Historické vymezení : Německo: 11. stol. Otónský sloh, románský až  do pol. 13. stol.                Raný :        1000 – 1100

Sev. Francie  do pol. 12. stol.                                                                       Vrcholný:   1100 – 1180

České země : 1100, vrchol v 1. pol. 13. stol.                                                 Pozdní:      1180 – 1250

Vznik :  vyvíjel se v 11. – pol. 13. stol. v různých částech Evropy, proto se oblastně liší .

Pojem :  vznik v 19. stol.a nahradil termín byzantinský sloh

Funkce : k propagaci náboženské ideologie, církev objednatelem i výrobcem

Forma : antirealismus – umění odvádí pozornost od reálného života

Znaky: církví předepsané náměty i forma, používá symbolů, tíhne k abstrakci, pracuje se podle předloh, převažují pojmová zobrazení

ARCHITEKTURA :

Rysy : silné zdi, malá členitost klenby, působí těžkopádně a masivně, uplatnění různých kleneb, kvádříkové zdivo- neomítnuté

okna malá, úzká, obloukovitá nebo podvojná, bez skel

vertikální členění stěn, aditivnost – skládání prvků v co největší soubor,

Přínos: pevný geom. řád, jež vymezuje proporce, základem je vázaný půdorys, měřítkem je čtverec křížení – výška lodi = 2 krát šířka

 

Druhy : – světská   : hrad, městs. Palác, most, měštanský dům

– sakrální  : klášter, kostel : 2 typy : – podélné  (- bazilika, jednolodí s apsidou nebo věží)

– centrální (-rotunda, pětikupolový chrám, půdorys oktogonu, čtverce, řec. kříže)

Bazilika : nejrozšířenější typ chrámu, převzala půdorys latinského kříže s příčnou lodí (transeptem) a chórem (kněžištěm)

s půlkruhovou apsidou, někde ochoz s věncem kaplí, chór zvětšen, více apsid., char. Znak portál

U záp. Průčelí někdy 2 věže, další věž nad křížením lodi hlavní a příčné. Boční lodi klenuty, šířkový vývin stavby

 

ITÁLIE : Řím ustrnul na raně křestanské bazilice   : Lombardie  – kostel sv. Ambrože v Miláně

:  Toskána     –  román. Soubor v Pise s věží

– Dóm v Lucce( trpasličí galerie)

:  Florencie- protorenesance  –  baptisterium  a kostel  San Minimato al Monte

FRANCIE: stavební rozmach, cisterciácký řád, školy:  –  Severofrancouzská ( předchůdce got.) – Saint Denis u Paříže

– Burgunská ( chrám v Cluny),                              – Normanská

– Auvergnská (Notre Dame v Cleremont)              – Akvitánská

– Provencálská ( Saint Trophime v Arles)             – Perigordská

NĚMECKO: – monumentální císařské domy ve Špýru  a Mohuči

– most v Řezně

– chrám sv Apoštolů ( novinka – trojlistá apsida)

ŠPANĚLSKO: lombardský typ – chrám Santiago de Compstela

ANGLIE: normanský sloh    – kostely ve Westminsteru

– katedrála v Canterbury, Winchesteru, Gloucesteru, Norwichi, Durhamu

– Londýnský Tower

SOCHAŘSTVÍ

 

Funkce :součást arch., náboženské účely, odvádí pozornost od reálného života

Znaky : antirealismus- idea místo skutečnosti, nezájem o plastický tvar, hierartická perspektiva, plošná zkratka, převládá plošný reliéf

materiál : kámen, kov, méně dřevo

Náměty : náboženské, z Bible, christologické(ze života Krista),Kristus v mandrole obklopený  4  evangelisty, Poslední soud

Druhy : kamenictví …..dekorativní ( ornamentální (akant, palmeta), geometrické (meandr, perlovec, vejcovec, pila,šachovnice),

zoomorfní (prase, fantaskní zv.)) a figurativní

kovolijectví…..náhrobní desky,

řezbářství…….krucifixy

Památky: – mostecký reliéf  (věž Juditina mostu) 1176 – Vladislav I. na trůně s klečícím stavitelem, – nejvýznamnější

–  Svatojiřský reliéf ( kl. sv. Jiří na PH)  – 1220  (Trůnící madonna kornovaná anděly)

 

MALÍŘSTVÍ

Funkce : součást arch., náboženské účely, odvádí pozornost od reálného života

Znaky :  antirealismus,  nezájem o prostor, 0 perspektiva, ornamentální stylizace, zlaté pozadí,

užívání předloh vedlo k  plošnosti a linearismu – převládá  konturovaná kresba

Druhy : nástěnné, deskové, knižní, na skle

Technika : na pergamen – kvaš pojený s bílkem a arab. Gumou

ITÁLIE : hl. Toskána  ( mozaiky , deskové malby )

FRANCIE :  malba  na skle  – katedrála v  Chartres a  Remeši

NĚMECKO:  centrem Řezno ( nástěnná malba, knižní, i perokresba )

ČECHY:    nástěnné : –  výzdoba rotundy sv. Kateřiny  ve Znojmě (povolání Přemysla na trůn)

knižní: – Opis Gumboltovy legendy o sv. Václavu

 

UMĚLECKÉ  ŘEMESLO

Rozvoj kovotepectví,-  lijectví, zlatnictví, první denáry ol.10. stol. (avers: s figurou, revers se stát. znakem), pečetě

hojné užívání emailu ( přihrádkový, jamkový ) : dílny ve franc. Limoges

tapiserie, gobelín ( pravý ve fran. Le Gobelin)

PAMÁTKY  ROMÁNSKÉHO  SLOHU  V ČECHÁCH  A NA MORAVĚ………..………….12. Praha : 2 hrady ( PH a Vyšehrad ), 3 podhradí (Starom. n., podhradí PH a podhr.Vyš.) , osady (Poříčí, Újezd, Opatovice),

špitál ( Ungelt), celkem 44 chrámy (nedochované)  – rotunda sv. Longina

– rotunda sv. Kříže

– sv. Petr na Poříčí

Pražsý hrad  : kamenné hradby  Soběslava I. – 1135, Černá věž , 3 brány

– kostel P. Marie ( Bořivoj, 2 kaple, )

– kaple sv. Ondřeje

– rotunda sv. Víta ( přestavěna na Spytihněvovu baziliku a ve 14. st.katedrálu sv. Víta )

Vyšehrad :     kamenné opevnění – O zbytek , nebyl přestavován, a tak je:

– rotunda sv. Martina (jediná dochovaná )

– 6 kostelů – kapitulní chrám Petra a Pavla

Juditin most : chot´Vladislava I, postaven v 2. pol. 12. stol., 2. nejstarší v Evropě po Řezně, , stržen povodní ve 14. stol.

– zachovaná Malostranská věž , účel spojení obou hradů

 

kláštery (4 ) – 1. kostel ( 973 ) benediktinský klášter sv. Jiří  na Hradě ( otónská bazilika – Vratislav –Mlada, 1142, Abatyše Berta )

– sv. Markéty v Břevnově  (993 – sv. Vojtěch)

– Premonstránský  kl. na  Strahově (1140 )

– Johanitský  P. Marie pod řetězem (1165 – Vladislav)

 

měst. domy : mnoho stropů v praž. sklepích ( zvyš. úroveń podlah ve 13. stol., domy volně, nevytvářejí ulice )

– Pánů z Kunštálu ( Řetězová 22 )

mimopražské kostely :         rotundy :  – starý Plzenec

– Sv. Jiří na Řípu (s apsidou a věží)

– Holubice ( se 2 apsidami)

– Sv. Kateřiny ve Znojmě ( s apsidou )

jednolodí :  tribunové kostely  –  kruchtové  (Jakub u Kutné hory)

–  patrové  (Kojetice)

–  věžové  (Rovná nad Sázavou)

baziliky :  – Sv. Václava v Proseku

centrální : – sv. Petra a Pavla  v Řeznovicích na  Moravě

kláštery :  – benediktinský v Rajhradě na Moravě, – P.M. v Kladrubech

– cisterciácký  Nanebevzetí P. Marie v Oseku a Plasech

– premonstrátský v Louce u  Znojma

Hrady: – knížecí ( Stará boleslav, Olomouc, Znojmo

– krajské – správní  ( Prácheń )

– strážní  ( Přimda, Tachov, Děčín)

– lovecké ( Křivoklát)

– biskupské ( Roudnice – typ franc. Donjonu )

– sídelní ( Praha s Praž. Hradem a Vyšehradem

 

SOCHAŘSTVÍ :není mnoho památek, převládá kamenictví ( dekorativní a figurativní)

památky dekorativního: – portál  kostela sv. Prokopa v Záboří

– okna paláce v Olomouci

figurální : – tympanony k. sv. Václava v Hrusicích

– tympanony k. sv. Mikuláše ve Vinici

reliéfy : – sv. Jakuba v Jakubu u Kutné hory (fran. Vliv)

– mostecký reliéf  (věž Juditina mostu)1176-Vladislav I. na trůně s klečícím stavitelem,- nejvýznamnější

–  Svatojiřský reliéf ( kl. sv. Jiří na PH)  – 1220  (Trůnící madona korunovaná anděly)

( u nohou jí klečí Abatyše Berta, o stranách Anežka a její nevl. bratr Přemysl I.)

( 1. náznaky got. Snahy vystižení podoby, živého výrazu tváře a přirozené skladby šatů)

volné sochy : – Kouřimští lvi z kostela sv. Štěpána  – 1230  – podstavce pod křtitelnici  –  1. volné sochy  u nás

 

MALÍŘSTVÍ:   hlavně nástěnné a knižní, každý kostel se zdobil , ale málo se dochovalo

nástěnné : –  výzdoba rotundy sv. Kateřiny  ve Znojmě ( velmi významné) od mistra salcburské školy

(historický cyklus: povolání Přemysla na trůn, 10 praž. Knížecích panovníků, donátoři se svými ženami)

–  strop k. sv. Jiří na PH

–  kostel sv. Jakuba u Stříbrné Skalice

knižní:  11. stol.   – Opis Gumboltovy legendy o sv. Václavu

– Apokalypsa svatovítské kapitulní knihovny

– Kodex Vyšehradský (u korunovace Vratislava I. 1085) celostranné ilustrace, christilogické náměty

12. stol.   –  rukopisy Učení sv. Augustýna o státě božím – 1. žánrový obrázek, mal. Hildebert
13. stol. –  Žaltář ostrovský ( mnohem barevnější než dřív, 1. zobraz. P. M. na trůně)

–  Mater  verborum   (naučný slovník, 1. světská tematika, iniciály )

–  Antifontář sedlecký ( antifonta- kus písma, jež se zpívá před a po žalmu)

UMĚLECKÉ ŘEMESLO :  pečeti  –  Vladislav I. , mince  –  denáry Boleslava I. po 995,  liturgické předměty

SOCHAŘSTVÍ A MALÍŘSTVÍ 15. STOL. V  ITÁLII………………………..………………….………17.

mecenáši : rod Medici : Cosimo M. -) neduživý Pietro Podgara -) Lorenzo a Giuliano ( zavražděn Pazzii (v pozadí Sixtus IV.)

MALÍŘSTVÍ

Druhy : převzaté z gotiky : knižní, na skle, nástěnná, desková, + na plátno

Techniky : rozšíření olejomalby, freska, sgrafita, enkaustika

Náměty : náboženské, mytologické, alegorické, historické, krajiny

Ideál :antického vzoru, dokonalost tělesná i duševní, studium člověka v přirozeném pohybu.

Koncepce obrazu : vyžaduje jednotu místa a čau, kompozice rovnostranného trojúhelníku.

MASACCIO  ( Tomaso Gurdi ), zakladatel raně renesančního  mal. ve Florencii,Charakteristika : plně plastické figury, důstojné a přirozené. Obrazový prostor vybudován podle zákonů  perspektivy. Realismus, v pozadí toskánská krajina

– fresky v kapli Brancacciů ( kostel s. Maria del Carmine ), – fresky : Svatá trojice ( S. Maria Novela )

– obrazy: Vyhnání z ráje ( 1. ren. akty ),  – Peníz daně,  – Sv. Petr uzdravuje svým stíne, –  Křest Kristův

– deskové obr.: Trůnící madona,  Sv. Anna Samotřetí v Uffizích, Ukřižování

Fra  ANGELICO     líbezné madony, duhová barevnost  – Korunování  Panny  Marie

Paolo  UCELLO     bitevní obrazy, realismus  – Potopa:  freska v S. Maria Novela

Fra Fillipo  LIPPI   přesná kresba, líbezné madony, šerosvit, kruhové obrazy – tonda,  – Smrt sv. Štěpána (realismus)

Benozzo  GOZZOLI   – kaple medicejského paláce

Andrea  VEROCHIO  Vinciho žák, učitel Boticelův   – Křest Kristův

Domenico  GHIRLANDAIO  učitel Michelangelův, prohloubil realismus,  podílel se na vymal. Sixtinské kaple

– fresky : Ze života P. Marie ( S. Maria Novela)

– portrét starce ( realismus bradavic)

Sandro  BOTTICELLI  ( 1444 – 1510 ): florentský malíř, nejprve zlatníkem, učení u Fillipa Lippi (jehož syna později opatruje a učí), Andrey Verrochia ( kde se krátce setkává s ), v cechu sv. Lukáše.

charakter : naturalismus překonal zdůrazněním kresby, idealizoval postavy žen jež  maloval podle vlastních skic a zpaměti,

jeho obrazy mají převážně melancholický nádech,  působí plošně a ornamentálně, připomíná gobelín, oceněn secesí.

– Klanění 3 králů ( podobizny Medici ), – Jaro, – Nařčení, – zasněné madony

– Štít vyzdobený obrazem Athény pro Giuliana (s nímž zvítězí v turnaji a získá Simonettu, )

– Sixtinská kaple : výjevy z Mojžíšova života, Kristovo pokušení, očištění malomocného, potrestání chóra.

Spolu s ním jsou k výzdobě přizváni i Ghirlandáio, Perugino, Rosselli a další.

