Helénistická filosofie

-od 322 BC (smrt A. Makedonského) do 529 AD(zavření všech řím. škol Justiniánem)
-období úpadku filosofie
-myšlenky Platóna a Aristotela jsou pouze rozvíjeny, upravovány,..
-většina jsou eklektici
-několik názorových směrů
EPIKUREISMUS
-myšlenkové hnutí, filosofická škola
-Epikuros (341-270 BC)
-zakladatel
-předchozí vrcholné, abstraktní období mu nic moc neříkalo
-každodenní, materialistická filosofie
-vzory-v předsokratovské filosofii (Démokritos + atomisté)
-nepokládal lidskou duši za nesmrtelnou
-s koncem těla končí i duše
-prohlašoval, že bohové existují, ale nezasahují do světa lidí, mají svůj vlastní svět
-strůjce svého osudu je člověk
-je důležité pro něho jeho vlastní uspokojení
-cíl života=blaženost=eudaimonia (jak tělesná tak duševní)
-prožil jsem dobrý a kvalitní život, něco po mně zůstalo
-základním prostředkem k dosažení eudaimonie je prožívání slasti= hedoné
-po tělesném uspokojení následuje duševní (?)
-za podstatnou považuje hlavně duševní slast
-kdo se oddá plně tělesným slastem, není člověk, ale živočich
-rozum je zde od toho, aby umožnil (reguloval) prožívání duševních slastí
-duš. slast je zde od toho, aby nás hnala kupředu
-?Carpe diem.? = Užij dne.
-byl nám vyměřen čas na této zemi, záleží na každém, jak ho prožije, i proflákaný den stál za to
-smrt- není nutné obávat se smrti, je nám to poté úplně jedno
-strach ze smrti nám brání naplno dosáhnout blaženosti
-není součástí života
-moudrý člověk netouží po nesmrtelnosti, nereálných věcech
-nejhorší pro člověka je, říkat si, že vše udělal dobře- nedostává se nový impuls pro uskutečnění blaženosti
-blaženost by měla mít svůj vrchol na konci života
STOICISMUS
-sta poikilé= sloupořadí (v Athénách, nádvoří, rozumovali tam)
-vznik škol= Stoa (stará, střední, nová)
Stará Stoa (4.-3. stol. BC)
-Zenón z Kithia (336-264 BC)
– zakladatel
– současník Epikura
– žák Chrýsippos (280-205 BC)
Střední Stoa (2.-1. stol. BC)
-není moc důležitá
Nová Stoa (1.-2. stol. AD)
-Lucius Annaeus Seneca (4 BC-66 AD)
– vychovatel císaře Nerona
-Epiklétos
-Marcus Aurelius
-jádrem stoicismu- etika, praktická filosofie
-vycházeli z předsokratovské filosofie
-než se začnu zabývat etikou, musím se zabývat fyzikou a logikou (Arist.)
-vycházeli z Aristotela, ale pozměnili 4 kategorie
-rozdělili logiku na 2 stupně:1)monologická= rétorika (správná technika a smysl řeči)
2)dialogická= dialektika (logika vyššího stupně až po využití ve společnosti)
-poznávání se podle stoiků děje formou zkušeností , něco zažije na vl. kůži (dítě- tabula rasa= nepopsaná deska)

