FILOZOFIE

ČESKÁ FILOZOFIE
– česká filozofie byla neoriginální, protože jsme byly samostatní jako jiné státy (historický vývoj, poněmčování atd.)
– filozofické myšlenky se neobjevovaly v čistě filozofických spisech, ale v pedagogických, teologických a literárních dílech
– zaměření na praktickou filozofii – etika, filozofická antropologie

OBDOBÍ REFORMAČNÍ

Jan Hus (1371- 1415)

– římskokatolický kněz, od roku 1402 kázal v Betlémské kapli

– v nápravě církve podle biblického vzoru spatřoval hlavní předpoklad zlepšení poměrů

– ovlivněn anglickým myslitelem Johnem Viklefem
– o jedno století předběhl své následníky Luthera, Kalvína a Zwingliho

– doporučoval, aby církev byla zbavena veškerého pozemkového majetku

– odmítal prodej odpustků
– kladl důraz na protestantismus
– pravda je jen jedna a ta přichází od Boha → lidé nemusí poslouchat papeže, když je jeho jednání v rozporu s Biblí, jediná autorita je podle něj Bůh a ne papež
– kritizoval církev a papeže za hromadění majetku a za svatokupectví, a proto považován za kacíře
→ 6. 7. 1415 upálen v Kostnici
dílo: O církvi, Knížky o svatokupectví, Výklad viery, desatera a páteře, Postila

Tomáš Štítný ze Štítného (1333-1409)

– psal hlavně česky

– pocházel z Jižních Čech

– kritizuje církev stejně jako Hus

– nebojoval proti středověkému řádu, protože podle něj přichází od Boha

dílo: Řeči besední, nedělní a večerní

 

Petr Chelčický (130-1460)

– zakladatel Jednoty Bratrské (15. – 16. století)

– odsuzoval války a násilí, které byly v rozporu s Kristovým učením

– odsuzoval rozdělení společnosti na trojí lid

– ve svých dílech prosazoval důslednou rovnost všech křesťanů před Bohem
– neuznával majetek, ale vzdělání

– podle jeho názoru byl zbytečný i stát, protože je založen na násilí

– ovlivnil TGM
dílo: O boji duchovním, O trojím lidu, Sieť viery pravé
OBDOBÍ RENESANČNÍ

Jan Amos Komenský (1592-1670)
– učitel, filozof, spisovatel, kněz (poslední biskup jednoty bratrské), přírodovědec

– patřil k nejznámějším příslušníkům inteligence, kteří byli nuceni odebrat se po bitvě na Bílé Hoře do ciziny

– byl posledním biskupem Jednoty Bratrské
– „učitel národů“

– vynikl jako autor školních příruček – Svět v obrazech (Orbis Pictus), Brána jazyků otevřená
– problém by se měl rozdělit a řešit od základu

– výuka soustavná a už od mládí
– osobně se setkal s Descartesem – nesouhlasil s jeho názory, byl ještě víc ovlivněn renesancí  (hlavně hermetiky) → filozofie JAK ve své době představovala alternativu k Descartově myšlení
– čerpá především z přírody, ze které se můžeme mnohé naučit →
→ poznává 3 způsoby – smysly                                                                                                                                              – rozumem                                                                                                                                         – skrze Boha (preferoval toto)
– filozofie složená ze 3 oblastí (synkretická) – pansofické myšlenky (pansofie = vševěda)                                                                               – irenické- řešení problémů pokojnou cestou                                                                          – pedagogické myšlenky

– zemřel v nizozemském Naardenu, kde je i pohřben

dílo: Labyrint světa a ráj srdce – filozofický spis, kritizuje zde společnost, která usiluje o co největší hmotný prospěch a nedbá o spásu lidských duší
         Kšaft umírající matky Jednoty bratrské, Hlubina bezpečnosti, Listové do nebe

 

OSVÍCENSTVÍ
Bernard Bolzano (1781-1848)
– otec Ital a matka Němka, ale žil v Praze → „doma jsme tam, kde žijeme a kde se doma cítíme“
– katolický kněz, na KU učil teologii

