Periodizace dějin hudby

 

Pravěk  40 000 p.n.l. – 3 000

Starověk  3 000 p.n.l. – 476 n.l.

1. a) východní civilizace – Indie, Čína, Egypt
2. b) Řecko, Řím

Středověk  5. – 15. st.

1. a) gregoriánský chorál
2. b) doba románská 1000 – 1200
3. c) gotika 1150 – 1400

Novověk  15,, 16., st. – dodnes

1. a) renesance 1400 – 1600
2. b) baroko 1580 -1750
3. c) klasicismus 1740 – 1820
4. d) romantismus 1815 – 1900
5. e) impresionismus konec 19. st. a začátek 20. st.
6. f) hudba 20.st.

 

 

Pravěk

 

– první projevy hudby – pláč, projevy emocí, napodobování zvuků zvířat, rytmus – údery kamenů,    kostí, dřev

– nejstarší hudební projev – zpěv spojený s pohybem tanečního

– hudba spojená s náboženskými a magickými funkcemi

– zpěvem se snažili ovlivnit kouzelné síly, pohromy, zdar při lovu

–  nejstarší svědectví o hudbě – kresba v jeskyni Tří bratří (Toulouse) – Sobi a lovec s lukem

 

Hudební nástroje

– kostěné píšťaly, kamenné desky, duté kmeny stromů, ulity, mušle, rohy, kly zvířat, luk

– nejdokonalejší nástroj – lura – 24 tónů

 

 

Starověk

 

• Čína

      – nejstarší hudební kultura dnešního typu

– pentatonika – pěti tónová stupnice

– orchestry – až 829 hudebníků

 

Hudební nástroje

-loutna-čchin, zvonkohra-čching, buben, gong, šalmaj (hoboj), př. flétna

 

• Indie

– oktáva se dělila na 22 tónů (čtvrttóny)

 

• Egypt

– převážně obrazové prameny o hudbě a hud. nástrojích

– vyspělá hudební kultura

– hudební soubory (flétnistů, harfenistů, pěvecké)

– hudebníci měli vysoké postavení

 

Hudební nástroje

– harfy (o 4-21 strunách), lyry, loutny, šalmaje, trubky, flétny, chřestidla, klapadla, bubínky

 

 

 

• Řecko

      – vyvrcholení starověké kultury a umění

– život prostoupen hudbou – olympijské hry, slavnosti, vzdělání, soukromý život

– měli vyspělou hudební teorii

– poznatky o soustavě tónů, intervalech, akordech, stupnicích

– terminologii používáme dodnes: muzika, kánon, kytara, melodie

– spojovali hudbu s bohy: Apolón – bůh hudby, Dionýsos, Pan

– nejdůležitější památka – Seikilova píseň – z náhrobku v Trallesu

 

Charakteristika hudby

– vokální hudba jednohlasá

– rytmus zpočátku dán básnickým metrem

– zapisovali tóny velkými písmeny řecké abecedy

– rozlišovali notaci instrumentální a vokální

– základem teorie byly tetrachordy (dórské, frygické, lydické) – skupina 4 tónů

– spojením 2 tetrachordů vznikla stupnice – četla se shora dolů

 

 

• Řím

      – hudba byla složkou společenského života – obětní rituály (měla zahánět démony), pohřební                         obřady i ve vojsku

– přijali hudbu od Etrusků a později od Řeků

– Řecká kultura je vstřebána Římem

– od 2. – 3. století po Kristu dochází k úpadku hudební kultury

– hymny, troparia – zhudebněné verše mezi žalmy

 

Hudební nástroje

– tiba – řecký aulos, kithara, lituucs, bucina

 

 

STŘEDOVĚK

 

Křesťanské zpěvy

 

Základy křesťanství – víra v jednoho boha

– víra v posmrtný život

– láska k bližnímu

– liturgické (bohoslužebné) zpěvy    – žalmy (zhudebněné texty prosebné, oslavné ze starého zákona –                                                                                                                                                                   150 písní)

– hymnus – chvalozpěv k poctě svatých, nepochází z bible

 

Řehoř Veliký  – žil v 6. – 7. století

– dal sebrat a utřídit všechny tehdejší liturgické zpěvy → Řehořův antifonář 

                          (antifonář – obsahuje mešní proprium, ordinárium i zpěv hodinek)                                        

– po něm se bohoslužebný zpěv nazývá gregoriánský chorál

 

 

 

Gregoriánský chorál

 

– liturgický zpěv římskokatolické církve

– jednohlasý bez doprovodu nástrojů – volné tempo,klenutá, zdobná melodie

– také se nazýval cantus planus

– všechny tóny plynuly ve stejných rytmických hodnotách

– doprovázel všechny bohoslužebné úkony – např. mešní obřad

 

 

Mešní obřad      1) mešní proprium   (proměnlivá část, pro každý den v roce jiná)

2) mešní ordinárium   (neměnící se část) má několik částí

– Kyrie eleison   (Pane, smiluj se)

– Gloria in excelsis Deo   (Sláva na výsostech Bohu)

– Credo in unum Deum   (Věřím v jednoho Boha)

– Sanctus   (Svatý)

– Benedictus   (Požehnaný)

– Agnus Dei   (Beránku Boží)

 

 

– obřadní knihy, ve kterým jsou zapsány mše    – misál – obsahuje části mše zpívané knězem

– graduál – obsahuje pouze proprium a ordinárium

– responsoriální zpěv – člověk x sbor

– antifonický zpěv – sbor x sbor

 

Druhy gregoriánské melodiky

– prosté recitace na jednom tónu

– sylabický zpěv – na každý tón připadá jedna slabika textu

– neumatický zpěv – na jednu slabiku připadá skupina dvou až čtyř tónů

– melismatický zpěv – na jednu slabiku připadají dlouhé řetězce tónů

 

 

Světská hudba

 

– lidové, umělé písně

– první písně vznikly v 7. století

– písně zpívali kočovní hudebníci – studenti, šlechtici, služebníci, rytíři

– památka Carmina burana – sbírka latinských básní a zpěvů mravoučných, milostných, politických,                  tanečních, pijáckých – kolem roku 1230

– písně podle obsahu  – chansony – písně milostné

– ballaty, dansy – písně taneční

– serenády – písně večerní

– plankty – písně smuteční, pohřební

– pastourelle – pastýřské zpěvy

– alba – svítáníčka

– aubade – jitřní zpěvy

 

– rytířská kultura se nejvíce rozvíjela v době křižáckých výprav

– rozšířila se hlavně ve Francii – truvéři a trubadúři (potulní zpěváci), v Německu – minnesangři,           v Anglii a Itálii

 

 

Vícehlasá hudba

 

– již v 7. století dochází ke souznění 2 nebo více tónů

– bezpečné doklady o vícehlasu už z druhé poloviny 9. st.- melodie chorálu doprovázena dalším   hlasem

– hlavní hlas – cantus firmus  + vedlejší hlas

1) první hlas zpívá melodii a druhý hlas leží na jednom tónu

2) souběžný pohyb obou hlasů – v intervalech 1, 4, 5, 8 – organum

3) dvojhlas protipohybem – discantus

– dochází k prolínání světské a duchovní, umělé a lidové hudby

– ve 13. století se začínají používat i tercie a sexty

– formy  – organum a discantus – zdokonalily se, conductus

            – gymel – lidový původ

– moteto – nová hudební forma s náboženským textem

– k hlavnímu hlasu se připojovali dva další, které byly vyšší

– každý hlas měl odlišný rytmus i text (v různých jazycích)

 

– notredamská škola    – představuje rozkvět vlastního vícehlasu (stal se samostatným útvarem)

– hlavní představitelé Leoninus a Perotinus

                                 – na notredamskou školu navázalo období zvané ars antiqua

 

  ARS antiqua   – 1250 – 1320   tzv. staré umění

– v této době se dotvořila černá menzurální notace

– vyvíjela  se forma moteta

– vznikl rondellus a hoquetus

                           – ze skladatelských osobností byl nejvýznamější teoretik Franko Kolínský              (prosadil černou mensurální notaci), Petrus de Cruce

 

 

Hudební nástroje gotiky

 

– drnkací nástroje – kithara, lyra, harfa, loutna, psaltérium – cimbál, clavichord, trumšeit –          jednostrunný kontrabas,

– smyčcové nástroje – rebec, vielle, fidule – předchůdce houslí

– dechové nástroje – příčná flétna, různé druhy trub, olifanty – ze slonové kosti, trubky, pozouny,             buccina – tuba, cinky, serpent

– bicí nástroje – buben, kosman, tamburína tympány, triangl, puklice

– nejstarší a nejsložitější nástroj jsou varhany

 

 

 

Vývoj notace

 

Notace 1) písmenná – písmena řecké abecedy

2) znaková – používání zvláštních znaků

1. a) neumová
2. b) chorální
3. c) menzurální

 

