Alkoholismus a kuřáctví

Pro svou práci jsem si vybrala téma závislostí na návykových látkách, speciálně na tabákových výrobcích alkoholu, protože v různé míře prostupuje všechny generace i sociální skupiny. V loňském roce jsme navštívili v rámci výuky společenských věd AD-centrum v Pardubicích. Dozvěděli jsme se mnohé o protidrogové činnosti hlavně v oblasti užívání pervitinu, heroinu a podobných drog. Příliš se ale nemluvilo o problému drog běžných, jakými alkohol a tabák bezpochyby jsou. Proto jsem se rozhodla zjistit o tomto tématu více informací, a použít ho pro svou práci. Mj. mě k napsání inspiroval i můj nedávný nepříjemný zážitek:
Potkala jsem v parku svoji bývalou spolužačku ze základní školy. Seděla v parku a kouřila jednu cigaretu za druhou. Na tom by samo o sobě nebylo v dnešní době nic tak zarážejícího (bohužel), kdyby nebyla ve svých sedmnácti letech matkou tříměsíčního miminka, a nekouřila u kočárku. Přesněji řečeno přímo na dítě. Když jsem se s ní dala do řeči, zjistila jsem, že je velmi úzkostlivá matka, a mimino střeží jako poklad. Bojí se ho dát do rukou i jeho vlastní babičce, aby mu neublížila, doma dodržuje úzkostlivou čistotu a nenechala by na dítě sáhnout neumytou rukou. Nabízí se otázka, jestli vůbec ví o tom, jak tomu bezbrannému tvorovi ubližuje, když na něj vydechuje cigaretové splodiny. Možná ani netuší, že jeho předčasné narození a nízkou porodní váhu (méně než 2kg) mohlo zavinit to, že v těhotenství kouřila a pila alkohol (hlavně na diskotékách). To se mi zdá být dost smutné. Případy kdy jde o děti jsou asi nejvíc frustrující, protože dítě si svou rodinu nevybírá a zároveň si ani samo nepomůže.
Protože alkohol a tabák patří mezi drogy, dokonce alkohol je někdy řazen i k drogám tvrdým, věnuji začátek práce krátkému náhledu do drogové problematiky, vysvětlení některých pojmů a ukázce nejčastějšího dělení drog. Ačkoli kouření je v současnosti ve vyspělých zemích spíše na ústupu, pořád na něj umírá neuvěřitelné množství lidí. Alkohol se také těší neúměrné oblibě, která má občas k obyčejnému příležitostnému veselí dost daleko.

Závislost? Droga?

Často okolo sebe slyšíme pojmy toxikomanie, narkomanie, drogy, alkoholismus aj. Laik mnohdy neví, co si má pod jednotlivými výrazy představit. Vezměme například slovo „závislost“. Mnozí si vybaví notorické alkoholiky, silné kuřáky nebo narkomany nechávající injekční stříkačky na dětských pískovištích. Málokdo ale ví, kolik různých podob závislost může mít a že se s ní setkáváme na každém kroku. Člověk může být závislý v podstatě na čemkoli. Na alkoholu, cigaretách, ale i na čokoládě, žvýkačkách, partnerovi nebo i plyšovém medvědovi. Nejčastějšími symptomy závislosti jsou: tolerance (tj. potřeba brát čím dál vyšší dávky k dosažení stejného účinku) a fyzická závislost (změněný tělesný stav, který při vysazení drogy vyvolává abstinenční příznaky)1). Tyto dva symptomy ale nemusí být vždy určující při diagnostikování závislosti. Někdy se totiž může jednat o závislost čistě psychickou.
Pro zajímavost jeden příklad závislosti každého z nás. Každý jedinec je závislý na jídle a vodě. Vypadá to možná jako hloupost, ale co je vlastně hlad, žízeň? Jsou to pouze abstinenční příznaky při neuspokojení potřeby jíst a pít.
Já se budu zabývat zúženějším okruhem závislostí – nechvalně známou závislostí na psychotropních látkách, které se také označují jako drogy. Droga je obecné označení pro velice široký okruh psychotropních látek, jejichž užívání může vést k drogové závislosti. Pojmenování pochází z holandského slova droog, kde v doslovném překladu znamená žízeň. V léčitelství se slovo droga používá k označení sbíraných částí léčivých rostlin. Obecně lze za drogu považovat i nehmotné statky (psychická závislost) a dá se tímto slovem označovat i věc, která nás motivuje (pro muzikanta může být drogou publikum, pro sportovce vidina medaile), ale většinou se používá pro označení psychotropních látek, z čehož budu v dalším textu vycházet.
