Tři proudy barokního malířství; barokní sochařství
- Pojem, časové vymezení, zdroje; specifika jednotlivých prostředí
Název barokní vznikl v pol. 18. st. (dali mu ho klasicističtí estetici jako tvorba porenesančního období).
Něco přepjatého, přeplněného a přezdobeného, přesahujícího míru dobrého vkusu.
Vznikl na konci 16. st. v papežském Římě (nejprve v malířství).Rozšířil se z Itálie do záp. a stř. Evropy, Ruska a skandinávských zemí, později do Latinské Ameriky.
Hlavní znaky:
- protiklad ren. umění (ren. harmonie x disharmonie, statičnost x dynamismus, racionalismus x iracionalismus, vyrovnanost x nadsázka, přirozenost x nadpřirozenst)
- usiloval o vytv. jednotlivého syntetického uměleckého díla
- ovládat divákovy smysly, inspirovat fantazii, podněcovat citový a duchovní život
- všechny hlavní výtv. druhy přejal barok od ren. umění a přetvořil je
Periodizace:
- raný barok (v Iálii 1590-1625, u nás 1600-1700)
- vrcholný barok (v Itálii 1625-1675, u nás 1700-1740)
3.) pozdní barok (v Itálii 1625-1750, u nás 1740-1780, souběžně s rokokem a klasicismem)
- Základní principy malířství a sochařství; baroko radikální, klasicizující, realistické
Sochařství – Itálie
Druhy, techniky a náměty opět přejaty z renesance.
Dekorativní sochařství – dynamismus
Figurální sochařství – opustilo ren. ideál harmonické, tvarově vyrovnané krásy; lidská duše, vypjaté duševní stavy, nevázaná radost, tichá meditace, extatická vize, mystický rozkoš, zoufalství z bědnosti, dratsické scény z mytologie, ošklivá těla (odpuzují svou sešlostí)
socha – rozpoutaný živel, roucha jsou vydutá a mají vichrem rozevláté záhyby, nebo oděv lne k tělu, takže jeho tvary ještě více zdůrazňuje
Lorenzo Bernini – působil v Římě, David (rotační pohyb, svaly napjaté k prasknutí, zuby zaťaté do rtu); Apollo a Dafne (zázračná proměna ženy ve strom, psych. nesouzvuk mezi žádostivostí Apolla a zoufalstvím Dafne, dynamismus, iracionalismus, nadsázka, nadpřirozenost); Únos Proserpiny (prototyp barok. únosu); Vidění sv. Terezie (mystická extáze, iluzionismus); vytvořil také dvě fontány, dále iluzionistické podobizny kardinála Scipia Borghese, jezdecká socha císaře Konstantina Velikého ve Vatikánu, navrhl vých křídlo Louvru (návrh zamítnut)
– nestatutární malířské pojetí kompozice
– vrtákem zpracovává detaily à vrtaná technika
Malířství – Itálie
Rozbilo ucelenou ren. formu, porušilo ren. zákony rovnováhy a harmonie, vneslo do obraz. kompozice nezvyklý pohyb, ruch a napětí, používalo silných dramatických efektů světelných, aby diváka ochromilo a získalo.
Duševní hnutí, nadsázka a přepínání, divadelní efektnost.
Nástěnná malba
- navázala na arch. a sochařství
- nejen dekorovala arch. – i otvírala do nebeského prostoru
- malíři si postupně začali všímat působení přírodního osvětlení a ovzduší na barevnosti předmětů v prostoru à dospěli až k světlé atmosférické malbě rokoka
- závěsný obraz – všechny námětové druhy, samosat. mal. obor
Vývoj – od temnosvitu k barevnému iluzionismu
Carvaggio
– krátký, barokně dramatický, dobrodružný život, vášnivá a prchlivá povaha, temperament, rváč a snílek
– tvůrce barok. realismu, vybíral si prosté lidi své doby (chudáky, žebráky a tuláky)
– „jablko může být stejně krásné jako madona“
– hl. výtv. prostředek – světlo = dram. působivost a koncentrace děje na hlavní osoby
– pohybové zkratky postav + komp. výřezy – podtrhují nehledanost a přirozenost scén
– Košík s ovocem, Medusy, Povolání sv. Matouše, Ukřižování sv. Petra, Obrácení sv. Pavla, Růžencová madona, Stětí sv. Jana Křtitele
Druhé nejvýzn. středisko barok. malířství vzniklo v Boloni – tři členové rodiny Carracciů zde založili roku 1585 akademii.