– matematik, filozof, logik, přátelil se s Dobrovským

– doma jsme tam, kde žijeme a kde se doma cítíme
– zabýval se gnozeologií a ontologií

– v gnozeologii klad důraz na objektivní poznávání pomocí vět o sobě a pravd o sobě → snaží se   dokázat možnost přesného objektivního poznání, z něhož vyvozuje možnosti vlády člověka nad přírodou a postupné přetvoření společnosti
– v ontologii navazoval na Leibnize a říká, že jsoucna jsou tvořena substancemi a adherencemi

substance existují ve jsoucnu – jsou věčné, nezničitelné, individuální, mají možnost se zdokonalovat, jsou hlavní, adherence – v jiném jsoucnu

– ovlivnil Huserlla, sám byl velmi silně ovlivněn Leibnizem (přezdívka český Leibniz)
– vychází z pluralismu

– zabýval se i etikou
dílo: O nejlepším státě, Vědosloví, Teorie čísel, Athanasia aneb důvod pro nesmrtelnost duše

Josef Jungmann

Josef Dobrovský

František Palacký (1798-1876)
– historik a filozof dějin
– podstatou skutečnosti je dle něj dualita hmoty a ducha
– vývoj člověka je postupným duševním sebezdokonalováním → posledním cílem vývoje společnosti i individua je tzv. božnost = připodobnění se ideálu boha
dílo: Okus české terminologie filozofické, (Dějiny národa českého v Čechách a v Moravě – hist.)

 

NOVOVĚK
– 2. polovina 19. století

– česká filozofie ovlivněna herbartismem podle filozofa J. F. Herbarta (německý filozof, psycholog, pedagog a odmítal dialektiku)
Josef Dastich (1835-1870)
vědecká střízlivost, exaktnost, racionalismus a úcta k faktům
Josef Durdík (1837-1902)            připravují nástup pozitivismu

ČESKÝ POZITIVISMUS
– zabývá se vztahem filozofie a speciálních věd, humanismu a scientismu, angažuje se na straně národního a sociálního pokroku
František Krejčí (1858-1934)
– filozof i psycholog → zakladatel české psychologie (1. český psychologický časopis Česká mysl)

– snaží se kontrastovat vědu a víru (věda- racio- rozum, víra- transcendentno- přesahuje naše smysly a zkušenost)
– jeho filozofie je vědecká, omezuje se na zkušenost, vylučuje metafyziku

– 1934 vzniká Pražský filozofický kroužek (ovlivněn pražským lingvistickým kroužkem- Jakobson)    – tajemníkem byl Patočka
dílo: O filosofii přítomnosti

 

Josef Tvrdý (1877-1942)
– meziválečný představitel pozitivismu
– jeho filozofie je úsilím o světový názor, proto odmítá její ztotožnění s vědou
Tomáš Garrigue Masaryk (1850-1937)

– politik, sociolog a filozof
– 1. demokratický prezident ČSR

– profesor filozofie na KU

– v parlamentu za mladočechy

– v redakci Otova slovníku naučného
– zabývá se duchovní krizí moderní civilizace, která je způsobena vlivem sílící racionality
→ důsledkem je rozpad původního názoru na svět, subjektivismus, skepse, polovzdělanost (oddělení vědění od mravního jednání a zodpovědnosti, ale i vzrůstající sebevražednost

– navazuje na Durkheima, zabývá se sebevraždami (neuznává je)

– zabýval se také mravností a směřováním k humanitě ~ lidství

– vychází z pragmatismu, řeší každodenní svět člověka

– nesouhlasil s tím, že obecná pravda není (měli bychom jí poznat)
– odpůrce klerikalismu (spojení státu a církve), odmítal zásahy církve do státních záležitostí

– zabývá se demokracií (zastánce) → proti Marxovi, revolucím

– varuje před příklonem k Rusku

– zasloužil se o vyřešení sporu ohledně rukopisů, byl proti → nebyl oblíbený, obviňovali ho, že není vlastenec
dílo: Česká otázka, Naše nynější krize, Moderní člověk a náboženství (silně věřící, prošel několika církvemi- podle něj nezáleží na církvi, ale na víře v osobního Boha), Nová Evropa, Jan Hus, Ideály humanitní
Ladislav Klíma

