Základní principy rozhlasového vysílání
- technické principy rozhlasového vysílání
- přenos stereofonního signálu
- televizní zvukový doprovod
- zákon o rozhlasovém a televizním vysílání
a) Technické principy rozhlasového vysílání (skripta 10 – 1)
- Vysokofrekvenční přenos je založen na tom, že vhodné vysokofrekvenční napětí (nosnou vlnu) modulujeme napětím, které odpovídá přenášenému zvukovému, obrazovému nebo datovému signálu
- tři druhy modulace: amplitudová (AM), frekvenční = kmitočtová (FM), fázová (PM)
- modulovaná nosná vlna obsahuje dvě složky: nosná vlna, kde je nosná frekvence a modulační průběh, kde je modulační frekvence
AMPLITUDOVÁ MODULACE
- amplitudově modulovaná vlna obsahuje tři složky o různých frekvencích
- složka o frekvenci nosné vlny
- dvě složky o frekvencích rovných rozdílu a součku frekvence nosné a modulační, nazýváme je postranní frekvence (postranní pásma) (horní – USB a dolní LSB)
- AM se uplatňuje při vysílání v rozsazích dlouhých, středních a krátkých vln
- je pro ni určen kanál o šířce 9 kHz (umožňuje přenášet nejvyšší modulační frekvenci 4,5 kHz), což je kvalita vyhovující pro řeč, už ne pro hudbu
- AM vysílání však z jednoho vysílání dokáže pokrýt území celého státu a lze jej realizovat i velmi jednoduchými prostředky
- výhodou AM modulace je její jednoduchost, snadné provedení modulace a demodulace
- nevýhodou je, že amplituda signálu je přímo nositelem informace, takže kolísání signálu vlivem atmosférických nebo průmyslových poruch se ruchy objeví jako rušivé složky v demodulovaném signálu
FREKVENČNÍ MODULACE
- analýz frekvenčního spektra FM signálu vyžaduje náročné operace z oblasti vyšší matematiky
- FM jednou modulační frekvencí vytvoří nekonečně mnoho postranních frekvencí, jež jsou rozmístěny symetricky na obě strany od nosné frekvence ve vzdálenostech daných násobky modulační frekvence
- amplitudy postranních frekvencí postupně klesají, postupně mohou vymizet na až na nulovou hodnotu
- pro FM mono je šířka pásma 150 – 180 kHz, pro stereo pak 250 – 300 kHz, proto se přenos uplatní jen v pásmu VKV
- výhodou je, že amplituda není nositelem informace, takže kolísání vlivem povětrnostních podmínek nemají jednoznačně negativní vliv na zkreslení demodulovaného signálu
Využití druhů modulací
- AM: rozhlas na DV(LW= 150 – 300 kHz), SV (MW= 520 – 1605 kHz), KV (SW, oddělená pásma) a televize na VHF a UHF, kabelové přenosy
- FM: rozhlas na VKV (FM – ultra-short waves= 87,5 – 108 MHz), televize VHF a UHF, družice a radioreléové spoje
b) Přenos stereofonního signálu (skripta 10 – 9)
- jedním vysílačem se vysílá monofonní signál, který je doplněn dalším signálem umožňujícím po jeho dekódování rekonstrukci zvukového signálu levého a pravého kanálu
- uskutečňuje se (kvůli šířce pásma) vlnách VKV pomocí F
- užívá se systém FCC multiplex:
- v základním pásmu je přenášen součtový signál obou kanálů
- rozdílový signál je přenášen na pomocné vlně o frekvenci (38 kHz), která je modulována amplitudově
- jde o modulaci s oběma postranními pásmy a s potlačenou nosnou vlnou
- protože pro demodulaci potřebujeme tuto nosnou vlnu, je součástí modulovaného signálu i pilotní frekvence 19 kHz
- tento kompozitní signál se nazývá zakódovaný stereofonní signál
DEMODULACE STEROFONNÍHO FM SIGNÁLU
- nejprve je signál demodulován
- z pilotní frekvence se zdvojnásobením získá nosná vlna 32 kHz, ta se spolu s postranními pásmy rozdílového signálu L – R přivádí do synchronního modulátoru
- ze součtových L+R a rozdílový L-R signálů se vytvoří signály L a R
- při příjmu monofonního signálu chybí rozdílový signál, pak je reprodukce monofonní
- odstup signálu od šumu je u stereofonního signálu o 14 dB větší než u MONO, proto je v přijímači prahová automatika, která hlídá úroveň pilotní frekvence
c) Televizní zvukový doprovod (skripta 10 – 11)
- zvukový signál je přenášen FM modulací na nosné vlně, která má frekvenci vyšší než nosná vlna obrazu
- Na této nosné vlně je přenášen tzv. 1. zvuk. Při provozu stereo je tímto kanálem přenášen monofonní signál (L+R)/2, při provozu duo český dabing
- Druhý zvukový kanál se uplatňuje při provozu stereo nebo duo, zvuk
- tento 2. zvuk přináší navíc informaci o druhu provozu, tato informace je i v 16. řádku obrazového signálu
d) Zákon o rozhlasovém a TV vysílání (skripta II – str. 57)
- zákon platný ze 4. července 2001 pokrývá svými ustanoveními oblast práv a povinností provozovatelů vysílání a oblast pravomocí Rady pro rozhlasové a televizní vysílání (RRTV)
- Rozhlasové a TV vysílání je šíření původních programů a teletextu, které jsou určeny k příjmu veřejností
- převzaté vysílání
- celoplošné vysílání – může je přijímat alespoň 70% obyvatel ČR
- Druhy provozovatelů: provozovatel vysílání ze zákona – nejsou řízeny vládou (nejsou státní), má oprávnění zvláštním zákonem (ČRo a ČT) = veřejnoprávní instituce, patří veřejnosti, jsou kontrolovány prostřednictvím parlamentu, jsou ekonomicky soběstačné, žijí z poplatků
provozovatel vysílání na základě licence – udělené RRTV, soukromé podnikatelské subjekty, program je na vlastní účet a zodpovědnost, příjmy z reklam
provozovatel převzatého vysílání – na základě registrace RRTV, soukromé podnikatelské subjekty, šíří převzaté pořady na svůj účet, v kabelových sítích nebo přes družici, příjmy tvoří poplatky od účastníků sítí
- REKLAMA: Dáno zákonem, jiné podmínky pro veřejnoprávní a komerční televize
RRTV
- státní úřad, 13 členů, funkční období člena je 6 let, rada je kontrolována poslaneckou sněmovnou
Rada České televize
- 15 členů, na dobu 6 let, každé dva roky se mění třetina členů, volí ředitele a určuje mu mzdu
- členy volí poslanecká sněmovna