Annibule Carracci – princip perspektivního pohledu, dekorativní účinek, dospěl k klasicismu, položil také základy krajinomalbě
Boloňská škola – Francesco Albani, Domenichino, Guercino, Guido Reni
Romantismus – krajinomalby – Salvator Rosa (temná rom. atmosféra), Alessandro Magnasco (bizarní žánrové výjevy ze života vojáků, cikánů a komediantů)
- C) Evropští a čeští umělci a jejich dílo
– viz bod B
SOCHAŘSTVÍ
Francie
– francouzští sochaři prováděli výzdobu ve Versailles (P. Puget, Pigalle, E. Falconet, Houdon)
Německo
– pod italským vlivem
Čechy a Morava
– v pražském soch. přežíval v první třetině 17. st. manýrismus Nizozemce Adriena de Vries
– Jiří Bendl – vytesla sochy na průčelí pražského kostela sv. Salvátora v Klementinu, jezdeckou sochu sv. Václava, mariánský sloup na Staroměstském nám.
Vrcholný barok:
Matěj Václav Jäckel (1655-1738)
Přinesl do Prahy Berniniovský sloh.Díla:např. křižovnický kostel na Starém Městě, Sv. Markéta v Břevnově, Sedlec, Český Krumlov a tři sousoší pro Karlův most (Sv. Anna, Sv. Dominik, Tomáš Akvinský).
František Preiss (1660-1712)
Věnoval se hl. řezbářství.Sochy do kostel. interiérů: Doksany, Sv. Voršila na Novém Městě.
Jan Brokof (1652-1718)
Vytvořil dřevěný model Rauchmillerovy sochy Jana Nepomuckého pro Karlův most, sochy ant. bohů na atice Toskánského paláce a sochu Panny Marie na nám.v Broumově.
Ferdinand Maxmilián Brokof (1688-1731) – syn
Skulptury pro Karlův most (sousoší Sv. Barbora, Markéta a Alžběta, Sv. Vojtěch,
Sv. Kajetán, Sv. František Borgiáš, Sv. Ignác a další..).Brokofofský sloh – plast. zdůraznění objemů, real. podání detailů a monumentální kompozice.Další významná díla: skulpturální výzdoba průčelí Morzinského paláce a sousoší sv. Jana Křtitele.
Matyáš Bernard Braun (1684-1738)
Jeho první dílo sousoší Sen sv. Luitgardy na Karlově mostě je hned jeho mistr. kus.Dále vyřezaná socha Judy Tadeáše.Největší kus práce odvedl v Kuksu ve vých. Čechách, kde pro hraběte Fr. Ant. Šporka vytesal sochy Náboženství, Blahoslavenství, Ctností a Neřestí a další..
V Jaroměři postavil sloup Neposkvrněného početí Panny Marie, v Král. zahradě v Praze sousoší Den a Noc.Mistr iluzionismu.Jeho modelace byla zal. na konkávním principu (světlo zadržoval na vrcholcích a stín v jeho prohlubních).
MALÍŘSTVÍ
Francie
– uměřený klasicismus (oficiální sloh za krále Ludvíka XIV.)
– vliv Carvaggia
Nicolas Poussin
Studium antiky à mytologické a alegorické kompozice (usiloval o nadosobní řád a harmonii, pevný, sevřený tvar).Říše flóry (insp. Ovidiem), Čtyři roční období (náměty ze St. zákona),
Charles le Braun
Dvorní malíř Ludvíka XIV., uměl. diktátor, ředitel akademie.Maloval náb., mytolog. a alegor. obrazy, fresky, navrhoval goblény, sochy a nábytek.
