– renesance = „znovuzrození“ člověka, doba složitých duchovních a sociálních proměn. Jejich výrazem jsou humanismus, reformace a renesanční filosofie.

– společensko-ekonomické směry

– rozvoj měst (italských přístavů)

– nová společenská třída – měšťanstvo

– nový pohled na svět

– rozvoj vědy

– objevy a vynálezy, rozmach výrobních prostředků – kompas, střelný prach (rytířstvo),          knihtisk

 

Renesance a humanismus:

• člověk už nechce pokorně smířen se smrtí čekat na vykoupení z tohoto slzavého údolí, chce prožít plný život tady, chce plně využít své schopnosti a možnosti
• humanismus – byl spojen s učenci a vzdělanci. Studovali původní texty antických autorů a rozvíjeli jejich myšlenky. Humánní ( „lidské“, nenáboženské) vzdělání mělo směřovat k důstojným lidským hodnotám. (Erasmus Rotterdamský – představitel takovéto vzdělanosti).

 

Znaky a otázky humanismu:

– člověk – postavení ve světě

– smysl existence

– individualismus – rozvoj člověka jako jednotlivce

– důraz na rozum a zkušenost (empirickou zkušenost) a vědecké poznání – víra odstupuje do pozadí

– světskost – zájem o světská témata – odproštění od církve

– návaznost na myšlenky antiky

            – zdroj inspirace, námětů

– požadavek svobodného výkladu filozofie bez komentáře církve

– důraz na znalost jazyka

• rozmach přírodních věd + rozvoj přírodních poznatků

 

Renesanční „přírodní“ filosofie

 

MIKULÁŠ KUSÁNSKÝ (1401 – 1464)

• spis „O učené nevědomosti“

-vychází z pojmu nekonečnosti  a vymezuje tři základní (ontologická) jsoucna

1. Bůh je absolutní nekonečno. Je sloučením všech myšlených protikladů. Bůh je a není, je nejmenší i největší apod. Užívá řady matematických příkladů.
2. Svět, universum je odvozené nekonečno. Je to nekonečno složené, plné vztahů.
3. Jednotlivé věci jsou konečné. První a třetí jsoucno nejsou v přímém vztahu. K jejich spojení dochází prostřednictvím světa.

Svět je nekonečný, vždy dočasně v nějaké míře.

 

– kardinál, zúčastnil se Basilejského kongresu ( výsledek hus. Hnutí = basilejská kompaktáta – povoleno přijímání pod obojí, a kališnická šlechta a měšťané si smějí ponechat církevní majetek, což znamená, že církev ztratila vliv. Po bitvě u Lipan (1434).

– významný matematik + přírodovědec

• hypotéza o pohybu Země ještě vznikem heliocentrické teorie M. Koperníka. (prý se Země otáčí)
• svět je potřeba vědecky zkoumat matematickými způsoby.

 

 

 

 

GIORDANO BRUNO (1548 – 1600) – materialistický panteismus + hýlozoismus

– Dominikán

– 130 článků odporujících církevnímu učení – odešel z církve, pronásledován inkvizicí

– vydával své články dál, přednášel na universitách.

– 1552 – zatčen v Benátkách

1593 – poslán do Říma a 8 let vězněn

1600 – upálen

– vychází z Kusánského

• obnovil panteismus (ovlivněn antikou a Kusánským – nekonečnost vesmíru); životodárný božský princip je přímo v přírodě.
• V lidských dějinách vidí nekonečné vývojové možnosti Þ morální závěry: kritika hrabivosti Evropanů vykořisťujících primitivní kmeny, náb. nesnášenlivosti

– domyslel Koperníkův heliocentrismus – ani Slunce není střed

 

– poznání světa intuicí a biblí

– svět – nekonečná, nezměrná dynamická jednota

– základ – „jedno“ – nerozvinutá příčina všeho, obsahuje možnost všeho

– základní jednotka – monády                     – “ O příčině principu a jednom“

– vesmír – nekonečný – nekonečně mnoho Sluncí a světů jako je náš

– stále se pohybuje

• plný života

 

 

GALILEO GALILEI (1564 – 1642)

– kritizuje Bruna za nevědeckost

– aplikace matematiky na poznání světa – věda opouští bibli jako jediný zdroj poznání

– experimentální metoda

 

– deismus – Bůh svět stvořil a udělil mu základní pohyb a už do něj nezasahuje

– považuje se za ranou formu ateismu

JOHANNES KEPLER

1571 – 1630

• vesmír je řízen obecnou zákonitostí
• vidí přírodu jako zcela jednotnou
• velká kniha přírody před námi leží otevřená Þ kvantitativní procesy jsou měřitelné
• přírodověda – vedoucí postavení
• žádný filosof nemůže pomíjet její metody a výsledky

 

Reformace

• široké hnutí v západní církvi v16. století
• cíl = napravit deformace v církevní praxi návratem k původním křesťanství tak jak je popsáno v Novém Zákoně
• navazovala na předchozí hnutí (valdenství, husitství = 1.reformace)

– informace jen z Bible

– rovnost lidí před Bohem

– spravedlnost

– láska k bližnímu

– skromnost

– příčiny všech problémů v rozmařilém životě církve, majetku a poživačném životě

– svatokupectví, prodávání odpustků a církevních postů (simonie)

• náprava církve ke způsobu života v prvních křesťanských obcích
• zabývá se spasením člověka

 

kritika viditelné církve – církev je chápána jako neviditelné společenství spojené vírou (ne                                      honosné obřady, chrámy …)

 

 

