Základy hudební akustiky

čistý tón – časová závislost akustického tlaku je přesně sinusová, žádný hudební nástroj ho nevytvoří
hudební zvuk – tón obsahuje kromě základní opakovací frekvence ještě její násobky – vyšší harmonické
některé nástroje obsahují i neharmonické složky (různé šelesty) – např. perkusní nástroje

Výška tónu

je dána jeho opakovací frekvencí (Hz), objektivně změřená výška tónu – absolutní výška
lidský sluch vnímá výšku tónu subjektivně – relativní výška tónu – poměr frekvence tónu k frekvenci referenční
pro poměr dvou tónů, který udává jejich relativní výšku se užívá názvu interval (vzdálenost mezi dvěma tóny)
tóny seřazujeme v hudební tónové stupnici podle určitých pravidel
čisté intervaly: prima, kvarta, kvinta, oktáva – mohou být zvětšené či zmenšené
velké a malé intervaly: sekunda, tercie sexta, septima – velké mohou být zvětšené, malé zmenšené

hlasitost je dána intenzitou zvuku, lidský sluch má na jiné frekvence jinou citlivost, hovoříme o subjektivní hlasitosti (viz hladiny stejné hlasitosti)
doba trvání je časová veličina, které určuje délku subjektivního vjemu, je zde specifický náběh tónu, setrvání a doznívání

mezi koncovými tóny stupnice je vzdálenost 1 oktáva (12 půltónů)
Stupnice je řada tónů po sobě jdoucích v rozsahu oktávy, upravená podle určitých pravidel, rozlišujeme tvrdou (dur) a měkkou (moll)
zní-li současně dva a více tónů, jedná se o souzvuk, tři a více tónů je akord
libozvučnému souzvuku říkáme konsonantní, nelibozvučnému disonantní
rovnoměrné temperované ladění – rozložení frekvencí v rámci oktávy je dané geometrickou řadou s kvocientem ¹²√2 = 1,05946. Je tím dosaženo shodnosti v jednotlivých intervalech bez ohledu na to, který tón je základní
přirozené ladění – ladí se podle sluchu od základního tónu. Chceme-li zahrát stupnici od libovolného základního tónu, relativní výšky nezůstávají stejné

zvuk vzniká v nástrojích chvěním mechanické součásti nástroje nebo chvěním vzduchového sloupce. Zvuk může být buzen:

chvěním napjaté struny

příčným chvěním napjaté blány

příčným i podélným chvěním tyče nebo desky

průchodem proudu vzduchu úzkou štěrbinou nebo kolem ostré hrany

kmitáním jazýčku

nástroj mívá svůj rezonátor (např. tělo kytary), ten zesiluje buzený zvuk ze strun a rovněž ovlivňuje barvu nástroje
impulzové buzení: energie je dodána nárazem, drnknutím… (klavír, kytara, perkuse
souvislé buzení: v určitém časovém úseku je energie dodávána neustále (smyčce, harmoniky, píšťaly
strunné nástroje : příčné chvění napjatých strun (basa, kytara, housle)
smyčcové nástroje
trsací (kytara, harfa, banjo), kladívkové (klavír), chvění tyče (xylofon), chvění blan a desek (bubny, tympány, činely), průchod vzduchu (flétny, pikola), jazýčkové (hoboj, roh, fagot, ságo)