-fyzika: a)materialistická-> nepátrají po příčině jsoucen-> nezajímá je metafyzika, ale fyzika
-zajímá je vše konkrétního charakteru, co nejde uchopit je nezajímá
b)monistická-zná jen jednu bytnou podstatu
-vychází jen z jednoho bytí, pralátky= pneuma (božský duch)
-božský duch prostupuje všemi jsoucny, dává jim určitou formu
-božský princip ztotožňovali s vesmírem
c)panteistická-božský princip je ztotožňován s přírodou, vesmírem, zemí
->žít v souladu s přírodou
d)zákonitost-nic se neděje náhodně, každé jsoucno je tu za určitým účelem, ovlivňování jsoucen
-udává pneuma= božský duch
-etika-vrchol filosofického myšlení
-učení správnému životu v souladu s přírodou a svým svědomím
-aby všechny lidské bytosti žily podle přirozenosti
-základním projevem lidského ducha je rozum (už podle Aristotela)
->žít rozumný život= jediná blaženost člověka
-pudy, emoce jsou škodlivé-> dělají ze člověka nižší druh
-cokoliv co shledáváme rozumným (v zákonitosti logiky) je dobré
-pathé= vášeň-největší nebezpečí rozumu
-krade člověku rozum
-aby prožil rozumný život, musí se od vášní oprostit
-apathea-osvobození od vášně, regulovat je
-je to téměř idea
( -od toho=>apatie)
-čím více racionální tím lépe
-kladou důraz na lidskou svobodu
? každý člověk pokládá různé věci za rozumné-> individuální rozhodování-> individuální svoboda
? pokud si člověk racionálně vysvětlí, proč spáchat sebevraždu- >spáchá ji (ale neuznávali sebevraždu z vášní)
? pro člověka má být podstatné jenom to, co ho může ovlivnit a co se ho týká, ostatní by měl nechat být (to, co není v jeho silách, aby to ovlivnil)
? neuznávají majetkové ani společenské rozdíly-> 1. filosofové, kteří prohlašovali úplnou rovnost lidí
-jsou pro ně hlavní 3 hodnoty: *manželství
*rodina
*stát
(majetek)
-není důležité společenské postavení
SKEPTICISMUS
-zpochybňování poznaného
-?Objektivní poznání není možné.?
-nejlepší je nemít názor, stejně to nemá cenu= epoché=zdržení se úsudku (jediná možnost, jak se nedopustit omylu)
-3 důvody skepse:1)jsoucna se jeví- vnímáme, jak se nám jsoucno jeví, ne jaké je
-jsoucna útočí na smysly (smysly fungují u každého jinak, zkreslují, nevidí dokonalou podstatu věcí)
2)protichůdné názory-lidé se nemohou shodnout, každý to vnímá jinak, má jiný názor
-nikdy se všichni lidé neshodnou
3)neshoda na kritériích-lepší je se zdržet (názoru,..)
-kr. posuzování (z jakého úhlu, na základě jakých pravidel)
-ideál-atharaxía= neotřesitelný klid, až lhostejnost (jistá forma blaženosti)
-?To neřeš, nemá to cenu.?
-Pyrrhón z Elidy (360-270 BC)
-nenapsal žádný spis
-psaní je prý klam, čtením je zpochybněna a překroucena jeho práce
-na základě skepticismu se nedá dost dobře žít (lhostejnost vede spíše k záhubě)
-2. období skepticismu- mírnější
PROBABILISMUS
-ideální je dosáhnout pravděpodobného poznání, je možné se téměř ztotožnit s pravdou
-Ainesidémos (2.-1. stol. BC)
-Sextos Empirikos (2. stol. BC)

NOVOPLATONISMUS
-nově vykládá Platónovy myšlenky
– žáci Akademie a sympatizanti Platóna
-fáze: (stará), střední, nová
1)střední: Plútarchos z Chairóneie (45-125)
-ztotožňoval Platónův svět idejí s bohem (jakýmkoliv)
-jako jeden z mála nebyl proti křesťanství
2)nová: Filón Alexandrijský (15BC- 60AD)
-egyptský Žid, žil v Alexandrii
-snažil se o integraci Plat. myšlenek a židovství
-> vytvořena konstrukce- Platón ovlivněn Mojžíšem
-filosofie: Bůh-absolutní, všeobsahující
– sám nedělá žádnou činnost, prostředníkem mezi ním a lidmi je logos= boží slovo
-sepsal slovo (zákonitosti světa), je ve Starém zákoně (Pentateuch)
-vytvořil novou metodu- kontemplace= nazírání
– působením loga (čtením Starého zákona) nazříme boží vůli, úmysl a řád světa
-pokusil se o alegorický výklad písma- k pochopení zákonitosti světa a božství
-Amonios Sakkás (175- 242)
– zakladatel Novoplatonismu
-Plotinos (203- 270)
-nejvýznamnější představitel novopl.
– položil základy novopl., charakteristika novopl.
-Nauka o jednom (jeden =božský princip)
– počátek všeho, absolutní, neuchopitelné, první hybatel
-dochází díky němu k emanaci= vyzařování (svět= vyzáření jednoho)
-3 úrovně emanace: 1) svět. duch- nús, svět idejí, připodobněn k jednomu
2) světové duše- duše všech živých jsoucen
3) materiální sféra- tělo, lavice, kůže= závaží
-Člověk a lidská duše- 3 složky člověka: rozum, cit, žádostivost
-kvůli mat. závaží je duše strhávána ze světa idejí
-dokud nebude očištěna, nedojde tam- musí dojít ke katarzi (očištění)
-3 cesty katarze: 1) práce na sobě= zdokonalování se
2) dodržování ctností (pokora)
3) život nazírání= kontemplace= pozorování řádu světa a božích úmyslů
-návrat duše do světa idejí- až po smrti
-pokud ne= reinkarnace dokud se duše neosvobodí
-3 prostředky, jak dojít ke katarzi: rozum- vše dělat nejprve rozumově, uvážit to
-kočíruje touhu a lásku
touha
láska
-nepřikazoval cestu, kterou se má poznávat
-rozum- poznání nitra (sebe sama)
-světa (okolí)