Germánské umění

3. – 7. stol.

Germáni se začali formovat při Baltském moři, v jižní Skandinávii a v cípu Německa od Hannoverska k Holštýnsku. V halštatu pronikli hlouběji na jih a v pozdní době laténské(1.stol. př. n. l.) podnikali první vpády na naše území, a to od severu (údolím Zhořecké Nisy a Labe), ovšem jen jako malé vojenské družiny. Teprve v posledním desetiletí př. n. l. se usadili v Čechách Markomané, na Moravě a na Slovensku Kvádové.Náčelník Markomanů Marbod, který prožil část mládí v Římě, pak použil tam získané znalosti při organizování svého panství. Vytvořil z různých kmenů germánskou říši, kam přicházeli i římští náčelníci. V 1. stol. se však vztahy mezi Germány a Římany vyostřovaly natolik, až vpádem Germánů do Akvileje vypukly markomanské války (za Marca Aurelia). Během nich Římané pronikli hluboko na Slovensko (trenčínský nápis z roku 179)

ARCHITEKTURA:

Germánské kmeny vytvářely před vznikem barbarských států izolovaná sídliště. Římskou vilu vystřídal nový typ hrazeného sídliště s obydlím náčelníka a společným stavením otroků, které sloužilo zároveň jako stáje. Stavby pro vrcholné vládní instituce byly napodobováním jiné, zejména římské, architektury. Stavby byly patrně obložené mramorem a zdobeny kamennými prořezávanými mřížemi s ornamentálními motivy.

· Theodorichovo mausoleum ze 6.stol – poprvé Germáni napodobují vzor baptisteria1

• architektura robustnější, usazenější
• kupole z jednoho kusu kamene ( dovezený přes moře do

Raveny)

· Baptisterium Sv. Jana v Poitiers ze 7.stol.- napodobuje typ římských lázní

• slouží jako křtitelnice

O klenby jsou podepřeny sloupy s dříky2 pocházejícími z římských staveb, hlavice, pokud nejsou antické, napodobují hlavici korintskou

· Kostel San Juan v Banos de Cerrato u Palencie – nestarší památka vizigótské architektury

• trojlodní bazilika s příčnou lodí
• původně měl ještě dvě postranní apsidy3

· Germánské Španělsko:

1. Asturské umění: pravidelnost skulpturální výzdoby, zvířecí motivy podobné se

sasánovským uměním, hvězdy a anagramy svědčí o příbuznosti

visigótského umění s byzantskými stylizacemi a zároveň připomínají

dávné iberské motivy, např. růžici

2. Mozarabské umění: převážně bazilikální uspořádání, podkovovité oblouky, hlavice

sloupů napodobují korintské, skulpturální4 výzdobu zpravidla

postrádáme

SOCHAŘSTVÍ:

Dokladem sochařské tvorby v zemích okupovaných barbary je několik sarkofágů, na jejichž reliéfní výzdobě jsou strohým, neživotným stylem reprodukovány raně křesťanské předlohy.

Postavy jsou znázorněny plošnými tvary nebo pomocí paralelních linií.Vzácné jsou i řezby ve slonovině, vytvořené germánskými umělci. Ze 4.stol. pak pochází skupinová skulptura, která se přimyká k vnější stěně baziliky sv.Marka v Benátkách.

Ve skulpturální výzdobě vizigótské architektury se nadále opakují geometrické motivy, kruhové kompozice s vepsanými hvězdicemi apod.(to vše v podobě reliéfů).

• 2–

MALÍŘSTVÍ:

Nebylo Germánům moc vlastní. Začalo se uplatňovat až v 7.století za Chindasvintha. Tehdy sloužili iluminované rukopisy jako předlohy k nástěnným malbám.

· Beatův komentář k Apokalypse z 8.stol. – autor Mistr Magius (mozarabská knižní malba)

• křesťanská památka, raně germánský styl =

= velká míra stylizace, symboličnost, jednoduchý

linearismus5, výrazná kompozice a barevnost

• pocta božímu beránkovi
• symboly 4 evangelistů nahoře, náznak svastiky

(spojení kruhu a kříže; kruh – život, kříž – bůh

centrum života je v božství )

· Beatus katedrály v Geroně z 10.stol. – autorka Eude ( žákyně Mistra Magia)

• elegantnější styl, prvky mozarabské architektury v

pozadí

UŽITÉ UMĚNÍ:

Nejvzdálenější antické tradici bylo výtvarné cítění Germánů. Zejména pak jejich zlatnictví, které převzali zejména od Skytů a Sarmatů. Splynutím asijských a germánských prvků vzniklo typické germánské barbarské umění.- nákladné předměty, bohatě zdobené geometrickým dekorem, nejčastěji vytvořeném technikou přihrádkového emailu (technika příbuzná malířství; na podložku se pokladou kovové drátky, přiletují se, vytvoří se kresba, do políček se nanese barevné sklo)

· spony – typ stylizovaného ptáka, orla, bez pařátů se zvednutou hlavu z profilu a s

poloroztaženými křídly

• uprostřed je ovál, do něhož je vsazen leštěný nebroušený drahokam (další, menší

drahokam je zasazen na místě oka)

· fibuly – podlouhlé spony ke spínání pláště na ramenou

• skládají se ze dvou částí – vetší obdélníkové a menší hruškovité – spojených

vypouklým obloučkem

• zdobené přihrádkovým nebo jamkovým emailem

· kalichy – (např. sv.Eligia z Chelles nebo Merovejovský kalich z 6.stol.)