Neumová notace   – vznik kolem 9. století

                              – ukazovala pouze přibližný pohyb melodie, ozdoby, počet tónů v melismatu

– neměla ani intonační, ani rytmickou přesnost

– systém čárek a teček nad textem

                                                                                             

Chorální notace     – 10. – 12. století

                              – intonačně přesná, ale rytmicky ještě neurčitá, neměla nožičky u not

– znaky měly čtyřhranný tvar, aby mohly být přesně vyznačeny v osnově,

– Quido z Arezza   – zavedl notovou osnovu se 4 linkami

– zavedl solmizaci – ut  re mi fa sol la

 

Menzurální notace    – černá

                                 – kolorovaná                                              – vznikla asi ve 13. století

                                                      – měla již znaky pro různě dlouhé noty, pomlky i pro výšku not

– záleželo na barvě tónu ( modrá, červená)

– bílá – vznikla asi v 15. století

– začalo se užívat znaků bílých, nevyplněných

– noty již měla nožičky, praporky

 

– v 16. století   –  autoři začali zdobit začátky skladeb ozdobným písmem

–  psalo se bílou menzurální notací

–  tabulatury  – znázorňovali hmaty na nástroj

– kombinace čísel, písmen, not a symbolů

 

– v 17. století byla definitivně zavedena taktová čára

 

 

Ars nova – 1320 – 1420  tzv. nové umění

                  – vyvinula se ve Francii

– Philippe de Vitry – autor spisku Ars nova – spisek rytmu a notace

– Guillaume de Machaut – skladatel, básník, sekretář u Jana Lucemburského

– napsal 23 duchovních motet (Messe de Notre-Dame)

 

– v této době vzniká kontrapunkt    – nota proti notě

– jedna nebo více samostatných melodií stojí proti                                          hlavnímu hlasu (cantus firmus)

– nové hlasy získali rytmickou i melodickou                                                    samostatnost

– staly se rovnoprávnými hlasy k hlasu hlavnímu

– jednotlivé hlasy se tvořily a vrstvily na sebe postupně                              (často v různou dobu od různých autorů)

– hlasy byly kontrastní, často se křížily polohou

– harmonicky logické vedení hlasů

 

 

Nejstarší středověké české památky

 

– konec 10. – 11.století – 1.píseň    – Hospodine, pomiluj ny – vroucí prosba k Bohu pro úrodu                                                                                                               a pokoj na Zemi

– Svatý Václave – latinská liturgie

– 13. – 14. století   – Dřevo sě listem odievá

– Andělíčku rozkochaný – světské skladby

– Mastičkář – velikonoční hra – 40. léta 14. století

– Buoh všemohúcí

– Jezu Kriste, ščedrý kněže – duchovní písně

 

– husitství – písně táborské (výrazově tvrdé, strohé) a pražské (melodicky bohatší)

– jednohlasý chorál

Jistebnický kancionál – sbírka husitských písní a skladeb z r. 1420

– Povstaň, povstaň, veliké Město pražské

                              – Ktož jsú boží bojovníci

                              – Ó svolanie konstanské – o upálení Jana Husa

– časová píseň – komentovala politický život atd.

 

 

 

Novověk

 

Renesance

 

– renesance = znovuzrození

– vzniká v Itálii, kolébka ve Florencii

– podmínky pro vznik  –   1450 vynález knihtisku

–   zámořské objevy – 1492 objevení Ameriky

– 1521-1523 obeplutí světa

–   reformace církve – John Wycliff, Jan Hus, Martin Luther

– obdiv k znovuobjevenému umění řecké a římské antiky

– rozvoj věd – astronomie, historie

– člověk má vlastní rozum, názor, myšlení, je schopná rozhodování

– zdůrazňuje pravdu, snaha o odstranění utrpení v lidském životě

– architektura – vrací se k antickému a románskému umění

– fasády jsou zdobené sgrafity (psaníčkový vzor)

– Donato Bramate – započal stavbu chrámu sv. Petra v Římě

– palác Louvre v Paříži

– sochařství    – tematika náboženská, biblická

– často zobrazují lidské tělo – Donatello

– malířství – příroda, perspektiva, nabylo oblivněno antikou

– zachycovaly i psychiku – stavy duše, emocí

– Botticelli – Zrození Venuše, Leonardo da Vinci – Poslední večeře

 

 

Charakteristika hudby

– měla vyjadřovat city člověka, smyslnost, novou zvukovost

– vokální polyfonie byla nejčastěji čtyřhlasá, zvětšil se rozsah partů

– nejvíce se skládali sborové skladby

– hlasy byly rovnocenné

– instrumentální hudba se začala osamostatňovat

– církevní tóniny nahradilo dur-mollové cítění

– vysoké hlasy v Sixtinské kapli zpívali falzetisté, od 16. století kastráti (ne ženy)

 

Hudební nástroje

– hlavně zpěv

– roketle, pumorty, cinky, trubky, pozouny, dulcin (fagot), serpenty, lesní rohy

– strunné nástroje – loutna, harfa, lyra da braccio – předchůdce houslí, viola da gamba –                            violoncello, viola da braccio – viola

– klavírní nástroje – cembalo, spinet, klavichord, varhany, clavicembalo

 

Instrumentální formy

– toccata, preludium, chaconna, passacaglia – skladby pro varhany, loutnu

– saltarello, pavana, galliarde, allemanda – hudba k tanci

 

Vokální formy

– žalmy, hymny, mše, lamentace, ofertoria, madrigaly, motety

 

Notace

–  autoři začali zdobit začátky skladeb ozdobným písmem

–  psalo se bílou menzurální notací

–  tabulatury  – znázorňovali hmaty na nástroj

– kombinace čísel, písmen, not a symbolů

 

 

Česká renesance

 

– díky husitským válkám kulturní zdržení

– po husitství se znovu začal vytvářet vícehlas

– vznikají kancionály – tištěné sbírky s duchovními písněmi

– nejstarší – Českobratrský kancionál Lukášův – 1501

– známé šlechtické kapely – rožmberská v Českém Krumlově, na hradě Pecka – vlastnil ji Kraštof             Harant

 

Jan Blahoslav – představitel jednoty bratrské

– autor Šamotulského kancionálu a Ivančického kancionálu

                            – napsal 1. českou hudební nauku Muzika

 

Jan Amos Komenský  – průkopník moderního pojetí školní hudební výchovy

– skládal písně – Spi mé malé poupě

                                    – 1505   – Franusův kancionál královéhradecký

                                                – Královéhradecký speciálník – zpěvníky jednoty bratrské

 

Jan Campanus Vodňanský   – rektor Karlovy univerzity

– psal latinsky, zhudebňoval žalmové překlady

 

Kryštof Harant z Polžic             – šlechtic, skladatel, diplomat, dvořan a válečník

– 1621 byl popraven na Staroměstském náměstí

– působil na Ferdinandově dvoře

– dílo   – Qui confidunt in Domino – šestihlasý motet

– Maria Kron – pětihlasý motet

– Missa quinis vocibus – mše na cantus firmus madrigalu

                                                                                                Dolorosi martyr

Jakob Handl Gallus – skladatel slovinského původu

                                      – jeho nejlepším dílem Opus musicum – soubor motet

 

Jan Traján Trutnovský

Jiří Rychnovský

Ondřej Jevičský

 

 

Světová renesance

 

NIZOZEMSKÁ ŠKOLA

Orlando di Lasso   – Holanďan

– hodně cestoval

– 1557 v Mnichově byl Albertem V. ustanoven tenoristou

                                 – od 1562 kapelník

– napsal asi 2000 skladeb různých forem – madrigaly, motety, mše

– texty psal italsky, francouzsky, latinsky, německy

– nejoblíbenější mu jsou světské skladby – Echo, Mattona mia cara

Magnus opus musicum   – soubor 1200 motet

 

Guillaume Duffay

Gilles Bimchors

Jean Ockegham – 36-ti hlasá mše

Jacquin des Prés

Jakob Obrecht

 

 

ŘÍMSKÁ ŠKOLA

Giovanni Pierluigi da Palestrina (1525-1594)

                           – papež Julius III. ho jmenoval kapelníkem a přijal ho do Sixtinské kapely

– dílo je ztělesnění ideálu hudby „a capella“

– zpěvnost všech hlasů

– vyrovnanost, klidná melodie

– používá ještě církevní tóniny

– napsal – 105 mší – Missa papae Marcelli – mše papeže Marcella

– 330 motetů – Cantica canticorum (Píseň písní) – Stabat mater

                                                                                                                          – 29 motet

– žalmy, hymny, ofertoria, lamentace

 

Jacob Arcadelt – zakladatel Římské školy

 

 

