo
- střední vrstvy – postupně sílí jejich moc (7. st.př.n.l. – velká řecká kolonizace), začali písemně zaznamenávat zákon a omezili tím svévoli aristokratů
- raná řecká tyranida (7./6. st.př.n.l.) – přechod vlády aristokratů k otrokářské demokracii, přerostla v Aténách k demokracii a ve Spartě k oligarchii
- typy zřízení (ústav):
- a) Athénská demokracie – demokratos = vláda lidu, přímá (jednotlivci rozhodují o státu)
- b) Spartská aristokracie – v čele státu skupina urozených
- Athény
- Attiku (Atény + okolí) sjednotitel 8. st.př.n.l. legendární král Théseus (tento akt = synoikismus)
- vyspělý stát, vlastní průmysl, kultura
- svobodní občané (práva – např. na řízení státu) x otroci (žádná práva – soukromá ani veřejná)
- přímá demokracie – volí všichni, vláda lidu
- Solón (594 př.n.l.) – rozsáhlá reforma politického uspořádání Athén, změna postavení otroků – jako první se snažil o změnu (svobodný člověk se nesmí stát otrokem, zrušení dlužního otroctví, zákaz tělesných trestů), zavedl Porotní soud (héliaiá), Radu (búlé), lidé do 4 skupiny podle majetku (fýli) – omezení aristokracie
- panovník Kleisthénes (510 př.n.l.) – udělal z Rady Radu 500
- Lidové shromáždění
- 6 mocí: zákonodárná, správní, soudní, volební, kontrolní, hospodářská, finanční
- občané starší 21 let (všichni zletilí), svévolní, svobodní
- 6000 Athéňanů, nadpoloviční většina souhlas
- vydává zákony, volí úředníky a kontroluje je, stanovuje výši poplatků a cel, dohlíží na zákony
- zasedají 40x do roka
- do vojenských a finančních pozic se hlasovalo 2 způsoby: tajně (destičky), zvedání rukou
- úřady často losem, princip rotace – žádný úřad 2x (výjimka stratégové)
- Rada 500
- nejvyšší vládní orgán, praktické vedení státu
- Athény do obvodů, z každého 50 občanů (zástupců), voleni každý rok – losem
- funkční období 1 rok proto, aby se nestali úplatnými
- diplomatické vztahy s cizími státy
- Soudní sbory – volen ze všech svobodných plnoprávných občanů, vybírání losem
- úředníci – moderní předpisy – zprávy o činnosti, funkce 1 rok, čestná, neplacená práce
- občanství – získáno po rodičích, souhlasem lidového shromáždění
- Ostrakismus – střepinový soud, hlasování o vypovězení občana z Athén (na střep napsán člověk, který ohrožuje demokracii à muž s nejčastějším jménem vyhoštěn)
- Sparta
- vojenský stát (děti odmalička ve vojenském režimu, i dívky), vláda urozené šlechty – aristokracie
- povinná vojenská aktivita do 30 let (za války i déle) à poté právo dostat půdu a založit rodinu
- války, vojenské násilí, diktatura, zbavování se postižených jedinců, zaostalé zemědělství i obchod
- tvrdá výchova – dítě bylo v 7 letech odebráno rodičům
- Heilóti – původní obyvatelé – zotročeni (nesvobodné obyvatelstvo)
- 2 králové – loutky, neměli žádnou moc, dědičná funkce (doživotní), x jednostrannému rozhodnutí (1 – boje, 2 – hlídal stát)
- Rada starců – poradní a pomocná funkce
- Eforové
- 5členný orgán, nejmocnější, kontrola naprosto všeho, později i pravomoc sesadit krále
- 1x za rok krypteia – výjezd x nejschopnějším Heilótům (práce na půdě)
- svolávali RS nebo LS
- Lidové shromáždění – dle zákonů měli volit (potvrzovat) efory – úplatky, nejmenší vliv
- Lykurgovy zákony
- rozdělily pozemky stejným dílem mezi plnoprávné občany
- zavedly královskou moc
- důležitá zdatnost syna v rodině
- dítě, které se narodilo před Radu starců à zdravé nechali, divné zlikvidovali (ze skály, lvům)
- pod otroky pseudonevolníci – Heilóti – učili se na nich bojovat (krypteia – hon na helioty)
Řím
- období – doba královská
