Filosofické systémy období baroka

charakteristika:
- období novověku (poč. 1640 – anglická buržoazní revoluce)
- návaznost na renesance – konec středověku – dokázala se odtrhnout od typického theocentrismu => pochopení přírody, člověka a lidského myšlení
- má pomoci člověku k způsobu uskutečnění sebe sama -> má mu zpohodlnit život a realizovat se
- důraz na vědu a vědecké poznání -> požadavek aby se mohli její požadavky aplikovat v praxi = aplikovatelnost vědy => experimenty

obrat filosofie k subjektu (= jedinci) x u subjektu je problém poznání => ústřední otázka novověké filosofie = JAK POZNÁVÁME?
dochází k rozdělení podle odpovědí na tuto filosofickou otázku:

empirismus = filosofický systém zdůrazňující význam zkušenosti (smyslové zkušenosti)
- rozvoj v Anglii
racionalismus = zdůrazňuje význam rozumu
- hlavně v Evropě
představitelé:
- empirismus => anglické osvícenství:
  - Francis Bacon
  - Thomas Hobbes
  - John Lock
  - George Barkeley
  - David Humme [hjům]
- racionalismus => francouzské osvícentsví:
  - René Descartes
  - B. Spinóza
  - W. Leibnitz