Člověk v moderní společnosti: životní styl, globalizace, krizové jevy, sociální deviace

Životní styl
Je jednoduše řečeno způsob života jedince. Chápeme jej jako komplex různorodých činností, které jsou integrované určitou hodnotovou orientací. Je to vlastně výčet činností, které vykonáváme v běžném životě, např. provoz domácnosti, vzdělávání, trávení volného času, účast na společenském životě apod. Téma životního stylu lze dlouhosáhle rozvinout. Je možno např. porovnat dnešní uspěchaný životní styl, který ve své rychlosti pohlcuje člověka jak duševně, tak fyzicky, s životním stylem našich předků. Na stresové situace, nezdravý způsob života, spěch či nervozitu dnes odpovídá lidské tělo různými nemocemi, ať už mentálními poruchami (záchvaty) či zhoubnými nádory apod.

Volný čas
– čas který nám zbývá po splnění všech víceméně nutných povinností. Důležité je, že si jeho využití určuje každý sám – individuální záležitost.
Dělí se na aktivní – např. hraní v rockové kapele, či sportování
pasivní – návštěva divadel, kaváren, televize…
Záleží především na efektivním využití volného času, neboť čas je velmi vzácný.
Stejně tak i životní styl je otázkou priorit. Někdo dává přednost práci, ať už sezónní, kdy je například delší dobu odloučen od rodiny, či zkrátka horlivé, avšak na úkor času, tráveného se svými blízkými, jiný zase naopak. Všeobecně však lze říci, že za současných podmínek, je na zaměstnance firem kladen silný tlak, ti jsou nuceni pracovat intenzivněji a přesčas, což se logicky promítá do rodinných a partnerských vztahů.Moderní společnosti tento „dobový trend“ řeší například zvýhodňováním dovolených pro své zaměstnance apod.

Chování
Společenské zvyklosti a normy se neustále mění.Chování rozlišujeme mezi tím, co je normální a tím co není, co se nějak odchyluje (deviace). Jako příklad si můžeme uvést homosexualitu, která byla v průběhu historie považována jednou jako deviace, jednou jako přirozený, tolerovaný jev. Normalitu, tedy normu chování nelze přesně definovat a vymezit, je posuzována především kvalitativně: krást se nemá, ale drobnější krádež je do určité výše hodnocena pouze jako přestupek.

Sociální patologie zahrnuje jevy, které přímo ohrožují společnost, její stabilitu a případně i občany. Část z nich podléhá trestnímu postihu, např. kriminalita, majetková,morální, či
sexuální trestná činnost. Některé z nich balancují na hranici zákona, např. prostituce. Další jsou pak záležitostí ryze individuální, nako např. alkoholismus, sebevražednost. Sociálně patologické jevy může ovlivnit i náboženská, politická, či ekonomická situace v zemi.
Anomie – pojem, který je poslední dobou čím dál častěji skloňován. Jedná se o kritický stav moderní společnosti, kdy přestávají platit zákony a pravidla. Tato krize normativního systému se projevuje především v nesoudržnosti a v absenci solidarity v důsledku nějaké společenské změny. Jednoduše řečeno, je to zhroucení společenského systému.
Americký sociolog R.K.Merton rozdělil reakce na jedince na rozpor mezi uznávanými hodnotami (normou) a prostředky, které má k dispozici: jsou to chování –
Konformismus – přizpůsobivé
Inovace – hledá-li člověk nové prostředky (objevuje se zde pojem pozitivní deviace, což je odchylka, která přispívá k rozvoji, či ke změně – vynálezce, kasařj – oba inovují).
Ritualismus – jednání na základě osvědčených prostředků
Únik – uzavření se před společností, drogová závislost
Vzpoura – (proti systému) je nejradikálnější řešení konfliktu, je buď skupinová (organizace, soc.hnutí), či individuální