- obyčeje z náboženských předpokladů
- znalci práva – kněží
- minimum psaných památek
- období – doba republiky
- do čela státu 2 konzulové (nejvyšší úředníci)
- Lidové shromáždění – všichni svobodní občané (x ženy)
- Senát – moc zákonodárná, výkonná, soudní
- Magistratury – úřady, princip kolegiality (nerozhoduje za sebe, rada s ostatními)
- období – doba císařská
- Řím vojenskou diktaturou
- Senát ztrácí váhu, do čela diktátor
- vznik: Zákon dvanácti desek (499 př.n.l., pouze 10 desek + 2 dodatky, Lex duodecim tabularum)
- nejvýznamnější památka, základní právní ustanovení
- vystaven na agoře (hlavní třída), lidé se jej učili nazpaměť (už děti ve škole)
- nedochován (víme z dokladů jiných autorů)
- kasuistický charakter (popis a výklad konkrétních příkladů)
- má chyby, ale je to základ římského práva
- rozdělení obyvatel na zámožné a nemajetné (nerozlišuje patricije a plebeje)
- sepsán desetičlennou komisí decemvirů, zvolené Lidovým shromážděním na 1 rok
- majetkoprávní sankce, právo procesní, rodinné, sousedské, dědičné, obligační (obchod)
- Římané dělili právo: (à dochováno dodnes)
- veřejné – postavení státu, výš než občan
- soukromé – vztahy mezi jednotlivými občany, normy pro jednotlivce
- římské právo: rodinné, dědičné, procesní, občanské a obligační (závazkové – majetek, vlastnictví, koupě, pracovní smlouvy, smlouvy o dílo)
- vytvoření právních pojmů:
- in flagranti = při činu
- corpus delicti = předmět doličný
- audiatur et altera pars = vyslyšte druhou stranu (mluví nejen obžaloba, ale i obhajoba)
- presumpce viny/neviny = předpoklad
- zásady práva: 1) matka je vždy jistá, otec nejistý
2) co není zakázáno, je dovoleno
3) presumpce neviny – bez pravomocného rozsudku jednání
4) při pochybnostech rozhodnutí ve prospěch obžalovaného
5) zákaz retroaktivity (zpětná platnost) – novými zákony soudit staré činy
- rodina – vládne muž, žena a děti podřízeny – přísné zásady
- postupné odpouštění od trestů a zásad – nesměl je např. zabít
- žena musí mít vždy poručíka (po manželově smrti, žena má lehkou mysl)
- manželství – obřad se svědkem, spolužití 1 rok (automaticky manželství), koupě ženy, volné manželství (prohlášení muže, že tu ženu chce)
- rozvod – prohlášení muže, že manželku již nechce (zapuzovací list)
- otroci – válečné zajetí, zrození z otrokyně, zadlužení; 2.st. – postupný zákaz zabíjení
Byzantské právo
- panovník navazuje na tradici římských císařů à panovník pojil všechny moci, „posel bohů“
- 313 Edikt milánský – uznání křesťanství za oficiální náboženství à ovlivnění legislativní moci
- v čele císař s absolutní mocí (legislativní, výkonná, soudní)
1) Rané období
- Corpus Iuris Civilis (CIC) – občanský zákoník, psáno latinsky
- základ převzat z římského práva, výlučný pramen byzantského práva
- ustanovuje císařovu neomezenou moc (světskou i církevní)
- části: 1) Codex lustinianus – platné císařské nařízení
2) Digesty – sbírky antických (římských) panovníků
3) Institutines – návod k římskému právu
4) Novelae – aktuální císařské rozhodnutí
2) Střední období
- Ekloga (o 200 let později) – psána řecky, praktická příručka pro rozhodování soudců, několik kapitol
- snaží se odstranit společenskou nerovnost – posílena ochrana a práva žen, omezena otcovská moc (dítě musí poslouchat oba rodiče stejně)
- manželství – písemné uzavírání sňatků, zánik dohodou nebo jednostranným zapuzením; posílila práva žen, děti musely poslouchat otce i matku
- soudci – pevná mzda, zákaz darů
- trest smrti – za velezradu, urážku na cti apod.
