Zpracování zvukových záznamů
- druhy střihu zvukových snímků
- využití vícestopé technologie
- souběhové a řídící systémy záznamových strojů
a) Druhy střihů zvukových snímků (skripta 8 – 1)
MECHANICKÝ STŘIH analogového záznamu
- přestříhneme nůžkami dva pásky se záznamem a vhodným způsobem je pak slepíme (tento střih se provádí na úzkých páskách – čtvrtpalec při vyšších rychlostech záznamu, při menší rychlosti = vyšší hustotě záznamu se to dělá blbě)
- střih se provádí šikmo (aby nevznikl „lupanec“, délka přestřihu je asi 15 mm), střih se tak přirozeně maskuje (cross-fade) a navíc je i mechanicky odolnější než střih kolmo
- při slepování se kousky podlepí lepící páskou
- neměla by být mezera, ani by se části neměly překrývat
- MÍSTO STŘIHU: nejlepší je ticho, těsně před fortissimem, NE V : legátech, pianissimech, držených tónech, po fortissimu. Místo střihu určíme přejížděním pásky přes snímací hlavu v režimu EDIT či PAUSE.
ELEKTRONICKÝ STŘIH analogového záznamu
- letmý střih: v místě reprodukované nahrávky bez zastavení posuvu pásku přepneme stroj z režimu PLAY do RECORD
- při letmáku dochází k automatickému prolnutí (cross-fade), protože sepnutím RECORD se automaticky zapíná mazací generátor, který však nabíhá postupně
- starý záznam pak v místě střihu také postupně doznívá
- ve vícestopých zařízeních je možné letmý střih provést bez smazání původního záznamu, a to tím, že se provede do jiné stopy
- U DIGITÁLNÍHO ZVUKU – používáme elektronický střih, nebo stříháme na harddisku. Musíme najít míst, kde má křivka zvuku nulovou amplitudu.
b) Souběhové a řídící systémy záznamových strojů (skripta 8 – 3)
- používají se pro synchronizaci více záznamových zařízení (editace zvuku odděleně od obrazu, postsynchrony…)
- ve filmové technologii je synchronnost naprostou podmínkou
- dva typy: nosič na perforované podložce (obraz na filmu, zvuk na magnetickém perforovaném pásku) a neperforované (obraz na mg. záznamu, zvuk na mg. záznamu)
PERFOROVANÉ NOSIČE
- využívají se dvoupásové projektory, založení obou pásů do jednoho stroje, souběh pak zajišťuje jeden motor pro oba pásy
- oba pásy jsou vybaveny startovací značkou, problém nastal při přetržení jednoho z pásů, chyběla orientace
- je-li potřeba synchronizovat více strojů, používají se synchronní motory pro jednotlivé stroje
- problémem je rozběh motorů, než dosáhnou synchronních otáček. Použije se proto rozběhový generátor, který plynule mění frekvenci od 0 Hz do 50 Hz. Po dosažení 50 Hz se přepne na běžnou síť s frekvencí 50 Hz, stroje se pak rozeběhnou a běží synchronně
- moderní stroje používají nízké třífázové napětí
SOUBĚH PROJEKTORU A MAGNETOFONU S ÚZKÝM PÁSEM
- Délka odběhlého filmového pásu se zjistí počtem proběhlých perforačních otvorů od startovací značky. Informace z projektoru je spolehlivá a určí se jako řídící – MASTER.
- Na zvukovém pásu je nutné na zvláštní stopu zaznamenat synchronizační impulsy. Magnetofon je řízený – SLAVE.
- nová zařízení používají přepočet perforačních otvorů na časový a řídící kód (LTC – longitunidal time code)
ČASOVÝ A ŘÍDÍCÍ KÓD (ČŘK, TC) – time code
- označení záznamu po celé délce
- záznam obrazu je členěn na jednotlivé snímky, a z toho vychází
- kód je v podélné stopě, je digitální a délka slova je 80 bit, jeho formát je :
HH : MM : SS : FF
- u zvuku používáme tzv. sub-frame, přesnost na 1 bit slova time codu (0,5 ms)
- souběhový stroj pak porovnává všechny kódy a řídí motory pohánějící jednotlivé záznamové stroje