Románské umění
- a) Pojem, časové vymezení, zdroje
Románský sloh vznikl v Evropě zhruba v 11. a ve 12. st.Souvisí s nerovnoměrným vývojem feudalismu à jeho čas. vymezení i charakter se v různých zemích liší (Něm. – 1. pol. 13. st., Fr. – před. pol. 12. st. již gotika, Čechy – 1. pol. 13. st.).
Pojem rom. sloh vznikl v 1. 1/3 19. st. a nahradil starší termín byzantský sloh.Vztahuje se na arch. 11. a 12. st., podobá se antickým stavbám říše římské.Románské umění mělo vystřídat ant. umění.Bylo to provinční římské umění, méně již přínos nových národů.
Zrodil se ve stejné době v různých zemích – ne na jednom místě à rom. umění se liší podle jednotl. oblastí.
Z počátku mělo sakrální charakter (církevní).Církev předepisovala obsah, náměty,formu à oslava zjevení, posmrtného života a vyjádření zákl. myšlenek křesťanské víry.Používá symbolů a tíhne k abstrakci.Necenila se tvůrčí originalita à pracvalo se podle předloh, autoři nekreativní, snaha jen napodobovat.Jména umělců až na konci rom. umění.
- b) Základní principy architektury, sochařství, malířství
architektura
Hlavní druhy staveb: kostel a klášter (sakrální stavitelství), hrad, městský palác, měšťanský dům a kamenný most (světské stavitelství).
kostel: a) podélný – bazilika
- b) centrální – rotunda
bazilika – půdorys latinského kříže s příčnou lodí a kněžištěm s půlkruhovou apsidou, zaklenutí hlavní lodi (ochrana proti požáru); převzala prvky pozdně římské a raně křesťanské a vytvořila nový celek protikladný raně křesťanské snaze po jednotné a celistvé formě; vznikla adicí (skládáním jednotl. prvků v co největší, nejsložitější a nejbohatší soubor, aniž by ztratily platnost) – analogie s feudálním systémem (nadřízenost a podřízenost na majetku, kdy si mocní zachovají své postavení);
křížová klenba – dovolovala odlehčení zdiva
tlusté zdi – char. rysy hmotnosti, masivnosti, převládající horizontálnosti
stavba obecně – spíše do šířky, mohutnost stavebních článků, malá střílnovitá okna, nový systém členění stěn hl. lodi do výšky
stavební materiál – kámen (vápenec ve Fr., mramor v It., pískovec v Něm., opuka v Čechách) nebo cihly (It., Fr., Něm., Ang.)
zdivo – režné nebo kvádříkové (zdi se neomítaly)
sochařství
Spolu s malířstvím plnilo funkci šíření náboženských idejí à vázáno hlavně na kostel a bohoslužbu.Díky vlivu církve sílil transcendentální ráz (symsl lidské existence je v posmrt. životě) a jeho antirealistický program à románský antirealismus:
- nezájem o prostor (umělec neznal a neužíval perspektivu, osoby dostávaly měřítko podle svého pořadí v hiearchii náb. pojmů – hieratická perspektiva)
- nezájem o plastický tvar (v sochařství převládl plošný reliéf, v malířství konturová kresba – není stínování objemu)
- umělci nepracovali samostatně, ale s předlohou
- záliba ve stylizaci (přejímání a obměňování hotových schémat – vznik dekorativního ornamentalismu)
V soch. a mal. jsou i náběhy k realismu – kalendářní, lovecké nebo válečné výjevy, náměty z bajek či legend – hledali inspiraci v realitě.
Organizace uměl práce – pracovní skupiny.
Hlavní druhy sochařství – kamenictví (dekorativní – ornamenty rostl., zoomorfní a geometrické; figurální – didaktická funkce), kovolitectví (bronzové dveře chrámu, náhrobní desky), řezbářství (Kristus na kříži)
malířství
Také propagovalo náb. ideologii.
Hlavní druhy – nástěnná, desková a knižní malba.
Nástěnná malba
Měla zpřístupnit a rozšířit mezi lidi křesťanský svět. názor a stát se jakousi obrazovou knihou pro nevzdělané.Prováděly ji kočovné tlupy malířů – laiků.
Kněžiště – postava Krista, stěny lodí – výjevy ze Starého a Nového zákona nebo legend o křesť. mučednících.
Uspořádání obrazů odpovídalo opět církevní hiearchii – nahoře je Kristus.
Antirealistický program àornamentální stylizace.
Knižní malba
Knižní iluminace (ilustrace) – převážně pro kněží a největší světské feudály.Zprvu zdobeny jen knihy pro liturgickou potřebu (objednatelem byla církev), později (od 12. st.) i knihy světského obsahu.
Malba desková
Zdobily hl. oltářní mensy (mensa = lat. stůl).
- c) Památky české i světové
architektura
Itálie
Složitý vývoj kvůli hosp.-spol. situaci.Několik proudů.Nejvíce se rozvinula v severoitalských a toskánských městech.
Lombardie – kostel sv. Ambrože v Miláně à stal se vzorem pro dómy v Modeně, Piacenze, Parmě a Cremoně.
Románský soubor v Pise – „šikmá věž“ – válcová zvonice s šesti galeriovými ochozy a centrálním baptisteriem s kupolí (got. výzdoba).