Droga funguje na chemickém principu, kdy pod vlivem některého z široké řady alkaloidů, např. nikotinu, dochází k modifikaci synaptického přenosu, což vyvolává „neobvyklé“ stavy pro danou situaci. Použitím drogy se někdy zcela mění vnímání prostoru, času, barev, sama sebe… Dosud není jasné, jaké změny se v mozku musí stát, aby se vyvinula fyzická závislost. Silný návyk se objevuje až po opakovaném dlouhodobém užívání drogy, z čehož vědci usuzují, že se během této doby mění způsob, jakým se v mozku zapínají a vypínají určité geny. Droga vyvolává v určitých oblastech mozku produkci dopaminu,vyvolávajícího slastné pocity. To je pravděpodobná příčina toho, že člověk (nebo i zvíře) má sklony drogu užívat opakovaně.2)

Rozdělení drog
Někteří odborníci tvrdí, že by se drogy dělit neměly, jiní zastávají dělení drog na tvrdě a měkké. Zákonem jsou pak drogy řazeny do kategorií legální x nelegální.
měkké drogy- látky obsažené v konopí, kofein (obsažený v kávě nebo čaji), látky obsažené v čokoládě atd.;
tvrdé drogy – heroin, kokain, alkohol, nikotin (obsažený v tabáku), fencyklidin atd. Někdy se mezi tvrdé drogy zařazují pouze nelegální drogy nebo z legálních drog většinou jenom alkohol. Kritériem je v takovém případě možnost, zda uživatel drogy může pod jejím vlivem ohrozit zdraví či život svůj nebo osob ve svém okolí. Pokud se jako kritérium zvolí druh a síla návyku, tak je mezi tvrdé drogy často řazen i nikotin, protože způsob jeho působení na centrální nervovou soustavu a biologický mechanismus návyku se od ostatních nebezpečných tvrdých drog nijak neliší.
Dalším dělením drog je dělení podle jejich účinků:
psychedelika – LSD, extáze, látky obsažené v konopí atd. – někdy jsou označované též jako halucinogeny, pozměňují vědomí;
stimulanty- kokain, metamfetamin, nikotin, kofein atd. – stimulují fyzické a psychické schopnosti organismu, vyvolávají návyk;
opioidy a benzodiazepiny – heroin, morfin, buprenorfin (Subutex), léky podobné diazepamu (Valium) atd. – tlumí bolest, úzkost nebo depresi, vyvolávají návyk;
organická rozpouštědla – toluen, alkohol atd. – mají různé účinky, poškozují tkáně a orgány, vyvolávají návyk;
někdy se vyčleňuje skupina tanečních drog, které zahrnují stimulanty a psychedelika a které se někdy řadí mezi měkké drogy a jiné mezi tvrdé. Do této skupiny se obvykle řadí LSD a extáze, které mají jak psychedelické, tak i stimulující účinky.3)
Nehledě na používání označení měkká a tvrdá droga, jedná se o cizí a škodlivé látky, které jsou pro lidský organismus ve větších dávkách vždy nebezpečné. Vedle toho existuje celá další řada dělení drog, které se většinou zakládá na způsobu aplikování.
Některé drogy v malých dávkách mohou mít léčivé účinky na lidský organismus. Ve větším množství se ale jedná o látky jedovaté a pro velmi nebezpečné.Další drogy se běžně používají v lékařství jako anestetika (morfin).

Alkoholismus
Alkohol-chemickým vzorcem C2H5OH – Jednoduchá malá molekula, vznikající kvašením cukrů. Patří mezi látky ovlivňující nervový systém. Vře při 77°C a tuhne při -117°C. Ze všech rekreačně užívaných drog je vůbec nejstarší. Jeho účinky znali již pravěcí obyvatelé naší planety, kteří pro dosažení slastného pocitu nechávali kvasit ovoce, nebo obilí. Cílená výroba alkoholických nápojů je datována do starověku, ale první čistý líh byl získán až v jedenáctém století na jihu Itálie. Dostal název al – kuhul, což v arabštině znamená „něco nejlepšího“.4) V prvopočátcích byl totiž alkohol užíván hlavně jako výtečný pomocník v lékařství a příležitostně k získání mírně veselejší nálady.
