Filosofie klasického období

vznik většiny fil. oborů
filozofické zkoumání se zaměřuje na problém člověka a jeho život v polis (politické změny jaké?)

Sofisté
5. stol. BC
nastolení demokracie
vznik nových orgánů a institucí, np. lidové shromáždění, porotní soudy => potřeba všeobecné vzdělanosti a rétoriky (řečnické umění)
vznik skupiny tzv. ?mistrů řečnického umění? (učitelé, právníci, profesionální politikové)
spojování práva, politiky s filozofií a etikou ? tito učitelé moudrosti byli označováni jako sofisté (sofos = ten, kdo je moudrý) ? 5. i 4. stol. BC
nevytvořili souvislou filozofickou školu, čerpali z různých názorů a směrů

Starší sofisté (obd. 5. stol. BC)
Prótagorás z Abdéry (481 ? 411 BC)
vycházel z Démokrita, Parmenida, Empedokla a především z Herakleita
přepracovává jejich učení v duchu relativismu
dokazoval, že proti každému tvrzení může být stejně dobře tvrzení opačné
domyslel Herakleitovu dialektiku do lidských důsledků a tím dospěl k subjektivismu
?Člověk je měrou všech věcí.? ? tzn. že člověk je subjekt, který všechno hodnotí
kritizoval uznávaný polytheismus, musel z Atén odejít do exilu

Gorgiás z Leontýn (483 ? 375 BC)
rozvinul relativismus a skepsi ? tzn. nedůvěřovat v možnost spolehlivě poznávat svět
skeptická triáda: 1) nic neexistuje
2) i kdyby něco existovalo, bylo by to nepoznatelné
3) i kdyby bylo poznatelné, nebylo by sdělitelné a nevysvětlitelné

Mladší sofisté (4. stol. BC)
zabývali se etickými a sociálními problémy
odmítali sociální nerovnost v rozdělení na urozené a neurozené, na otroky a svobodné ?
Lykofrón, Alkidamas, Trasymachos

Sokrates (469 ? 399 BC)
narodil se v Athénách, syn sochaře a porodní báby
manželka Xantipa
zabýval se sochařstvím až do doby, kdy ho delfská věštkyně ? Pýthie označila za nejmoudřejšího
náplní života se mu staly rozhovory se svými žáky nebo náhodnými Athéňany, které mu měly odhalit v čem spočívá jeho nadřazenost
došel k závěru: ?Vše, co vím je to, že nevím nic, zatímco druzí věří, že vědí to, co nevědí.?
ve svých rozhovorech chtěl dohnat svého partnera až k poznání, že nic neví ? nechtěl ho však zesměšnit nebo pokořit, chtěl jen, aby si partner uvědomil sám sebe
Sokrates nic nenapsal, o jeho učení se dovídáme z:
prací jeho pomluvačů, kteří z něj dělají směšného člověka nebo nebezpečného sofistu (np. Aristofanés)
prací jeho žáků a stoupenců (np. Platón, Aristoteles, Kritón)
filozofie v Sokratově podání je učení o tom, jak má člověk žít
podle Sokrata má člověk jakýsi vnitřní hlas = DAIMONION, který mu říká, co má dělat a jak se chovat
odsuzuje empirické studium přírody a velmi nízce hodnotí poznávací význam smyslových orgánů
člověk může znát jen to, co je v jeho moci ? není to svět ani vnější příroda, nýbrž duše => pravdivé vědění můžeme mít jen v duši: ?Poznej sebe sama.?
jeho hlavní oblastí působení je etika:
ctnost ztotožňovat s vědomím ? chování člověka je určováno tím, jak pojímá ušlechtilost a dobro
veškeré špatné konání převedl na nevědění nebo omyl
v Athénách byl považován za mluvčího aristokracie, po pol. změnách, kdy se k moci dostala vláda demokracie, byl obviněn z bezbožnosti a že kazí mládež
odsouzen k smrti, popraven

Platón (427 ? 347 BC)
řecký aristokrat a filozof
vláda aristokracie mu nabídla vysoké místo v politice ? odmítl
později se věnoval literatuře
seznámil se se Sokratem a začal se věnovat pouze filozofii
byl otřesen popravou Sokrata, odešel z Athén do Megary, hodně cestoval, žil mezi mnichy v Indii a Egyptě, v jihoitalském Krotonu, kde se seznámil s Pythagoreismem
po návratu do Athén založil r. 387 BC ve svých zahradách Platónskou akademii ? bezplatně vyučoval okruh svých žáků
dílo:
Obrana Sokratova ? hovoří Sokrates a jeho žalobce Aristofanés
Krytón
Protagoras
Politeia ? návrh ideální ústavy
Zákony ? nedokončil
zdroje Platónovy filozofie (inspirace): Eleatské učení o nehybném bytí
Pythagorejská číselná mystika
Sokratovo hledání obecných pravd
rétorika sofistů jako umění přemlouvat nemůže být metodou filozofie, avšak rozvíjí jejich učení o nedůvěře k běžnému vědění
vyrovnává se i s učením Démokrita ? odmítá uznat atomy; svět vidí jako výtvor světového rozumu
nejdůležitější je jeho učení o idejích:
viditelné věci jsou pomíjivé a můžeme mít o nich pouze mínění, nikoli poznání
pouze ideje jsou věčné, mimo prostor a čas jsou předobrazem skutečností konkrétních a jednotlivých věcí
k poznání idejí se může povznést jen ten, kdo má filozofický pud
podmětem k poznání je láska jako touha po ideálním světě
vlastním prostředkem k poznání idejí je dialektické myšlení ? umění proniknout společným hledáním v rozhovoru k tomu, co je všeobecně platné
podstatou všeho je nadpřirozený svět věcných a dokonalých idejí, tento svět (příroda) je druhotný
duše člověka se skládá ze 3 částí ? rozum, duše a smyslnost; rozum je nesmrtelný, duše vstupuje do člověka při narození a odchází po smrti a nesmrtelnost rozumu nám umožňuje poznání podstaty věcí ve světě i u nás
metodou rozpomínání poznáváme věci a jevy
úplné poznání není možné ? to je obsaženo v idejích a smyslové poznání není schopno poznat pravdu, protože smyslům je přístupný pouze povrch nedokonalého a měnícího se světa
etika:
v říši idejí stojí nejvýše idea dobra, cílem člověka je osvojit se toto dobro, ale tělo a smysly mu v tom brání ? ?Tělo je hrobem duše.?
ctnost je vlastnost, v níž se duše přibližuje svému cíli, je založena na vědění
rozlišuje 4 kardinální ctnosti: 1) moudrost
2) statečnost
3) rovnováha mezi požitkem a askezí
4) spravedlnost jako správný poměr mezi 3 částmi duše
nauka o státu:
1. část ? negativně kritická ? kritizuje současný stav řeckých států a jejich ústav
2. část ? positivně konstruktivní ? dává návrh ideálního státu ? 3 úkoly:
1) výživa a zisk (řemeslníci a rolníci)
2) obrana (strážci)
3) řízení rozumem (vládci, filozofové) ? mají být vybíráni nejlepší ? spojení prvků vlády aristokracie (vláda nejlepších) s prvky demokracie (všichni mají stejné šance)