- oblíbené tresty: zmrzačení, smrt (za vraždu, velezradu, herezi = kacířství)
- ovlivnila Zákon Sudnyj ljudem (soudní zákon pro laiky)
- další 3 části: zemědělský zákon – vztahy mezi nájemníky půdy
- vojenský zákon – vztahy v armádě
- rhodský námořní zákon – obchod na moři (plavba)
2) Vrcholné období
- Procheiron – nahrazuje Eklogu, praktický zákoník, úprava společenských vztahů – rodinné právo
- Epanagogé – upravuje státní administrativu a vztahy mezi církevními hodnostáři
- Basiliky – vycházejí z CIC, zpřehledňuje právo, upravuje veřejné a soukromé právo, zbytečné vypouští
3) Pozdní období
- Hexabiblos – soukromá sbírka soudce, obecné pojednání o právu (14.st. do 1946)
à tyto knihy byly pilíři byzantského práva
- b) pojmy
- právo-soubor pravidel chování stanovených státem, dodržování vynutitelné státní mocí (policie, armáda)
- dělení
- objektivní – závazná pravidla určená státem, např. zákony, vyhlášky, vládní nařízení
subjektivní – míra možného chování účastníka právního vztahu (do jaké míry využijeme zákon ve svůj prospěch)
- pozitivní – právo vytvořené lidmi; usnesli jsme se à pocit, že ho potřebujeme
přirozené – žádné normy, pouze v podvědomí, ovlivnilo mnoho revolucí; právo na život, svobodu
- pojetí práva:
- abstraktní – psaná ustanovení, poučka, úprava chování (např. dopis o výživném)
- konkrétní – samotné vykonávání (např. platba výživného)
- prameny práva
- obyčejové právo – nepsaná forma, dnes zřídkakdy právní pramen, vznikají na základě dlouhodobé tradice a akceptace veřejností a státem (stále angloamerická oblast)
- normy státních zákonů – závazná pravidla, vyhlášky, paragrafy
- normativní smlouvy – mezinárodní, mezinárodní organizace àovlivnění našeho právního pořádku
- precedent – soudní rozhodnutí, stejný postup; rozhodnutí při prvním případu závazné, návod pro další kauzu (angloamerická oblast)
judikatury – rozhodnutí, u nás, pouze návod – nezávazné, pomocné
- materiální – proč musel vzniknout předpis (konkrétní impuls)
- formální – sepsaná forma, podoba (zákon, vyhláška)
- právní norma
- norma = obecné pravidlo chování, obecně závazná – i přes subjektivní názor se tak chováme
- základní stavební kámen práva = zákon
- musíme je dodržovat – porušení à sankce (postih, trest)
- určení povinností – něco činit (např. první pomoc), zdržet se nějakého chování
- 3 části: a) hypotéza – stanovuje podmínky, za nichž se má uskutečnit pravidlo chování
- b) despocie – vlastní pravidla chování, komu a jaká oprávnění a povinnosti vznikají
- c) sankce – následek nedodržení normy, zavazující (zaplatit daně) x opravňující (volba normy), prevence x represivum – až po činu, nést následky
- normativní akty = způsob tvorby práva, výsledek legislativní činnosti státních orgánů
- vztah práva a morálky – obě usměrňují chování lidské společnosti, při špatném chování
à právo (státní orgány), morálka (svědomí)
- právní vztah
- vztah = závazek, spojení; společenský vztah upravený právní normou (např. manželství)
- důležité aspekty:
- a) účastníci právního vztahu
- právnická osoba
- uměle vytvořený subjekt (firmy, nadace, spolky), podstatou peníze nebo lidé
- v čele vždy fyzická osoba (zplnomocněna)
- nemůže být trestně stíhána
- fyzická osoba – lidé
- disponují:
- právní subjektivitou – způsobilost k právům a povinnostem
- nelze předat, zbavit se, zisk při narození, zánik †/prohlášením za mrtvého
- nasciturus – dědí nenarozené dítě, které je prokazatelně počato a narodí se
- způsobilost k právním úkonům
- způsobilost vlastním jednáním rušit, měnit, nakládat v právních vztazích
- lze omezit/odebrat soudem (posudek) à nesvéprávná osoba, určen poručník
- za nezletilého zákonný zástupce, částečná způsobilost od 15 let, plná od 18 let