– ovlivněn Nietzschem, Schopenhauerem a Lao C´

– alkoholik

–,,Všechno je moje představa“ → velký individualista

– úkolem člověka je splynout se světem a rozpustit svůj subjekt ve světě → solipsismus (jsem jen Já a svět je to, co z něho Já chce mít)

– kritizuje pozitivismus

– logika je bezcenná → co je a není pravda, určuje Bůh a Bůh jsem já → pozvedl člověka na úroveň Boha

– ludibrionismus – jak bojovat proti logice – hrou, vzbouřit se proti logice (pravidla určuju já) → bojovat smíchem
dílo: Utrpení knížete Sternenhocha, Svět jako vědomí a nic, Bílá svině – kontroverzní, zpochybňuje základy křesťanství

Emanuel Rádl

– byl chvíli v klášteře a víra ho ovlivnila

– vystudoval biologii a přednášel jí na UK (zahraničně ceněn)

– byl proti pozitivismu → vyhýbá se otázce mravnosti – je to jen věda

–,,Pravda není ve filosofii nebo ve vědě, pravda je v každém z nás.“

– věci okolo nás mají svůj smysl, a my ho musíme zachytit vnitřním okem

– řeší národ a kritizuje nacionalismus a nacismus

– stát nemá stát na představě o národu ale na respektování ústavy

– národ je vědomá volba každého občana, který se rozhodne k němu hlásit

– obhajuje náboženství → má blízko k filosofii

→úkolem obou je najít mravní hodnoty, pomoct pokroku i svobodě

– zdůrazňuje křesťanství a židovství v historii

– antiku považuje za úpadek lidstva → ale největší filosof světa je Aristoteles
dílo: Úvahy vědecké a filosofické, Útěcha z filosofie

1948 MEZNÍK ČESKÉ FILOZOFIE

– ovlivněna Marxismem – Leninismem až do r. 1989

– zanikali důležité fiozofie.- Nietzche, Heideger → na fakultách se učil jen Marxismus–Leninismus

Sviták, Kalihoda, Mleziva, Berka

– řada filozofů psala v exilu a samizdat – Jan Patočka, Václav Bělohorský, Ladislav Hejdánek, Václav Havel

PO ROCE 1989

– filozofové chtěli obnovit postmodernismus, strukturalismus, novopozitivismus i Marxismus (Egon Bondy = Zbyněk Fišer – neomarxista, Hejdánek- křesťansky orientovaný, Miroslav Petříček)

 

Jan Patočka (1907-1977)

– asi nejznámější český filozof, i ve světě

– studoval fenomenologii u Husserla, také žákem Heideggera
– vychází z fenomenologie (=odděluje přirozený svět a svět vědy)

– jeho žákem je Bělohradský

– překládal i filozofická díla do češtiny (Hegela, Kusánského)

– profesor na UK, přišel komunismus a on nesměl nakonec přednášet (byl i mluvčí Charty 77)

– od 50. – 70. let pořádal „bytové semináře“ – přednášel svoji filozofii u někoho v bytě, diskutovali

– po roce ’77 ho odvezli na výslech, který trval několik hodin, nevydržel to a nakonec zemřel

– jeho pohřeb se měl stát demonstrací proti komunistickému režimu

– zabýval se J.A. Komenským a Masarykem

– člověk na tomhle světě je pasivní, bez odpovědnosti a vzdal se myšlenky na smysl existence

– ideologie, které tu vznikají, hlásají patent na pravdu → to se mu nelíbí! (kritiziuje liberalismus, konzervatismus, …)
– při poznávání věcí nám vždy zůstává něco skryto
– pojem přirozeného světa jako trvajícího rámce lidské existence (ta není pouze pobýváním v přítomnosti, ale vždy přesahuje do budoucnosti)

– lidská existence prochází 3 etapami (3 pohyby):
1) sebezakotvení

– znamená to, že člověk přijímá svoje vržení na tento svět → uvědomuje si to a přijímá to