BENÁTSKÁ ŠKOLA

– vyšla z odkazu  Adriana Willaerta – kapelník v chrámu sv. Marka

– měla již barokní charakter

 

Andrea Gabrielli

Giovanni Gabrielli – Salvator Noster (Náš spasitel) – 15-ti hlasný motet pro 3 sbory

 

 

 

 

 

Baroko

 

– barocco – portugalsky perla nepravidelného tvaru

baroque – fransouzsky nepravidelný

– převládá citová stránka nad rozumovou

– objevuje se mysticismus a duchovnost, zájem o zázraky, touha po poznání

– převládají náboženská témata

– monumentalita, oblé linie, tvary, snaha po souměrnosti

– historie – doba třicetileté války (katolíci x protestanti), stavovské povstání, vestfálský mír

– architektura – převládají církevní stavby, použití oválu nebo elipsy, bohatá vnitřní výzdoba, použití                       zlaté barvy

– Christopher Wren, Lorenzo Bernini

– sochařství    – sochy vyjadřovaly bouřlivý pohyb, dynamismus, duševní stavy

– Jan Brokof, Matyáš Bernard Braun

– malířství – technika šerosvitu, náboženská témata

– Petr Brandl, Petr Paul Rubens

– literatura –  Bohuslav Balbín, John Milton

 

Charakteristika hudby

– složitá výstavba díla

– ohromující rozměry, velkolepost, zdobnost až přeplácanost

– prosadily se tóniny dur a moll

– polyfonie se rozvíjela a je na vrcholu stejně jako hudba instrumentální

– oddělení vokální a instrumentální hudby – instr. používá větší intervaly, je rychlejší

– nástroje používají temperované ladění – oktáva rozdělena na 12 půltónů

(další druhy ladění – pythagorejské, didymické)

– monodie doprovázená v generál basu

– generál bas      – nejdůležitější z doprovodných hlasů

– způsob notace pro klávesové nástroje (cembalo, varhany)

– melodie doplněna čísly a posuvkami, které slouží k improvizovanému vytváření                        harmonické výplně ve střední poloze

 

Hudební nástroje

– smyčcové – viola da gamba, housle, viola. violoncello, kontrabas

– dechové – hoboj, fagot, zobcová flétna, trubka, lesní roh, klarina, kornet (cink)

– klávesové – cembalo, klavichord, varhany, klavír

 

Instrumentální formy

sonáta – má 4 části – pomalá, rychlá (fugovaná), pomalá, rychlá (taneční)

– pro jeden nástroj a basso continuo (cembalo, viola da gamba, někdy loutna)

– triová sonáta – má 4 části

– pro 2 sólové nástroje a basso continuo

 

suita – sdružení několika tanců v jeden celek

Allemande – čtyřdobý, pomalý, německý tanec

Courante – třídobý, rychlý, francouzský tanec

Sarabanda – třídobý, pomalý, španělský tanec

Gigue – třídobý, šestidobý, rychlý, skotský nebo irský

– další tance např. menuet, air

 

koncert   – concerto grosso   – střídají se sólové nástroje a orchestr

– 3-4 věty

– sólový koncert – vznikl z concerta grossa

– pro jeden nástroj a orchestr

– fuga – vícehlasá skladba založená na imitaci (opakování) jednoho nebo více témat,                                které prochází všemi hlasy

– má 3 části:       expozice – nastupuje hlavní téma

                                                                comes – vedlejší téma v dominantní tónině

provedení – nejsložitější část fugy, modulace do jiné tóniny

závěr – témata se vrací do původní tóniny

 

Vokálně-instrumentální formy

opera   – zpívaná divadelní hra s instrumentálním doprovodem

– skládá se z árií (rozsáhlejší skladba pro sólový zpěv a doprovod) a recitativů

 

kantáta – rozsáhlá cyklická skladba pro sólový zpěv s doprovodem (orchestr)

– později se přidal i sbor

– častěji na světské téma

 

oratorium – cyklická skladba pro sbor, sólisty, orchestr a vypravěče

– často na církevní téma, biblické náměty

 

– doprovodná píseň, kánon, mše, moteta, madrigaly

 

 

České baroko

 

– objevilo se asi po roce 1620 – bitva na Bílé hoře

– hudba hlavně pro potřeby církve

– dokonalé instrumentální kapely: Kroměříž, Český Krumlov (Schwarzenbergové), Kuks (hrabě Špork)

 

 

 

Adam Václav Michna z Otradovic (1600 – 1676)

         – narodil se v Jindřichově Hradci

– básník, skladatel, varhaník, učitel hudby a zpěvu

– měl v oblibě lidovou hudbu

 

Sbírky písní – Česká mariánská muzika – píseň Chtíc, aby spal

Svatoroční muzika

                           – skladby se složitější formou  

                              Loutna česká – soubor duchovních skladeb pro 2 soprány s doprovodem 2-3 viol                                                          s generál basem

– Andělské přátelství

Sacra et litanie – obsahuje 5 mší, requiem

 

– nejsložitější dílo –  Svatováclavská mše – 6 sólových hlasů, šestihlasý sbor, dvoje housle,                                                                                 čtyři violy, dvě clariny a generál bas

 

Magnificat – kompozičně vyspělejší než Svatováclavská mše

 

 

 

Pavel Josef Vejvanovský (1640 – 1745)

         – trubač, kapelník u olomouckého biskupa Kroměříži

– psal duchovní skladby pro potřeby chrámu v Kroměříži – mše, ofertoria, nešpory, litanie,

Te Deum  a requiem

– Serenáda in C

        

 

Jan Dismas Zelenka (1679 – 1745)

         – narodil se v Louňovicích po Blaníkem

– na dvoře saského kurfiřta v Drážďanech zastával místo kontrabasisty

– napsal 23 mší, 64 žalmů a hymnů, 3 latinské kantáty, lamentace, responsoria, litanie, oratoria

– instrumentálních skladeb moc nesložil – 6 triových sonát, koncerty

– napsal celovečerní operu pro korunovaci Karla VI. Pod olivou míru a palmou statečnosti –                                                        – melodrama o sv. Václavu

        

 

Bohuslav Matěj Černohorský (1684 – 1742)

– „otec české hudby“, „český Bach“

– výborný varhaník, pedagog

– 1739 se stal ředitelem kůru sv. Jakuba v Praze

– podnikl studijní cesty do Itálie – Padova a Assisi

– psal varhanní skladby – fugy, toccaty, preludia

– Laudetur Jesus Christus – vokálně-instrumentální cyklus 3 fug

– (Pochválen buď Ježíš Kristus)

 

 

František Václav Míča (1694-1744)

– kapelník, zpěvák, hudební organizátor, komorník na Questenberském panství v Jaroměřicích

– autor 1. české opery O původu Jaroměřic na Moravě – poprvé zazněla 1723 při korunovaci                                                                                                      Karla VI.

Šimon Brixi (1732-1771)

– otec Františka Xavera Brixiho

Vánoční ofertorium

         – Narodil se Kristus pán

         – Tříkrálové ofertorium

– Magnificat – kompozičně vynikající, nejlepší z jeho skladeb

 

Václav Jan Kopřiva

Jiří Ignác Linek

Tomáš Norbert Koutník

 

 

Baroko v Itálii

 

 

Florentská camerata    – skupina vzdělaných lidí, scházela se v domech bohatých šlechticů

– nesnášeli polyfonní hudbu, zavedli melodii + doprovodný nástroj

– odpor ke kontrapunktu (způsoboval nesrozumitelnost textu)

– na prvním místě by mělo být slovo, pak rytmus a pak tón – to vedlo k

tzv. doprovázené monodii

– hl. představitel Jacopo Peri – napsal 1.operu – Dafné – nedochovala se

 

 

Claudio Monteverdi (1567 – 1643)

         – zpěvák, houslista, kapelník a skladatel na dvoře Vincenza z Gozagy

– po smrti Vincenzy odchází do Benátek a stává se kapelníkem dómu sv. Marka

– byl 1.reformátor opery   – zdůraznil krajní hlasy (soprán i bas)

– obohatil operu o uzavřené formy (árie, recitace)

– zrovnoprávnil hudbu a text

opery – Orfeo     – napsal ji Vincenzu z Gozagy

– první velká opera založená na hudebně – dramatickém umění

Korunovace Poppeina ­- operní epilog    

                     Návrat Oddyseův

                     Ariadna

 

madrigaly – napsal 9 knih madrigalů – Madrigaly válečné a milostné – kniha osmá

 

chrámová hudba – mše – Mariánská mše

 

 

Alessandro Scarlatti (1660 – 1725)

         – stýkal se s Corellim a Händelem

– dvorní kapelník v Neapoli

– autorem více než 100 oper, 200 mší, asi 700 kantát, oratoria, žalmy, motety, hudba                                 orchestrální, komorní, koncerty, varhanní skladby