V moderním světě je alkohol velice oblíbený a rozšířený. Výroba vína, piva i destilátů je ekonomicky významným odvětvím s ročním obratem kolem 300 miliard dolarů. Ve většině západních zemí připouští zkušenost s alkoholem asi 80% populace a asi polovina z toho pije alkohol pravidelně.5)
Zdravá plíce
Jedním z následků alkoholismu je cyrhoza
jater. Vlevo zdravá játra, vpravo játra
poškozená dlouhodobým pitím alkoholu.
Alkoholický nápoj působí zpočátku jako stimulant, později jako sedativum. To je možné vysvětlit tak, že působí na dva systémy předávání nervových signálů v mozku. Pocit opilosti vzniká na základě působení alkoholu na opioidní receptory, ty stejné, na něž působí s větší razancí i heroin. Přestože se zdá, že mírné pití alkoholu chrání srdce a snižuje riziko mozkové mrtvice, nadměrné pití poškozuje játra, slinivku, střeva, mozek i jiné orgány.V extrémních případech způsobí smrt z otravy nebo předčasnou demenci. Jestliže požívá žena alkohol v těhotenství, může se u plodu vyvinout tzv. fetální alkoholový syndrom – opožděný vývoj dítěte, nižší IQ. Když prázdné alkoholové kalorie nahradí normální stravu, dochází navíc k podvýživě. Závislost na alkoholu si vypěstuje asi 5-10% konzumentů. Pití pak zcela ovládne jejich život, mnohdy přijdou o práci i o rodinu, o dobré přátele.Charakteristickým znakem alkoholismu, který je pokládán za chronickou chorobu stejně jako cukrovka nebo hypertenze, je fyzická a psychická závislost na alkoholu.
Účinky alkoholu při různých koncentracích v krvi:(léky a drogy)
0,1% příjemné omámení
0,2% zmatenost, opilost
0,3% těžká opilost
0,4% nebezpečí úmrtí, těžká intoxikace

Pití může být společenská záležitost: lidé jsou při něm většinou upovídaní a uvolnění. Důvod, proč právě někteří lidé pijí nadměrné množství alkoholu, zůstává záhadou. Hrají zde roli psychologické faktory, různé deprese apod., ale zdá se, že je zde také silná genetická dispozice. U dětí alkoholiků je skutečně vysoké riziko alkoholismu, i když jsou vychovávány v rodinách, kde se alkohol nepije. Z dlouhodobých studií bylo zjištěno, že mnohem více tíhnou k alkoholu lidé fyzicky manuálně pracující nebo podnikatelé. Ukázalo se dále, že nekvalitní rodinné prostředí (hádky, agresitivita jak verbální, tak i fyzická) bylo u mužů evidovaných pro závislost na alkoholu častější, než u mužů ostatních. Pokud jde o prognózu vývoje závislosti, bylo potvrzeno, že snížená známka z chování na základní škole je v mírném vztahu k silnému konzumu v dospělosti. Obecně tedy můžeme říci, že neúměrné požívání alkoholu se jako nadstavba váže na poruchy chování v dětském věku. Můžeme konkrétněji říct, že jsou ohroženi ti, kteří mají pouhé základní vzdělání a pracují v zaměstnání s minimálními požadavky na vzdělání, přičemž z nich nejvíce jsou ohrožení stavební dělníci a pracovníci ve veřejném stravování. Mimořádně ohroženou skupinou jsou mladí muži, jejichž otec je závislý na alkoholu.
Vznik alkoholismu není jednorázová záležitost. Z pijáka se stává alkoholik dle jeho věku za různou dobu. U 15letého člověka je to cca. půl roku a více. U dospělého trvá vznik závislosti většinou roky (až pět let). Čím je tedy člověk mladší, tím vzniká závislost dříve.