Deviantí chování (Deviace = odchylka od normy)
– jeho určení závisí především na toleranci společnosti, deviace nemusí být nutně negativní jev, jedná se často o pouhou alternativu ke konformnímu – všeobecně uznávanému chování.
primární deviace – reakce jedince na přímý impuls, např. otřes
sekundární deviace – reakce na jejich označení (např. když je banda holohlavých rasistů označena za skiny). Vznik deviace může způsobovat:
sociologizující přístup – hledá chyby ve struktuře společnosti, nedostatečná socializace (začlenění do společnosti), různé situační momenty – zřejmě např. neočekávané chování v mezní situaci, může vznikat i náhodou, např. kvůli barvě pleti je malý Rom označen za podřazeného a je nucen se tomu přizpůsobit, jiní jedinci se například ztotožní s určitou partou (např. kluci z ulice) a přijmou její deviantní chování.
Krizové jevy, mezi které řadíme drogovou závislost, způsobují výše zmiňované únikové formy řešení stresových nebo frustračních situací. Problém této oblasti spočívá hlavně v promeškání doby, kdy je např. poradenský zásah ještě efektivní. Po propadení deviaci, či tvrdé zkušenosti je prakticky nemožné např. drogové závislého jednice resocializovat, tedy postavit znova na nohy. Jako negativní faktory, které jsou příčinou těchto jevů, působí např. nuda, opuštěnost, absence rodinného zázemí apod.

Drogová závislost – je tělesná nebo psychická závislost na periodickém užívání nějaké látky s psychotropním, povzbuzujícím účinkem, jinak řečeno závislost na užívání drog. Některé závislosti jsou společností tolerované jako např. kouření, alkohol či kofein. Návyk na drogu bývá provázen zvyšováním dávek a abstinenčním syndromem při jejich přerušení. Silné užívání ať už tvrdých drog, alkoholu či léků vede k ohrožení zdraví až smrti jedince.
Toxikomanie – je vlastně trvalá drogová závislost kdy zcela mizí schopnost seberegulace. Obstarávání drog vede k trestné činnosti. Experimentování s nimi bývá také součástí módy, či stylu – např. hippies.
Před těmito deviacemi nelze člověka spolehlivě uchránit, ať už se jedná o prevenci,vzdělání či o sociální zázemí. Vše závisí na vyrovnanosti, zralosti a schopnosti seberegulace jedince samého a samozřejmě i na jeho vzorech a okolí.

Globalizace (mondializace)
Tento pojem označuje něco, co se týká celého světa. (globe – svět, franc. monde – svět)
Ke globalizaci dochází v důsledku sílícího vlivu nadnárodních společností, které mají významné místo na celosvětovém trhu a s jejichž produkty se tedy lidé setkávají po celém světě. (automobilové koncerny, Microsoft, McDonald´s,Sony,T-mobile). Tyto společnosti disponují obrovským kapitálem, který užívají k propagaci svých výrobků prostřednictvím masových médií. Ta v maximální míře bombardují ze všech stran člověka a ten dříve nebo později podléhá. Po celém světě dochází k „záplavě“ zbožím, což na jednu stranu dopomáhá k celkovému zvyšování životní úrovně světa. Je to však zatím jen „lokální“ záležitost. Postupně dochází ke stírání hranic a k unifikaci světa. Globalizace je nebezpečná zejména pro národnostní menšiny, pro různé přežívající kultury, tradiční společnosti apod. Má totiž moc do jisté míry ovládat trh a tedy i spotřebitele, kterému vyhovuje nechat se „vláčet“ či manipulovat a který se nakonec podřídí líbivým sloganům a gigantickým kráskám na billboardech, stává se otrokem konzumu, splývá s davem a jeho individuum je odsunováno kamsi za Zlatou mříž. Šíření globalizace umožňuje rapidní rozvoj komunikačních a informačních technologií v posledních letech, tedy jmenovitě internet a masová média. Nemalou měrou přispěl i rozvoj dopravy, která umožňuje dovážet množství výrobků takřka kamkoliv. Ve světě v současnosti dominuje doprava lodní. Postupně dochází k provázání a propojování světa (což je další český ekvivalent pro globalizaci).