V Římě se však Botticelli necítí dobře a tak se hned podokončení práce vrací do Florencie aby dokončil  svou práci-

– Ilustrace k Dantově Božské komedii ( 90 listů, dnes v Berlín. a Vatikán. galerii)

– Zrození Venuše z mořské pěny na lastuře (10 let po smrti je modelem Simonetta Vespuci) vystavená v Ufizzích, kde je celý B. sál

– Savonarola a příznivci a P. Marie v pozadí( jež je ale mnohem větší než S. – záměrně porušuje perspektivu, jíž se až doposud držel)

Umbrijská  škola

Piertro della  FRANCESCA  – teoretické spisy o perspektivě,  řešil problém barvy a světla v obraze

– cyklus o sv. kříži ( Konstantinův sen), – fresky v san Francescu v Arezzu

Piertro  PERUGINO  učitel Raffaelův

Benátská  škola

Jacoppo a Giovanni   BELLINI ,  Giovanni zaklad. Benát. Koloristické malířské školy

 

SOCHAŘSTVÍ:

Druhy : převzaté z gotiky :výzdoba sakrálních staveb, oltářní sochy, náhrobky + volná socha a sousoší, rozvinulo podobizny (hlava a jezdecký pomník)

Techniky : klasické : kamenictví, kovolijectví + štuk a polévaná terakota ( Luca della Robia : Zpěvácká tribuna fl. d.)

Ideál : realismus : snaha zobrazit lid. tělo v přirozeném pohybu a proporcích – studie anatomie

Florencie : Poč. ren – Sochařská soutěž r. 1401 na severní bronzové dveře flor. baptisteria (obětování Izáka): Bruneleschi x Ghiberti

Lorenzo GHIBERTI

– severní  dveře, reliéfy dokončil 1424 (náměty z Nového zákona).Navázal na jižní dveře Andrey Pisana, zdůraznil krásu,důstojnost.

– východní dveře fl. babt. = Rajská brána (návrh Leonardo Bruni): výjevy ze Starého zákona z hlediska lidského pokroku, – 10 scén perspektivně, plasticky pojatých s malířskými efekty ( Šalamounovo setkání s královnou ze Sáby) ( v 19. stol. inspirují Rodina k Bráně pekel )

DONATELLO:  (Donato di Nikolo di Betto Bardi)

Nejvýznamnější soch. rané ren.  Smysl pro dramatické konflikty lidské duše. Zpodobuje muže jako  nositele energie a bojovníky.

Vyučen u Ghibertiho. Vytvořil nový výtvarný řád – příklady antiky doplńoval studiem skutečnosti.

Florentská díla : – David  pro flor. dóm – 1410m, – bronzový David pro Cosima Medici

– Sv. Jiří jako rytíř pro San Michele, – sedící Jan Evangelista pro fl. dóm

– náhrobek pap. Jana XXIII., – Jeremiáš a Habakuk ( naturalističtí)

– pozdní : – Máří Magdalena, – Judita a Holofernes , – Křepčící děti ( Zpěvácká tribuna fl. d.)

Padovská  díla :- 1. ren. jezdecká socha : pomník Kondotiéra Gattamelaty z Padova

Andrea VERROCHIO: žák Donatelův

– 2. jezdecký pomník : kondotiér Bartolomeo Coleoni v Benátkách, – socha Lorenza Medici, – s. Davida

Benvenuto CELLINI: sochař a zlatník, představitel manýrismu

– socha  Persea

MICHELANGELO  1475 – 1564 Do 15. století svým životem zasahoval, avšak  dílem pouze

1475  – 1496 Florencie: Madona na schodech, Boj kentaurů s Lapithy (donatelovské mramorové reliéfy vytvořené ve 15- ti letech)

1496  – 1501 Řím: Opilý Bacchus  jeho 1. volná socha  1497 ( 22 let)( porušil kontrapost), – Pieta  pro chrám sv. Petra  1500 (25 let)

MICHELANGELO BUONARROTI…..… (vývoj díla, členění pobytů) ……………………………………..….20.

(6. března 1475 v Caprese – 1564  v Římě) ( 89 let)

učení a vlivy  :  vliv Florencie, Donatelův mělký reliéf , Laokon – vliv sbírky v Medicelské zahradě kláštera S. Marco

–  chodil kreslit do kostelů  St. Croce ( Giottovy nástěnné monumentální malby) a  Maria del Carmine (kaple Brancaciů od Massacia)

– ve 13-ti vstoupil do dílny Ghirlandaiů, potom se učil u Bertolda ( Donatelova  žáka)

– pobyt na medicejské akademii ve Florencii ve společnosti básníků a filosofů ne dvoře Lorenza Magnifica

1475  – 1496 :  1. Florencie

– Madona na schodech

– Boj kentaurů s Lapithy  (donatelovské mramorové reliéfy vytvořené ve 15- ti letech,

1494 – 1495 :  Bologne (prchl před vojskem)

1496  – 1501 :  1. Řím

– Opilý Bacchus  –  jeho 1. volná socha  1497 ( 22 let)( porušil kontrapost),

– Pieta  pro chrám sv. Petra  1500 (25 let)

1501  – 1505 :  2. Florencie

– David 1504 ( 28 let)( z porušeného kusu mramoru, umístěný před florentskou radnici)

– Madonna Doni 1503 ( svatá rodina, nazí mladíci v pozadí, tondo)

– Bitva u Casciny (protějšek Leonardovy Anghiari, karton koupajících se překvapených vojáků, dokonalý mužský akt v pohybu)

 

1506  – 1516 :  2. Řím

Začíná doba jeho největší slávy ale i utrpení, 1506 je vykopán Laokon, Zakázka na náhrobek pro pap. Julia II.

–  Evangelista  Matouš 1506, mramor, nedokončeno- vidíme, jak postavy osvobozoval z kamene

– Sixtinská  kaple – strop ( 1508 – 1512 ) ( 33 – 37 let)- Vatikán, pro pap. Julia II.  náhradou za náhrobek

střední pás:  9 obr. Směrem od oltářní steny líčí vznik světa, lidí, hříchu a boží trest ( Stvoření Adama, Evy, První hřích, Potopa)

kolem pásu : 7 proroků na trůnech ( Jeremiáš, Daniel, Zachariáš, Ezechiel), střídaných s 5-ti  Sybilami ( delftská, Perská..)

nejspodnější pás : Kristův rodokmen

rohové kápě : vysvobození židovského národa

charakter  Sixtinské kaple : – postavy jsou sochami,   – hlavním motivem je jejich pohyb,   – potlačuje barevnost a pozadí,

– v průběhu prací 2 x  zvětšil měřítko a zmenšil počet postav,    – sám si navrhl lešení

– Spoutaný otrok   1513

– Sedící Mojžíš  1513 – 1516 (40 let) (blízký výbuchu hněvu)  Zakázka na náhrobek pro pap. Julia II. – projekt 40-ti soch, avšak je

jediný dokončený, avšak nesprávně umístěný v S. Pietro in Vincoli v Římě.

Důvody neúspěchu: noý pap. Lev X. přikázal lámat kámen v Pietrasantě a ne v Carraře

 

1516  – 1534 :  3. Florencie

– Medicejská knihovna Laurenziana  1524 – 1526

– Nová sakristie Medicejské kaple k. S. Lorenzo

– 4 Otroci  1519 (alegorie svobodných umění, původně pro Juliův náhrobek, nedokončení, ukazují M.techniku odebírání hmoty

– Medicejské náhrobky : 1524 –1534  v Medicejské kapli – Nové sakristii kostela S. Lorenzo ve Fl., Provedené jen 2 ze 4 :

Lorenzo – Soumrak a Svítání (žena),  Giuliano – Den a Noc (žena) (mezi a nad dvojicí aleg. soch je osobnost L a G)

1529 – 1530 :  Benátky – útěk

 

1534 – 1564 :  3. Řím

1534 zemřel pap. Kliment VII., nový Pavel III. (vznik sonetů opěvujících ovdovělou Victorii Collonu)

– chrám sv. Petra ve Vatikáně (od 1547  hlavním stavitelem) ( vrátil se k Bramantovu řešení, ale vše podřídil středu, kupoli podle

Bruneleschiho, jen ji zdvojil – 16 žeber   (dokončena 1592)

– Apoštolskýb palác – od 1535( stavitel, mal, i soch.) na žádost pap. Pavla III.

– městská brána Porta Pia

– Palazo Farnese

– chrám st. Maria degli Angeli

– Kapitol. Nám :mohutné schody,  Průčelí  paláce  Konservátorů  a jeho kopie – pal.Kapitolského musea – jsou šikmo položené, takže

vzniká opticky prohloubenější náměstí. Schodištěm  zdůraznil pal. Senátorů.  Doprostřed umístil jezdeckou sochu Marca Aurelia

– Poslední  soud  1536 – 1541 ( 60- 65 let ) Oltářní stěna Sixtinské kaple : na objednávku pap. Pavla III. – 3 části : nebe, souzení, Charon s démony dole. (Bez orámování  se vznášejí těla spasených a klesají zatracení, 391 ohromných figur, silný manýrismus, užívá kupení postav, hledá nový spiritualismus, libovolně mění měřítko, užívá všech a nových možností pohybu)

Papež  Pavel IV. chtěl nechat Mich.  přemalovat nahotu , ale ten odpověděl, že obraz lze opraviti snadno, ale on, papež, aby se staral napraviti svět. Přemaloval jej pak nenásilně Daniele de Voltera, Mich. stoupenec.

– Obrácení Pavlovo, – Ukřižování sv. Petra, 1542 – 1549:  fresky kaple pap. Pavla II. – Capella Paolina ve Vatikánu

(asymetrie a disproporce, popírá racionalitu)

– Kladení do hrobu z forentského dómu :  1550 : (75 let)

– Pieta  Palestrinská : 1553 : – Pieta Florentská (autoportrét, pro vlastní hrob) – Rondanini (got. typ vertikální piety)

 

charakteriatika : Mal.ířství považoval za práci pro ženy a téměř jím opovrhoval, maloval sochařských způsobem. Sochařství pro něj bylo nejpřednější.

Vyvrcholil renesanci a prožil zhroucení jejích ideálů v manýrismu. Vyžádal naprostou nezávislost tvoření. Liboval si v expresívnosti, porušující zákony stavební hmoty. Pozemské bytí zůstává nadřazeno, věnuje se však vnitřnímu prožitku a obrací se do nitra. Jeho umění  triumfuje nad přírodou a soupeří s bohem.  Navázali na něj všichni soch. men. Baroka, v 18. a 19. stol. Auguste Rodin

1. životopisy o něm napsali G. Vasari a jeho žák Condvini

RAFAEL SANTINI………………………………………………………. ……………………..……………………..….21.

1483  Urbino – 1520  Řím

italský malíř vrcholné renesance. Otcem malíř Giovanni Santini. V 11-ti se stal sirotkem.Žák Pietra Perugina (umbrijská škola), převzal přesně jeho styl, ale neustále se vyvíjel a zdokonaloval. Celý život byl velmi vnímavý a učenlivý. Díky své osobnosti  a povaze se stal oblíbený u dvora.

FLORENCIE:

Pod vlivel Leonarda a Michelangela znatelně vylepšil svůj styl.  Stal se zde malířem madon. Zkoušel nové kompozice ( leonardovsky  trojúhelníkové nebo michelangelovsky kruhové). Přibírá postavu Jana Křtitele jako vyvážení k Ježíškovi.Redukuje paletu na Elementární barvy pleti.

– Madona v zeleni  ( leonardovská)

– Madona se stehlíčkem

– Madona krásná zahradnice

URBINO

ŘÍM:

Bramante jej doporučil papeži Juliu II a přivedl do Říma, aby mohl ukázat své schopnosti na pap. pokojích, které si právě po zvolení nechával předělávat. Je možné, že jej k tomu vedla nejen spřízněnost s krajanem, ale i zášt´ vůči Michelangelovi. Jisté je, že bez Bramanteho by Raffael zakázku nedostal. Ten nikdy předtím fresky nedělal. Stanze  měly vyjádřit dobové principy života a vír prostředky alegorie a srovnání. Po jejich dokončení byl již navždy  Mich.„strašlivý“ a Raffael „sladký“.

– Stanza della Segnatura ( podpisová místnost) : 1508 – 1511 : 4 vědní obory na 4stěnách + strop s figurálními motivy

představuje nový sloh : hlavní složka krása(belloza) a maniera grande

( monumentalita postav, ušlechtilost, nic není nahodilé, ale pečlivě promyšlené)

– La Disputa (alegorie teologie): 1508 – 9 ( vel. Shromáždění ve 2 polokruzích-oslava euchristie-disputace o svátosti)

– Athénská škola ( alegorie filosofie) : 1509- 10 : dochovaný pouze karton,( Shromáždení veškeré lidské moudrosti , pravdy, rozumu v prostředí římského architektonického prostoru – návrh Bramante). Filosofové ( Diogenes, Aristofanes diskutují, učí, přemýšlí. Obsahuje dobové podobizny : Leonardo = Platón, Mich. = Herakleitos, Bramante = Euklides, vlastní podobizna v rohu.

– Parnas ( poesie)1510-11 na zdi s oknem, v prostoru přirozeného pahorku s vavřínovým hájem.( 9 antických a 9 nových básníků (Homer, Michelangelo), + Apollo s 9 – ti můzami a hraje na 9-ti strunný nástroj. Z velké části tvořený žáky.

– Právo  (3 hlavní ctnosti : Statečnost – aleg. Pap. Rodu, jinak dílo žáků)

 

Freska ve vile Farnesině : Galatea (mytolog. obraz na lastuře s delfíny)

 

Velké oltářní obrazy : – Madona z Folgina   1512

– Madona  Sixtova   1514 ( kráčí po oblacích, sv. Sixtus a Barbora klečí v oblacích + andílci)

 

– Heliodorova stanza  : 4 výjevy z Bible, patrný vliv Mich. titánské postavy, dynamická kompozice, ale je jemnější.

– Vyhnání Heliodora z chármu,

– Osvobození Petrovo,

– Setkání krále Attiky se lvem velikým,

– Mše Bolsanská ( hostie zkrvaví v rukou nevěřícího kněze z čech),

 

změna papeže na Lva X., Raffaelova dílna se rozrůstá.

