Filosofie jako specifická reflexe světa, filosofie a mýtus, základní filosofické problémy, předsokratovská filosofie
Filosofie
- etymologický výklad – filein (milovat) + sofia (moudrost)- láska k moudrosti
- moudrý – žít rozumně, soustředit se na sebe, naplňovat svoje poslání -> cesta k pravému životu
- její kolébkou je Řecko
- poprvé toto slovo použil Pythagoras
- poprvé se objevuje v 7. – 6. století př. n. l.
- mnoho věd z ní vychází – postupně se vydělily
- určitý postoj ke světu:
- je přirozený (ráno musím do školy, nakoupit) – žijeme přirozeně a na nic se neptáme, věci, které používáme, jsou k něčemu užitečné, neptáme se, co vlastně jsou, po smyslu bytí…
- pohled je teoretický (filosofický) – může to být pávě filosofie, nebo i náboženství, umění, věda…, zastavím se a jakoby koukám na svět shora jako bůh, zamyslím se nad podstatou světa a podobně, příčiny: údiv, nuda, pochybnosti, ohromení, životní událost, snaha ptát se co věc doopravdy je, proč tady jsme…
- předcházeli jí mýty
- Kosmogonické mýty – předcházely filozofii -> náb. Poetické vize o světě
- Teogonické mýty – např. o vzniku světa, vysvětlení všeho z hlediska Bohů; pokud se ptám po vzniku člověka a světa, tak pouze z pohledu Bodů; zpopularizováno Homérem
- Po vzniku filozofie si lidé jevy racionálně zhodnocují
- Filosofie a věda – filosofie není věda, ta je specificky zaměřená, má své obory a hypotézy jak by měl svět fungovat aby, něco platilo, ty hypotézy ověřuje experimenty, sbírá fakta, ale neptá se, co to je
- náboženství zase není schopno připustit, že není bůh, také je to pohled na svět
- mýtus – určité vyprávění, návod jak se chovat ve světě, člověk je v něm obětí osudu nebo boží vůle, odpovědi na otázky už jsou předem dané
Základní filosofické otázky
- předmětem zkoumání filosofie je v podstatě bytí samo
- bytí je vše, co obnáší příroda, člověk, Bůh, technika, politika, mravnost, …
- vychází z potřeby člověka vidět svět v celistvosti a získat na něj ucelený názor (pojmout svět jako celek)
- nejde o výčet vědomostí
- dělení otázek
- ontologické (metafyzické) – nauka o bytí (děj) a jsoucnu (výsledek děje)
- kosmologické (kosmos = svět, vesmír) – týká se vesmíru a řádu, vědy, vědění (logos); př. Co je svět?, otázky jsou předměty specializujících se věd
- gnoseologické – gnosi (poznání); týkají se toho, kde je hranice lidského poznání
- logické – logos (rozum); logika – ideální způsob myšlení, nauka o zákonitostech myšlení
- antropologické – týkají se člověka
- etické – týkají se chování lidí vůči sobě, otázky morálky
- estetické – estetika = věda o krásnu
Vztah filozofie k ostatním vědám
- každá věda má mít konsensus – musíme se v závěru bádání shodnout
- je třeba verifikace (lze si výrok ověřit)
- není shoda na přesném předmětu filozofie
- se snaží seřadit výsledky věd v jeden ucelený obraz světa
- k pochopení f je třeba znát její dějiny
- základem je pochybování
- filozofie (debata) x ideologie (přesvědčovat někoho svým názorem)
- důležitá kritičnost a otevřenost k námitkám
- výsledky máme díky racionálnímu zkoumání
Immanuel Kant – 3 základní otázky, hledal na ně odpovědi
- Co můžeme vědět? Jak si představit svět..
- Co mám dělat? Jak mám žít…
- V co mám věřit? Otázky víry…
Přírodní filosofové
- první řečtí filosofové, kteří věřili, že existuje nějaká pralátka, která je za všemi věcmi, které jsou – tuto pralátku nazývali arche
- Základní otázka – odkud vše pochází?
