Brežněv (1906-1988)
Málokterý z politiků 20. století potupil svou činností způsob vlády a politické hnutí, jehož byl reprezentantem, tak jako sovětský komunistický vůdce Leonid Ijič Bražněv (1906-1982). Jeho život byl klasickým příkladem neiniciativního a průměrného aparátčíka, který se díky přesnému plnění zadaný úkolů osvědčil, a mohl být proto povýšen. Brežněv, který v období Stalinovy vlády vystupoval jako poslušných byrokrat, zvládal nižší strategické funkce v průmyslové sféře i v armádě a díky tomu se po roce 1953 dostal do skupiny nejvyšších strategických představitelů. Třebaže byl původem Rus, dokázal podle pokynů svých nadřízených řídit strategické organizace na Ukrajině, v Moldavsku i v Kazachstánu, bez sebemenších zkušeností stál v čele politické správy válečného námořnictva, zastával funkci jednoho z tajemníků ústředního výboru strany a bez většího ohlasu působil několik let ve funkci formální hlavy státu. Po strategickém puči, který v říjnu 1964 smetl Chuščova, vybraly stranické špičky do vrcholné funkce Brežněva. Hlavní devizou byla mluvčím byrokratické, antiprogresivní skupiny a politbyru, úzce spojené s armádou a vojenskoprůmyslovým komplexem. Napojení na armádu se zřetelně projevilo vyzdvihováním vlastních válečných zásluh, udělením maršálské hodnosti a přijímáním sovětským i zahraničních vyznamenání. Ve vnitřní i zahraniční politice Brežněv přesně plnil požadavky armádního velení (okupace Československa 21. srpna 1968, jednání o omezení strategických jaderných zbraní, navyšování počtu konvenčních zbraní, invaze do Afghánistánu v prosinci 1979, destabilizace zemí třetího světa), a to bez ohledu na ztráty způsobené mezinárodnímu komunistickému hnutí a na zhoršení obrazu Sovětského svazu ve světě. Naproti tomu armádní vedení podpořilo Brežněva v roce 1973, kdy se tzv. progresivisté v politbyru pokusili o jeho odvolání z funkce. Díky této podpoře získala armáda a vojenskoprůmyslový komplex úplnou kontrolu nad sovětskou zahraniční politikou a ekonomikou. Obrat nastal až po Brežněvově smrti, díky velké čistce, kterou provedl v letech 1985 a 1986 nový sovětský vůdce Michail Gorbačov. Militarizace ekonomiky v Brežněvově éře však značně přispěla k postupnému zhroucení komunistických systémů na konci osmdesátých let.