 

Tapiserie: 10 kartonů s náměty z Kristova života jako návrhy na nástěnné koberce pro Sixtinskou  kapli. Rozšířily jeho styl po celé Evropě.  – Zázračný rybolov  – Svěření klíčů

 

Portréty: výraz chvíle a charakteru

– papež Julius II

– papež Lev  X s dvěma kardinály

– La Formalina

– Baldsar Castiglioni

Stavby :

-Villa Madama

– palác Bramconio ( zničen)

– Chrám Sv. Petra ve Vatikáně ( od 1514- smrti Bramantově, opět na jeho doporučení v 31 letech dostal funkci, na kterou musel Mich. čekat další desetiletí – do vlastní smrti) chtěl jej utvořit v ideální harmonii krásných tvarů.

 

Význam : měl vliv na vrcholnou renesanci, Fra Bartolomea a poč. manýrismu, dopisoval si s Dúrerem

 

Chrám sv. Petra ve Vatikáně – Bramante do do smrti 1514 – centrální stavba,  Raffael do smrti 1520 – přidal širokou podélnou lod´,   Antonio da san Galo do 1546 – vrátil se k centrálnímu řešení, a vyvedl průčelí po celém obvodu do jednotné výše , Michelangelo – převzal Bramantovu myšlenku středově utvářené stavby, ale podstatně změnil půdorys – zjdnodušil jej spojením prostoru v jediný, nedělený.ale od Barmantova se liší tím, že není geometricky podřízený, ale volně utvářený. + kupole. Carlo di Maderna přidal ještě lo´d pro slavnostní příležitosti.

 

 

 

NIZOZEMSKÉ MALÍŘSTVÍ 17. STOLETÍ…..… (Rembrandt x Rubens) ……………………………….26.

Holandsko bylo samostatným buržoazním státem, Nizozemí ( jižní) státem feudálním, katolickým Habsburským .

VLÁMŠTÍ :

Peter Pavel RUBENS : 1577 – 1640 : Je hlavním představitelem bar. mal. 17. stol. Jižního Nizozemí. Učení u Adama van Noorta a Otto van Veena. Stal se mistrem antverpského mal. cechu. Žil v Antverpách spokojeným životem. Brzy se stal nejžádanějším mal. Evropy. Byl i zdatným diplomatem a podnikatelem a vedl vlastní dílnu s ohromnou produkcí. Král Karel I. jej povýšil do rytířského stavu. Tvořil velké politické alegorie i osobní portréty své rodiny. Byl 2 x ženatý : s Isabelou Brandtovou a  Helenou Fourmetovou.

Jeho styl vychází ze smíšení italského a tradičního nizozemského mal. Na počátku byly jeho kompozice stísněné a prostor neprohloubený. Časem se  propracoval k dramatické kompozici a  patetickému, strhujícímu a dojímavému stylu. Od carravagiovského  temnosvitu se vrátil ke světlému podkladu a jásavému barevnému koloritu. Udivuje vysokou škálou lomených tónů. Používá tvarových i pohybových nadsázek.V aktech žen nešetří kyprostí.

– Tři Grácie,  – Navštívení Panny Marie, – Vyhnání z ráje, – Romulus a Remus,  – Leda,   – Venušina slavnost

– cyklus Marie Medicejské, –  autoportrét s Isabelou Brandtovou + podobizny vlastní rodiny a krajiny

– Vztyčení kříže (1611),  – Snímání z kříže ( 1614) (obé do Antverpské katedrály), – Poslední soud  (mistr. dílo baroka – Mnichov)

– Umučení sv. Tomáše + nástavec se sv. Augustinem (k. sv. Tomáše na M.S.)

 

REMBRANDT van RIJN : 15. července 1606  v Leidenu – 4. října 1669 v Amsterdamu

Syn  mlynáře, nikdy nebyl v Itálii ani Anglii. Učil se u Schwanenburcha a Lastmana. Vliv na něj měla též antika, Raffael a Tizian. 1631 – Amsterdam – Založil si portrétní živnost a během 2 let se proslavil a namaloval asi 50 portrétů. Založil si sbírku umění a stal se vyhledávaným znalcem. Kole roku 1640 však přišel obrat, úmrtí matky, ženy Saskie, 5ti z 6 ti dětí a finanční krach. Všechen jeho majetek byl vydražen. 1658 založil jeho zbylý syn  Titus s jeho novou milenkou Hendrickje ( s ní měl dceru Cornelii,která je jediným dítětem, jež ho přežilo) obchod s uměním a přijali Rembrandta jako zaměstnance, jež jim odevzdával všechny své obrazy a  byl tak chráněn před věřiteli. Zanechal  velmi rozsáhlé dílo, hlavně portréty a lepty. Všeobecného uznání se mu dostalo až v 19. století jako jednomu z největších malířů všech dob.

V začátcích byl horlivým romantistou. Vyšel z  carravagiovského stylu a holandského smyslu pro realističnost. Zejména v portrétech však kladl větší důraz na vnitřní duševní život než na vnější tělesnou podobu. Šerosvit se stal jeho hlavím výtvarným prostředkem, používal jej však trochu jiným způsobem než jeho současníci. V pozdějších letech se snaží vyjádřit nádheru hmoty pokožky a šerosvit, dříve spíš průhledně zelený dostává ted´ hutný, zlatý, těžký tón. Kompaktní zářivou malířskou formu dosahoval pryskyřičnými detaily. Obraz je naplněn barevnou temnotou, z níž se postavy vynořují. Vytváří dramatickou kompozici s nadsazenou dynamikou. V barevné škále se omezuje na černou, bílou, červenou a žlutou, avšak s ohromným množstvím jejich odstínů. Užívá barevné pasty nanášené špachtlí až vzniká členěná textura.

– Noční hlídka ( 1642 – správně Oddíl milice kapitána Banninga Cocqa)

– Hodina anatomie dr. N.Tulpa (1632): 1. velký obr. mal. na zakázku, pomohl mu získat věhlas

– Učenec v pracovně ( 1934) – NG,

– Návrat ztraceného syna  (1668), – Židovská nevěsta,  – Samsonova svatba,  – Oslepení Samsona, – Danae

– Představenstvo amsterodamského soukenického cechu , – Vlastní podobizna se Saskií,  – Portrét Tita,  – P. Jana Sixa  (1654 )

– Autoportréty, ( kolem 60-ti : umožńují sledovat jeho pocity v průběhu života)

– lepty : – Tři stromy ( + další krajiny), – Tři kříže, –  Omval (skupina domů v A.), – Vepř,  – Jupiter a Antiope,   – Faust

– studie ( hlavy, zvířata, postavy  ve všedních výjevech, umožńují bližší pohled na jeho mistrovství)

 

Jacop Joardens : navazoval na Rubense, žánrové a mytologické kompozice

Adrien Brouwer : lidský žánr

Franz Snyders : zátiší

HAARLEMSKÁ  ŠKOLA :

Franz Hals : vliv Rubense, vynikl jako portrétista, lidový žánrový realismus, neformální postoje.  Oceněný   impresionisty.

– Cikánka,   – portréty ze starobince,    – Skromná setina,   – Veselý piják,    – Masopustní veselí

DELFTSKÁ  ŠKOLA  :

Jan Vermeer van Delft : celý život prožil v Delftu s rodinou, měl 4 zaměstnání. Známe asi 35 obrazů. Je mistrem chladného denního rozptýleného  interiérového světla. Světlo proniká většinou oknem a jen z jedné strany místnosti. Vše maloval ve svém bytě. Je pravděpodobné, že při komponování používal cameru obscuru. Oblíbená barevnost : bílá, citronová žlut´, chladná modř. Obrazy vyjadřují pohodu, klid a zasnění. V jeho díle jsou jediné 2 krajiny : – Pohled na delft , – Malá ulice v Delftu

– Mlékařka, – Dívka s perlou, – Paličkující dívka, – Dívka čtoucí dopis, – Kavalír a dáma pijící víno, Voják a smějící se dívka

Anthonis van Dyck : 1599 –1641:oblíbený Rubensův žák. Má ušlechtilý styl, skvělý kolorit, přesné valéry. Místo převzetí dílny odjel do Anglie a Itálie. Po návratu do Antverp se stal dvorním mal. arcivévodkyně Isabely pak  dvorním portrétistou angl. krále Karla I.

– Podobizna Karla I. (ve 3 pozicích), 5 dětí karla I., – Princ Oranžský a princezna Marie Stuartovna, – Rodina Lomellini

– Odpočinek na cestě do Egypta, – Kristus korunovaný trním

KRAJINÁŘI :

Jan van Goyen : Jeden z nej. holand. Krajinářů. Realistický typ krajiny s nízkým horizintem, velkou část pokrývá obloha a mraky.

– Lodě v ústí řeky, – krajina s 2 duby,  + dalších  1000 obrazů (moře, duny, vesnice)

Jacop van Ruitsdael : realistický typ krajiny s těžkými mraky, mocnými stromy a vodopády.

– Cesta,  – Krajina,  – Peřeje, – Skalnatá krajina

ZÁTIŠÍ :

Mělo vývoj od kontrastního a s tmavým pozadím k světlejšímu pozadí a méně kontrastním barvám. Náhled  mírně shora nezměněn.

William Claesz Heda                                                                 Floris van Dijck

Pietr Claesz : – Zátiší s krocanem, – Zátiší s loutnou a houslemi,

Willem Kalf : – Zátiší s citronem                                                William van Aelst : – Zátiší s kohoutem

ČESKÉ BAROKNÍ  SOCHAŘSTVÍ….(periodizace,vývoj, specifika,tvůrci) ……………………………………28.

17. stol. Manýrismus : vliv nizozem. Adrien de Vries,

Vzniká jako součást architektury, v interiérech  i exteriérech. Témata náboženská a mytologická. Materiál : pískovec a dřevo, v interiéru potahováno jemným štukem. Polychromie – zlatá a bílá barva. V Praze existovalo asi 24 dílen. Prahu proslavila výzdoba Karlova mostu, objednatelé byli šlechticové nebo církevní řády.

bozzeto = hliněný model, dělaný mistrem, modelleto = propracované modely na ukázku zákazníkům.

 

RANÉ:

Jan Jiří BENDL : realistický, robustní postavy, někdy mírně neproporční

– Herkules v královské zahradě

–  sochy průčelí sv. Salvátora

–  jezdecká socha sv. Václava  (dnes na Vyšehradě, dřív na konśkém trhu)

 

VRCHOLNÉ : 80. léta 17. stol.

1. J. HEERMAN : neměl vlastní dílnu. 1. využití iluzionismu – schodiště v Tróji a  boj olympských bohů s Titány

 

Matěj Václav JÁCLEL:se svou dílnou rozsáhlé dílo pro pražské a venkovské kostely  a   kláštery  v  Sedlci, Broumově

–  3 sousoší pro Karlův most   – Sv. Anna samotřetí,   – Sv. Dominik a Tomáš Akvinský,  – Vidění sv. Bernarda z Claivux

 

Ferdinand Ignác PLATZER : monumentální sochy, – výzdoba sv. Mikuláše

 

Jan Oldřich MEYER : K. most:   –  Sv. Antonín Paduánský,  –  Sv. Juda Tadeáš,   –  Kristus se sv. Kosmou a Damiánem

 

Jan BROKOF :zakladatel jedné z nejvýznam. dílen., původem slovenský Němec

– sv. Jan Nepomucký  pro  Karl. Most (podle dřevěného Rauchmilerova modelu)

– antičtí bohové Toskánského paláce

 

Ferdinand  Maxmilián  BROKOF : 1688 – 1731

syn Jana Brokofa. Školil se ve Vídni u otce, stal se s Braunem nejvýznamnějším. Vyznačuje se plastikou objemů, realistickými detaily, monumentální kompozicí, principem konvexů – světlo nechává měkce klouzat po plynulých přechodech  plastických tvarů, usiluje o valér.  Podstavec řeší  jako celek  se sousoším.

– Mouřeníni v průčelí Morzinského paláce (Nerudova) – alegorie Dne a Noc

– náhrobek Václava Vratislava z Mitrovc ve sv. Jakubu v Praze

– sousoší sv. Jana Křtitele na Maltézském nám.

– v NG :   – Jupiter,  – Merkur,  – Venuše

– sochy pro Karlův most : sousoší :  – Sv. Barbora, Markéta a Alžběta

– Trinitářů ( 3 světci – část soklu je jeskyně- vězení na křestany, hlídané Turkem)

–  Sv. Vincent Ferrarský a Prokop

– Sv. František Xaverský (4 postavy různých lid.ras : Ind, Černoch, Japonec, Tatar)

sochy :  – sv. Vojtěch, – Kajetán, – Ignác, – Vít

 

 

Matyáš Bernard BRAUN : 1984 – 1738

mistr iluzionistického směru vrcholného baroka s rozsáhlou dílnou. Je pro něj typická vlající forma, bez jemností a detailů, užívá nadsazené proděravění, dramatičnost, pathos, expresi, usiluje o prudký kontrast. Konkávní princip : zadržuje světlo na vrcholcích tvaru a stín v prohlubních, za účelem většího rozrušení hmoty a  formy užívá tvrdý pískovec.

–  výzdoba k. sv Klimenta v Klementinu – dřevo

–  náhrobek maršála hraběte Leopolda Šlika

–  Sv. matouš evangelista

reliéfy :  – Vidění sv. Huberta

–  Stigmatizace sv. Františka

–  Narození páně

– Klanění  3  králů

– Herkulův  zápas se lvem  nemejským

 

sochy pro Karlův most  :  – Sen sv, Luitgardy ( objednaný cisterciáky z Plas)

– Juda Tadeáš

 

– KUKS  pro Šlika : Alegorie Ctností a Neřestí ( vše ženské figury) polychromovalé, 2x 12 soch + 2andělé (blažené a žalostné smrti)

Ctnosti : Víra, Naděje, Trpělivost, Moudrost, Láska, Píle, Štědrost, Upřímnost,Cudnost, Spravedlnost,

Neřesti : Lenost, Marnivost, Obžerství, Pýcha, Lakomství, Hněv, Lehkomyslnost, Pomluva, Podvod

 

Betlém u Kuksu pro Šporka v pískovcových skalách, divadlo, reliéfy, sochy s náboženským obsahem

– Kristus,

– Sv. Máří  Magdalena

– poustevníci: – Onufrius  a  Garin

 

PAUL GAUGIN…………………………………………………………..…………………………………………………..40.