Současný svět, který se vyvíjí rapidní rychlostí, nedá člověku chvíli oddechu. Neustále se zvyšující pracovní nároky, všudypřítomný stres a nervozita a zhoršovaní životního prostředí – to jsou faktory, které zásadním způsobem ovlivňují životní styl (jde o způsob života jedince) jedince. Člověk zkrátka nemá čas na to, aby se staral o své vlastní zdraví – vede nezdravý způsob života a tím pádem se zvyšuje počet psychosomatických chorob, jako je například infarkt či rakovina. Všemožné okolnosti působí velice negativně na jeho psychiku (např. pouhé zprávy v televizi, již zmíněný shon a stres). Z života se poté stává stereotypní sled neustále se opakujících akcí, což vede k frustracím, depresím a v krajních případech i k mentálním poruchám…

Mládež a drogy
Velkým problémem je také vývoj současné mládeže. Především záleží na prostředí, ve kterém mladý jedinec vyrůstá. Pokud vyrůstá v dobrých rodinných poměrech a je dobře a cílevědomě vychováván, pak je veliká naděje, že bude natolik mentálně vyspělý, že bude schopen překonat nejrůznější nástrahy moderního světa… Velkým problémem v tomto směru jsou drogy, které jsou v současné době více dostupné, než kdykoliv předtím… To je velká hrozba pro jedince, kteří vyrůstají ve špatných rodinných poměrech (jeden z rodičů je alkoholik či narkoman, časté hádky v rodině) a jsou tím pádem hodně zanedbáváni. Dříve nebo později začnou hledat způsob, jak vyplnit svůj volný čas. Už je nebaví vysedávat doma před televizí, a tak se dají dohromady se špatnou společností a v horším případě začnou užívat návykové látky. Stanou se z nich toxikomané (toxikománie = vášnivá touha po návykové látce – těžká závislost na droze) a pak už je jen velmi malá pravděpodobnost, že se dokáží navrátit do normální slušné společnosti. Faktory, které donutí jedince propadnout drogové závislosti jsou především osobnost (čím slabší je, tím snadněji závislosti podlehne), prostředí (o tom již byla řeč), podnět (např.: „rodiče mě štvou, tak natruc začnu brát drogy“) a droga jako taková (nejnávykovější a zároveň nejrozšířenější drogou je marihuana, která se řadí do kategorie lehkých drog, mezi tvrdými drogami je velmi rozšířený heroin a jeho „mutace“). Nebezpečí toxikomanie spočívá především v přenosu nebezpečných a smrtelných chorob (žloutenka typu C a AIDS)…

Normální, deviantní, patologické a kriminální chování
S předchozím problémem souvisí i ten následující. Podle jakého kritéria se rozděluje chování jedinců a sociálních skupin?

Normální chování
Jak již ze samotného názvu vyplývá, normální chování bude vymezeno nějakou normou. Norma nám říká, jak se máme chovat, abychom nevzbuzovali například veřejné pohoršení. Říká nám, že máme chodit po ulici oblečení, že máme jíst příborem a podobně – toto jsou tzv. nepsané společenské zákony. Slouží k tomu, aby lidé dokázali žít slušně ve společnosti, kterou sami pomáhají utvářet. Normu chování také vymezují státem předepsané zákony, jejichž porušením se člověk dostane do problémů. Porušením normy se dopustíme odchylky – tzv. deviace.

Deviace
Deviace je všechno, co neodpovídá a co se odchyluje od norem, zákonů a pravidel. Normy chápeme jako zvyklé a osvědčené, přípustné, správné a žádoucí. Deviace jsou krádeže, podvody, nedodržování slibů a dohod, dopravní přestupky, pití alkoholu, užívání drog, ale též obžerství, nevěra a stávky.
Lidé, kteří vědomě porušují řád, se mnohdy sdružují. Vytvářejí skupiny a společenství, gangy, podsvětí, sítě černého obchodu, ale též třeba hnutí skinheads, extrémní strany, disidentské kruhy a sekty. Tato společenství v nějaké podobě porušují normy té které společnosti a staví se proti řádu dané společnosti, ale při tom si vytvářejí svá vlastní pravidla hry, zvyklosti a dohody. V převládajícím řádu se vytváří svět neřádu jako svébytný řád. Všichni, kdo patří k tomuto zasunutému menšinovému světu, vidí a posuzují zpravidla dost odlišně, co je a co není řádné.
Deviaci v celé řadě situací shledáváme jako přirozenou a normální. O tom hovoříme při dynamice střídání generací, neboť generace mládeže musí do značné míry negovat svět svých rodičů, aby se osamostatnila.