- zajímali se o přírodní procesy a snažili se je vysvětlit a k jejich vysvětlení nepoužívali mýty, bohy, náboženství
- jejich myšlenky známe od Aristotela, který je cituje, jejich vlastní záznamy se nedochovaly
- Arche
- je počátkem a koncem všeho, vším prostupuje
- jednoduchá pralátka
- je označením toho, co jsoucnu propůjčuje jeho bytí
- může být jen jedna (monismus)
- má aktivní charakter, je obdařena hybnou silou
- všechny věci jsou z tohoto „materiálu“
Různé názory na arché
- počátek – to co všemu ostatnímu předchází
- zdrojem – věci z něj pocházejí a zůstávají s ním v kontaktu
- vládce – všechny ostatní převyšuje
Milétská škola
- snažila se o hledání základní pralátky, z které vychází svět a která je základem všech věcí
- pralátka není jen materiálem, je oduševnělá, obdařená vnitřním zdrojem pohybu a vývoje
Thales z Milétu (625 – 545 př. n. l.)
- Milétos byla řecká kolonie v dnešním Turecku
- byl velmi chytrý (změřil velikost pyramidy – změřil svůj stín, když měřil stejně jako jeho postava a v tu chvíli změřil stín pyramidy, který musel být stejně dlouhý jako výška pyramidy)
- základem všeho je voda
- všiml si, že voda je proměnlivá (tekutá, pára, led) – říkal, že voda je plná bohů, je naplněná božskou silou a je životodárná, má duši
- voda = základní hybný princip, ze kterého vycházejí všechna jsoucna – je ve 3 skupenstvích, může být základem čehokoliv
- vlastnosti: vlhkost – život, sucho – smrt
- země = plochá deska ležící na hladině světového oceánu, vlnobití -> vznik zemětřesení
- „poznej sám sebe“ – pochopíme sebe, pochopíme svět
Anaximandros z Milétu (610 – 547 př. n. l.)
- ze všech přírodních filosofů byl nejabstraktnější filosof
- žákem M
- domníval se, že látka, ze které vznikly všechny věci (viditelné i neviditelné), musí být sama neviditelná a neomezená
- za pralátku považuje apeiron (= neomezené, nemající pevné hranice) – je neomezená proto, že by se jednoho dne mohla vyčerpat
- vznikají z něj 4 základní živly a ty se pojí s určitou vlastností: oheň (teplo), vzduch (chlad), voda (vlhko), země (sucho)
- náš svět je jenom jeden ze světů, které existují právě v apeironu – tyto světy se neustále rodí a hýbou
- celý svět je plný střetů, je bojištěm, vše se pohybuje v kruhu, čas od času se něco oddělí a vytvoří se protiklady (mokro x sucho, dobro x zlo)
- byl nesmírně chytrý, jako první zkonstruoval planetárium, zakreslil mapu Země, zformuloval i myšlenku o vývoji druhů (předpokládal, že nejprve žili ve vodě; odvážil si říct, že máme zvířecí předky) – navázal na něj Darwin
- Hýlozoismus (Hýlé = látka, Zoé = život)
Anaximenés z Milétu (585 – 525 př. n. l.)
- pralátka určitě musí být nekonečná, neomezená (ale pouze z kvantitativního hlediska)
- za základní substanci považuje vzduch – neviditelný, neurčitý, neomezený
- projevuje se pohybem, chladem, teplem, zhušťováním (ochlazením) vznikají mraky, hmota, vítr, ředěním (ohříváním) oheň
- vše co žije tak dýchá
- spojen s životem – dýcháme ho
- měsíc má světlo od slunce x Země je plochý kotouč nesený vzduchem
Herakleitos z Effezu
- základem světa je dění (oheň – je schopen přetvářet věci)
- podstatou dění je boj protikladů a zároveň jejich harmonie
- existence LOGOS = světový rozum, dopad toho, že svět někam směřuje
- člověk má také logos – může pochopit základy světa
- nic nemá trvání, všechno plyne“ = panta rhei, „nikdy nevstoupíš dvakrát do téže řeky“
Pythagoras ze Samu
- Centrum řecké filosofie se přesouvá na Sicílii a jih Itálie
- Pralátka musí být omezená – se všemi jsoucny jsou spojena čísla
- Číslo se chápe jako rozměr
- Svět protikladů: lichá čísla = řád (dobro, muž čtverec); sudá čísla = chaos (zlo, žena obdélník), 1 je počátkem všeho
- Víra v reinkarnaci
- vytvořil bratrstvo Orfikové, které připomínalo dnešní mnišský řád (asketický způsob života, meditace)
- když přišel do města Kroton, tak byl překvapen zdejším životem obyvatel (nežijí spořádaně) – svou autoritou dokázal město srovnat
- označoval, že naše těla jsou hroby pro duše (věřil v převtělování)
- v bratrstvu se zavázali slibem mlčenlivosti – ostatní nakonec školu Pythagorejců zapálili
- důraz na přátelství
- lidský život přirovnávali k přímce, která se táhne od narození ke smrti
- život bohů je naopak nekonečný – přirovnávali jej ke kružnici
- čtyři živly (oheň, voda, vzduch, země) – ty se přeměňují
Eleaté
- 500 př. n. l.
