Helénistická filosofie : novoplatonici, Filón Alexandrijský, Klémens Alexandrijský a Órigénes

Novoplatonismus – návaznost na Platonovy myšlenky

Plotínos (205 – 270 n. 1.)
– nar. v Alexandrii, přednášel v Alexandrii a v Římě
– pokus o založení Platonopolis (města, kde by se žilo podle Platonových idejí), ale nepovedlo se
– odpor k materiálnímu a tělesnému
– neslavil narozeniny (není nic pěkného na tom se narodit)
– odmítal se léčit v nemoci (tělo mi nebude poroučet, co mám dělat)
– vedl diskuse sokratovského typu (všichni diskutují se všemi) – někdy chaos (účastnili se žáci, senátoři, v Římě i císař s manželkou (ač nebylo obvyklé, aby se ženy diskusí účastnily)
– měl pár extatických zážitků (dle něj: výrony jeho nitra nad tento svět)
– hierarchie uspořádání světa:
1) Bůh (jen jeden, nevymezitelný, všeobjímající)
2) Duchovní svět (svět idejí)
3) Světová duše (pestrá, obsahuje i duše jednotlivých lidí)
4) Kosmos (konečný svět věcí, to, co my vnímáme smysly)
– u bytí dochází k tzv. emanaci (lat. Emanatio znamená prýštění, vyzařování…) = bytí z ideje emanuje (z jedné ideje pochází mnoho jednotlivých bytí), mnoho bytí má společnou ideu, emanace je stále probíhající proces (rodí se stále nové a nové bytí)
– lidská duše se k původní ideji vrací (mystickou cestou v extázi)

Filon Alexandrijský (15 př. n. 1. – 50 n. 1.)
– eklektik (řecké myšlení s židovskými prvky)
– hlásil se k novoplatonismu (měl teorii: Platon byl ovlivněn Mojžíšem)
– základem filosofie u něj: kontemplace (česky: rozvažování, řecky: theoria)
– alegorický výklad Bible (Ježíš je zprostředkovatel světa božského a pozemského)

Origenes
– dílo: O principech (helenistická, řecká i křes-tanská metafyzika)
– sám se vykastroval (alegoricky pochopil část evangelia sv. Matouše)

Klemens Alexandrijský
– křesťanský filosof
– ortodoxní agnostik (snažil se pomocí gnostických spekulací podpořit a zdůvodnit křesťanskou víru a její pilíře)