Filosofie

Co je filozofie, filozofická otázka, zdroje filozofie, mýtus a filozofie, dělení filozofie a hlavní filozofické disciplíny

 

FILOZOFIE                                                                                                         

– filosofie vznikla ve starém Řecku a rozvíjela se především v Evropě, ale mohla se začít rozvíjet až

tehdy, když lidé začali zpochybňovat všeobecně přijímané pravdy

– usiluje o vidění světa ve všech souvislostech, snaží se vysvětlit náš život i jeho jednotlivé aspekty

 

– slovo filosofie pochází z řečtiny, termín je složen ze dvou slov  •   filein – milovat

• sofia – moudrost (vědění jak žít)

 

Filozofická otázka = se ptá na otázky o podstatě, poznatelsnoti a smyslu světa

 

ZDROJE                                                                                                                

– filozofie překonává každodenní svět a problematizuje ho otázkami: údiv, pochybování, nejistota

– svět každodennosti je především světem obstarávání a otázkou našich schopností je, jak se

vypořádat s problémy

 

Tři zdroje filosofie:

1. a) údiv – ustrnutí nad tím, že vůbec něco existuje
2. b) pochypování – v tragických mezních situacích se svět jeví jinak, než jsme jej dosud znali
3. c) nejistota – nenacházíme nic pevného, nic jistého, vše se hroutí

 

MÝTUS                                                                                                                  

 

Filozofie – pravdu hledá a je otevřená všem názorům

Mýtus – pravdu předkládá

 

– mytologicky vnímající člověk mýtus přijímá a považuje ho za pravdu, která se mu vyprávěním

sděluje, taková pravda se opírá o důvěru, které je bez jakkéhokoli prověřování

 

DĚLENÍ                                                                                                                 

– filosofické tázání jde 3 hlavními směry:

 

1. a) ontologie = náuka o bytí ^(jsoucnu)
2. b) gnoseologie (noetika) = náuka o poznatelnosti světa
3. c) filosofická antropologie = filozofická náuka o člověku

 

DISCIPLÍNY                                                                                                         

 

1) Ontologie

– každá jednotlivá věc, vlastnost anebo činnost má nějaký vztah k existenci, je ovšem mnoho

různých způsobů existence: aktuální, budoucí či ve fantazii

 

Monismus

= ti, kteří míní, že v základu světa stojí jediný princip, z kterého se odvozuje veškerá další realita,

– tradičně se odlišují 2 základní přístupy:

 

1. a) materialisté – považují za základ světa hmotu, z které se vyvíjí veškerá realita včetně duchovní

→ hmotný podklad světa

1. b) idealisté – považují za základní a určující prvek ideu, myšlenku a božský duchovní princip

→ duchovní podklad světa, který se dále dělí na:

 

• objektivní – duchovní základ světa existuje nezávisle na naších myšlenkách
• subjektivní – bytí je odvozeno z našeho vědomí, které formuje realitu

 

Dualismus

– základ světa tvoří dvě neslučitelné a na sebe nepřevoditelné principy

Pluralismus

– podstat světa je více stejně jako přístupů k němu

 

– řeší se rovněž problém příčiny, následku a cíle dění  •  determinismus – nic se neděje náhodně

• indeterminismus – vše je náhoda

 

– důležitou otázkou je také, zda je bytí v jednotlivých jsoucnech přímo obsaženo či naopak, zda je

od jsoucen odlišeno  •  imanentní – podstata je uvnitř věci samotné

• transcendentní – podstata přesahuje danou věc

 

2) Gnoseologie

– zkoumá poznatelnost světa a zda ho může člověk objektivně poznat

– v poznávacím vztahu můžeme rozlišit  •  subjekt poznání = ten, kdo poznává

• objekt poznání = ten, kdo je poznáván

– dále rozlišujeme:

 

1. a) Poznání smyslové – přestože jednotlivé informace (počitek) či celý souhrn (vjem) zrovna

nepůsobí, danou věc si dokážeme vybavit

1. b) Poznání rozumové (racionální)

 

• naivní realismus – víra, že věci jsou takové, jak je vidíme
• skepticismus – pochybování a prověřování našeho poznání
• agnosticismu – přesvědčení, že objektivní poznání není možné

 

Formy poznání

– teoretické poznání se aplikuje ve formě praktické poznání

 

1. a) empirismus – lidské poznávání i zásady vyplívají ze zkušenosti (John Locke)
2. b) racionalismus – princip je ve vrozeném rozumu (René Descartes)
3. c) senzualismus – založen na principu smyslové zkušenosti
4. d) intuice – poznání, které předvídá

 

+ mystika – intuitivní bezprostřední zření pravdy, tedy niterné prožití absolutna

 

Cílem poznání

– cílem poznání je odsažení pravdy → nejde o věci jak se nám jeví, ale jaké opravdu jsou

(podle Aristotela je pravda shoda rozumu se zkušeností)

 

1. a) absolutní pravdu – úplné poznání o objektivní realitě
2. b) relativní pravda – neúplná pravda z určitého pohledu

 

3) Filosofická antropologie

– náuka o člověku celkově, narozdíl od ostatních věd, které řeší jednotlivé věci

– snaží se postihnout základní charakteristiku člověka a vymezit jeho postavení ve světě

– vždy však musíme chápat v kontextu doby