– hranice poznání, subjektivismus, svět je takový, jaký se jeví, solipsismus, utváření světa člověkem

• George Berkeley i David Hume byli Angličané, žili v 18. století
• oba jsou představiteli subjektivismu ve filosofii
• subjektivismus = směr, který řeší aktuální stránku jedince, zobrazuje jedince, jeho tvorbu a nezávislost

– je označován jako subjektivní idealismus

– uspořádání světa je dílem člověka, svět existuje díky člověku

– pro jejich filosofii můžeme použít i slovo agnosticismus = člověk může poznat pouze pomocí smyslů, vychází-li člověk ze zkušenosti, stačí mu to k poznání jevové stránky světa

David HUME

• je představitelem vyhraněného skepticismu
• Hume je empirik = za hlavní způsob poznání považuje zkušenost (abstraktní myšlení je nepodstatné)
• nezabýval se otázkami bytí a existence
• popírá schopnost člověka poznat podstatu věci
• člověk nepotřebuje ke svému životu abstraktní myšlení, poznání obecně platných zákonů, stačí mu, když se vypořádá s tím, jak se mu svět jeví
• lidské poznání je nedokonalé, omezené na smyslovou stránku
• svět je nekonečně proměnlivý – na tuto neustálou proměnu člověk reaguje použitím zkušenosti (empirie)
• abstraktní myšlení má tendenci svět zjednodušovat, abstraktní myšlení vykládá svět schematicky, zjednodušeně – Hume se obává, že abstraktní myšlení spěje k dogmatismu
• abstraktní myšlení nepostihuje rozmanitost a proměnlivost světa
• zdrojem poznání jsou podle něj především počitky a vjemy

– počitky = vjemy, které získáváme prostřednictvím smyslových orgánů

– Humův agnosticismus není výrazem obecného odmítnutí síly lidského rozumu, ale vychází z kritiky tehdy se rozvíjejícího přírodovědeckého a filosofického myšlení

George BERKELEY

• představitelem subjektivního idealismu = uspořádání světa je dílem člověka, svět existuje díky člověku
• podoba světa je totožná s obrazem, jaký jsme si o něm vytvořili = svět je má představa
• svět existuje v takové podobě, v jaké ho chápeme, v podobě, ve které se nám jeví a ukazuje, jestli má svět nějakou utajenou podobu, my ji nepoznáme
• podmínkou existence věcí je jejich vnímání = solipsismus (krajní subjektivismus), (solus = sám, jediný)
• „Existovat znamená být vnímán.“ = to neznamená, že přestane-li člověk být vnímán, neexistuje. I kdyby lidstvo zaniklo, svět bude existovat sám. Touto tezí myslí, že člověk dává světu význam a vytváří ho. Svět bez člověka bude existovat na základě přírodní zákonitosti, jen člověk je schopen mu dát nějakou podobu a utvářet jej.
• o tom, jaký svět bude, rozhoduje člověk
• nelze dospět k pravdivému, objektivnímu poznání věcí (agnosticismus)
• člověku stačí pouze se orientovat ve věcech, které jsou dosažené zkušeností
• jeho základním dílem je „Pojednání o principech lidského poznání“