Giovanni Battista Pergolesi (1710 – 1736)

         – tvůrcem opery buffa – komické opery – jen pro krátkou chvíli diváka při přestávkách mezi                                    dějstvími – Služka paní

– Stabat Mater – pro soprán, alt a smyčcový orchestr

 

 

Arcangelo Corelli (1653-1713)

         – houslista

– napsal jen 72 skladeb, ale vynikající umělecké úrovně

– 42 triových sonát, 12 sólových

– vytvořil vzor pro concerto grosso

 

 

Antonio Vivaldi

    

– _* 1678 v Benátkách –  † 1741 ve Vídni

– skladatel a houslový virtuóz

– byl vysvěcen na kněze, ale kvůli zdravotním potížím zbaven kněžských povinností

– ředitel kůru v charitativním ústavu pro sirotky a nalezené děti – založil dívčí orchestr, se kterým                          dosáhl mnoha úspěchů a stal se známý po celé Evropě

– melodika – zpěvná, nesla zárodky rodícího se klasicismu, formální výstavba koncertů

– polyfonie – uvolnila se, Vivaldiho fugy neměly přesná pravidla

– koncert se ustálil do tří vět (rychlá-pomalá-rychlá)

 

koncerty   – sólové pro violoncello, pikolu, flétnu, hoboj, fagot, kytaru

– nejvíce však pro housle – asi 221

               Čtvero ročních období –  concerto grosso, užíval tónomalby

sbírky: Harmonické vnuknutí, Zkoušky harmonie a skladby

 

duchovní skladby – Magnificat

                                Stabat Mater

 

23 symfonií, 46 concerti grossi, 42 sonát, 44 oper

 

 

 

                                            Baroko ve Francii

 

 

– za krále Ludvíka XIII. –nejoblíbenější dvorský balet a opera

 

Jean Baptiste de Lully (1632-1687)

– narodil se ve Florencii, od 14 let žije ve Francii

– stal se královským oblíbencem

– byl jmenován inspektorem královské instrumentální hudby

– řídil královský orchestr- smrtelně zraněn při dirigování

– napsal 42 baletů

– 1.skladatelský úspěch s pastorální hrou Slavnosti Amorovy a Bakchovy

(hra se zpěvy, o Vánocích)

– napsal 14 oper – Armida, Roland

 

 

Jean Philippe Rameau (1683-1764)

     – varhaník, clavicembalista, teoretik, skladatel

– opera – Castor a Polux

    

 

 

 

Baroko v Anglii

 

Henry Purcell (1659-1695)

– choralista v královské kapli, dvorní skladatel

– psal anthemy – hymny pro anglikánskou církev

– psal hudbu do Shakespearových dramat – Richard III.

                                                                          Sen noci svatojánské

Bouře

opera Dido a Aeneas

         ódy Óda na den sv. Cecílie

 

Baroko v Německu

 

Georg Philipp Telemann (1681 – 1767)

     – varhaník, skladatel, studoval práva v Lipsku

– od 1721 chrámový hudební ředitel v Hamburku

– dobře hratelná a zpívaná hudba

– založil tzv. Collegium musicum – studentký orchestr – hudební společnost

– 40 oper – Trpělivý Sokrates

         – pašije, kantáty, oratoria

– asi 600 instrumentálních skladeb – suity, serenády, koncerty

 

 

Georg Friedrich Händel

 

– _* 23. února 1685 v Halle

– † 1759 v Londýně

– hra na varhany, housle, cembalo

– od mládí tíhl k hudbě, ale otec ho v tom nepodporoval – chtěl z něj mít právníka

– zanechal studii práv a stal se cembalistou v Hamburské opeře

– 1705 napsal 1. operu Almira

– 1706 odjel do Itálie – Benátky – úspěch s operou Agrippina

                               – zdokonalil se v opeře, psal sólové kantáty

– na pozvání hannoverského kurfiřta odjel do Hannoveru – dvorní kapelník

– 1710 odjel do Londýna – úspěch s operou Rinaldo

– 1712 se definitivně usadil v Anglii

– 1714 jmenován dvorním skladatelem

– 1719 založil Královskou hudební akademii

– komponoval oratoria v angličtině Mesiáš – premiéra 1742

– operu považoval za osudový žánr – opera seria – vážná

 

opery    – Rinaldo

              Giulio Cesare

              Tamerlano

              Rodelinda

              Xerxes

 

oratoria    Saul

               Israel v Egyptě

               Juda Makabejský

               Samson

               Jephta

               Mesiáš

 

koncerty   Vodní hudba

               Hudba k ohňostroji

 

100 sólových kantát, 22 komorních duet, concerti grossi (hobojové koncerty), 3 varhanní koncerty, koncert pro harfu, sólové sonáty, triové sonáty

            Johann Sebastian Bach

 

– _*  21. března 1685 Eisenach

– † 28. července 1750 Lipsko

– klavír, housle, varhany

– sopranista školního sboru

– Arnstadt – přijal místo houslisty v kapele výmarského vévody

– byl ustanoven chrámovým varhaníkem

– Mühlhausen, Výmar – vrchol varhanní virtuozity

– více než 25 let kantor v kostele sv. Tomáše v Lipsku

– na konci života oslepl, nebyl ve své době známý

– jeho dílo oblevil až Felix Mandelssohn Bertholdy

 

Varhanní skladby:

toccaty a fugy Toccata a fuga d moll

koncerty – přepracované houslové skladby Vivaldiho

preludia a fugy  

fantazie a fugy

chorální předehry

variace

šest varhanních trojhlasých sonát

 

  Klavírní skladby:

Temperovaný klavír (2x 24 preludií a fug, 2. díl napsán po 22 letech)

Chromatická fantazie a fuga d moll

Italský koncert

6 německých suit

6 francouzských suit

6 anglických suit

 

Komorní tvorba

sonáty pro housle a klavír

sonáty a partity pro housle

sonáty pro flétnu a cembalo

suity pro sólové violoncello

orchestrální suity = ouvertury

16 koncertů pro klavír

3 koncerty pro 3 klavíry

2 koncerty pro 4 klavíry

3 koncerty pro housle

 

Braniborské koncerty (6) – forma concerta grossa

 

Vokálně-instrumentální skladby

duchovní kantáty

světské kantáty   Svatební kantáta

                          Selská kantáta

                          Lovecká kantáta

                          Herkules na rozcestí

 

pašije – liturgické zpěvy, zhudebnění vyprávění o utrpení Ježíše Krista

Matoušovy pašije

            Janovy pašije

oratoria – neliturgický charakter

Vánoční oratorium

 

mše  Velká mše h moll

 

moteta

 

3 vrcholné skladby:   Goldbergovy variace   – passacaglia s obměnami (tanec)

– pro klavír

Hudební obětina – 8 kánonů, 3 fugy, volná fantazie, triová soníta

Umění fugy – 15 fug, 4 kánony

– závěrečná fuga, zhudebňující Bachův kryptogram b-a-c-h zůstala

nedokončená

 

 

                                               KLASICISMUS

 

– rokoko – přechod mezi barokem a klasicismem

– rozhodující vrstva společnosti jsou měšťané, hudba není jen výsadou šlechty

– rozumové bádání získalo převahu nad iracionalitou

– uvolnění z církevního sevření, zesvětštění lidského života

– návrat k antice

– osvícenství – věk rozumu

– poznávání vědeckého chápání světa

– Voltaire, Denis Diderot, Jean Jacques Rousseau

– osvícenský absolutismus     – politický směr

– provádí pokrokové reformy

– snaha o centralizované říše

– objeveny Pompeje – Johann Joachim Winckelmann

– historie – Američané vyhlašují nezávislost, Velká francouzská revoluce – 1789

– architektura – podobné řeckým a římským chrámům, Panteon ve Francii

– sochařství – vzor v bílých antických mramorech

– malířství – Antonín Mánes

– literatura – Molière

 

Charakteristika hudby

– dirigent se stal samostatnou řídicí funkcí

– snaha o dokonalé propojení formy i obsahu

melodie             – jednoduchá, zpěvná, lehce zapamatovatelná, pravidelně členěná

– výrazný motiv, který se pravidelně opakuje

– kontrast mezi tématy, větami

harmonie – využívá hlavních akordů, ale i na 2. a 6. stupni

– je homofonní – vrchní hlas je melodický, ostatní doprovázejí v akordech

polyfonie  – udržela se v církevních skladbách

– postupná dynamika

 

Hudební nástroje

– housle, zdokonalila se příčná flétna

– klavír se stal samostatným sólovým hudebním nástrojem

 

Instrumentální formy

sonáta – cyklická skladba o 3-4 větách

1. věta – rychlá (allegro)

