Aristotelés, význam jeho učení pro rozvoj filosofie a věd; nové filosofické školy v období po Aristotelovi

Aristoteles (384 – 322)

• nejvýznamnější starověký filosof = vrchol starověké filosofie
• Platónův žák x jeho odpůrce
• > narozen na severu Řecka v Stageiře v rodině významných lékařů ve službách -> dostává se do Athén -> ve 20-ti letech na Platonově akademii -> po Platonově smrti vychovává Alexandra Velikého -> po jeho převzetí vlády se vrací do Athén -> otvírá si vl. školu = lyceum -> rozvoj svého bádání + pedagogické činnosti
• zakládá soukromou knihovnu, sbírá ústavy států => vytvořena sbírka státních ústav

x po 12-ti letech vedení školy má pol. nesnáze (Athény přišly o svobodu) -> Aristoteles obžalován z bezbožnosti (jako Sokrates) x volí útěk: „Proto, aby se Athény podruhé neprovinily proti filosofii.“

• 322 umírá ve vyhnanství
  • dílo:
    • spisy o logice:
      • KATEGORIE, TOPIKY (Aristotelova dialektika)
      • ANALYTIKY, ORGANOM (nástroje správného fil. myšlení)
    • přírodovědné spisy:
      • FYZIKA, O NEBI
      • O VZNIKU A ZÁNIKU, METEROLOGIE
      • O DUŠI
    • metafyzické spisy = ontologické -> o obecných příčinách věcí
    • etické spisy = běžné rady člověku -> Nikomachova etika (= rady svému synovi) -> vydána po Aristotelově smrti
    • politické spisy
    • spisy o literatuře a rétorice
  • > rozdělil filosofické vědy:
    • teoretické -> vychází z pozorování, mají největší váhu pro poznání:
      • filosofie = teologická filosofie – zkoumá neměnné a absolutní jsoucno
      • filosofie = fyzikální filosofie -> zkoumá přírodu
      • filosofie = matematika x není čistě filosofie
    • praktické – vychází z jednání člověka => etika, politika, ekonomika
    • poitické – vychází z lidské činnosti = hl. řemeslo a umění
  • filosofie -> hylemorfismus = podstatou všeho jsoucího je jednota látky a tvaru
    • látka (hylé) – podklad světa; nemá žádnou skutečnost -> pouze nějaká možnost, která aby se stala skutečností, musí k látce přistoupit forma
    • tvar (forma,  morfé) – vytváří z možnosti skutečné věci => aktivní princip
  • > proces, kdy látka nabývá nějakého tvaru (formy) = pohyb
    • 4 základní příčiny jsoucna:
      • causa materialis = látka (př. zlato)
      • causa formalis = forma (šperk)
      • causa efficiens = příčina působící, hybnost (zlatník -> vyrobil šperk)
      • causa finalis = příčina konečná, účel (proč byl šperk vyroben = ozdoba)
    • > všechny věci mají svůj účel -> jakýkoliv pohyb má směr a cíl = účel
    • logika -> rozvoj terminologie, klasifikace úsudku, stanovení vztahů nadřazenosti a podřízenosti pojmů a kategorií př. substance, kvalita, kvantita, soudy, úsudky atd.
    • etika – ctnost spočívá v udržování naší duše – statečnost , přátelství => úkol etiky: příprava člověka pro praktický život -> vrchol = blaženost vyplývající z moudrosti atp
    • politika -> odsuzuje tyranii, oligarchii a demokracii, oceňuje monarchii, aristokracii a politeu (= vláda střední vrstvy) -> minimalizována možnost zneužití moci

„Člověk je bytost společenská.“ (zóon polítikon)

• význam:
  • souhrn učení všech svých předchůdců
  • základ klasifikace a rozvoje věd
  • jeho dílo pokládáno za encyklopedii tehdejšího vědění

helénistická filosofie (4. stol. př.n.l. – 529)

• > filosofie kosmopolitní kulturou celého tehdejšího světa :
  • příklon k etice
  • pluralita vedoucí ke skepsi
• stoicismus (stoá poikilé = ozdobné sloupoví) -> zakladatel Zenón z Kitia

• rozdělena na filosofii, logiku a etiku -> největší význam etika (- požadavek žít podle přírody = ve shodě s rozumem a bohem) a fyzika s logikou jsou jí podřízeny
• podstatou všeho je látka bez kvalit, která je pasivní a jejím aktivním principem je tzv. spermatický logos = základ kosmu a zdroj věcí
• > 2. století přenesen do Říma – hl. představitelé:
  • Seneca – narozen v Cordobě, zemřel sebevraždou, ke které ho dohnal krutovládce Nero

= hl. představitel stoicismu, zabývá se především etikou – požadavek vlídného zacházení s otroky: „Otroci jsou stejní lidé jako svobodní.“

• svět je řízen rozumným principem, prozřetelností a vyšším božstvem
• > zákony přírody jsou zároveň zákony božími – člověk se jimi musí řídit a musí se snažit dosáhnout nejvyššího vědění
• člověk by se měl zříci bouřlivého životního shonu a postarat se o duševní klid a rovnováhu
• úkolem filosofie je osvobodit ducha člověka od hříšného těla a naučit ho jednat podle zákonů přírody
  • Epiktetos -> bývalý otrok – člověk usiluje o sebeúctu a svobodu
  • císař Marcus Aurelius – názory v poznámkách Sobě samému: člověk by se měl neustále sebezdokonalovat a vést život podle zákonů přírody -> filosofie je učitelka všech ctností
• epikureismus -> zakladatel Epikúros – jádrem jeho učení = etika: jediný cíl člověka je dosažení blaženosti -> spočívá ve vyhledávání slastí a vyhýbání strastem => nejvyšší štěstí = ataraxia – klid dosažený poznáním přírody a zbavením se strachu ze smrti

• odmítá veřejné angažování: „Žij skrytě!“

• skepticismus – hlavní princip = pochybnost (skepse) o tom, co se člověku předkládá jako samozřejmé

• > zakladatel Pyrrhón z Élidy– radí se zdržet jekéhokoli úsudku o skutečnosti , protože nejsme schopni říct jaká je doopravdy, o vše lze mít protichůdné názory
• skepse vede k apatie = lhostejný klid
• pozdější skepse zpochybňuje platnost lidského poznání