- v řecké kolonii Elea (dnes u Neapole)
- určitý protipól Milétské školy
Xenofanés z Kolofónu (569 – 447 př. n. l.)
- předchůdce Elejské školy
- jako první kritizoval antropomorfické představy o bozích (vypadají jako lidé) – skutečný Bůh, má-li být dokonalý, musí být pouze jeden, všeprostupující a nehybný (kdyby se hýbal, musel by vedle Boha být ještě volný prostor, v kterém by se pohyboval) – panteistická teorie
Parmenidés (540 – 480 př. n. l.)
- dal svému spisu název „O přírodě“
- domnívá se, že všechno, co tu je, tu bylo vždycky, je to věčné a nemůže vzniknout z ničeho
- žádná změna není možná (proti výroku pantha rhei)
- bytí – stálé, neměnné, nedělitelné,nelze nad ním uvažovat
- to, co je, se nemůže přeměnit v nic jiného než v to, co právě je
- když něco plyne tak se to mění, v 1 okamžik to je a pak zase není – neexistuje to – to znamená, že pohyb neexistuje
- jsoucno je jenom jedno – je trvalé, neměnné
- kdyby existovalo nebytí, existoval by prázdný prostor, do kterého by se jsoucno mohlo přelévat, proměňovat se
- každá myšlenka je myšlenkou bytí – nemůžu myslet na něco, co není
- otec metafyziky – arche nahradil jsoucnem (to, co existuje)
- logiku staví na první místo (rozumové uvažování se řídí přísnými pravidly)
- rozum si umí představit jen to, co existuje
- protikladem jsoucna je nejsoucno (nedá se vyslovit, ani se nedá domyslet, co to je)
- odmítá teorii, že všechno vzniká ze sváru protikladů
- nebere ale ohled na denní zkušenost
Zenón z Eleie (490 – 430 př. n. l.)
- snažil se Parmenida a elejskou filosofii obhájit
- některé jeho paradoxy, aporie (obtížně řešitelné problémy) jsou namířeny proti existenci pohybu
- Aporie
- dichotomie (rozdvojení) – princip půlení; někdo se chce dostat z míst A do místa B, ale než se dostane do B, musí projít bodem C, který je v polovině mezi A a B; dále dělí, až do nekonečna – nikdy se do místa B nedostane a zároveň nikdy nezačne cest
- letící šíp – to, co se pohybuje, v daném okamžiku zaujímá prostor, tím pádem se nepohybuje a je v klidu; šíp nedosáhne svého cíle
- Achilles a želva – závod mezi Achillem a želvou; želva má náskok; i přesto, že se vzdálenost mezi nimi zmenšuje, Achilles nikdy želvu nedostihne (nejrychlejší nedohoní nejpomalejšího, byť nejpomalejší bude mít náskok)
- označován za otce dialektiky (logicky dokazovat pravdivost pronášených výroků)
- dialektiku přetvořili na eristiku (= umění vedení sporu a přesvědčování lidí bez ohledu na to, jestli je to pravda nebo lež)
- opíral se o poznání rozumem a dedukcí, odmítal smyslovou zkušenost
Odpůrci: atomisté
Empedoklés ze Sicílie (asi 493 – 433 př. n. l.)
- 6 základních principů – 4 pasivní (oheň, vzduch, voda a země), 2 aktivní (láska a nenávist
- svět plyne podle zákonů vznikání a zanikání, Láska s Nenávistí dává elementy dohromady a zase je rozlučuje
Demokritos
- tvůrce filosofického směru atomismu (základy mu dal Leukippos, ale Démokritos ty základy rozvinul)
- atomos = nedělitelné
- vše, co existuje, je hmotné povahy a utvořeno z atomů
- atomy jsou malé, neviditelné částice, dále nedělitelné, lze je poznat pouze rozumem (použil pojem idea, což dále sehrálo roli v učení Platona), jejich vlastností je pohyb
- všechny změny jsou pouze spojování a rozdělování
- Primární – hustota, tvrdost
- Sekundární – barva, vůně