7.června  1848  v Paříži – 1903   Hiva Oa / Jižní Pacifik

Dětství v Peru ( je hrdý na své Peruánské – Španělské předky). V sedmi opět v Paříži, navštěvuje katolickou školu v Orleans, jeho matka pracuje jako švadlena. Bojí se o zabezpečení svých dětí a jejich poručníkem se stává  Gustave Arosa, rodinný přítel a sběratel umění. V 17 ti letech se rozhodne jít k námořnictvu, ale nesloží zkoušky. Stane se tedy alespoń pomocným kormidelníkem na obchodní lodi. Když je ještě na moři, umírá matka. Začne frankopruská válka a on se účastní bitev na moři.

Vrátí se chudý do Francie, kde mu  Arosa  pomůže získat práci u firmy Bertin na pařížské burze. Obchodováním na burze vydělává mnoho peněz a tak si pořídí rodinu ( žena Matte a celkem 5 dětí). Začne malovat , nejprve jen svátečně, a snaží se dostat do kruhu umělců tím, že kupuje jejich obrazy. Učí jej Pissaro a Collarosi.

V roce1876 přijme Salon jednu jeho krajinu. Pracuje i na keramice a sochách. Roku 1880 se účastní  – bustou svého syna Emilia Impresionistické výstavy. V dalších letech se účastní 20 ti plátny a 3 mi sochami , je však kritizován.

– Šijící Zuzana  (akt) 1880 , – Zahrada v Zimě : 1883 ,  – Zátiší s portrétem Ch. Lavala : 1886

V lednu 1883 zbankrotuje firma a Gaugin je bez práce. Nastávají finanční potíže. Manželka odjede k rodině do Kodaně. Posléze odjede za nimi, pracuje, ale nevydělá dost , aby uživil rodinu a své umění. První samostatná výstava končí fiaskem a odjede zpět do Paříže. Ůčastní se 8. Impres. výstavy ale s impresionismem se rozchází.

Uvědomuje si psychickou nosnost  základních výtvarných prostředků: linie ( lživé, ušlechtilé, přímky jsou nekonečno, křivky ohraničují) a barvy ( jež mají ještě větší význam)

Panama :  1887 Odjel se s přítelem Lavalem, ale musel pracovat na Panamském průplavu, aby si vydělal nějaké peníze. Odcestuje na Martinique, kde namaluje asi 10 pláten – Sběračky manga,  – Martinique

 

Arles : od 23. října – prosinec 1888. Přes Thea, který pracuje v goupilově galerii se seznámí s Goghem. Ctějí založit novou malířskou školu. Theo jim posílá peníze a doufá, že se Gaugin o Gogha postará. Tem je mu jakousi chůvou, udržuje pořádek a snaží se Gogha poučovat i v malování. Mají však rozdílné názory i vzory : Gaugin : (Ingra, Raffaela, Degase), Gogh: (Daumiera, Rousseaua, Daugbiniho).  Poté, co jej  24. prosince Gogh napadne a uřízne si ucho, vrátí se Gaugin zpět do Paříže.

– Gogh majující slunečnice, – Les Alyscapms ,  – Modré stromy, – Kavárna v Arles,  – Arlesanky v parku

 

Paříž : 1888 bydlí u přítele Schuffeneckera, začal s grafikou. Skupina syntetistů : Gaugin , Bernard, Schuffenecker, Laval, Anquetin.  – Rodina malíře Schuffeneckera

 

Pont Aven v Bretani :1889 Používá různé materiály a metody. Vyučuje, aby si vydělal peníze. S mladším Bernardem  se nepohodne kvůli autorství syntetismu a cloasinismu. ( Bernard namaloval – Bretonské ženy a vysvětlil Gauginovi svou teorii nelomených barev. Ten si ji vyzkoušel na  – Vidění po kázání : zápas Jakuba s andělem a získal za něj titul stvořitel symbolismu)

– Žlutý  Kristus, – Zelený Kristus, – Kristus v zahradě olivetské,  – Bonjour monsieur Gaugin (NG) – Zápasící děti : 1888

– portrét madame Sartre,  – portrét Madeleine Bernardové,  – Autoportrét 1888,   – Autoportrét se Žlutým Kristem

– Ztráta panenství  1890, – Bud´te milenkami  (dřevořez).

 

Paříž – 1891 : množství keramiky :  – Autoportrét v podobě džbánu s krvavými slzami

Příprava na cestu na Tahiti, chce prodat své dosavadní obrazy an retrospektivní výstavě s mohutnou reklamou, aby si vydělal na cestu. Získá i peníze od ůřadů a naposledy navštíví rodinu v Kodani.

 

Tahiti – 1. cesta 1891 – 1893  : Papeete , zklamán kolonialismem, hledá odlehlejší místo pro svůj dům. Najde si 13 ti letou dívku Tehuru, jež je mu modelkou, milenkou a hospodyní. Kromě obrazů tvoří i sochy. Má opět finanční problémy – odjede

– Žena s květinou,  – Večeře,  – Tahitanky na pláži,  – Muž se sekyrou, – Ženy z Tahity, – Ty žárlíš, – Duch mrtvých bdí,

– Kdy se vdáš ?,  – Den bohů,   – Předkové Tehaamany

 

Paříž – 1893, po smrti strýce  Isidora, jež mu zanechal  dědictví. Pronajal si studio, kde pořádá večírky umělců, najde si novou 13- ti letou milenku Jávankou Annu. Napíše autobiografický ilustrovaný deník Noa Noa.

Keramika – Divoška

Pont Aven : roztržka – zranění, projevuje se u něj syfilis. Chce uspořádat další výstavu , aby mohl odjet.

 

Tahihi – 2. cesta :  Značně nemocný, najde si novou 14 -ti letou dívku Pahuru. Maluje málo, ale vytvoří obraz – Urozená žena ( ležící akt) Má problémy zdravotní, duševní , finanční – Chce spáchat sebevraždu, ale neúspěšně.  Jako odkaz chtěl nejspíš zanechat plátno

– Odkud přicházíme ? Co jsme ? Kam jdeme ? 1897, – Sen ,  – Bílý kůń, – Dvě Tahitanky

Zachvátí jej náhlá posedlost sháněním vlastních obrazů,  sochu  – Oviri si přeje na vlastní náhrobek

Nakonec  dostává 300 franků měsíčně za 20 obrazů ročně.

 

Markézy : 1901 : Dům rozkoše, nová 14 -ti letá dívka. Jeho chlípnost a nepřátelství k úřadům se stupńují až k soudu. Zemřel 8. května an srdeční záchvat.      – Paridův soud ( NG),  – Útěk (NG),  – socha Otec chlípník

 

Gaugin jako první usiloval o obohacení moderního západního umění příkladem primitivních kultur. Vytvořil sloh, uznávající barevnou plochu jako základní jednotku obrazu, rytmizovanou poměrem barevných ploch a výraznými konturami.

Ovlivnil Pont- Avenskou školu a členy skupiny Nabis, (vznik Talismanu Nabis – při malování v plenéru se Sérusierem : na víčko od tabatěrky). Z jeho díla vyšla i secese.

 

„Nekopíruj příliš od přírody, umění je abstrakce, odvozuj od přírody tak, že budeš snít a mysli víc na tvorbu než na výsledek. Jediným způsobem, jak dosáhnout boha je dělat to, co on – tvořit.“

VINCENT  WILLEM  VAN GOGH………..……………………………………………..……………………….41.

1853  (30.března  v Groot Zundert v Holandsku), rodina protestantského kněze.   – 1890  (27.července  se zastřelil v polích u Auvers )

rok před narozením porodila jeho matka mrtvé dítě Vincenta Wilema. Gogh měl celé dětství pocit, že je náhradníkem zemřelého bratra.

S uměním starých mistrů se setkává v 16 ti letech jako pomocních obchodníka s obrazy. Cesty do Haagu a Londýna (1. milostné zklamání). Poté začíná hledat smysl vlastní existence v náboženství. Není však přijat na Fakultu teologie v Amserodamu ani Školu pratického náboženství v Bruselu. Roku 1876 žil asi  ¾  roku v Anglii jako pomocný  kazatel  v neuvěřitelných podmínkách.

 

HOLANDSKO  1880 – 1885  Na 5 let se usídlí v holandském hornickém měsrečku Borinage, kde je kazatelema stará se o chudé horníky a sám sebe zanedbává. Nakonec je pro nedůstojné vystupování propuštěn.

Tvrdohlavě zamítal  vlastnictví jakéhokoliv majetku. Zde v prostředí plném chudoby našel své poslání v umění. Intensivně studuje severské vlámské mistry  17. stol. a jeho vlastní obrazy jsou pak tmavé a plné zemitých barev. Zachycují podmínky nejchudších dělníků jako prostředek pro zachycení reality( Jedlíci brambor 1885 – vystupńováno až ke karikatuře, vychází z Rembrandtova šerosvitu.). Věnuje pozornost detailům, rysům a výrazům tváře ( Hlava ženy  1885, hluboce si uvědomuje problémy světa a společnosti. Krajiny ( Pohled na moře v Scheveningenu, – Farma, – Alej topolů na podzim, – Lidé jdoucí z kostela, – Starý kostel v Nuen  1885, a zátiší ( Košík se starými jablky, Košík brambor, – Kolovrátek, – Zátiší s Biblí) jakoby maloval večer.

1883 – 1885  žil u své rodiny v Nuen, maloval krajiny a figurální kompozice.

 

ANTVERPY  1885 – 1886  Maloval námořníky a studoval japonský dřevořez. Užívá podstatně světlejší, ale studené barvy. ( Lebka  kouřící cigaretu  1885, – Hlava ženy, – Váza, – Domy z pohledu dvorku, – Mušle a krevety  1886

Vzory mu jsou Millet, Rubens

 

PAŘÍŽ  1886 – 1888  Zde opouští realismus, rebelská Paříž jej plní nadšením, paleta se prosvětluje + teplejší růžové tóny, objevuje techniky impresionistů, barbizonské školy a japonské grafické listy podle nichž i maluje ( japonaiserie podle Hiroshiga, – Most v dešti). Na pozadí portrétů se objevují japonské dřevoryty – Podobizna Otce Tanguyho.

V obchodě svého bratra se seznámí s Pissarem, Signackem, ale více jej ovlivńuje Gaugin a Bernard. Ve svém nadšení přivede do svého domu prostitutku a jejích 5 dětí, aby je zachránil , což se mu však nepovede a tak upadá opět do depresí.

– Modrý autoportrét  (v pozadí rotující vesmír), – Autoportrét s pláštěm a slamákem, – Autoportrét bez slamáku

– Stromy a podrost – tečkový rukopis, sytá zeleń,  – Pšeničné pole s ptákem (již čárkový rukopis)

– Zeleninová zahrada, – Švestkový strom v květu

– Zátiší se zelím a cibulí, – Zátiší s citrony a ovoce, – mnoho zátiší s květinami, – Pár bot   (2X)

– pohledy na Montmartre, – Ústí Seiny, – interiéry restaurantů.

 

ARLES  1888 – 1889  Pronajme si žlutý pokoj ve„ Žlutém domě “. Uchýlí se do samoty, smiřuje se s osudem. Jeho obrazy hýří jedinečným rytmem světa, s přírodou  jako hlavní inspirací, plné pohybu, jasných, žhavých barev a linií v prudkých tazích štětce.

– Portrét jednookého muže,  – Stará žena z Arles

– Žlutý dům,  – Pokoj v Arles,  – Most v Arles,  – Pohled na Arles

– Zelené žito ( NG),   – Farma v pšeničném poli,  – Růžový sad ,   – Bílý sad,     – Sad v květu

– Rybářské lodě na plái v St. Maries (kombinuje různé techniky),  –  Moře,    – Krab na zádech

– Slunečnice ( vystupńovaná vášeń pro barvu, na uvítanou Gauginovi, chtěl si jimi vyzdobit pokoj) ( 3 verze : 1.srpen –v Londýně,

2. 2. prosinec – v Tokyu – na jutě a bez podpisu s tmavším pozadím, 3. leden – v Amsterdamu, pro Gaugina, podobnější jeho stylu)

Konec roku ( 9 týdnů ) tráví v Arles s Gauginem. Těší se velice na jeho příjezd a celý pobyt pokládá za přípravu založení nové školy. Avšak jejich přátelství je velice proměnlivé, plné obdivu, rivality, zklamání, žárlivosti i  vzájemného ovlivńování.  Při jedné z roztržek vytasí Gogh na Gaugina břitvu, ten se poleká a uteče. Gogh si poté jako trest uřízne své ucho, zabalí do kapesníku a pošle do nevěstince jako dar pro jednu z prostitutek. Gaugin spěšně opustí Arles a s Goghem se již nesetká.

– Goghova židle,  – Gauginova židle

– Auroportrét s ovázaným uchem

Jedinou jeho oporou po celý život je o 4 roky mladší  bratr Theo. Van Gogh je na něm finančně závislý a stále mu posílá své dopisy, ve kterých líčí všechny své pocity, jež prožívá při malování. Dopisy se stávají  Goghovým deníkem a přímým oslovením světa.

 

SAINT – RÉMY   1889– 1890   Po neštastné události s uchem se léčí v útulku pro duševně choré. Jeho zlomená osobnost , zmatek a nepokoj poznamenává hluboce jeho obrazy jež maluje, když se trochu zotaví. Každý fragment připomíná utrpení a zoufalost lidské existence. Maluje jako posedlý a věří, že to přispívá k jeho uzdravení.Barevnost je spíš zemitá nebo hodně pestrá.

– Nemocniční dvůr, – Zahrada blázince v Saint Rémy,   – Noční kavárna,  – Cesta s cypřiši

Život s duševně chorými je pro něj nesnesitelný a tak odjede v květnu 1890 do Paříže, kde se pod dohledem dr. Gacheta usadí.

– Portrét dr. Gacheta , – Kosatce,  – Větve mandloně v květu,  – Podrost,  – Pár dřeváků,  – Sněhem pokryté pole

 

AUVERS  1888 – 1888  Našel zde své sebevyjádření, jehož cenou byl vlastní život. Nikdy se nelitoval a nešetřil své zdraví. V hloubi duše si přeje být slavný, ale za celý život prodá pouze jediné plátno– Červená vinice u Auvers , a to pouhý půlrok před smrtí.