Slabá intoxikace (otrava) alkoholem většinou nevyžaduje léčbu. V opilosti ale může dojít např. k úrazu hlavy s nitrolebním krvácením nebo k jiné zdravotní komplikaci. Opilý jedinec v komatu je ohrožen vdechnutím zvratků a útlumem dechového centra. Nejtěžší otravy je správné směřovat na ARO. Velmi nebezpečná je kombinace alkoholu s jinými psychoaktivními látkami, nebo požití alkoholu v roztocích které zvyšují jeho toxicitu (např. denaturovaný líh, Iron) V případě závislosti je nutná léčba odvykacího syndromu a protialkoholní terapie. Odvykací syndrom projevuje třesem, zvýšenou srdeční činností, úzkostí, podrážděním, zvýšením krevního tlaku, nespavostí a neklidem.6) Důležité je doplňování tekutin, vitaminů skupiny B a minerálů (draslík, hořčík). K odvykání se kromě farmakoterapie užívá různých druhů psychoterapií, které zahrnují i spolupráci s okolím a rodinou závislého, která hraje v celém odvykacím procesu často klíčovou roli. Velmi oblíbené jsou terapeutické komunity, a to jak pro mladistvé, tak i pro starší pacienty. Každý účastník zde vystupuje anonymně, všichni se oslovují křestními jmény. Pacienti si vzájemně vypráví své životní příběhy, ostatní mají povinnost vyslechnout toho, kdo právě mluví. Členové těchto komunit se mají vzájemně motivovat a podporovat v odvykání. Existují skupiny věkově homogenní, které terapeut může lépe zvládat i skupiny smíšené, kde starší členové mohou tvořit jakési pozitivní vzory pro mladší účastníky komunity. Obojí má své pro i proti, obojí má uspokojivé výsledky.
Když se řekne prevence, znamená to širokou škálu činností, z nichž většina nemá prevenci alkoholismu jako primární cíl. U mladistvých určitě napomáhá prevenci zájem rodičů o činnost jejich dětí, pestrost zájmů, sportování, kamarádi. Dobré zázemí hraje dle mého názoru velkou roli, protože je známo, že ve větší míře pijí často děti ze slabších sociálních vrstev, děti velmi mladých matek, potomci alkoholiků (tam je částečná genetická dispozice). Pro mladého člověka je nezbytný pocit vlastní důležitosti, to, že jeho existence má smysl, že ho někdo potřebuje, nebo že může něco dokázat. Jestliže má zdravé sebevědomí a optimální možnost seberealizace a dostatek podpory, pak málokdy sklouzne k alkoholismu. U dospělých jedinců je prevencí především vlastní zodpovědnost a umění bavit se i jinak, než u sklenky dobrého pití. U lidí stresovaných a pracovně vytížených se jako preventivní činitel velmi doporučuje jóga, meditační cvičení nebo různé druhy rekreačního sportu.
Kouření
Všichni to znají – potemnělá hospůdka, cinkající půllitry s pivem, zvonivý smích hostů, a modrá tabáková mlha všude kolem. V textech písní, knížkách i filmech se používá kouř, dým, cigareta apod. k navození té správné atmosféry. Kouření je přitom jeden z největších zabijáků lidstva. Během staletí se názory na tento zlozvyk různily a kouření prošlo velkým vývojem. Jedni z prvních doložitelných kuřáků na světě byli obyvatelé, kteří vdechovali kouř z hořících listů rostliny Nicotina rustica. Neví se, odky tento zvyk praktikovali, ale bylo to hodně daleko do historie. V Indii a arabském světě se kouřily listy jiné rostliny – konopí setého (Cannabis sativa), jehož účinky mají dodnes pro některé náboženské skupiny rituální význam.
Do Evropy přivezli kouření tabáku v dýmkách Španělští mořeplavci v 16.století. Prvním „evidovaným“ kuřákem v Evropě byl druh Kryštofa Kolumba Rodrigo de Jarez7) Nejprve se tabák kouřil výhradně dýmkou, později se začal i žvýkat a šňupat. Doutníky se začaly v Evropě používat až v 19. století. Cigareta byla poprvé zaznamenána ve Španělsku v 17. století, ale její velký rozmach přišel až ve století dvacátém. V padesátých letech již v USA kouřila celá polovina všech mužů, a to 15-20 cigaret denně. Tabákové reklamy v té době dokonce hlásaly, že kouření je zdravé. Přelom přišel v šedesátých letech, kdy byla uveřejněna první lékařská studie o škodlivosti kouření. V dnešní době ve vyspělých zemích trend kouření dlouhodobě ustupuje, kouřit není moderní. Přesto stále existuje velké procento kuřáků a to často mezi studenty náročných škol, a stresovanými lidmi, lidmi ze slabších sociálních skupin.