– má 3 části – expozice – předvedení témat

– provedení – zpracovává všechny témata různými způsoby

– repríza – původní témata s malými změnami → CODA

2. věta – pomalá (largo, andante, adagio)
3. věta – taneční (menuet, scherzo = žert)
4. věta – rychlá (presto)

 

symfonie – rozsáhlá orchestrální skladba o 3-4 větách (rychlá, pomalá, rychlá, rychlá)

koncert   – skladba pro 1-3 sólové nástroje s doprovodem orchestru

– má 3 věty (rychlá, pomalá, rychlá)

– vyvinul se z concerta grossa

smyčcový kvartet – vyvinul se z triové sonáty, zasloužil se o to Josef Haydn

– většinou čtyřvětý

 

serenáda – skladba pro menší orchestr

– méně rozsáhlá

– večerní píseň, hlavně pro smyčce

 

divertimento

kasace

 

Vokálně-instrumentální formy

opera – komická – buffo, vážná – seria    

singspiel   – opera s občasným mluveným slovem

          kantáta

          oratorium

          mše

          requiem

          magnifikát        

 

 

Český klasicismus

 

– doba pobělohorská

– čeští skladatelé odcházejí do zahraničí – peníze, náboženství

 

Německo – Mannheim

Jan Václav Stamic (1717-1757)

     – kapelník, dirigent, houslista

– v čele Mannheimské školy

– odklon od techniky generálbasu

– zavedl 2. a 3. větu v instrumentálních formách

– zavedl v expozici kontrastní téma

– zavedl do orchestru klarinet

– začal používat postupnou dynamiku

          – Mannheimské vzdechy – melodické ozdoby na principu sekundových průtahů

 

Karel Stamic – violista

Anton Stamic – houslista

František Xaver Richter

Antonín Fils

 

Berlín

Jiří Antonín Benda (1722-1795)

– houslista, cembalista

– skladatel singspielů a melodramů = recitace s hudbou

melodram  Ariadna na Naxu

                          Médea         

          opera    Romeo a Julie

                        Vesnický trh

 

František Benda – houslista, skladatel

         

          Hamburg – Londýn

Jan Ladislav Dusík – zavedl brilantní klavírní styl

 

Bonn – Paříž

Antonín Rejcha (1770-1836)

– seznámil se s Beethovenem

– vystudoval a učil na Pařížské konzervatoři

– pal hudebně-teoretické spisy – učilo se z nich

Itálie – Neapol

Josef Mysliveček (1737-1781)

– mlynářský chasník

– přítel s Mozartem

opera    Bellerofonté

                     Tamerlán

 

          Vídeň

František Xaver Dušek (1731-1799)

     – seznámil se s Mozartem

– varhaník, studoval v HK, Praha, Vídeň

– podporoval ho hrabě Špork z Kuksu

 

Jan Křtitel Vaňhal (1739-1813)

Leopold Koželuh

Jan Václav Hugo Voříšek

 

     Čechy

František Xaver Brixi (1732-1771

– psal koncerty pro varhany, cembalo

opera Byl jest jeden kantor dobrý

 

Jan Jakub Ryba (1765-1815)

     – multiinstrumentalista

– obdivoval Mozarta

Pastorální mše D dur

          Česká mše vánoční – Hej mistře

 

Jakub Blažej Kopřiva

 

Světový klasicismus

 

Christopher Willibald Gluck (1714-1787)

– německý skladatel

– psal recitativy

– neměl rád sopranistky – primadony, vystupoval proti kastrátům

– provedl změny v opeře – dramatická pravdivost – shoda hudby s obsahem slova

– odstranil nadbytečné pěvecké ozdoby

– rozdělil úlohy sólistů a sboru

– vyzdvihl funkci orchestru

 

opery Orfeus a Eurydika

            Alcesta

            Paris a Helena

            Ifigenie v Aulidě

            Ifigenie na Tauridě

         

1. vídeňská škola

 

            Joseph Haydn

 

– _* 1732 v Rohrau

– † 1809 ve Vídni

– pocházel z chudé rodiny

– náhodou se dostal do sboru ve Vídni

– hrál na varhany, housle, ale hlavně zpíval

– navštívil Anglii a získal doktorát z hudby

– zavedl smyčcový kvartet

smyčcový kvartet  Sluneční kvartety (6)

                            Ruské kvartety (6) – Skřivančí, Císařský (námět je dnešní německá hymna)

 

symfonie (104)   Lukavická

                        S vířením kotlů

                        Na rozloučenou

                        Ráno,    Poledne,     Večer

                        Hodiny

                        šest pařížských

                        dvanáct londýnských

 

oratorium  Čtvero ročních období

                 Stvoření

 

opery    Lékárník

            Svět na Měsíci

 

 

          Wolfgang Amadeus Mozart

 

–  _* 1719 Augsburg

– † 1787 Salcburk

–  rakouský skladatel

–  3 roky – začal se zajímat o hudbu

–  5 let – komponoval

–  6 let – vynikající klavírista, houslista, varhaník, improvizátor

–  8 let – napsal 1. symfonií

– 12 let  – psal již mše a opery

– 13 let – jmenován koncertním mistrem od salcburského arcibiskupa

– Mozart byl duševně nevyzrálý, celý život měl finanční i existenční problémy

– odstěhoval se do Vídně, tam se oženil s Konstancii Weberovou

– hodně cestoval – Drážďany, Lipsko, Berlín, Frankfurt, Praha – Bertramka (Duškovi)

– žil jen z honorářů za skladby, výuku a koncertní vystoupení

– zemřel ve 36 letech nejspíš na selhání ledvin, měl velké deprese

– tematický katalog uspořádal Ludwig Kö‌chel (značka KV) – obsahuje 626 opusů

Charakteristika hudby

– bohatá melodie, zpěvnost

– průzračně čistá harmonie

– dokonalá výstavba děl

– orchestrální barevnost

– rád používal basetové rohy

 

Instrumentální skladby

symfonie (46)    Pražská

                        Pařížská

                        Jupiterská

                        Linecká

                        Haffnerova

serenády  Malá noční hudby

 

sonáty klavírní  A dur – obsahuje Turecký pochod

            houslové                

 

divertimenta

kasace

instrumentální koncerty: klavírní, pro dechové nástroje, smyčcové, harfa

 

Vokálně-instrumentální skladby

motet   Ave verum corpus

 

koncertní árie  Bella mia fiamma, addio = Sbohem můj krásný plameni

– věnované Josefině Duškové

opery  Únos ze Serailu

          Figarova svatba

          Don Giovanni – 29. října1787 premiéra v Praze ve Stavovském divadle

          Cosi van tutte = Takové jsou všechny

                                    – opera buffa

Kouzelná flétna – singspiel

 

mše  Korunovační mše

          Requiem – nedokončil

 

          Ludwig van Beethoven

 

–  _* (15. – 18.) prosince 1770 – Bonn

– †  26. 3. 1827 Vídeň

– dovršitel klasicismu

– často označován za nejdokonalejšího skladatele instrumentální hudby

– těžké dětství – otec alkoholik, bil ho a nutil do stálého cvičení – chtěl těžit z jeho hraní

– v 17 letech odcestoval do Vídně, kde se setkal s W. A . Mozartem

– ve 22 letech se zde usadil natrvalo

– studoval u J. Haydna a Antonia Salieriho

– ve 31 letech začíná špatně slyšet

– umírá sám, pravděpodobně na selhání jater (žloutenka)

– jeho pohřbu se zúčastnilo asi 20 000 lidí

– mistr variací

– největší přínos měl v oblasti hudebních forem – rozšířil a prohloubil sonátovou formu – menuet změnil        na rychlé scherzo, vyzdvihl význam introdukce, mezivět, cody

– definitivně zaveden velký klasický orchestr

Charakteristika hudby

– melodie zpěvná, složitější než u Mozarta, mohutná, výrazná

– skladby ovlivněny hudbou Francouzské revoluce, vycházely z kvintakordu

– používal výraznou rytmiku – synkopy

– dynamické kontrasty

– harmonie volná, rozmanitější, disonantní sledy

 

Instrumentální skladby

symfonie (9)    Symfonie č. 3  Es dur – Eroica (napsal ji Napoleonovi, když se ale nechal r. 1804                                  korunovat císařem, považoval to B. za zpronevěru a                                  připsal pouze „památce velkého člověka“)

Symfonie č. 5  c moll – Osudová

Symfonie č. 6  F dur – Pastorální                    

                     Symfonie č. 9  d moll – S Ódou na radost – text Friedrich Shiller

– desátá symfonie zůstala nedokončená

 

ouvertury – koncertní předehry (11)     Egmont

                                                      Stvoření Prometheovo

 

koncerty Houslový koncert D dur

              Trojkoncert pro klavír, housle a violoncello

              5 klavírních koncertů

 

sonáty  32 klavírních sonát – Sonáta měsíčního svitu

                                             Patetická

                                             Appossionáta (Vášnivá)