– série malých obr. z venkovského života,  – Noc ( podle Mileta),  – Pšeničné pole s máky,  – Pohled na Auvers,

– Krajina v soumraku, – Pšeničné pole s bouřkovými mraky, – Obilné pole s havrany jsou poslední tragicky osudové ( 100 x 50cm). Nekompromisní touha po absolutní expresi jej dovedla po dlouhém uvažování k sebevraždě. 27. července 1890  se uprostřed osamělých polí u Auvers smrtelně postřelil ranou do prsou a zemřel v náruči Thea, jež jej přežil jen o půl roku, když u něj ze žalu propukla také duševní choroba. Oba jsou pochováni na hřbitově v Auvers.

Vincent van Gogh patří k prvním expresionistům v moderním malířství. Jeho tvůrcí období netrvalo déle neř 6 let, přesto vytvořil ohromné množství obrazů. Není pro něj důležitý námět, ale technika a prožívání malování.

„Dílo je obrazem psychiky svého tvůrce, ten má právo na deformaci, usiluje o hlubší výraz obraz a expresivnost.“

MIKOLÁŠ ALEŠ…………………………………………………………………………………………………………….42.

18. listopadu 1852 – 20. července 1913

 

Narodil se v Mirtovicích , odkud v sedmnácti odešel a již se sem nikdy natrvalo nevrátil. Ale díky své dokonalé fotografické paměti využívá motivů z rodného kraje po celý život. Jeho otec byl písař a zapálený vlastenec. Oba starší bratři byli též umělecky nadaní. František psal básně a Jan byl  nadaný kreslíř. Mikoláš se od nich hodně naučil, ale oba tragicky zahynuli.Mikoláš kreslil od 4 let. V letech 1865 – 1867 studoval na Píseckém gymnáziu, kam ale moc nechodil a čas trávil s bratrem Janem.

1866 se začal učit malířem pokojů, ale studium nedokončil. Své vzpomínky vyjádřil v kresbách – Studentské Kresby

1896 vstoupil na pražskou Akademii. Po vzoru bratra se zabýval historií ( kostelíček na Bílé Hoře).

1874 ilustruje studentský časopis Blbárna, kde s humorem zachycuje akademické názory 1. pol. 70. let.

Na začátku 70. let. vytváří cykly – Tři doby Země české, – Přemyslovci, – Jan za chrta dán, – Cikánova láska, – Pět smyslů, – Vlast ( nejslavnější cyklus 14 ti  lunet ).

První malby začíná tvořit až v roce 1876. – Bitva s Turky, – Pícování.

Brandejsovi, jež mu poskytl ubytování a stravu, namaloval Rákocziho pochod a věnuje mu skoro polovinu  obrazů.

Aleš nerozlišuje mezi skicou a hotovým dílem, což mu bylo často vytýkáno. Vytvořil mnoho návrhů pro Národní divadlo, ale bylo mu zakázáno jej realizovat – to bylo zadáno jiným. Obr. pro ND :

LUNETY :

– Chrudimsko

– Mže

– Stráž na pomezí

– Pověsti a osudy

– Domažlice

– Léčivá zřídla

– Rudohoří

– Severní průsmyky

– Jizera

– Trutnov

– Krkonoše

– Dvůr králové

– Táborsko

– Otava

– Žalov

 

FOYER : společně se Ženíškem

– Mythus

– Život

– Historie

 

DALŠÍ OBRAZY :

– Zavraždění knížete Svatopluka Vršovci

– Břetislav  a Jitka

– Sultán Solimán

– Jiří Poděbradský

– Zasvit´mi ty slunko zlaté

– Cikánský tábor

– Mikuláš Zrinský

– Arab na poušti

– Staroslovanský pohřeb

 

DŘEVORYT:  – Na Stráži, – Nad hrobem božího bojovníka

ILUSTRACE : – Paleček, – Šotek, – Květy, – Světozor, – Zlatá Praha

 

Na konci života navrhuje fresky pro městské domy.

 

Jeho nejsilnější stránkou a bravurou jsou figurální kresby – Nejoblíbenější technikou byla perokresba, lavírovaná kresba, tužka, akvarel.

Témata z historie Slovanského národa : bitvy, husiti, panovníci, bájné postavy historické a venkovské postavy.

4 postavy českých dějin kreslil Aleš záměrně po celý život a v různých variantách, aby je předváděl národu jako příklad jejich ctnosti.

Sv. Václava – zdroj duševní síly a naděje národa pro všechny časy , Mistra Jana Husa – vzor pravdy a věrnosti v rozumovém poznání , Jana Žižku  – projev síly odhodlanosti a statečnosti a Jiřího z Poděbrad – symbol státnické moudrosti.

 

Byl hluboce myšlenkově založeným člověkem. Vlastnil velkou knihovnu (přes 2000 knih) , ve které hledal útěchu a čerpal inspiraci. Zejména dějepisné knihy : Hájkova Kronika česká,  knihy o dějinách slovanských a významných bitvách.

 

Aleš, který své  obrazy tvořil z lásky k národu, si přál, aby se jeho poslání dostalo mezi lid: „Svým uměním chci buditi vědomí a hrdost národní. Svou prací chci lid probouzet a vraceti k staré české slávě, chci proto, aby právě moje práce šla mezi lid.“

ČESKÝ IMPRESIONISMUS  A. SLAVÍČEK….( problematika prolínání se secesí, zpoždění) ……….……44.

Nejvýznamnějšími jsou Antonín Slavíček, Antonín Hudeček a  Jan Preisler, kteří spoluvytvářeli českou malířskou avantgardu. Dalšími jsou František Kaván, Josef Schusser, Alois Kalvoda, Otakar Lebeda, Radimský a jisté rysy impresionismu nalézáme i v některých dílech Maxe Švabinského(Chudý kraj). První náznaky jsou cítit už v krajinách Navrátilových, Kosárkových, Chitussiho a Mařákových. Český impresionismus se vyvíjel na přelomu 19. a 20.století a vychází  z impresionismu francouzského.  Barevná skvrna nanášená drobnými tahy se stala nejdůležitějším vyjadřovacím prostředkem. Malíři soustřeďují svou plnou pozornost na zachycení světla a zářivé životnosti přírody v krátkém okamžiku a proměnlivých náladách. U některých českých malířů se však objevují i tmavé – až černé tóny. Kvůli zpoždění se do něj ještě přimíchaly i jiné styly a většina malířů  prošla vývojem od přírodního náladového lyrismu až k náznakům symbolismu a secese.

Josef   Schusser    (1864 – 1941)

Původně  knihkupcem. Studia u Vojtěcha Hynaise na A., později u Johanna Caspara Hertericha na mnichovské A. Profesorem na Uměleckoprůmyslové škole v Praze. Patřil ke generaci malířů 90.let, pro něž byl východiskem impresionismus a luminismus.V jeho krajinách se objevují idealizované postavy mladých žen a figur v různých denních a ročních dobách, zvýrazňujících náladu přírody. Převáděl na plátno dobovou poesii. Vel. pal.- V parku , – Májový večer (kvetoucí stromy a dáma v bílém secesním oblečení).

František  Kaván  (1866 Jilemnice – 1941 u Jičína)

Studia  na pražské A.  v krajinářském ateliéru Julia Mařáka v letech1890 – 1896.Už během studií vytvořil klíčová díla realistické krajinomalby. Obraz Podmrak (1894) byl oceněn na světové výstavě v Paříži r. 1900. Kolem r.1896 se přiklonil k symbolismu,který se však na Akademii nesetkal s kladnou odezvou a proto dobrovolně ze školy odešel. Udržoval kontakty s osobnostmi kolem symbolistní  Moderní revue (Jiřím Jiráskem,Arnoštem Procházkou).V duchu symbolismu psal  i poezii. Po r.1900 se vrací zpět k čisté krajinomalbě,kterou zachycuje pomocí impresivně laděného realismu. Veletržní pal. vystavuje : Odtékání – 1896 – je melancholický, realisticky pojatý obraz, do nějž proniká symbolismus plynutí času a ženská postava ztělesňuje charakter krajiny.

Antonín Slavíček  (1870 – 1910  v Praze)

Stal se vůdčí osobností klasikem českého impresionismu a krajinářství. Vliv staršího malířsky nadaného bratra. Matka, bratr a otec brzy zemřeli.Učil ho historický malíř Emil J. Lauffer.Pomáhal mu strýc, děkan, a umožnil mu studijní cestu do Mnichova. Po návratu studoval na Ak., kam právě v roce 1887 přišel z Vídně Julius Mařák, jež ho považoval za svého nástupce. Slavíček však Mařákův realismus brzy opustil a hledal vlastni vyjádření a svůj styl, který našel v impresionismu. Brzy se stal mistrem ve spodobnění krás české krajiny a proměnných nálad přírody. V krajinách z Okoře je cítit vliv impresionismu, později dospěl k obecným symbolům a významům. 1903 – 1907 bydlel Slavíček  se svou rodinou v Kameničkách, kde vytvořil přes sedmdesát  obrazů – Silnice v kameničkách – 1904, – Z Kameniček –  1904,- Z pohorských motivů

Maloval krajiny nejen na venkově ale i v Praze : pohledy na Letnou –  obrazy pražských ulic, sadů, trhů a nábřeží, v nichž objevil tvář moderního světa a zachycoval jejich atmosféru. Posledním jeho pokusem o vyjádření malířského hledání stylu byly jeho studie ‚Svatovítské katedrály‘. Tyto obrazy však zůstaly nedokončeny, neboť Slavíček poté, co jej ranila mrtvice a byl neschopen práce, dobrovolně ukončil svůj život. Členem SVU Mánes a jeho studenty byli : Kalvoda, Lebeda.

Vel. pal. – Studie kosatců, – Zahradní zeď, – Loubí v zahradě (s ženskou postavou), –  Břízová nálada, – Eliščin most (melancholický, – Letenská pláň, , – Praha z Letné (velký obr.- podnětem byla zakázka na panorama Prahy pro městskou radu).

Jan Preisler  (1872 v Popovicích u Berouna – 1918 v Praze)

Studoval  na Uměleckoprůmyslové škole u Františka Ženíška. Významný malíř přelomu 19. a 20.století. Překlenul roztříštěnost výtvarných proudů ( naturalismus, impresionismus, symbolismus a secesi) a sloučil osobní představy a sny s obecnými symboly. Jeho syntetické vidění a kvality oceňovala i následující generace. Vliv Muncha rozeznívá Preislerovu barevnost. Reagoval však na kritiku, kterou mu přinesla a toto směřování opustil. Byl zakládajícím členem Sdružení volných umělců Mánes, učil na Uměleckoprůmyslové škole a Akademii. Vel. Pal. : – Ostrov Monte christo – (Chlapec a ležící dívka v lososových šatech)

– Milenci – 1904 – kde používá šedo černo bílou škálu barev.,- Milenci – 1906 – větší než předchozí,užívá i žluté a vzoru na šatech.

– Žena u jezera – černé jezero, muž na bílém koni a ženou v červených šatech. ,- Černé jezero – mladík s koněm – dvě varianty

Antonín  Hudeček   (1872 – 1941)

Studia na pražské A. u Maxe Pirnera, na mnichovské Akademii u konzervativního Otto Seitze a na soukromé škole Antona Azbeho-(učitele Vasilije Kandinského), pak v ateliéru Václava Brožíka na A. Přestože studoval figurální malbu, stal se hl. představitelem náladové krajinomalby. Ovlivnil jej zejména francouzský impresionismus a pointilismus. Důležitou roli v jeho krajinách hraje světlo a jeho barevné efekty. Maloval u Okoře ve společnosti dalších Mařákových žáků, jimiž ale není  ovlivněn.. Jeho prvním důležitým dílem je plátno Vybírání brambor – dvě sehnuté venkovské ženy v rozostřené krajině. Obdivoval  krásy neporušené přírody. Realistické krajiny a vesnice na Střítezi. Barvy expresivně nabývaly na sytosti a výraznosti (Starý Kolín), přibyly motivy lesních interiérů  (Itálie , Rujána) , horských motivů (Alpy, Tatry), široké výhledy z podhůří a prosvětlená přírodní zákoutí (Policko). Ve v zimě maluje v ateliéru Bludičky a Psýché a Z jara.. Po smrti svých přátel  pokračoval Hudeček ve svém vývoji osaměle. Byl nazýván i básníkem ticha- poetické vizí odvozoval od literární inspirace. Dosáhl úspěchů na výstavách ve Vídni a Berlíně. Svým dílem se zapojil do evropského vzniku a vývoje symbolismu a náladového krajinářství.

NG : – Potok: postavy splývají s tichým prostředím.Hlavní pozornost většinou poutá na pomalý pohyb vodní hladiny.

– Podobizna paní Míly Slavíčkové, ,- Po západu slunce,- Moře u Syrakus -Potok ve slunečním svitu, – Podzimní nálada

Další : – Cyklus kmenů, – Děvče v květech, – Portrét Evy Slavíčkové, – Buky u moře, -Koupání (2 chlapci  ve vodě)

Vel pal : – Večerní ticho – Žena otočená zády na vrcholu pahorku, splývající se stmívající se krajinou, podobné pointilismu.

– První zeleň – 1900 vodní hladina v barevné harmonii.,- Měsíčná noc – 1899 – krajina u rybníka, v němž se odráží měsíc v úplňku.

– Psyché – tmavozelená snová vidina nahých ženských postav v  noční, měsíční scenerii.

– Potok (u břehu) – 1898 – jeho častý motiv.Tmavě zelené, hudečkovské tóny a reflexy světla ve vodní hladině činí s ticha děj.

– Jarní pohádka 1898 zelenavý, dívka z profilu v šeřících se světlými vlasy .U nohou jí vyrůstá kosatec – symbol čistoty a ctnosti.

Alois  Kalvoda (1875 u Brna – 1934 v blízkosti Klatov)

Studia na pražské A. v krajinářské speciálce Julia Mařáka (11892 – 1897).velký vliv Chittussiho. Člen SVU Mánesa a spoluzakladatel Sdružení výtvarných umělců.  Žák Josef Váchal. Stipendijní cesta do Paříže a Mnichova. V jeho krajinářských plátnech se zprvu prosazoval  naturalismus a impresionismus, počátkem 20. stol se ale přiklonil k secesnímu symbolismu a  sílily naturalisticko – secesní prvky. Vel pel. – Bříza

ČESKÁ SECESE….(představitelé, situace, památky)…………………………………………………………………….. 47.