• požadavky:
• všeobecného kněžství – člověk nepotřebuje k tomu, aby byl spasen, prostředníka (církev), důležitá je pevná víra. Já sám jsem strůjcem svého spasení ( společně s Kristem ).
• Přístup k Bibli + nár. jazyky

 

• Význam
• závislost církve na státu
• náboženství získává národní charakter (př. anglikánská církev)
• překlady – základem pro spisovný jazyk

 

 

MARTIN LUTHER (1483 – 1546)

– teolog, filozof

– 95 tezí proti odpustkům (1517)

– 1519 se přihlásil veřejně k názorům Husa – kletba – prohlášen kacířem

– překlad bible do němčiny

– augšpurské vyznání

 

JAN CALVIN (1509 – 1564)

– Švýcarsko

– teologie, právo

– vliv Luthera, Zvingliho

– v Basileji vypracoval své pojednání protestantství

– Ženeva – pod jeho vedením centrum reformace

 

 

Společenské teorie v období renesance

1. Teorie centralizovaného státu

– státy sjednocené pod centrální mocí panovníka

– koncepce národních států x katolický univerzalismus

– jednotný hospodářský prostor

 

– moc, která stojí ve středu státu – absolutismus

NICCOLO MACHIAVELLI (1469 – 1527)

„Vladař“

– M. názor

• potřeba sjednotit a osvobodit Itálii rukou silného absolutistického panovníka
• jako panovníka si vybral Lorence Medikejského

– nemá být vázán žádnými morálními, společenskými, náboženskými a právními předpisy ani vlastním slovem

• vše ku prospěchu státu a naplnění úkolu
• účel světí prostředky (jezuitské heslo) Þ zásada- machiavelismus

– návod pro panovníka, jak vládnout

• absolutní forma státu je vhodná pro rozdrobené státy – po zformování silného celku – ideální zřízení pro zavedené státy je republika
• „učebnice vládnutí“ – každá kapitola se zabývá jiným tématem týkajícího se vládnutí

 

JEAN BODIN (1530 – 1596)

– Francie zmítaná náboženskými válkami – potřeba zasáhnout

– „Šest knih o státu“ – definice státu – právní vláda nad společnými záležitostmi několika rodin – vláda má mít svrhovanou moc – propracoval i pojem státní suverenita

 

– geografická typizace státu:

– národy mírného pásma – silný stát

– národy severského pásma – náboženský stát

– národy jižního pásma – smysl pro spravedlnost. láska k práci – stát rozumu

 

2. 2. Teorie přirozeného práva

pojetí práva – je dáno člověku Bohem – věčné absolutní, nutné

– lidský produkt – právo psané / zvykové – dohoda mezi lidmi, nenutné, pozitivní

• existuje suma lidských práv, která jsou dána člověku a nejsou z úmluvy lidí mezi sebou – nutné, podstat práv je už v lidské povaze
• přirozená práva získáváme prostě tím, že se narodíme lidmi
• právní stát se je snaží respektovat ( X totalita)

 

HUGO GROTIUS (1583 – 1645)

• zakladatel společenské smlouvy a přirozeného práva
• holandský právník

 

THOMAS HOBBES (1588 – 1679)

– „Leviathan“ – lidé nemůžou žít v nejistotě – stát

• absolutismus
• je třeba vzdát se části práv a přenechat je státu
• původní stav – válka všech proti všem – přenesení některých práv na stát
• není rozdíl mezi „mým“ a „tvým“
• místo přírodních zákonů občanské
• nic není spravedlivé ( kde není vlády není zákon, kde není zákon, není spravedlnost)

 

3. Utopistické teorie

– hledají ideální formu státu

– zdrojem soukromé vlastnictví

– navazují na ně utopistický socialismus a pak marxismus

 

THOMAS MORE (1478 – 1535)

– anglický politik, spisovatel, filosof

– odmítl uznat krále za hlavu církve – Jindřichem VIII. Odsouzen a popraven (pak kanonizován)

 „Utopie“ (= místo, které neexistuje) – poprvé vyšla 1516

– z řečtiny: u = ne, topos = místo Þ místo, které neexistuje

– 3 božské zásady – rovnost občanů

– láska k míru a klidu

– opovržení zlatem a stříbrem

– 2 části (Kniha I., Kniha II.):

Kniha I.– formou dialogu s Rafaelem

– řeší otázky trestu smrti (nahrazení veřejně prospěšnými pracemi)

– kritika zvykového práva a stávajících poměrů

Kniha II. – vyprávění Rafaela o zřízení Utopie (jako státu)

– 54 měst se stejnými poměry

– rodiny

– funkce jsou volené

– nikdo není zproštěn rolnictví, každý se učí jednomu řemeslu

– šestihodinová pracovní doba

– otroci – pouze trestanci

– možnost zbavit se otroctví za dobré chování

– nesmí se bavit s občany

– možnost rozvodu

– všeobecná branná povinnost

– válka – vysoké odměny na hlavy protivníků

– náboženská tolerance (část obyvatelstva pokřtěna)

– cestování s povolením vladaře

 

– kritika soukromého vlastnictví, zrušení soukromého vlastnictví

– povinnost pracovat

– rovnost lidí

– vědecké řízení společnosti

 

THOMASSO CAMPANELLA (1568 – 1639)

– kněz

– odsouzen na doživotí

– „Sluneční stát“

            – čtyřhodinová pracovní doba

– každý dostává jen to, co potřebuje

– povinnost práce v zemědělství

– v čele představitel náboženství, který by měl být vzdělaný – zaručení vědeckého řízení