Valdštejnská

                                             Pro kladívkový klavír – technicky nejnáročnější dílo

           

            10 sonát pro housle a klavír –  Jarní

                                                         – Kreutzerova

smyčcový kvartet – jsou vrcholem komorní tvorby

Šest Lobkowiczkých kvartetů

 

komorní skladby – pro dechové nástroje, smyčcové, klavírní kvartety, violoncello a klavír, lesní roh a                                              klavír        

 

Vokálně-instrumentální skladby

opery  Fidelio (Leonora)

 

mše (2)  Missa solemnis – vznikla pro Rudolfa Habsburského – k nastolení na arcibiskupský stolec

– vrchol Beethovenovy tvorby

 

oratoruim  Kristus na hoře Olivetské

 

 

 

Romantismus

 

– společnost zklamaná Velkou francouzskou revolucí

– proti racionalismu stavěl cit, vášeň, fantazii, vůli

– vyzdvihoval hodnoty středověku

– zdůrazňoval jedince a tvůrčí svobodu umělce

– zvyšoval se zájem o lidskou psychiku

– individualismus, subjektivismus, modernismus

– historie   – období mezi VFR a revolucí v Evropě r. 1848

                 – období nadějí na nové společenské uspořádání – nenaplnění nadání má za následek                           nespokojenost a buřičství, které vede k vlně revolucí

– architektura – vytváření rozsáhlých romantických zahrad

– sochařství – rozvíjí se pomníková tvorba

– inspirace přírodou, světem pohádek, idealizovaným vnímáním orientu

– malířství – časté jsou náměty ze středověkých dějin i ze současnosti

– bratři Mánesové

– literatura   – objevil se nový typ – romantický hrdina – nejen v literatuře

– často společenský vyděděnec – loupežník vrah, kat, tulák, žebrák

– touží po lásce, ale často miluje vysněný ideál

– vnímavý, citlivý, melancholický

– uchyluje se k přírodě, minulosti fantazii

– často se ocitá v neřešitelném konfliktu se světem

– námět: v lidských citech, bájích, pověstech, pohádkách, erotice, historii vlastního národa                                                                                                                                                          (vznikají národní školy)

př. Victor Hugo, Nikolaj Vasilijevič Gogol, Edgar Allan Poe

 

Charakteristika hudby

          – impresario – zajišťoval styky hudebníků a posluchače                                                                 – vznikají národní hudební školy

– hudba měla vyjadřovat děj, obsah často čerpá z literárního díla

– orchestr je rozšiřován o nové nástroje

– nové zdokonalené nástroje – anglický roh, harfa, basový klarinet, ventilový pozoun, tuby

–             klavír se stal nejpopulárnějším nástrojem a základem hudebního vzdělání

– důležitější byl výraz než forma

 

melodie  – zpěvná, rozevlátá, široce klenutá

– často čerpá z lidových tanců a písní

harmonie – uvolněná, složitější kompozice

– nově znějící souzvuky – používají se všechny druhy septakordů, nónové akordy

– časté modulace do jiných tónin

– používají se církevní mody – dórské, jónské

          polyfonie   – používá se jako ozvláštnění v církevních skladbách a symfoniích      

 

 

Instrumentální formy

symfonická báseň – nová hudební forma romantismu

– vyvíjí se z programní předehry a z programní symfonie

– vyjadřuje mimo hudební náměť

– je jednovětá

programní symfonie – snaží se zhudebnit nehudební téma

– cyklická skladba

                                          idee fixe – výrazný hudební motiv

– slouží jako symbol, který se objevuje v průběhu celé skladby

orchestrální suita   – cyklická skladba

– součástí tanec, opera činohra

– kratší věty než symfonická báseň

 

symfonie, serenáda, sonáta , koncert, smyčcový kvartet, preludium, fantazie, nokturno, rapsodie, balada, romance, humoreska, polky, valčíky, polonézy, mazurky                    

 

Vokálně-instrumentální formy

romantická opera – vytvořil ji Richard Wagner, udělal z opery hudební drama

– stejně důležitý zpěv, hudba, tanec, herecký projev

píseň – spojení hudby a literartury, doprovázená nástrojem

singspiel – hudebně-divadelní žánr

– forma komické opery s dialogy v mluvené próze

          opereta

melodram – činohra s hudbou

– hl. představitel Jiří Benda

– koncertní a scénický

 

 

Raný romantismus

Franz Schubert (1797-1828)

– „král písní“

– jeho učitelem byla Salieri

– žil jako svobodný umělec a vedl bohémský život

– chtěl se zbavit závislosti na alkoholu, začal pít vodu a zemřel na tifus

 

Instrumentální skladby

komorní tvorba           – smyčcový kvartet Smrt a dívka

                                – klavírní kvintet Pstruh

                                – klavírní tria

                                – sonáty

 

symfonie (9)   Symfonie č. 4 – Tragická

                     Symfonie č. 8 – Nedokončená

                     Symfonie č. 7 se nikdy nenašla

 

mše (3)  Mše G dur

              Mše As dur

 

singspiel  Rozamunda

                               

Vokálně-instrumentální skladby

písně (přes 600)         Spanilá mlynářka

                                Zimní cesta

                                Labutí zpěv

                                Ave Maria

 

 

 

Carl Maria von Weber (1786-1826)

– skladatel, zakladatel romantické opery v Německu

– ředitel nově otevřené opery v Drážďanech, ředitel opery v Praze

 

opery Čarostřelec – 1. romantická opera

Euryanthe

          Oberon

 

klavírní skladby  Vyznání k tanci

                           Koncertní kus

 

  

Felix Mendelssohn-Bartholdy (1809-1847)

– založil konzervatoř v Lipsku

– zavedl hostování sólistů

– udělal koncert  z Bachových Matoušových pašijí

 

Instrumentální skladby

symfonie        Italská

                     Skotská

                     Reformační

 

koncerty – houslové

 

klavírní skladby  Písně beze slov

 

koncertní předehry      Sen noci Svatojánské (obsahuje Svatební pochod)

Klid moře a šťastná plavba

                                Pohádka o krásné meluzíně

                                Hebridy

 

       Vokálně-instrumentální skladby

oratorium  Paulus

                 Eliáš

 

moteta doprovázená varhanami  Tři moteta pro ženský sbor a varhany

 

světské sbory

 

 

Robert Schumann (1810-1856)

– studoval práva

– učitelem klavíru byl Wieck

– chtěl dosáhnout na klavír stejné brilantnosti jako Paganini na housle

– kvůli větší roztažnosti prstů si přeřezal šlachy, zbláznil se

– oženil se s Clarou Wieckovou (dcera)

– založil hudební časopis, psal do něj kritiky

 

Instrumentální skladby

symfonie (4)  Symfonie č. 1, B dur – Jarní

                     Symfonie č. 3 – Rýnská

 

koncert Klavírní koncert a moll

 

klavírní programní skladby      Motýli

                                                        Karneval

                                            Lesní scény

                                            Symfonické etudy

 

Vokálně-instrumentální skladby

písňové cykly Láska a život ženy

                      Láska básníkova

                      Myrty

 

oratoria Ráj a Peri

 

 

Frédéric Chopin (1810-1849)

– polský skladatel a klavírista

– objevil nové výrazové a zvukové možnosti klavíru

– hudba melodická, francouzské a polské folklorní prvky, inspiruje se mazurkou a polonézou

– „básník klavíru“

 

koncerty        Koncert pro klavír a orchestr č. 1

                     Koncert pro klavír a orchestr č. 2

 

sonáty (3) Revoluční

etudy (27)

preludia (24)

mazurky (56)

polonézy (13)

scherza

balady

 

 

Vrcholný romantismus

 

Anton Bruckner (1824-1896)

– rakouský skladatel a varhaník

– ovlivněn chrámovou, varhanní a symfonickou tvorbou

– píše rozsáhlé a hudebně barevné symfonie

– ovlivněn Wagnerem

 

symfonie (9)   č. 4 – Romantická

                                č. 6 – Fantastická

 

církevní skladby         Te Deum

                                Requiem

                                Žalm 150

 

Johannes Brahms (1833-1897)

– německý skladatel

– sbormistr Pěvecké akademie ve Vídni

– v jeho tvorbě se nevyskytuje programní hudba ani opera

– snažil se o syntézu starších kompozičních forem klasicismu s romantickou hudbou

– přítel Schumannových, žije s Clarou po Schumannově smrti

 

symfonie (4)  Beethovenova

klavírní skladby Variace na Haydnovo téma

                                Variace na Handlovo téma

                                Variace na Paganiniho téma

                                Variace na Schumannovo téma

                                Variace na vlastní téma

koncert Dvojkoncert pro housle a violoncello

 

předegry  Akademická

                Tragická

 

církevní skladby Německé rekviem

 

písně, dueta, sbory, kantáty

 

 

Edvard Grieg (1843-1907)

– norský skladatel

– spojil prvky norského folkloru s výrazovými prostředky německého romantismu

– klavír studuje na konzervatoři v Lipsku

– získal stipendium v Římě

– spoluzakladatel norské hudební akademie

 

klavírní skladby Lyrické kusy

                          Klavírní koncert a moll

 

orchestrální suita Peer Gynt – hudba k Ibsenovu dramatu

 

 

Pozdní romantismus

 

– vzniká na přelomu 19. – 20. st.