 

SECESE : Vůdčí osobnost franc.soch. Auguste Rodin, vliv i Maillol, Bourdelle

 

“Czech Art Nouveau“ : Josef  MAŘATKA (Myslbekův žák), přinesl  od přítele Rodina psychologický přístup k modelu

– plastiky tlustých žen

– Ruka

– alegorie Dramatu a Hudby  pro Obecní dům

Skromnost a Ušlechtilost, –  Síla a Vytrvalost  pro Novou radnici v Praze

– portrét Herberta Masaryka, –  Antonín Dvořák naslouchající

 

Jan  ŠTURSA  (Myslbekův žák), impresionista a symbolista, novoklasicismus, prof na AVU,

– Melanchoické děvče (poesie  ve hmotě)

– Před koupelí (akt klečící díky přidržující si jednou rukou vlasy )

– Sulamit Rahu, – Messalina, (smyslné. vitální)

– Eva , – Sedící  Eva ( biblické téma, stereometrizace postavy)

– Život  uniká

– Puberta  (bolestný pocit z dospívání )

– výzdoba Kotěrova pavilonu na jubilejní výstavě obchodní komory v Praze

– monument Práce a Humanita pro pylony Hlávkova mostu

 

Ladislav ŠALOUN (Schnirchův žák), veřejná plastika, ornamentalismus, novorenesance, naturalismus,

– pomník Mistra Jana Husa na Starom. nám.(vítěz v soutěži se Suchardou a Kotěrou)

– výzdoba  Městského muzea v Praze ( – Ve chvíli oddechu)

Hlavní  nádarží, Obecní dům, Zemská banka, Nová radnice,

– portréty pro Nár. museum – Dvořák, Smetana, Čech, Vrchlický, Mánes, Seifert

 

                               Stanislav SUCHARDA : největší čes. medailér, postupně snižoval výšku reliéfu, prof.UMPRUM

                                                                            –  medaile : – Praha a Vltava. – České obce sokolské,

– cyklus plaket: Pohádka o krásné panně Lilianě

– reliéf  Ukolébavka, – Vrba a poklad ( podle Erbenovy Kytice)

                                                                            – pomník Františka Palackého  (1912)

                                                                            – výzdoba Živnobanky, Praž. Spořitelny, Zemské banky,

– podobizny : dětské: Marie Pujmanové, dětí Ant. Slavíčka

 

Otakar ŠPANIEL : prof. UMPRUM  a AVU, potrétní medaile  a sportovní plakety

– Vrh diskem, – Hráč kopané, – Skok přes překážku

–  medailón  J.E. Purkyně

 

Quido KOCIÁN  : expresionismus, tragika, pesimismus

– Šárka,            – Abel

 

Bohumil  KAFKA  ( Suchardův a Myslbekův žák), prof. na UMPRUM a AVU

– Náhrobní reliéf

– Mrtvá labut´ , – Visionář , – Hasnoucí hvězdy,

 

František  BÍLEK stud. u Pirnara a v Paříži, symbolista, ideový program „stavba budoucího chrámu v nás“ :

– Úžas ( monument)

– cykly : Život (otázky na : co jsme, co tu chceme – Slepci , – Vím)

Cesta ( – Povětroń ,  – Adam a Eva, – Rama, – Krišna )

– Krucifix , – Motlitba nad hroby

– reliéf  Výklad slova Madona

– Podobenství velkého západu Čech

– pomníky: – Bedřich Smetana v Jabkenicích, – Jan Ámos Komentský u Bílkovy vily,

– Mojžíš před Staronovou Synagogou , – Jan hus v Kolíně,

– Tvůrce a jeho sestra bolest na Březinově hrobě,

 

 

 

 

 

 

 

PABLO PICASSO….(vývoj, tvůrčí období) ……………………………………………………………………………….50. 1881 Malaga – 1973 u Cannes.

Po otci  jménem. Ruiz. Španělský malíř, grafik, sochař. Od 1904 žil v Paříži, kde jej ovlivnil Lautrec, Gogh a Cézane. Vliv na něm zanechala i účast na pitvě, kde byla hlava děvčete rozříznutá v půli –celý život  se objevují v jeho díle rozpolcené hlavy. Další událostí jež jej poznamenala bylo úmrtí přítele básníka, s nímž sdílel pařížský byt – namaloval jeho portrét na smrtelném loži.

Celý život byly jeho zásadní inspirací ženy. Většinou maloval podle svých milenek a manželek a pokaždé měly jeho malby stejný vývoj – od krásných žen na kterých vidí to nejlepší až po stvůry, které  ukazují ženino nitro. Mezi jeho ženy patřily ruská baletka Olga Cholková a poslední Jacqueklin Rogue spáchala po jeho smrti sebevraždu. Byl téměř posedlý tématy sexuality a ženského přirození.

 

Modré období : 1901 – 1904  (možná měl jen modrou barvu a na jinou neměl peníze)

Zásadně figurální, zobrazuje lidi slabé a potřebné : žebráky, ubožáky.díla jsou pesimisticky laděná.

– Žehlířka

 

růžové období : 1905 – 1907

Růžové tóny, hlavním námětem se stávají kejklíři a harlekýni

– Sedící kejklíř s dítětem

zájem o afro : našel inspiraci v umění afrických kmenů, stylizované sošky a masky ho magicky uhranovaly. opakovaně se odráží

v pozdějších dílech. V díle dochází k větší deformaci a  zvětšování očí.

– Avignonským slečnám ( bordel v Avignonské ul. ) přimalovává na obličej masky, ale ne všem. Přestože je toto dílo klíčovým

v kubismu,nebyl si jím jistý, neboť  jej dlouho schovával. ( 1907, NY)

1907 se sešel s Braquem  a oba rozvinuli kubismus téměř současně a ve vzájemné spolupráci.

 

analytický kubismus : Zcela se ponořil do hledání zákonitostí v obraze a prostoru. Objevoval další dimenze a zapracovával je do

plochého obrazu. Byl uchvácen touto změněnou realitou v níž nacházel principy času a prostoru.

Maluje krajiny v Horta de Ebre a Cadaques

– Žena hrající na kytaru – toreador hrající na kytaru   1911

syntetický kubismus : 1912 experimentuje s prvky koláže 1. koláž s písmem, notami

– Zátiší s pletenou židlí ( nalepil potah židle do obrazu)

1914 : zač. války, nemaluje tolik , po válce si  již s Braquem tolik nerozumí

období velkých žen :  mohutné, maximálně zjednodušené ženy s klasickým římským obličejem)

dále směs kubismu, surrealismu a expresionismu, sochy a obrazy jsou čím dál nápadnější a pokřivenější

od 1917 spíš klasicistní, zdůrazńuje krásu formy a přísné vedení linií

období korid

1925 zač. kubistického surrealismu – vrcholem s. Picassa je obr.

– Guernica ( 1937, NY) vyjadřuje jasný nesouhlas s hrůzami španělské občanské války a stojí na počátku politického rozměru P.děl.

dále jej nelze zařadit : kolísá mezi prvky klasicismu a silnou expresivitou

Po 2. světové  válce se usadil v jiho- fran. Nice

50. léta : obměnuje mistrovská díla – historické malby

1946  letní sídlo na azurovém pobřeží v městečku Vallauris (Valory) – množství keramiky s oblíbenou tematikou : Býci, ženy – torza

1954  : po Mattisově smrti se začaly podobat Picassovy obr. Mattisovým

1958 : 10-ti  metrová nástěnná malba Ikarův pád pro pařížský palác UNESCO

60. léta : v posledním období dává přednost tématu malíř a model, jejichž erotický vztah v něm zaujal přední místo. – parafráze Cranachových nerovných párů

 

 

NG : r. 1923 nakoupila česká komise Picassovy obr. do NG – celkem asi 30 obr.

1. 1968 byla Picasova výstava v Praze, ale bez jeho účasti

– Sedící ženský akt – 1906

– Vlastní podobizna  – 1907

– Žena v lenošce  – 1910

– Žena s kytarou u piána  – 1911

– Přístav v Cadaques  –  1910

– Boxer  –  1912

– Absint a karty  – 1912

– Šedá hlava  – 1941

– Stojící žena  -1921

– Housle, sklenice, dýmka a kotva ( Vzpomínka na Le Havre) – 1912

– Vraždění v Korei – 1951 – dřevo

– Krajina s mostem

– Zátiší s kytarou , – Zátiší s hroznem

 

 

Nikdy se nespokojil s dosaženým a stále hledal nové formy vyjádření. Vždy zůstal svébytným umělcem. Důkazem jeho výjimečné slávy je i to, že již za svého života vystavoval v Louvru .Jeho museum je v JF v pevnosti Grimaldů.

 

 

ČESKÝ KUBISMUS….(situace, specifika, představitelé) ……………………………………………………….……….51.

jednotný styl zasahující pouze v Čechách do všech oblastí výtvarného umění včetně architektury a užitého umění

2 tendence : expresionistická – uvolněná, drama lidské duše

uvědomělá  stavba obrazu – vnitřně vyvážené kompozice plastických forem

spojením obou vzniká v čechách  kuboexpresivismus : specifičností je duchovní náplń a obraz  existenciálních mezníků

SVU : do války 1914 jako rekce na vyčlenění umělců z Mánesa, spojujícím názorem kubismus, časopis Umělecký měsíčník,

teoretici : Vincenc Kramář, Vili  Štech

malíři : vůdčí- Emil Filla , Bohumil Kubišta, Ant. Procházka, Vincenc Beneš, J. Čapek, Václav  Špála

sochař : Otto Guttfreud , architekti : Josef Gočár, Josef  Chochol, Pavel Janák, Vlastislav Hoffman (scénografie)

názorová jednota  netrvá dlouho, příčinou sporu pojetí kubismu, Filla považoval za jediný správný Picassův kub., ale ostatní

(Špála, Čapek, Kubišta) a metodu uzpůspbenou osobě a oblasti., u nás obsahová stránka obrazu a nechtějí omezit barevnost

malířství: vlivy : impresionisti: Preislerovy  volné barvy, Slavíček, výstavy  : Rodin (1902), Munch (1905), každoroční fr. impres.

zlom : výstava  OSMY: stud.AVU zač. v 80. letech : Emil FILLA, Otakar KUBÍN, Bohumil KUBIŠTA, Bedřich FEIGL,

Willy NOWAK, Max HORB, Antonín PROCHÁZKA, Artur PIETTERMAN

2.výsava – E. FILLA : nejdogmatičtější, důsledný kubismus, doména v zátiších –syntetický a analytický kubismus

– Čtenář Dostojevského                        – Červené eso  2. výstava

– Autoportrét s paletou – 1. výstava     – Utěšitel            – Milostivý samaritán

– Vlastní podobizna s cigaretou           – Kuřák              – Zátiší se slanečkem

FIEGEL, PITTERMAN, NOWAK : nejkonzervativnější- krajiny ovlivněné fauvismem

Antonín PROCHÁZKA : také dospěl ke kubismu, ale je čitelný a je zachována barevnost

– Zátiší na stole             – Koncert ,          – Čtenář novin (analytický kubismus)

1. KUBIŠTA : nejvýznamnější postava, spojil problém obou tendencí, , zemřel na španělskou chřipku

–  Trojportrét                                       – Sv. Šebestián               – Pierot

– Autoportrét s dýmkou                       – Meditace                      – mnoho zátiší

– Zátiší s lebkou                                  – Staropražský motiv

Josef  ČAPEK :  1887( Hronov)- 1945 koncentrační tábor , malíř, grafik, ilustrátor, spisovatel, divadel.výtvarník

Studium na UMPRUM, cesta do Paříže, člen SVU, SVU Mánes, iniciátor Tvrdošíjných

karikaturista,  redaktor mnoha časopisů, hravá stylizace – poetické kouzlo dětské kresby,

témata slovenské krajiny, hrající si děti, život města, centrem člověk

– cykly Touha a Oheń (symbolizující nadcházející válku(motiv ženské postavy)

– Muž s pytlem (NG)                                – Černošský král

– Hvězdy                                                   – Květinářka

Václav ŠPÁLA : 1885- 1946 : , člen i SVU Mánes, generace Osmi, vliv Picassa a Braqua, kubismus,

fauvismus,Munchův expresionismus, abstrakce, ženy, lyrizující a venkovská krajina,

barevný trojzvuk červené, modré a bílé, různá barevná období: zelené , modré,

– Píseń  venkova, – (NG): Velká pradlena,  Koupání,  Vltava u Červené,   Pivońky                                sochařství :       Otto GUTTFREUD: 1889 – 1927  stál u zrodu kubistické plastiky, jediný představitel čes. kub., člen kub. skupiny

studoval  na UMPRUM ( Drahońovský), v Paříži u Bourdellea, vstoupil do fr. armády,

návrat do Čech – mnoho zakázek do vznikající arch., rektor UMPRUM, 1927 utonul ve Vltavě

1. období do 1910– expresivní , absraktní forma, odklon on popisnosti, deformace tvarů, dynamismus

– Úzkost,   – Hamlet    – Autoportrét    – Hlava otce

2. období – 1911-1914 – kubistické, 1913 soutěž na Žižkov. pomník

– Hlava dona Quiota   (přechodné období)     – Hlava Viky

– medailony pro Hlávkův most v Praze

3. období – 1919- konec života , nejprve přechod –purismus, klasické formy, téma života, práce – civilismus

jednoduché tvary, maximální zjednodušenost,  polychromie, materiál-sádra a pálená hlína

– pomník Babičky v Ratibořickém údolí                – Švadlena

– reliéf pro Legiobanku – Návrat Legionářů            – značka Škody (a.s.)

– portréty TGM  ( v NG) ,                                        – Obchod ,     – Průmysl

– 4 kolorované terakoty pro továrníka s látkami -Černoch na pláži, Selfaktor, Sukařka, Tiskař

 

Emil  FILLA :  experimenty v soch. pro ověření základních principů kubismu ve 3. rozměru – hlavy

architektura:   Josef  GOČÁR : žák Kotěry, evropská moderna, užívá železobeton

– obchodní dům Wenke vJaroměři, dnes museum

– dům u Černé matky boží  na Ovocné trhu – 1. kubistic. Dům v Praze

– dvojdům na Hradčanech  ul. Tychonova

– Legionbanka naproti  B. Labuti (obloučkový kubismus- Rondokubismus )

– kostel sv. Václava na Čechově nám.