Aristoteles (384 ? 322 BC)
z rodiny lékaře
pocházel ze Strageiry (Thrákie)
přišel do Athén, stal se žákem Platónovy akademie
po Platónově smrti žil v Malé Asii na dvoře jednoho z místních diktátorů, někdejšího spolužáka
po ovládnutí Řecka Filipem Makedonským byl povolán na jeho dvůr jako učitel Alexandra
po návratu do Athén otevřel novou fil. školu ? LYKEION (Peripatetická škola), rozvíjel rozsáhlou badatelskou a pedagogickou činnost, byl podporován Alexandrem, měl obrovskou vlastní knihovnu a přírodovědeckou sbírku
později politické nesnáze, především se pohádal s Alexandrem a navíc proti němu jako stoupenci makedonské politiky se postavili i athénští občané
po smrti Alexandra byl jako kdysi Sokrates obviněn z bezbožnosti, aby se vyhnul rozsudku, odešel do exilu
dílo ? rozdílné názory o množství (40 ? 1 000): spisy filozofické ? METAFYZIKA
spisy etické ? ETIKA NIKOMACHOVA
spisy sociální ? POLITIKA
spisy logické ? ORGANON
spisy estetické ? ESTETIKA
spisy přír. ? fil. ? FYZIKA, O NEBI, O VZNIKU A ZÁNIKU
esoterické přednášky ? abstraktní, obtížné
za filozofii považoval vědu o počátku světa, odmítal však Platónovu hypotézu o světě idejí
jeho filozofie je dualistická, protože každá věc je složena z látky ? materie a formy (nějakého tvaru)
látka je objektivně existující, ale pasivní hmota, je pouze možností; aby se z této možnosti stala skutečnost, musí k látce přistoupit forma
forma je to, co z beztvaré hmoty vytvoří skutečné věci = aktivní tvořivý princip
pohyb je proces, v němž látka nabývá formy, to co bylo jednou formou, může se stát látkou pro další formu (semeno -> strom -> prkno -> stůl)
je však třeba najít počátek tohoto pohybu => ?Je třeba se zastavit.?
Aristoteles dochází k závěru, že za počátek tohoto pohybu považuje prvního hybatele = forma všech forem
vztah duše a těla (naše psychika) je stejný jako vztah formy a látky; duše sídli v srdci a je formou => příčinou živého těla => vše, co je živé, musí mít duši
rozlišuje duši rostlinnou, zvířecí a lidskou
Aristotelova logika
považoval ji za nauku o pravidlech usuzování, provedl klasifikaci úsudku, stanovil vztahy nadřazenosti a podřízenosti pojmů
některé Aristotelovy zákony logiky se používají dodnes (np. zákon totožnosti)
Aristotelova etika
podle něj se člověk řadí k ostatním živým bytostem, ale navíc je obdařen duchem ? NÚS ? a je bytostí společenskou ? ZOON POLITIKON
tento duch je nesmrtelný, nezaniká s tělem (duše ano), (kam odchází, to Aristoteles nikde neuvádí)
každý člověk usiluje o dosažení blaženosti, k čemuž je zapotřebí 2 zdatností:
a) etické ? spočívají ve vládě rozumu nad smyslovými orgány
b) dianoetické ? spočívají ve zdokonalování samotného rozumu ? vliv jak Sokrata, tak Platóna
nauka o státu
opět navazuje na Platóna
nejvyšší a vlastní formou mravnosti je život občanů v dokonalém státě
rozlišuje:
a) monarchie (vláda jedince ? považuje za přirozený stav) x tyranie (vláda jedince; zvrhlý protějšek, protože tyran se dostává k moci nepřirozeným nelegálním způsobem)
b) vláda aristokracie (vláda několika, vláda nejlepších) x polygarchie (vláda několika lidí, kteří se dostali k moci díky majetku ? nelegální, nepřirozený způsob)
c) politheia (vláda mnoha) x demokracie (vláda všech; jak mohou všichni vládnout všem?!?)
žádné z existujících 158 ústav nedává přednost a tvrdí, že ústava se musí řídit konkrétními podmínkami příslušného národa a doby (žádná univerzální ústava nemůže existovat)
doporučuje mísit prvky aristokratické a demokratické, preferuje vládu umírněné osvícené aristokracie