– v tomto období také směry secese, imresionismu a verismu

– stupňovali výrazové prostředky, přidávali počet nástrojů do orchestru – hlavně žestě

– zdůrazňovali barevnost

– průbojná harmonizace

 

 

Richard Strauss (1864-1949)

– německý skladatel

– dirigent v Královské opeře v Berlíně

– vedl státní opery Vídeň

 

symfonické básně      Enšpíglova šibalství

                                Don Juan

                                Tak pravil Zarathustra

                                 Don Quijote

                                Mackbeth

 

programní symfonie Sinfonia domestica

                              Alpská symfonie

 

opery                   Salome

                           Elektra

                           Růžový kavalír

 

písně (150) – na texty Goetha

 

 

Gustav Mahler (1860-1911)

– rakouský skladatel a dirogent

– ředitel vídeňské Dvorní opery, dirigent Metropolotní opery v New Yourku

– propojil různé žánrové prvky lidové a užitkové hudby s velkou symfonickou formou

symfonie (10) č. 1 Titánská

                     č. 2 Vzkříšení

                     č. 6 Tragická

                     č. 8 Tisíců

                     č. 10 zůstala nedokončená

 

písňové cykly Dagmar Pecková

                     Písně o mrtvých dětech

                     Písně potulného tovaryše

 

kantáta pro sóla a orchestr Píseň o zemi

 

 

Ruský romantismus

 

Michail Ivanovič Glinka (1804-1857)

– zakladatel ruské národní školy

– předchůdce Mocné hrstky

– učil se na housle, klavír, zpěv

– inspirace ruským folklorem

 

opery Ivan Susanin (Život za cara) – 1. ruská národní opera

Ruslan a Ludmila

  

   orchestrální tvorba Vzpomínka na letní noc v Madridě

                               Komarýnská

 

Petr Iljič Čajkovskij (1840-1893)

– skladatel, kritik, dirigent

– přítel A. Dvořáka

– profesor na Moskevské konzervatoři

– propojil prvky ruské lidové hudby s moderními přístupy

– získal čestný doktorát na univerzitě v Cambridge

 

symfonie (6)   č. 6, h moll – Patetická

 

koncerty klavírní č. 1 b moll

              Koncert pro housle D dur – variace na rokokové téma pro violoncello a orchestr

 

předehry   Hamlet

               Romeo a Julie

               Bouře

 

opery    Evžen Oněgin

            Piková dáma

            Čarodějka

            Mazeppa

 

balety   Labutí jezero

            Šípková růženka

            Louskáček

 

 

MOCNÁ HRSTKA

– usilovala o vlasteneckou, realistickou hudbu, chtěli ji pozvednout

 

 

Milij Alexejevič Balakirev (1836-1910)

– klavírista, pedagog a dirigent

 

klavírní fantazie Islamej

   symfonické básně V Čechách

                              Tamara

Alexandr Porfyrjevič Borodin (1833-1887)

– lékař a profesor chemie

 

symfonie Bohatýrská

opera Kníře Igor – z ní pochází baletní scéna pro sbor a orchestr Polovecké tance

symfonický obraz Ve stepích střední Asie – věnované Lisztovi

 

 

Modest Petrovič Musorgskij (1838-1881)

– nejvýznamnějsí z mocné hrstky

– hudba nezávislá na vzorech, nové realistické pojetí

opery    Boris Godunov

            Chovanština

            Soročinský jarmark

 

písňové cykly   Dětská světnička

                        Bez slunce

                        Písně a tanec smrti

                        Blecha        

 

symfonický obraz Noc na Lysé hoře

 

klavírní cyklus Obrázky z výstavy  – orchestrální verze  Maurice Ravel

 

 

Nikolaj Andrejevič Rimskij-Korsakov (1844-1908)

– původně námořní důstojník

– profesor konzervatoře v Petrohradě

– jeho žáci byli Prokofjev, Stravinskij

– napsal knihy Základy instrumentace a Praktická nauka o harmonii

– inspirovaly ho pohádky a orient

 

opery – pohádkové   Sněhurka

                              Pohádka o caru Saltánovi

                              Sadko

                              Zlatý kohoutek

 

symfonická suita Šeherezáda

orchestrální fantazie Španělské capriccio

symfonie (3)

 

 

Cesar Antonovič Kjuj (1835-1918)

– hudební kritik

– odloučil se od Mocné hrstky a navázal na Čajkovského

 

opery (13) Kavkazský zajatec

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Opera v romantismu

 

– hlavně ve Francii, Itálii a Německu

– vystupovali zde sólisti, sbory i balet

– byla finančně nákladná

– usilovala  o efekt u posluchačů

 

              

               FRANCOUZSKÁ OPERA

 

Daniel Aeber

– autor revoluční opery Němá z Portici

 

Giacomo Meyerbeer

– představitel velké francouzské opery

– nevšední témata

 

opera    Robert Ďábel

            Hugenoti

            Afričanka

 

Charles Gounot

– autor tzv. lyrického dramatu – melodičnost, lyrika

 

opery  Faust a Markétka – Goethe

Romeo a Julie – Shakespeare

 

Jacques Offenbach

– autor operet

 

operety Orfeus v podsvětí

            Krásná Helena

            Modrovous

            Bandité

 

opera  Hoffmanovy povídky

 

Goerges Bizet

– představitel realistické opery – odmítá romantické snění

– věnuje se reálnému životu

– po opeře Carmen na něj házeli rajčata

 

opera    Carmen

Lovci perel

            Džamile

 

orchestrální suity   Carmen

Arlésanka

 

 

                       

 

 

 

 

 

 

 

               italská opera

 

Gioacchino Rossini

– nejvýznamnější autor oper po Verdim

– jeho kompoziční doménou byla opera buffa

– zavedl označení bel canto    = krásný zpěv

– zpěvný projev založený na správném dýchání

– vyrovnaný hlas ve všech polohách

– využití resonančních prostor

– pokud nezpívají bel canto, ničí si hlas

 

opery komické  Lazebník Sevillský

                        Italka v Alžíru

                        Turek v Itálii

                        Popelka

                        Straka zlodějka                                        

                        Hedvábný žebřík

 

opery vážné Othello

                     Semiramis

                     Mojžíš

                     Vilém Tell

                     Armida

 

oratoria  Stabat Mater

              Malá slavnostní mše

 

Vincenzo Bellini

opery Norma

         Náměsíčná    

 

Gaetano Donizetti

opery (70)    Nápoj lásky

                  Don Pasqual

                  Lucia z Lammermooru

                  Dcera z pluku

 

 

Guiseppe Verdi (1813-1901)

– nejvýznamnější zástupce italské opery

– používal hodně zpěvnou melodii, árie i recitativy

– jednoduchost, přirozenost

– využívá sboru

– vystupují vášnivý hrdinové

– byl symbolem národního vzkříšení

 

opera (27)    Nabucco

Rigoletto

                  Trubadúr

                  Ernani

                  La Traviata

                  Sicilské nešpory

                  Maškarní ples

                  Síla osudu

                  Don Carlos

                  Aida – napsána k slavnostnímu otevření Suezského průplavu

                  Othello

                  Falstaff – komická opera

requiem  Mše za zemřelé

 

církevní skladby   Ave Maria

                           Stabat Mater

                           Laudi

                           Te Deum

                          

 

Giacomo Puccini (1858-1924)

– komponoval opery s melodikou ovlivněnou impresionismem

– představitel verismu – hudební naturalismus, snaží se o reálné ztvárnění skutečnosti

 

opery    Manon Lascaut

            Bohéma

            Tosca

            Madamme Butterfly

            Turandot – árie Vincero

                          

 

Novoromantismus

 

– 30. léta 19. století – konec 19. století

– snaží se o realistické, skutečné zobrazení světa

– v hudbě se více projevuje literatura- hlavně v instrumentální – symfonická báseň, programní

symfonie

– zvyšuje se počet hráčů v orchestru (až 100)

 

 

 

Hector Berlioz (1803-1869)

