Hudební klasicismus (2.polovina 18. století)
Osnova:
-obecny historicko-společenský a kulturní kontext
-srovnání s barokem
– melodicko- harmonické období (stejně jako baroko a rokoko)
– uplatňuje se především harmonie (výrazná převaha akordů, akordických postupů a spojů a somezenou samostatností středních hlasů)
– myšlenkově souvisí s racionalismem a osvícenstvím
– zdůraznění významu rozumu v lidském konání a nutnosti vědeckéhpo poznávání (René Descartes : „Myslím,tedy jsem.“)
– inspirace v antice
– v sochařství a architektuře: protiklad barokního umění, jednoduchost, pevný řád, forma, střízlivost,už není smyslem „oslnit“ jako v baroku
– v hudbě: přehledná melodika, jasné členění hudebního tématu, přehlednost hudební formy, inspirace v lidské tvořivosti
– zjednodušení skladatelské práce oproti baroku
– nové hudební formy: cyklická sonáta
–tzv. malý klasický orchestr (haydnovského typu),což jsou smyčce, dechy po dvou bez trombónů a tuby a tympány, smyčcové kvarteto (dvoje housle, viola, violoncello)
– zdokonalení hudebních nástrojů (např. trubka, klavír)
Instrumentální hudba
– navázala na barokní tvorbu a využívala jak zdokonalených nástrojů, tak nových forem
– především sonátová forma, cyklická sonáta, symfonie, a smyčcový kvartet
– významní byli hlavně představitelé 1. vídeňské školy (Haydn, Mozart, Beethoven)
Opera
– prodělala první reformu
– barokní opera tvořila pěvecké kulty a tím byl odsouván přílišnou efektností hudby dramatický účin díla
– Christopher Wilibald Gluck (1714-1787) zreformoval operu – základní požadavek byl dramatická pravdivost; předehra opery měla posluchače připravit na ráz děje
-Gluck se při komponování vyhýbal zbytečným složitostem, hudebním ozdobám, do oper včlenil sbory a balet
– např. jeho vídeňské opery: Orfeo, Alcesta a Paris a Helena
– nejvýznamější operní skladatel: W.A.Mozart
Symfonie
– nejvýznamější skladatel: L. Van Beethoven