Příčinou libých pocitů při vdechování tabákového kouře je nikotin. Z jedné cigarety lze získat od 1 do 3mg nikotinu, u cigaret s filtrem od 0,4 do 2mg, z doutníku až 10 mg. Smrtelná dávka je 50mg nikotinu v těle, přesto však kuřák pěti doutníků nebo patnácti cigaret nezemře. Tělo se přizpůbí příjmu a začne nikotin rychleji odbourávat. Jen pro zajímavost, kouřím-li 30 let, pak je mé tělo zatíženo 15 kg nikotinu! Působení nikotinu ovlivňuje mozkové hemisféry, aktivuje myšlení, a navozuje pocit mírného uklidnění. Nikotin je jediná látka v tabáku, která způsobuje závislost. Zužuje cévy zásobující srdce a může být příčinou náhlého srdečního selhání. Nikotin lze do těla dostat i žvýkáním tabáku, ale zdaleka nejúčinnější je inhalace kouře. Hořící cigareta je v podstatě malý požár o teplotě 700- 800°C v aktivním stavu, v nečinnosti asi kolem 500°C. Účinná látka se dostane do plic a přes jejich velký vnitřní povrch se vstřebává do krve. Bohužel tabákový dým obsahuje mnoho vysoce toxických a karcinogenních (v cigaretě asi 103 druhů) látek. Jeho složky tvoří tisíce chemikálií jako jsou dehty, oxid uhelnatý, kyanid, arzenid, sloučeniny síry, dusíku, formaldehyd a dokonce i radioaktivní látky.
Kolem 30% rakoviny na světě je způsobeno kouřením. V ČR je každý rok 5000 nových případů rakoviny plic, z čehož tvoří 87% kuřáci. Kouří asi 40% občanů ČR. Denně u nás umírá 60 lidí na následky kouření (to je jako kdyby každý den ve zprávách hlásili, že se vyboural autobus a nikdo to nepřežil), na celé planetě na ně zemře každých 6 sekund jeden člověk8). Zhoubný vliv má i tzv. pasivní kuřáctví, kdy člověk pobývá v zakouřených prostorách. (udává se účinek asi jako kdyby kouřil 2 cigarety denně).

cigaret/den riziko rakoviny
do 10 5x vyšší
11 – 20 20x vyšší
21 – 35 30x vyšší
nad 35 40x vyšší
Nemoci a jevy u nichž kouření mnohonásobně zvyšuje pravděpodobnost vzniku: Karcinom plic, karcinom ústní dutiny a zažívacího ústrojí, obecně rakovina, infarkt myokardu, žaludeční vředy a onemocnění zažívacího traktu, oční zákal, lupénka, emfyzém plic (vymizení plicních sklípků), roztroušená skleróza, předčasné narození dítěte (oxid uhelnatý způsobuje sníženou schopnost hemoglobinu vázat kyslík, proto plod v těle kuřačky trpí špatným okysličením a rodí se menší než dítě nekuřačky) a v neposlední řadě onemocnění lidské psychiky. Tabulka pod textem uvádí, jak se zvyšuje riziko vzniku karcinomů v úměrnosti k počtu vykouřených cigaret za den. Každý kuřák si tak může sáhnout do svědomí, jak na tom je.

Stejně jako u alkoholu i u kouření je větší riziko vzniku závislosti u lidí ze slabších sociálních skupin a nefunkčních rodin, u jedinců s depresí, u opuštěných mužů i žen, u jedinců kteří prodělali nějaké trauma.
I když dlouholetý uživatel tabákových výrobků zjistí všechna rizika, která kouřením podstupuje, většinou není schopen se své neřesti vzdát. Nikotin vyvolává velmi silnou závislost, kterou je těžké překonat. Abstinenční příznaky tvoří: Roztěkanost, nervozita, zhoršení nálady a chuť si zapálit, někdy nevolnost. Často se při léčení závislosti volí často metoda dodávání čistého nikotinu do těla formou různých tablet, žvýkaček, nebo náplastí. Tím se překoná ale jen fyzická závislost. Budoucí nekuřák se musí kromě toho ale přenést i přes psychický návyk, potřebu držet cigaretu v ruce, mít něco v ústech, pokuřovat s přáteli,což je mnohdy ještě těžší. Proto 80% kuřáků, kterým byla aplikována nikotinová substituční léčba, začne kouřit po nějaké době znovu. V případě, že při odvykání není tělu dodáván nikotin, zvyšuje se možnost recidivy na 90%. Pro přestávající kuřáky také existují různé poradny, telefonní linky i centra pro psychologickou péči, někde i terapeutické skupiny, ale to spíše zřídka.