– zároveň se snaží, aby ho přijali i ti druzí → člověk se umisťuje ve světě a vztazích

2) sebezbavení

– člověk se sám sobě začíná odcizovat a pracuje → je aktivní a tím se trochu zbavuje sám sebe

– sebe i druhé lidi chápe jako předmět užitku

3) sebenalezení

– člověk si začíná uvědomovat svoji existenci
– odmítá žít konzumní život, který dosud vedl (v druhém bodě)

– začne pečovat o svoji duši → nechce mít jen užitek

– zabýval se hodně filozofií dějin
– rozvíjí Platonovu myšlenku péče o duši

– zabývá se mýtem – uvědomuje si přechod od mýtu k logu →

→ mýtus nám dával řád, smysl a odpovídal na otázky, říkal, jak se tu máme chovat

→ mýtus padl, zrodila se filozofie → ale různé nápady a návody, co dělat a objevuje se chaos

→ pak přišlo křesťanství a křesťanské řešení chaosu bylo úspěšné, ale snaží se rozumově vysvětlit víru, což ale nikdy nepůjde

→ na konci 19. st. naprostý nihilismus = nicnedělání, nic, co by nám dávalo nějaké návody

– kritizuje pozitivismus → protože jen hromadí poznatky a žádné řešení nedává

→ vede to až k tomu, že začínáme být lehce manipulovatelní, protože máme ve vědách spoustu poznatků a vzdalujeme se sami sobě a věda nás lehce ovládá (věříme odborníkům s několika tituly)                                                 → hledáme ve vědě řešení → je to špatně a člověk se musí znovu začít ptát a hledat návod, který nám věda nedá
dílo: Kacířské eseje o filozofii dějin

SOUČASNÁ FILOZOFIE
Erazim Kohák (1933)

– už v roce ’48 emigroval do USA, kde získal stipendium na Yale

– učil v Bostonu, na UK

– rozvedl se a dlouhou dobu trávil ve srubu v lese v USA, kde souznil s přírodou a dost věcí si zde prý uvědomil → po této krizi se hodně zaměřil na ekologii a je velmi aktivní v hnutí Děti země
– stal se neformálním poradcem V. Špidly a radil mu i v ekologických otázkách

– člověk se vymanil z přírody, ale patří do ní, není vyšší bytost → je za ni odpovědný a měl by se o ni starat

– požitek z přírody člověka povznese k nějaké transedenci, k uklidnění
– vychází z pojetí filozofie jako úsilí o orientaci člověka k bohu, ke světu a k člověku a z přesvědčení, že filozofickou povinností není jen odborná zdatnost, ale oslovování obce ve věcech veřejných

– vychází z fenomenologie, velký význam v tom, že propaguje v USA Patočku a produkuje jeho spisy

– zabývá se demokracií a řeší filozofické předpoklady demokracie → návaznost na TGM
dílo: Zelená svatozář (Kapitoly z ekologické etiky), Krize rozumu a přirozený svět

 

Václav Bělohradský (1944)

– velký propagátor filozofie, mediálně známý

– vystudoval češtinu, filozofii, studoval u Patočky i sociologii

– byl výrazný talent a nabídli mu stáž v Janově, kam nakonec po ’68 emigroval

– byl profesorem sociologie v Itálii

– po ’89 se do Čech vrátil a hodně publikoval v MF a byl to velký pravicový liberál, psal i do LN

– v ’92 sepisoval politický program ODS s Klausem
– v dnešní době se od pravicového liberalismu odklonil a je považován za levicového intelektuála a píše do Práva

– jeho velké téma je globalizace → kritizuje ji, kritizuje také NATO

– upozorňuje na to, že pravice se začíná fašisovat a přichází nová fašistická tendence u pravičáků

dílo: Společnost nevolnosti – říká, že lidé začínají být lhostejní k tomu, kde žijí → nadnárodní korporace jsou za to rády a záměrně lidi krmí bavičským průmyslem, který roste → je to záměrně, protože se tak vytlačuje kritika → a když už se nějaká kritika objeví, tak ji rychle zkomercializují a tím přestává existovat