Florentské baptisterium a kostel S. Miniato al Monte.
Francie
Neobyčejný rozmach.Sedm škol – severofrancouzská, normandská, burgundská, auvergnská, akvitánská, perigordská, provensálská.
Kostel sv. Trojice v Caen, Saint-Front v Périgeux, Saint-Trophime v Arles, kostel sv. Štěpána v Nevers, Notre-Dame v Clermont-Ferrand, kapitulní síň v Tulle, radnice v La Reole, kamenný most v avignonu.
Německo
Navázala na otónskou dvouchórovou baziliku.
Císařské dómy ve špýru, Mohuči a Wormsu, trojapsidální chór v Kolíně nad Rýnem, kamenný most v Řezně.
Španělsko
Stavěly se zde rom. kostely lombardského typu v Katalánii.
chrám Santiago de Compostela.
Anglie
Vliv mělo dobytí ostrova normanským vévodou Vil. Dobyvatelem roku 1066 (bitva u Hastingsu) – normasnký sloh + (ve 12.st.) osobitý angl. styl – přestavování starých budov.
Kostely westminsterského opatství, katedrála v Canterbury, Winchesteru, v Lincolnu, Ely, Gloucesteru a Norwichi.
Katedrála v Durhamu.
Skandinávie
Katedrála v Lundu ve Švédsku.
Slovensko
Rotunda Všech svatých v Dechticích, sv. Jiří ve Skalici.
Jednolodní tribunový kostel sv. Michala v Dražovcích.
Bazilika ve Spišské kapitule a P. Marie v Bíni.
Karnery – hřbitovní rotundy s podzemní kostnicí – sv. Michal v Banské Štiavnici.
Soustava župních hradů (Bratislava, Nitra, Trenčín).
Čechy
Pražský hrad, Vyšehrad, Staroměstské náměstí, Újezd, Obora, rotunda sv. Martina, trojlodní baziliky sv. Vavřince, Černá věž, rotunda sv. Kříže a sv. Martina, Juditin most, rotunda s věží sv. Jiří na Řípu, kostel Jakub u Kutné Hory, kostel v Kojeticích, kostel v Rovné nad Sázavou.
Hrady Přimda, Tachov, Děčín, Prácheň, Hradec nad Labem, Křivoklát, Litomyšl.
sochařství
Itálie
Lombardie a Toskána.
Volné sochy – postavy se odpoutávají od zdi architektury a stávají se vlonými.
Bonanus piský-bronzové dveře piského baptisteria.
Francie
Největší rozkvět výzdoby chrámového portálu nebo celé fasády.Nejvýznamnější centra – Burgundsko a Languedoc.Pět škol – 1.burgundská,2.languedocká, 3.auvergnská, 4.akvitánská, 5.provensálská.
1.Tympanony klášterního kostela sv. Magdalény ve Vézelay, katedrály v Saint-Lazare v Autunu.
2.Portál kostela sv. Petra v Moissacu.
3.Tympanon poutního kostela Sainte-Foy v Conques.
4.Notre-Dame-la-Grande v Poitiers.
5.Trojdílný portál klášterního kostela v Saint-Gilles-du-Gard.
Španělsko
Brána slávy v Santiagu de Compostela.
Anglie
Katedrála v Chichesteru.
Německo
Severní portál kostela sv. Jakuba v Řezně, Sasko – velké dřevěné Kalvárie, náhrobky, kovolitecká díla.
Katedrála v Hnězdně.
Slovensko
Portál v kostele v Ilije u Banské Štivanice a v Spišské kapitule.
Lovecká scéna v kostele v Bíni.
Čechy
Převládá dekorat. a figurální kamenictví.
Kostel sv. Prokopa v Záboří u Kolína, výzdoba oken paláce v Olomouci, reliéfy v kostele sv. Jakuba v Jakubu u Kutné Hory, mostecký reliéf v rom. malostranské věži Juditina mostu, Trůnící madona korunovaná anděly z kláštera sv. Jiří na Pražském hradě, Řvoucí lvi z kouřimského kostela sv. Štěpána.
malířství
Itálie
Nástěnná malba – fresky a mozaiky – Řím – kostel S. Clemente, v kostelích S. Maria in Trastavere.
V Toskáně – mozaiky flor. baptisteria a kostela S. Miniato.
Knižní malba – svitky z Monte Cassina.
Desková malba – obrazy Zukřižování a Madon.
Francie
Nástěnná malba – kostel v Saint-Savin-sur-Gartempe, katedrála v Le Puy nebo kostel v Rocamadouru.
Knižní malba – akvitánské rukopisy.
Malba na skle – v katedrálách v Chartres, Poitiers a Le Mans a v kostele Saint-Rémy v Remeši.
Německo
Nástěnná malba – řezenská škola v Porýní – výzdoba klášterního kostela v Prüfeningu.
Desková malba – v Augsburgu.
Čechy a Morava
Nástěnná malba – Znojmo, Přemyslovský rodokmen, donátoři, Stará Boleslav, Albrechtice, Rovná.
Knižní malba – Gumpoldova legenda, Apokalypsa, Kodex vyšehradský, rukopisy 12. a 13. století.