– po Kotěrovi  hlavním arch. Hradce Králové

Pavel  JANÁK : žák Wagnera, Zítka, Schulze, teorie : Obnova průčelí , Hranol a pyramida:

(h. jako pasivní,mrtvé a jehlan, krystal, šikmá linie dynamické, živé prvky, Koule a křivky jsou vyloučeny)

– vila Bohuslava Kafky, – Emila Filly, – B. Beneše, vlastní vila na Babě

– dostavba Praž. Hradu

– palác Adria na Národní třídě – ( národní sloh )

– Krematorium v Pardubicích – ( národní sloh )

Josef  CHOCHOL : purismus, obytné domy pod Vyšehradem ( kubistické fasády a průčelí), pouliční svítilny

Vlastislav  HOFFMAN : – Sloup a lucernou na Jungmannově nám

ČESKÉ  SOCHAŘSTVÍ   1. POL. 20. STOL.….(od secese dál) ……………………………………………..52.

Vliv : Bourdelle, Brancusi. Počátky Myslbek, Štursa a jeho žáci, Guttfreud .

 

Jan  ŠTURSA  (Myslbekův žák), impresionista a symbolista, novoklasicismus, prof na AVU, smyslné. vitální sochy

– Melanchoické děvče (poesie  ve hmotě)

– Před koupelí (akt klečící díky přidržující si jednou rukou vlasy )  (NG)

– Sulamit Rahu  (NG)

– Eva , – Sedící  Eva ( biblické téma, stereometrizace postavy)

– Odpočívající tanečnice  ( NG)

– Puberta  (bolestný pocit z dospívání )

– výzdoba Kotěrova pavilonu na jubilejní výstavě obchodní komory v Praze

– monument Práce a Humanita pro pylony Hlávkova mostu  1913

Ladislav ŠALOUN ( jen od 1910 )  (Schnirchův žák), veřejná plastika, ornamentalismus, novorenesance, naturalismus,

– pomník Mistra Jana Husa na Starom. nám.(vítěz v soutěži se Suchardou a Kotěrou)

– výzdoba  Městského muzea v Praze ( – Ve chvíli oddechu)

Hlavní  nádarží, Obecní dům, Zemská banka, Nová radnice,

– portréty pro Nár. museum – Dvořák, Smetana, Čech, Vrchlický, Mánes, Seifert

 

Otto GUTTFREUD: 1889 – 1927  stál u zrodu kubistické plastiky, jediný představitel čes. kub., člen kub. skupiny

studoval  na UMPRUM ( Drahońovský), v Paříži u Bourdellea, vstoupil do fr. armády,

návrat do Čech – mnoho zakázek do vznikající arch., rektor UMPRUM, 1927 utonul ve Vltavě

1. období do 1910– expresivní , absraktní forma, odklon on popisnosti, deformace tvarů, dynamismus

– Úzkost,   – Hamlet    – Autoportrét    – Hlava otce

2. období – 1911-1914 – kubistické, 1913 soutěž na Žižkov. pomník

– Hlava dona Quiota   (přechodné období)     – Hlava Viky

– medailony pro Hlávkův most v Praze

3. období – 1919- konec života , nejprve přechod –purismus, klasické formy, téma života, práce – civilismus

jednoduché tvary, maximální zjednodušenost,  polychromie, materiál-sádra a pálená hlína

– pomník Babičky v Ratibořickém údolí                – Švadlena

– reliéf pro Legiobanku – Návrat Legionářů            – značka Škody (a.s.)

– portréty TGM    (NG) ,                                          – Obchod ,     – Průmysl

– 4 kolorované terakoty pro továrníka s látkami -Černoch na pláži, Selfaktor, Sukařka, Tiskař

 

Emil  FILLA :  experimenty v soch. pro ověření základních principů kubismu ve 3. rozměru – hlavy

 

Bedřich   ŠTEFAN  – Dívka s absintem (NG)

Bedřich   ŠVEC       – Sluneční paprsek (NG) cena dekorativního umění

Vincent   MAKOVSKÝ :  Štursův žák, skup. Surrealistů, používal všechny materiály, až  brulální díla surrealismu

– Hlava – přilba,    – Torzo,    -Dívka s děckem (surreal-1933),   – Žena s vázou   (NG)

Jan   BAUCH           –  Přepadení   Českoskoslovenska

Jaroslav  HOREJC  – Orfeus  (NG)

Hana  VICHTRLOVÁ : Štursův žák, skup. Surrealistů

– Kompozice , – Pomeranč   ( obé v NG), – Pupen  1932,  – Pecka  1964,  – Lusk  1968,  – Jádro

Josef  WAGNER     – Bludný balvan 1924  (figura osvobozující se z kamene)

– Ležící figura   ( z betlémského pískovce jako Braun )

–  Albatros  ( krajina s albatrosem)

Zdeněk PALZER ,   Josef  BLAŽEK –  Wagnerovi žáci

Zdeněk  PEŠÁNEK  – Fontana československého lázeńství  (světelná plastika z NG)

– Barevný klavír ( žárovky propojené s klávesami)

– Ampérovo pravidlo pravé ruky ( dlouhý reliéf – NG)

– návrh pomníku Letná

Federico  DIAZ  (později sklouzl ke konceptu)

Ladislav  ZÍVR  (30.léta) – Srdce inkognito  ( z dámských střevíčků ve skleněné bańce)

Jan  LAUDA :   20.- 30.léta – surreal a absrtakce,   30. léta – figurální sloh

–  Hrnčíř  (NG),  – Myčka ( leží na podlaze bez soklu) (NG)

Karel  DVOŘÁK  –  Přítelkyně,     – Do Ameriky  (obé v NG a  kolorované)

Břetislav  BENDA  – Toaleta

Otakar  ŠVEC   – Stalin   (na letné)

Karel  KOTRBA

 

 

 

 

 

ČESKÁ   MEZIVÁLEČNÁ  ARCHITEKTURA   (generace, směry, individuality)…….…………………54.

směry : Národní sloh

Purismus ( zal. Ve Francii Le Corbusierem, – architektura základních geometrických tvarů a povrchu bez ozdob)

Chochol, Devětsil, Příkladem je krematorium v Nymburce o B. Feuersteina

Konstruktivismus (připojil požadavek ůčelnosti půdorysu a prostoru, sociální funkce, nové stavební materiály

Funkcionalismus ( od 30. let doplnil požadavkem funkční a prostorové emonomie ) – kniha „Nejmenší byt“- Teige

Ludvík KYSELA – Bat´ův dům

Oldřich TYL a Josef FUCHS – Veletržní palác

Josef HAVLÍČEK a Karel HONZÍK – Všeobecný penzijní fond

střediska  moderní  architektury : Praha, Hradec Králové, Zlín, Brno

3 generace: 1) SECESNÍ – rozená v 70. letech

Jan KOTĚRA: Wagnerův žák, odklon od secese, vliv Wrighta, Hofmanna,

přiznaná konstrukce, asymetrický půdorys, neomítnuté zdivo, bez ornamentu,

– vlastní vila na Vinohradech ul. Hradešínská ( komponované hramoly)

– Uměleckoprům. Museum v Hradci  (krása režného materiálu)

– dům Josefa Laichrta  na Vinohradech- Chopinova ul.

– Vodárna na Vinohradech

– vila Bianka – 2. období- monumentalizující a klasicizující tendence

– pražské Mozareto v Junkmannově ul.

– Právnická fakulta dokončenáLadislavem Machoněm

                             FANTA

PLEČNIK :             – Pražský hrad, jeho žák Rotmeyer Hrad dostavěl, po něm Janák

– kostel Nejsvětějšího srdce páně  na Jiřáku

Adolf  BENEŠ  : Kotěrův žák

– Dopravní podniky

– Ruzńské letiště

2) KUBISTICKÁ – rozená v 80. letech, český moderní funkcionalismus,

vliv: Paříž. Podzimní salón 1912 soch. Raymond Duchamp představil „ Kubistický dům“

SVU : Janák, Gočár, J.Chochol, Vl. Hofmann,

 

Josef  GOČÁR : žák Kotěry, evropská moderna, užívá železobeton

– obchodní dům Wenke vJaroměři, dnes museum

– dům u Černé matky boží  na Ovocné trhu – 1. kubistic. Dům v Praze

– dvojdům na Hradčanech  ul. Tychonova

– Legionbanka naproti  B. Labuti (obloučkový kubismus- Rondokubismus )

– kostel sv. Václava na Čechově nám.

– návrh a dostavba  Staroměstské  radnice

– po Kotěrovi  hlavním arch. Hradce Králové

Pavel  JANÁK : žák Wagnera, Zítka, Schulze, teorie : Obnova průčelí , Hranol a pyramida:

(h. jako pasivní,mrtvé a jehlan, krystal, šikmá linie dynamické, živé prvky, Koule a křivky jsou vyloučeny)

– vila Bohuslava Kafky,    – Emila Filly,     – B. Beneše,     – vlastní vila na Babě

– dostavba Praž. Hradu

– palác Adria na Národní třídě – ( národní sloh )

– Krematorium v Pardubicích – ( národní sloh )

– přestavba barokního Fárova domu v Pelhřimově

NOVOTNÝ :  žák Kotěry

– Špálova vila a další stavby v oblasti Ořechovky („zóny zdravého bydlení“)

– hotel Interkontinental

– Mánes u Vltavy

Josef  CHOCHOL : purismus, obytné domy pod Vyšehradem ( kubistické fasády a průčelí), pouliční svítilny

Ladislav  ŽÁK : nautická architektura

Vladimír  KARAFIK : pomocník Wrighta

Josef   KITTRICH :  Bílá Labut´

Vlastislav  HOFFMAN : – Sloup a lucernou na Jungmannově nám.

– návrh na  Žižkův pomník ( monumentální mausoleum)

                              Jiří KROHA

3) SDRUŽENÁ V DEVĚTSILU –  konstruktivistická, funkcionalistická

Josef  HAVLÍČEK a Karel  HONZÍK – Všeobecný penzijní fond

KREJCAR

Bohuslav  FUCHS : představitel  funkcionalismu, usiloval o komplexní řešení stavby, splynutí exteriéru a interiéru

– Zemanova kavárna  1925 – 1. funkc. Stavba v Brně

– hotel  Avion v Brně

– výstavní pavilon města Brna na Výstavišti

– městské lázně v Brně

Jan  ZÁZVORKA : žák Kotěry

– památník na Vítkově

 

ČESKÉ   MEZIVÁLEČNÉ   MALÍŘSTVÍ  (generace, směry)……………..…………………………… 55.

vliv Munchovy výstavy na celou generaci malířů poč. 20. stol.

TVRDOŠÍJNÍ : 1918-1924 – výstava s heslem „ A přece několik tvrdošíjných“, časopis červen ( bás. S.K.Neumann) – vitalismus

Josef ČAPEK: Fauvismus, kubismus, námořníci.. centrem vždy člověk

– Černošský král, – Hvězdy, – Ráno, – Květinářka, – cykly: Oheń a Touha (motiv ženské postavy)

Václav ŠPÁLA : 1885- 1946 : , člen i SVU Mánes, generace Osmi, vliv Picassa a Braqua, kubismus,

fauvismus, Munchův expresionismus, abstrakce, ženy, lyrizující a venkovská krajina,

barevný trojzvuk červené, modré a bílé, různá barevná období: zelené , modré,

– Píseń  venkova, (NG): Velká pradlena,  Koupání,  Vltava u Červené,   Pivońky

Otakar   MARVÁNEK ( postmoderna)

Rudolf  KREMLIČKA (promýšlel kompozice hl. žen),

Vlastislav HOFMANN : architekt, malíř, grafik jevištní výtvarník, kubismus a expresionismus

Jan ZRZAVÝ : 1890-1977: skupina  Sursum, duchovně laděný symbolismus, vzor v Kubištovi, Sandru Botticellim

Oblíbená krajina okolo Bretaně – kamenné domy, lodě,  Benátky:

– San Marco v noci,  -San Marco ve dne,  – Piazzetta II

– Kleopatra, – Portrét, – Konvalinky, – Melancholie, – Veselé poutnice, – Kázání na hoře,

– Meditace, – Milenci, – Antikrist (expresionitický),  – Smaritán

 

HOLLAR : 1918 : grafici, iniciativa Tomáše Františka ŠIMON– mal. a graf.

vůdčí osobností  Max ŠVABINSKÝ 1873 – 1962 , prof. na praž. AVU- grafika , secese

– portréty významných osobností : T.G.Masaryka, krajinář, tvůrce oken pro chrám sv. Víta – poslední soud

 

SOCIÁLNÍ SKUPINA : Miroslav Holý, Karel Holan, Pravoslav Kotík, Karel Kotrba : (Ho -Ho -Ko -Ko)

DEVĚTSIL :základ české meziválečné avantgardy, (Revoluční umělecké hnutí), sborník Devětsil, ReD, internacionální zaměření,

Zal.1920 studenty gymnázia: spisovatelé – Vladislav Vančura, Jaroslav Sifert, František Halas, Jiří Wolker, Karel Teige,

malíři – František MUZIKA,  Josef  ŠÍMA,  Alois WACHSMANN,  Jindřich ŠTÝRSKÝ, TOYEN ,

architekti – Bedřich Feuerstein, Josef Havlíček , Karel Honzík,  fotografové, divadelníci, hudebníci,

Brněnský Devětsil: Zdeněk Pešánek – mal., soch.,arch., zakladatel a průkopník kinetismu,

 

POETISMUS : Teigův manifest Poetismu a Nezvalův manifest  Papoušek na motocyklu

obliba cirkusu, grotesky, exotiky, odmítali současné umění a technickou civilizaci,

vliv naivního umění Celníka Rousseaua a primitivních národů

obrazové básně- jako jednota malíře a básníka- koláže a fotomontáže, konstruktivistické prvky,

Otakar Mrkvička : – Kytara

Josef  ŠÍMA:  – Kompozice I, II, III…- abstrakce, figurální kompozice, – Zoufalství orfeovo ( reakce na válku a

zhroucení iluzí o kráse)

František  KUPKA: orfismus, figurativní malba

NG : – Radosti života ,  – Jezero ,  – Dvojbarevná fuga,   – Kosmické  jaro,   – Sólo hnědé čáry

 

Vojtěcch   PREISIG: figurální kompozice, zahynul v Dachau

František  FOLTÝN: figurální kompozice

 