Deviantní a patologické chování
Lidé se začnou trvale dostávat do konfliktů se společností, protože soustavně porušují její základní zákony a normy. Sem patří záškoláctví, již zmíněné užívání drog, život v ganzích, alkoholismus a samozřejmě všechny formy kriminality (souhrnně je tato skupina chování nazývána jako krizové, nebo patologické jevy). Největší pravděpodobnost nastoupení deviantní životní cesty jednotlivce prochází obdobím zásadních proměn /adolescence/ anebo v situacích, kdy je jedinec vystaven dlouhodobě silným tlakům či se ocitá v chronickém stresu. Deviantní chování se liší od patologického tím, že pokud se člověk chová deviantně, chová se tak dle svého vlastního úmyslu a při plném vědomí. Patologický = chorobný. Člověk, který se chová patologicky, patří do psychiatrické léčebny, jelikož si své chování neuvědomuje.

Pozitivní deviace
Normy a řády vždy nemusí být dobré (např. komunismus). Lidé, kteří proti tomu vystoupí, jsou označováni za devianty či delikventy (disidentská činnost). Moderní sociologie tento jev označuje jako pozitivní deviace.

Deviantní socializace, aneb jak se stát deviantem
V zásadě existují dva scénáře. První klade důraz na skutečnost, že jednotlivci se nedaří integrace do normální společnosti anebo dává přednost alternativní společnosti (hnutí skinheads).
Druhý scénář představuje deviantní chování jako výsledek vypuzení jednotlivce z normální společnosti.

Kriminální chování
Kriminální chování často představuje celý soubor speciálních dovedností a technik, který se váže na určité pohnutky, postoje a rozumová zdůvodnění. Jednotlivec je pak zahrnut do světa, kde převažují co do počtu a vážnosti pobídky k porušení zákona nad pobídkami, které ho před takovým chováním varují. Vhodné prostředí pro sociální učení deviantnímu chování skýtají některé prostory velkoměst, kde se formují skupiny delikventů a kde se stýká podsvětí. V takovém prostředí dochází k rozmazání hranic mezi legálním a nelegálním. Jen část z toho, co je zákonem zakázáno, se zde považuje za skutečný přestupek proti mravům a lidskosti. Vyšším učilištěm zločinu jsou pak věznice.

Party a gangy
Při osvojování deviantního chování často nejdůležitějším činitelem je špatná parta, ve které je porušování norem normálním způsobem zabezpečení kolektivní existence i výrazem opovržení vůči světu dospělých. Reakce společnosti vůči mladistvím jsou často zaměřeny ani ne tak proti určitému porušení normy, kterého se dopouštějí, ale proti partě či hnutí jako celku. Jednotlivec není sankciován jako chybující individuum, ale jako člen zločinecké bandy.
Party a gangy jsou první stabilní skupiny dětí, které se vymezují svým vztahem k sociálnímu prostředí. Uspokojují jejich potřebu úniku z dosahu dohledu dospělých a touhu být ve společenství se stejně smýšlejícími.Party se mění v gangy, jestliže jejich členové naleznou společného nepřítele. Potom se integrují a vytvářejí si pevnou hierarchickou organizaci, na jejímž čele stojí vůdce. S nástupem adolescence se většina part a gangů rozpadá. Nerozpustí se však gangy ve volnějších přátelských kruzích, pak se zpravidla jejich nepřítel zobecní na společnost reprezentovanou dospělými a jejich asociální činnost dostane ideologické ospravedlnění, např. začlenění do hnutí punk či skinheads apod. Vznikají tak delikventní gangy a extrémní hnutí mládeže, která už představují vážný sociální problém.

Deviantní životní dráha
Každá deviantní životní dráha je poznamenána selháními, nezvládáním problémů a nezdrženlivostí, ale též neschopností realisticky vidět svět a hodnotit situace. Při zvoleném stylu života se problémy hromadí, místo aby ubývaly. Jednotlivec se ocitá v neřešitelných situacích a ztrácí důvěru druhých i sebedůvěru. Sociální oporu získává jen ve skupině stejně osudem svíraných, existenčně nezajištěných a kreditu zbavených lidí. Jeho život v normální společnosti je prakticky možný jen na bázi kriminality. I tak je to život v nezajištěnosti, a proto odstrašující účinky vězení, kde je o člověka vlastně svérázně postaráno, nejsou tak veliké. Většina kriminálníků nakonec vědomě dává přednost životu, kdy krátký čas riskuje a užívá si a pak má zase půst v jistotě kriminálu.
Životopisy kriminálníků se navzájem podobají. Na začátku jsou neutěšené rodinné či zdravotní podmínky, pak následují konflikty, vážnější přestupky, špatná parta, nápravná zařízení a nezdařené pokusy o to , zařadit se do normální společnosti. Na ně navazují další pobyty v nápravných zařízeních a nakonec smíření se s kriminálním životem.
Sociální deviace
Vedle již zmíněné kriminality a toxikomanie existuje ještě mnoho druhů sociální deviace, jako jsou mentální onemocnění, sexuální deviace (pedofilie, nekrofilie), sebevražda, špatná péče o zdraví, špatný postoj ke vzdělání, ale i šikana ve škole.