Španělsko
D. Velázquez
Triumf Bakcha (mytolog. námět jako veselý lid. žánrový výjev), Předání klíčů od pevnosti Bredy (akt kapitulace jako přátelské setkání dvou generálů).Psych. charakteristika, podobizny dvorních bláznů, portréty.Dvorní dámy (vrchol. dílo).Ovlivnil Edouarda Maneta.
Petr Pavel Rubens
Portréty, náb. a mytolog. kompozice.Byl zakladatelem vlámského barokního malířství.Vrátil se k světlému podkladu a jásavému koloritu.Dramatický patetický styl strhuje, ohromuje i dojímá.Tvarové a pohybové nadsázky a stupňuje zářivost barev.
Vztyčení kříže, Snímání kžíže, Medicejský cyklus, Umučení sv. Tomáše.
Rembrandt van Rijn
Výtečný portrétista (Vlastní podobizna se Saskií).Jeho dílo patří k nejrozsáhlejším – 800 obrazů, 300 grafických listů a 2000 kreseb.Vyšel z caravaggiovského stylu holandských tenebristů a osobně pojal temnosvit.Tváře portrétovaných byly oduševnělé.
Noční hlídka – vrchol jeho tvorby a zároveň nové pojetí skupinové podobizny.
Vnitřní uklidnění, duš. charakteristiky portrétovaných, v náb. obrazech představuje skut. lidi s jejich myšlenkami a city.Jeho kolorit se soustřeďuje na několik barev, z kt. míchá odstíny.
Čechy a Morava
Raný barok:
Karel Škréta
Svatováclavský cyklus.
Portrét rodiny řezače drahokamů Dionysia Miseroniho.
Portrétista, podobizny šlechticů, měšťanů, umělců, úředníků a církevních hodnostářů – symsl pro psych. char. postav a kultivované barevné podání.
Pašijový cyklus – hl. dílo jeho posl. období.
Vrcholný barok:
Jan Kryštof Liška (kolem 1650-1712)
Ve své tvorbě zvýrazňuje lyrické a citové složky výrazu.
Petr Brandl (1668-1735)
Koloristicky uvolněná kontrastní šerosvitná malba.Inspirace sev. Itálií.Usiloval o dramatický výraz.
Podobizny, autoportréty – psych. charakteristika.Dynamismus.
Jan Kupecký (1667-1740)
Portrétista, svůj osobitý styl si vypracoval pod vlivem benátských koloristů a temnosvitné malby boloňské a římské.Nechal se insp. franc., vlámskýmy nebo holandskými portréty.Portrétoval cara Petra Velikého.Usiloval o psych. char. zobrazovaných osob – soustředil se na výraz obličeje a živou hru rukou.
Václav Vavřinec Reiner (1689-1743)
Freskař.Začal jako malíř bitev a dramat. krajin (Jindřich z Valdštejna přivádí Přemyslu Otakarovi II. svých 24 synů na stropě hl. sálu zámku v duchcově, Gigantomachie nad schodištěm Černínského paláce v Praze, Alegorie Umění, Posl. soud v kupoli křiž. kostela v Praze).Ve stř. období dosahuje kolorit a opojení smysly účinku téměř tiepolovského (Nanebevstoupení Krista v kapli zámku Jemniště, Legenda a glorifikace sv. Jana Nepomuckého v klenbě kostela sv. J. Nep. na Hradčanech).V posl. období se styl Rainera zklidňuje a vyrovnává (cyklus z dějin Zbrasl. kláštera).
Kromě fresek vynikl i jako portrétista (Autoportrét a Podobizna manželky Veroniky).dále barokní krajiny s lovem na zvířata (Orfeus se zvířaty) a oltářní obrazy.