2. manifest poetismu -) přiblížení k surrealismu, zájem o psychické procesy a psychoanalýzu – ) nový malířský styl : nefigurativní artificialismus : vytvořený Toyen a Jindřichem Štýrským : imaginativnost, lyrická abstrakce inspirvaná biomorfními tvary

 

SURREALISMUS:1934 zal.Skupina surealistů ,  básníci: V.Nezval, K. Biebel, Karel Teige , režisér J. Honzl, hudebník  J. Ježek,

sochař V. Makovský, malíři:

TOYEN ( Marie Čermínová) :  Hlas lesa,  cyklus – Schovej se, válko,

1. ŠTÝRSKÝ: koláže a fotografie, obrazy : Hermafrodit, Musa Somnambula, Obraz

František JANOUŠEK : fantaskní krajiny, lidské a zvířecí údy, – Útěk  – Stěhování  – Španělsko

SVU  MÁNES : arch. Otakar Novotný, mal. Emil Fila

UMĚLECKÁ BESEDA : Zrzavý , Čapek, Kubín, Šíma, Kremlička, Tichý,

SKUPINA 42 : teoretik : Jindřich Chalupecký, Jiří Kotalík, básníci: Ivan Blatný, Josef Kainar,

malíři: Jiří KOLÁŘ,  František GROSS (Člověk-stroj),  Kamil  LHOTÁK (idilismus,  František HUDČEK

Jan SMETANA, Bohumír MATAL ( Stříhali dohola malého chlapečka (- Kainar)

sochaři: Ladislav Zívr, fotograf  Miroslav Hák

námět : moderní velkoměsto,městská mytologie, průmysl, civilizace,

 

MIMOSKUPINOVÍ UMĚLCI:

Karel ČERNÝ: kuboexprese, fauvismus, konstruktivismus, – nostalgické krajiny, noční bary s milenci,

Jan Bauch : Kristus na hoře Olivetské,

Cyril  BOUDA : mal. a graf. – knižní ilustrace

Karel  SVOLINSKÝ : výpravy ke Smetanovým operám, okno katedrály sv. Víta

Jiří  TRNKA: ilustrace a jevištní tvorba

František  TICHÝ : poetické cirkusové krasojezdkyně, kouzelníci

VÝVOJ  MODERNÍ   ARCHITEKTURY  A DÍLO   LE  CORBUSIERA ……………………56.

 

MODERNÍ ARCHITEKTURA:  –  Použití nových materiálů : železo, litina, ocel, beton, železobeton – už v 2. pol. 19. stol.

• Důraz na funkčnost a účelovost architektury, nové názory na vlastní život

 

Adolf  LOOS – architekt 20. století  „ dům není umění, protože slouží pohodlí „

negoval secesi a její dekor ( ornament je zločin) považoval jej za nadbytečný, za maskující špatnou řemeslnou práci

většina jeho staveb je založena na jednoduchých tvarech

Múllerova vila  ve Střešovicích  ( symetričnost, vnitřní a vnější diferenciace,

myšlenka raumplanu-rozdílné výšky  jednotlivých místností a jejich návaznost)

 

Frank Lloyd  WRIGHT –  američan,  funkčnost,  zjednodušení,

respektoval a vycházel z okolí architektury a krajiny, kde stavěl, používal místní materiály.

– Kaufmanova vila ( dům nad vodopádem, organická arch.)

– Guggenheimovo muzeum  v NY

 

Bauhaus (Das staatliche Bauhaus Wiemar), vznikl splynutím výmarské Akademie a  Uměleckoprůmyslové školy H. van de Veldeho

– Založil jej  německý architekt Walter Gropius  (ve Výmaru 1919 + nová budova Bauhausu),

–  V návaznosti na středověkou tradici stavebních hutí ( vliv i na název) požadoval Gropius nové sdružování výtvarného

umění a uměleckých řemesel,  jež budou podléhat architektuře.

– Učební plán školy zahrnoval všeobecnou předběžnou výuku, nauku o formách a návaznou spolupráci s jednotlivými

dílnami ( hrnčířskými, tkalcovskými, kovozpracujícími, typografickými, fotografickými..)

–  Zcela nová idea Bauhausu byla uvědomělé zapojení technologie a průmyslové výroby – tím se B. stal průkopníkem

průmyslového designu ,

– Výrobky se vyznačují především účelností a formální čistotou, neboť´byly navrženy  pro zlepšení obecného životního stylu

–  přitom objevovali nové možnosti výroby – druh nábytku s použitím ocelových trubek…

– další členové a profesoři : O. Schlemer, P. Klee, W. Kandinsky, Josef Albers,

– 1925 se přestěhoval do nově postavené budovy v Dessau (Desavě), kterou navrhl Gropius

– 1928 se stal  2. ředitelem Mayer a po něm  1930  Ludvig Miese van der ROHE

autor  Tugendhartovy vily rodiny bohatých židů

– 1930 se Bauhaus přestěhoval do Berlína

– 1933 zavřen nacisty, Gropius i van der Rohe odešli do USA a stali se tvůrci mrakodrapů – vychází z klasického

funkcionalismu.   Pozdní funkcionalismus je označován jako mezinárodní sloh, protože byl  všude stejný.

 

LE CORBUSIER – 1887 – 1965 , jméno po matce, vl. jm. Charles-Edouard Jeanneret . Velký význam mají jeho  teoretické spisy

– Švýcarský architekt a návrhář, žijící po většinu života ve Francii, pod jménem Jeanneret i malíř.

– od 1917 žil v Paříži, kde založil a vydával časopis L Esprit nouveau , od 35-ti let se věnoval jen architektuře.

– jeho architektonické návrhy i puristické obrazy spočívaly na geometrickém řádu a racionálních formách.

– koncept obytných jednotek založen na myšlence, že i domy se dají stavět sériově.

– využíval výhod železobetonové technologie, které umožnily zánik nosných zdí a pruhy oken spočívajících na

podpěrách bez přízemí.- prvky: podpora a deska jako sloup a architráv ( vliv Parthenonu)

– dílo  :  vila Savoye ( souvislá okna), vila v Poasiy, Centrosairus -dům odborů v Moskvě

– 1934  projektuje Nový Alžír v Africe

– 1935 neuspěl s návrhem na Zlín

–  50,-60,léta změna: použití pohledového betonu (béton brut) na fasádu. – )označení směru za brutalismus

– r. 1948 vyvinul systém proporcí modulor – měrnou  jednotku – východiskem je lidská postava – max. výška

– jakou může člověk dosáhnout se vztyčenou rukou.  Odpovídá funkcionalismu ve snaze šít architekturu pro čl.

– ustanovil 5 principů : 1) dům na pilotech – pilířích

2) rovné střechy se zahradami a bazény

3) pásová- souvislá okna   ( Oldřich Tyl a Josef Fuchs- Veletržní palác)

4) volný půdorys – hl. skeletová konstrukce s přemístitelnými příčkami = nenosné stěny

5) volné průčelí a jeho tvárnost

– od 2.svět. války se věnoval kubickým stavebním formám – stavby připomínají monumentální volné plastiky

(kostel Nótre Dame du Haut,  kaple v Ronchamp , klášter La Toufette)

–  plány celých měst : Zářící město v Marseile ( minimální vypočtený prostor pro žití- dnes zde bydlí jen černoši

město Chahndigarth v Indii- akropole 20. stol.( parlament, soud..)

Rio de Janeiro – ministerstvo školství

dům odborů v Moskvě

Unité d´Habitation  (kolektivní dům) v Marseile

 

Jórn  UTZEN : Sydney- Opera

Luis KAHN

NERVI : římský palác portů ( hyperbolická střecha, podoba stanu )

Éro SÁRINEN : letištní terminály

Kenzo TANGE –  Japonec : olympijské stadiony , zavěšené stropy

 

SURREALISMUS…………………………………………………………………………………………………………57.

Předchůdce  surrealismu je dadaismus-od 1915, zahrnující i divadlo,básně. Podstatou je náhoda-staví proti vážnosti umění.U zrodu rumunský básník Tristam Tzara, malíř a sochař Hans Arp, Hans Richter. Předchází ještě metafyzická malba (Giorgo de Chiriko – ital. Nám. ozvláštněná antickými torzy,přes dokonalost  vyjadřují cosi nereálného. Později se k surreal. přidal Marcel Duchamp – (Persifláš Mona Lisa)

Surrealismus : vznik v Paříži, termín prvně užil Appolinare, vychází i z fantaskních proudů ( Bosch ), Freuda (hl. Dalí). Projevuje se v malířství,sochařství, literatuře,filmu,fotce,divadlu a baletu. Surrealisté jsou často levicově orientovaní. Inspirováni Freudovou psychoanalýzou usilovali surreal. Proniknout k zákonitostem podprahového psychickéhp života. Ze snů a halucinací čerpali inspiraci. Surreal. mal. chtělo nahradit vnější svět vnitřním modelem. Je stále živý !!

1. výstava surreal. 1925.( Ernst, Klee, Mason, Miro, Picassodalší probíhaly v různých zemích (NY-39)a vyznačovaly se vždy nějakou zvláštností ( osvětlení plameny z přenosného ohniště, pytle s uhlím visící ze stropu, rozestlané postele, louže s rákosím na podlaze. Nebo divákův pohled na obrazy narušovaly provazy.)

Český surrealismus: – Pražská surreal.skupina založena 1934. 1935 přednáší Breton v Praze. – Štýrský-zemřel, Toyen-odešla, dále bez návaznosti. Zač. znovu: Istler, Fára, Teige (schůzky u Teigeho v bytě). Skupina Ra : Kundera, Istler (styky s Bruselem), Ikal, Lacina, Zikmund.  7 v říjnu : Jiroutek, Barevný : lidský realismus

Andre Breton :

básník a výtvarník, 1924 – autor manifestů surrealismu, – přesně určuje práva a povinnosti stoupence surrealismu (nikdo se nesmí surrealismem živit a přijímat ceny) Definoval jej jako (nadrealismus)- absolutní skutečnost, v níž se prolnou oba protiklady – sen a skutečnost.

Výtvarné umění má 2 základní větve : veristický a absolutní, díky nimž má širokou výrazovou škálu.

 

VERISTICKÝ surrealismus

– metoda magického realismu

– zobrazuje a zhmotńuje s iluzivní věrností vnitřní vize, v představě existující modely

– často dochází k posunu předmětů z jednoho snu do druhého a jejich spojení (podle Freuda)

– paranoicko-kritická metoda S. Dalího=několikanásobný ponor do hloubky-řetězení)- dotýká se akademismu

– paradoxní iluzionismus R. Magrita – dotýká se akademismu

– Y. Tanguy,  Paul Delvaou (prostory oživené žen. akty), Max Ernst (román v kolážích Stohlavá žena)

– Štýrský (koláže, fotografie(Hermafrodit), Josef Šíma, Toyen

 

ABSOLUTNÍ surrealismus

– k záznamu používal metodu psychického automatismu –  umělec neovládá tvorbu vědomě, ale pouze podvědomě. Je  záznam psychického vlnění bez racionální cenzury. Vznikají bezděčné křivky a obrazce. Někdy se dotýká hranice abstraktního umění.

– Miró, Hans Arp, A. Masson, Teuge ( koláže), Ernst ( frotáže), Ladilslav Movák ( frotáže – souč.)

 

Salvador Dalí :  1904 Figueras – 1989

Španělský malíř a grafik, syn notáře. Byl zatížen představou, že je reinkarnací svého bratra, který  zemřel 9 měsíců před jeho narozením a odůvodńoval tím svou rozpolcenost. Už jako dítě si byl vědom své geniality. Ostatní spolužáci jej rádi děsili různými druhy hmyzu, obzvláště kobylkami, z nichž měl panickou hrůzu.  Studoval akad. malbu na Akademii v Madridu, brzy je vyloučen za nepřístojné chování.. Vliv na něj měli G. De Chirico, Picasso, Vermeer. Vyzkoušel různé styly, napodoboval holandské mistry.

1929 odešel do Paříže, kde se setkal s Picassem a Bretonem a byl přijat do surreal. Skupiny A. Bretona, odkud byl pro svůj akademismus brzy vyloučen. Potkal svou budoucí manželku a inspiraci Galu. V předsurrealistickém období namaloval i figurální obrazy a krajiny z Cadaques a experimentoval s kubismem. S. Freudem a jeho psychoanylýzou se osobně seznámil 1938.

1. surreal. Obr. Krev je sladší než med 1927, inspirován trýznivým snem. Provokuje sexuální a protináboženskou tematikou.

– Fantom  sex- apealu, – Svatý grál

ve 30. letech maluje Arcimboldiho metodou podvojného zobrazení:

– Dojmy z Afriky tvoří obličej.

– Trh s otroky a duchem na bustě Voltaira

1940 opustil Evropu a přestěhoval se do USA, kde vyhlásil své rozhodnutí stát se klasikem.Maluje podobizny a náboženské obrazy:

– Ukřižování 1954 – Poslední večeře 1955

1956 se vrátil do Španělska.

Film: – Andaulský pes, – Zlatý věk  (1930)

Sochy : Kreveta-telefon

Ilustrace : Don Quiot

Vydal mnoho fantaskních publikací ( fiktivní životopis)

– Rozplývající se čas 1931 (Měkké hodiny), – Hořící žirafa 1935

– Sen způsobený letem včely kolem granátového jablka jednu sekundu před probuzením. (Gala se vznáší kolem řvoucích tygrů)

– Neodbytnost paměti (měkké hodiny a další polemizují o relativitě tvrdého a měkkého času) “jednoho dne bude potřeba mé hodiny natáhnout, aby ukázaly hodinu absolutní paměti, která je hodinou pravdy a proroctví“

– Výlov tuńáků,                                                     – Explodující hlava

– Dvojice s mraky v jejich hlavách                      – Velký Masturbátor

– Podzimní kanibalismus                                     – Metamorfóza narcisu

– Dítě sledující zrození nového muže                  – Koncil ( autoportrét v levém rohu)

Jeho cílem bylo zobrazovat konkrétní iracionalitu. Využil každé příležitosti, aby získal popularitu. Nikdy se nezdráhal vypůjčit si nějakou myšlenku nebo nápad a byl často obvińován z plagiátorství. Sám tvrdil, že kdo nic nenapodobuje, nic neprodukuje.

Ve Figueras má od 1972 vlastní museum (4 vejce na střeše). Poslední obraz namaloval r.1983.  Zemřel 1989.