Globalizace (mondializace)

Tento jev, který někdo považuje za negativní a někdo za nevyhnutelný vývoj civilizace, nebyl nijak zvláště definován. Český ekvivalent k tomuto slovu je „propojování“.
Dochází k vytváření nadnárodních společností (tzv. monopolů – např. Telecom, Microsoft, McDonald´s). Ty využívají výhod lokalizace jednotlivých částí firmy v různých částech světa a produkce zboží a služeb je organizována na nadnárodní úrovni. Hlavním cílem těchto společností je maximalizace zisku a akumulace kapitálu. V případě, že je dosavadní trh nasycen a nenabízí mnoho možností pro další růst, dochází k expanzi na nové trhy.
Vedle nadnárodní organizace produkce došlo v posledních desetiletích k vytvoření nového mezinárodního finančního systému, založeného na 24-hodinovém obchodování s měnami, akciemi a dalšími finančními produkce, prostřednictvím tří největších finančních center v New Yorku, Londýně i Tokiu. Od konce 8O. let se postupně odděluje reálná ekonomika výroby a obchodu se zbožím a službami od symbolické ekonomiky finančních transakcí. Vytváří se tzv. kasinová politika, tj. virtuální ekonomiky, kde spekulanti se směnnými kurzy, akciemi a jinými finančními produkty přemisťují v rámci globální ekonomiky obrovské sumy peněz.
Globalizace byla mimo jiné umožněna technologickou informační revolucí, která poskytla základní technickou infrastrukturu pro chod globální ekonomiky. Informační technologie se stávají klíčovým faktorem produktivity a konkurenceschopnosti firem. Na významu nabývají zejména informační technologie, mezi nimiž hrají klíčovou roli telekomunikace a celosvětová počítačová síť – internet (což byla první věc, která mě napadla, když jsem uslyšel již zmíněné „propojování“). Tyto slouží k expresní komunikaci mezi jednotlivými obchodními stranami a umožňují rychlé projednání obchodních kontraktů mezi společnostmi z různých zemí světa. Mnoho klíčových obchodů dnes není závislých na nákladní dopravě a často není nezbytný akci osobní kontakt. Nové informační technologie tak umožňují flexibilní řízení jednotlivých částí společností rozmístěných v různých částech světa.
Klíčových způsobem adaptace na nové podmínky bylo rozšiřování produkce firem do zahraničí, které mělo dva hlavní cíle: rozšíření trhů pro nabízené zboží a služby a služby s cílem zvýšit příjmy anebo snížení produkčních nákladů. V rámci vyspělých zemí narůstá ekonomická provázanost. Nově uplatňovanou strategií se stalo přemístění části výrobních procesu do oblastí s dostatkem levné a disciplinované pracovní síly s cílem snížení výrobních nákladů. Průmyslová výroba se začala přesunovat do zemí jižní Ameriky a jižní a jihovýchodní Asie. Řídící funkce, výzkum a vývoj však zůstaly v původních jádrových územích rozvinutého světa.
Globalizace je ovšem něco více, než příliv peněz a zboží. Je to vzrůstající vzájemná závislost lidí světa. Podle zprávy OSN jí nelze uniknout, a proto je nezbytné ji zlidštit a ?obestavět? závaznými mezinárodními humanitárními zákony a předpisy, která by chránila osoby z nižších společenských vrstev a obyvatele třetího světa. Ovšem vybudovat takovou globalizaci s mravním, politickým a ekonomickým charakterem nebude jistě úkol snadný.Zajímavou myšlenkou je návrh na zavedení tzv. počítačové daně povinné pro všechny státy, vztahující se na všechny informace, předávané elektronickou poštou . Touto cestou získané prostředky by byly věnovány na urychlení rozvoje nejchudších, civilizačně zaostalých zemí.