Prevence kouření je velmi důležitá a v mnohých rodinách zanedbávaná. Základní dětskou vlastností je opičit se, takže když kouří rodiče a dítě o tom ví, je velká šance, že se z něj také stane kuřák. Jako u všech zhoubných návyků zde platí, že doba jde dopředu a vše je tak nějak rychlejší, proto i s prevencí kouření se musí začínat poměrně brzo. Většina pravidelných kuřáků totiž začala kouřit před 18. rokem života9), tedy v době, kdy tomu účinná prevence v rodině, škole nebo zájmových útvarech mohla docela dobře zabránit. Rodiče si často nevědí rady, jak potomkovi vysvětlit, že nemá kouřit. Tím spíš, pokud sami kouří. Každé dítě je originál, proto neexistuje jeden univerzální postup. Někdy může pomoci tzv. léčba šokem, kdy se malému zvědavému dítěti nechá vdechnout cigaretový kouř, z čehož se mu udělá tak zle, že potom v budoucnu většinou ani netouží kouření znovu zkoušet. To by se ale z právního a etického hlediska oficiálně nemělo objevit v žádných odborných materiálech. Pro školy jsou pořádány různé přednášky odborníků a existuje bezpočet videomateriálů, sloužících k osvětě. Učitelé by neměli zavírat oči před kouřením nezletilých žáků – to neznamená, že jakmile uvidí nešťastníka kouřit v parku, dotáhnou ho za uši do ředitelny a dají mu hned třídní důtku. To je totiž ta nejlepší cesta, jak vzpupného žáčka přimět ke kouření „na truc“. Dobrý učitel by měl žáky dostatečně poučit o tom, jaké riziko podstupují, předložit jim bez zástěrky všechna šokující fakta týkající se kouření (dítě v pubertě je navenek „drsňák“, ale uvnitř hypochondr), a diskutovat s nimi ojejich názorech. Dospělí lidé by se sami měli zajímat o zdravý životní styl a následky kouření. Neměli by být sobečtí, a kouřit v prostředí kde jsou děti, protože pasivní kouření má také velký vliv na zdravotní stav jedince.

Závěr
Psaní této práce pro mě bylo v některých věcech velmi poučné, protože jsem sama netušila, kolik nemocí může způsobit kouření, ani jsem neznala ohromující čísla vztahující se k problematice kuřáctví a alkoholismu. Musím přiznat, že obrázek plic prorostlých karcinomem mě od kouření do jisté míry odrazuje. Pokud by byl na každé krabičce cigaret, jedině dobře. Podle mého názoru by se tím možná podařilo alespoň částečně snížit spotřebu tabákových výrobků. I když by silní kuřáci pravděpodobně kouřit nepřestali, možná by omezili svoji spotřebu a tím i zdravotní rizika.
Sama si myslím, že kouření, pití alkoholu i užívání drog je svobodné rozhodnutí každého z nás a zákony zakazující např. pití alkoholu na místech jiných než k tomu určených, nebo zakazující všeobecně (v některých státech USA) jsou někdy příliš přísné. Pokud je člověk dospělý a svéprávný, odpovídá sám za sebe, mělo by platit stále dokola omílané pravidlo „moje svoboda končí tam, kde začíná svoboda někoho druhého“. Jestliže tedy jedinec, který přilnul k některé droze nikoho neomezuje, např. kouřením mezi lidmi, kteří si to nepřejí, agresivita v opilosti, rušení nočního klidu apod… pak není důvod chovat se k němu jako k malému dítěti, které se neumí samo rozhodovat. Různými zákazy a nařízeními se snadno docílí efektu „zakázaného ovoce“, kdy to, co je zapovězeno, bude chutnat dvojnásob. Více sil by se mělo zaměřit spíše na osvětu, aby se všem lidem objasnilo do jakého rizika vstupují, když kouří, pijí nebo užívají jiné drogy a aby to tudíž provozovali s plným vědomím čemu se vystavují. Potom by jich možná bylo daleko méně a společnost by na ně pohlížela trochu jinak.