- právní úkon – projev vůle, která směřuje ke vzniku, zániku, změně práv a povinností
- b) obsah právního vztahu – práva a povinnosti účastníků
- c) předmět právního vztahu – cíl, k němuž právní vztah směřuje
- právní řád
- soubor všech právních předpisů státu
- stát – vlastní právní řád (vyvíjí se, mění, soulad, novelizace) – musí jej dodržovat obyvatelé státu i cizinci pobývající na území tohoto státu
- státní moc (státní orgány) slouží všem občanům a lze ji uplatňovat jen v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon
- vytvořen podle právní síly – důležitost právního předpisu
- předpis nižší právní síly nesmí být v rozporu s předpisem vyšší právní síly
- prvotní – ústavní zákony a zákony
- druhotné – nařízení vlády, vyhlášky ministerstev, obcí (podzákonné předpisy-prováděcí)
- Ústava + ústavní zákony – nejvyšší právní předpis, i mezinárodní smlouvy
- jednotlivé zákony – zákony vydávané Parlamentem (Senát)
- vládní nařízení
- vyhlášky ministerstev
- předpisy nižších právních státních celků (kraje, obce)
- náležitosti právního předpisu:
- Záhlaví – číslo práv.předpisu, název + název orgánu (např. vyhláška ministerstva), datum vyhlášení
- Text – důvod, vysvětlení vzniku; odstavec, paragraf (pouze Ústava články)
- + doplněn derogační klauzule – který zákon (nebo jeho část) se tímto předpisem ruší
- Platnost/účinnost
- platnost – vznik předepsaným způsobem, kdy byl vyhlášen
- účinnost – od kdy se musíme řídit
např. Ústava – platnost 16.12.1992, účinnost 1.1.1993
- Vocatio legis – čas mezi platností a účinností
- Působnost
- územní – určitý prostor, místo (les)
- osobní – na které osoby se vztahuje (řidiči)
- časová – platnost od-do (během letních měsíců, do 22:00)
- věcná – kterých záležitostí/věcí se týká (nakládání s nebezpečným odpadem)
- při neuvedení platí obecně
- vztah právního předpisu a právní normy
- právní předpis – podoba, kterou máme v ruce (zákon o provozu)
- právní normy – jednotlivé ustanovení chování (řidič je povinen)
- právní vědomí
- říká, co smím a nesmím dělat, kde mám hledat (zákoníky)
- nabýváme jej zkušeností, výchovou, ve škole
- ovlivňuje jej znalost práva (neznalost neomlouvá) a názor na spravedlnost
- morální zásady, náboženské normy
- mravní vědomí
- právní normy se prolínají se společenskými idejemi
- lidé je dobrovolně akceptují – jak se lidé mají chovat ve společnosti
- zákonnost (legalita), opak protizákonnosti
- důsledné dodržování právního řádu, právní řád a předpisy vytváří legislativa
- před zákonem jsme si všichni rovni, neznalost zákona neomlouvá
- zákony stanovujeme pravidla chování závazná pro jakékoliv subjekty
- zákoníky (kodexy) – soubor systematicky uspořádaných norem celého odvětví práva (zákoník práce, obchodní zákoník, občanský zákoník)
- zásady, které se uplatňují v právu:
- Každý může činit to, co není zákonem zakázáno a nikdo nesmí být nucen činit to, co zákon neukládá
- Neznalost zákona neomlouvá (Ingnorantia iuris non excusat.)
- právní dogmatika = věda orientovaná na výklad platných právních norem
- dělení práva do právních odvětví:
| veřejné
právo |
- ústavní: o uspořádání a řízení státu, o orgánech státní moci a správy
- správní: upravuje organizaci a činnost státní administrativy
- trestní: vymezuje, která jednání jsou trestné činy a jaké tresty se za ně ukládají
- finanční: normy upravující finančně právní vztahy, shromažďování a upotřebení financí
| soukromé
právo |
- občanské: řeší právní normy o majetkových záležitostech osob fyzických nebo právnických
- obchodní: normy o podnikatelských majetkových vztazích
| mísí se |
- rodinné: vztahy mezi manželi, rodiči a dětmi, vztahy při náhradní výchově dětí
- pracovní: normy o pracovních vztazích a vztazích, které souvisí s výkonem práce