– francouzský kytarista a flétnista, dirigent, instrumentátor

– považován za nejvýznamnějšího skladatele novoromantismu ve Francii

– zakladatel programní hudby

– byl žákem Antonína Rejchy

– měl vliv na Bedřicha Smetanu

– 1830 vyhrál Římskou cenu se symfonií Fantastická

– napsal knihu Velká učebnice o instrumentaci moderního orchestru

 

programní symfonie     Fantastická – inspirace z Fausta

– použil v ní idee fixe – předznamenala práci s leitmotivem (v opeře)

5 vět   1) Sny a vášně

                                                            2) Na plese

3) Na venkově

4) Cesta na popraviště

5) Sabat čarodějnic

 

Harold v Itálii

                                 Romeo a Julie

                                 Symfonie smuteční a triumfální

 

programní předehry      Římský karneval

                                 Král Lear

                                 Wawerly

                                 Korsár

 

vokálně-instrumentální symfonie Faustovo prokletí

 

opera  Trójané

oratorium  Rekviem

                 Te Deum

  Franz Liszt (1811-1886)

– dirigent, nejlepší klavírista 19. století

– první autor symfonické básně

– studoval u Xaviera, Carla Czerneho, Antonína Rejchy

– zavedl klavírní recitály

– jeho dcera si vzala R. Wagnera

– lamač ženských srdcí

 

symfonické básně  Preludia

                              Ideály

                              Mazeppa

                              Co slyšíme na horách

                              Hungaria

                              Hamlet

 

symfonie  Faustovská

               Dantovská

 

oratorium     Leganda o sv. Alžbětě

                  Ostřihomská mše

                  Uherská korunovační mše

 

klavírní skladby    Etudy nejvyšší obtížnosti

                           Paganiniovské etudy

                           Mefistovský valčík

                           Sonáta h moll

                           Uherské rapsodie

 

 

      Richard Wagner (1813-1883)

– dvorní kapelník v Drážďanech

– skladatel, dramatik, teoretik, dirigent, hudební spisovatel

– reformátor romantické opery

– spojil hudbu s dějem (orchestr součást opery)

– používal leitmotiv = příznačný motiv

– výrazné hudební téma symbolizující osobu, vztah

– chtěl mít z opery „souborné umělecké dílo“ Gesamtkunstwerk – všechny složky v rovnováze

– zrušil árie e recitativy

– prokomponoval operu jako na sebe navazující dílo

– zavedl hluboké žesťové nástroje a propadliště

– chromatické a enharmonické vedení hlasů

– ze sbírek svých obdivovatelů postavil v Baürethu Operní dům

– psal si sám hudbu, libreta, navrhoval kulisy, kostými

 

vážné opery    Rienzi

                     Bludný holanďan

                     Tannhäuser

                     Lohengrin

                     Tristan a Izolda

                     Parsifal

 

       tetralogie Prsten Nibelungů

1) Zlato Rýna

2) Valkýra

3) Siegfried

4) Soumrak bohů

 

komická opera  Mistři pěvci Norimberští

 

 

Časká národní škola

  Bedřich Smetana

_* 2. 3. 1824 Litomyšl

† 12. 5. 1884 Praha

– český novoromantik

– zakladatel české národní hudby a opery

– zdokonalil symfonickou báseň

– hrál na klavír a housle – koncerty v 6 letech

– studoval gymnázium v Plzni a Jihlavě

– Praha – hraje ve smyčcovém kavrtetu

– poznává operu

– psal polky pro své studentské lásky

– ovlivnil ho Berlioz a Liszt

– 1848 – aktivně se účastnil revoluce Pochod národní gardy

                                                     Píseň svobody

– 1849 – se svým kolegou otevřel klavírní ústav na Staroměstském náměstí

– oženil se s Kateřinou Kolářovou – umírá mu dcera Bedřiška

– 1856 – 60 pobývá v Göteborgu – žení se s Bettinou Ferdinandiovou

– 1861 – zůstává v Praze

– otevřel hudební ústav v Lužanském paláci

– byl jeden ze zakladatelů umělecké besedy  = spolek muzikantů, malířů, vědců, lékařů

– 1863 – 65 sbormistr mužského sboru Hlahol

– účast v soutěži o původní českou operu – vyhrál ji s Braniboři v Čechách

– 1866 šéf a dirigent orchestru Prozatimního divadla – A. Dvořák tam hrál na violu

– 1868 – stál u slavnostního položení kamene Národního divadla – otevřeno operou Libuše

– 1874 – nervové onemocnění – ohluchl

– měl sifilis,  umírá v ústavu v Kateřinkách, pohřben na Vyšehradě

– dovedl českou hudbu na světovou úroveň, především ve tvorbě symfonické básně a opery

památky: Pražské jaro – 1. ročník 12. 5. 1946 – začíná symfonickou básní Má vlast

                                                                          – končí S ódou na rodost

               Smetanovská klavírní soutěž

               Smetanova Litomyšl

               Mladá Smetanova Litomyšl

               Muzeum v Litomyšli a v Praze

 

opery    Braniboři v Čechách – libreto Karel Sabina

            Prodaná nevěsta – libreto Karel Sabina

            Dalibor

            Libuše

            Dvě vdovy

            Hubička

            Tajemství

            Čertova stěna

            Viola – námět Večer tříkrálový

 

symfonie  Triumfální E dur

 

symfonická báseň   Richard III.

                              Valdštýnův tábor

                              Hakon Jarl

                              cyklus Má vlast – 6 částí – liché – historie národa

sudé – krása vlasti

Vyšehrad – proroctví Libuše

                                                         Vltava

                                                         Šárka – ze Starých pověstí českých

                                                         Z českých luhů a hájů

                                                         Tábor

                                                         Blaník

duo pro housle a klavír   Z domoviny

trio g moll

smyčcové kvarteto  č. 1  c moll –  Z mého života

                                                         č. 2 d moll

klavírní tvorba

polky    Lousina polka

            Jiřinková polka

            Ze studentského života

            Vzpomínka na Plzeň

koncertní etudy   Na břehu mořském

cyklus České tance – cyklus 14 tanců

ženské sbory – cyklus Tři ženské sbory – Má hvězda

                                                                Přiletěly vlaštovičky

                                                                Západ slunce

mužské sbory   Věno

                        Tři jezdci

                        Rolnická

                        Píseň na moři

                        Odrodilec

smíšené sbory   Česká píseň – kantáta

 

 

 

  Antonín Dvořák

 _* 8. 9. 1841 Nelahozeves   † 1. 5. 1904 Praha

– zakladatel české symfonie

– se Smetanou a Fibichem generace Národního divadla

– proslavil českou hudbu po Evropě a Americe

– tatínek byl řezník, i Dvořák se učila na řezníka

– nechal ho chodit na housle

– Praha – varhanická škola

– violista v Komzákově kapele

– učil v měšťanských rodinách

– 1866 se setkává se Smetanou v Komzákově kapele

– J. Brahms doporučil nakladateli Simrockovi vydání Moravské dvojzpěvy

– oženil se s žačkou Annou Čermákovou

– zemřely mu 3 děti

– byl pozván do Anglie – dirigoval tam Stabat Mater

– 1884 získal doktorát hudby v Cambridge

– 1891 získal doktorát na Univerzitě Karlově – člen České akademie věd a umění

– Pražská konzervatoř – profesor skladby, později ředitel

– Amerika . 1892 – 94 ředitel národní konzervatoře v New Yorku

– učitel Josefa Suka, Vítězslava Nováka, Oskara Nedbala

– muzeum v Praze a Nelahozevsi, pěvecké soutěže Antonína Dvořáka v Karlových Varech

 

symfonie (9)  č. 1 c moll – Zlonické zvony

                     č. 8 G dur – Anglická

                     č. 9 e moll – Z nového světa

 

koncerty pro housle, pro klavír, pro violoncello

tance Slovanské tance

orchestrální předehry  Můj domov

                                 Husitská

 

symfonické básně   Vodník

                              Polednice

                              Zlatý kolovrat

                              Holoubek

serenády a suity   Serenáda E dur pro smyčce

                             Česká suita

 

komorní skladby  Klavírní kvintet A dur

              – smyčcový kvartet – Slovanský

                                            Americký F dur

              – klavírní trio – Dumky

 

skladby pro housle a jiné instrumenty  Maličkosti – cyklus

                                                         Humoresky – sešit pro klavír

                                                         Poetické nálady

 

zpěvy    Moravské dvojzpěvy – Kdyby byla kosa nabróšená

            Cigánské melodie – cyklus písní

            Biblické písně

            Písně milostné

            V přírodě

 

opery    Rusalka

            Armida

            Čert a Káča

            Jakobín

            Vanda

            Tvrdé palice

            Šelma sedlák

            Dimitrij

 

oratorium, kantáta    Stabat Mater

                              Svatební košile

                              Kantáta

                              Sv. Ludmila

                              Requiem

                              Mše D dur

                              Te Deum

                              Dědicové bílé hory