• zdobeny emailem, vkládáním drahokamů nebo granulací6

· zbraně – pancíře posázené zlatými ozdobami

• štíty posázené destičkami z drahých kovů
• nože se střenkami zdobenými filigrány7 a almandiny

· železná koruna Langobardů – obroučka železná, vnějšek zlatý zdobený perlami a drahokamy

• původně určena za votivní8 klenot

· dále pak: jehlice, opasky, nákrčníky, náramky, …

PÍSMO:

Germáni psali tzv.runami, které se ryly do dřeva, kosti, kovu či kamene, a které používali zejména mágové (viz.ukázka 7: germánský futhark prostý)

• 3–

KELTSKÉ UMĚNÍ

5.-1.stol.př.n.l.

Keltové, jejichž etnický původ není dosud zcela jasný, se vyvíjeli ve střední Evropě, v jižním Německu, Švýcarsku a východní Francii patrně již v mohylové kultuře doby bronzové a pak v kultuře popelnicových polí.Od 7.stol. postupně pronikaly přes Francii do Španělska, kolem roku 400 př.n.l. vpadli do bohatých etruských středisek v severní Itálii a při svém pronikání na jih ohrožovali po dvě století Řím.Keltská vojska však postupovala přes střední Evropu i na Balkán, roku 279 př.n.l. vyplenila řeckou věštírnu v Delfách a dospěla až do vnitrozemí Malé Asie, do krajiny, která byla po nich nazvána Galatie.Neméně významná byla expanze Keltů do západní Evropy, kde dodnes žijí jejich potomci Irové, Skotové a Bretonci.

ARCHITEKTURA:

Na vrcholu své moci (1.stol. př.n.l.) postavili velká opevněná hradiště tzv.oppida – opevněná střediska městského typu, jejichž kamenné hradby byly zpevněny dřevěnou konstrukcí. Nejznámější u nás jsou Stradonice u Berouna, Staré Hradisko u Prostějova, Hrazany u Slapské přehrady a Závist u Zbraslavi.

Náboženství Keltů bylo spojeno s přírodou (animismus). K uctívání používali posvátné háje, kůly či stromy. Zřídka se objevují také megalitické „chrámy“ jako např. Libenická mohyla – uvnitř oltář, menhir9, trility10 z dubového dřeva.

SOCHAŘSTVÍ:

Vápencové skulptury jsou většinou neumělé a mají expresivní11 charakter. Existuje několik významnějších ukázek, přiřazovaných obvykle k tzv. keltoligurskému sochařskému umění, jež bylo patrně vystaveno etruskému vlivu.

· Netvor z Noves – opírá své přední pařáty o dvě sťaté hlavy vousatých mužů

· socha sedícího Héroa – dnes bez hlavy

· Sedící bůh – bronzová figurka nahého muže s keltským nákrčníkem tzv.torquesem

· hlava Kelta z Mšeckých Žehrovic (Kladensko) – 25cm vysoká z křídlové opuky, pochází

z rozhraní 2. a 1. stol. př. n. l.(viz ukázka1)

MALÍŘSTVÍ:

V keltském umění jakoby se zračil nezájem o vyjádření hmotnosti a objemu. Jeho tvůrci rozvíjeli s velkým výtvarným citem plošný geometrický ornament a přírodní motivy tlumočili silně schematickou kresbou. Výzdoba předmětů prozrazuje nezájem o realistické podání formy a je založena na kompozicích spirálovitých linií, které se vyhýbají jakékoli ose souměrnosti. Jednotlivé tvary přecházejí nepřetržitě jeden v druhý a vytvářejí tak rytmický vnitřní pohyb.(viz. ukázka 2)

UŽITÉ UMĚNÍ:

Pravou doménou keltského umění bylo umělecké řemeslo. Již v 5.stol. př.n.l. vznikaly na dvorech vládců šperkařské dílny, které přetvářely antické motivy v keltském duchu. Oblíbenými motivy raného stylu jsou lidské masky, náramky, nákrčníky (torques), spony ke spínání oděvů (viz. ukázka 3).

Běžnými osobními zbraněmi Keltů byla dýka, meč (viz. ukázka 4),dřevěné štíty pobité železným plechem a špičaté nebo kulovité přilby. Dochovalo se též kovové nádobí elegantních tvarů zdobené inkrustací12 s držadly ve tvaru zvířat.(viz ukázka5: posvátné zvíře Keltů – kanec)

Dokladem keltské vyspělosti je rozvinuté mincovnictví (známé miskovité mince zvané duhovky (viz ukázka6)).Na nich byly zobrazovány symboly keltských božstev.

Keltská oppida a pevnosti zanikají kolem změny letopočtu pod tlakem Germánů.

• 1–

SLOVANSKÉ UMĚNÍ

5.-10.stol.

Ze severovýchodních oblastí Evropy ( Rusko, Ukrajina, Pobaltí) v 5.stol. přichází velká vlna kmenů, kteří s sebou přináší svou kulturu.Ta je inspirovaná přírodou. V 8.-9.století přijímají vrchní představitelé křest, u ostatních přetrvává pohanství až do 12.století.

NÁBOŽENSTVÍ:

Bylo velmi podobné keltskému. Uctívaly přírodní síly v posvátných hájích. O slovanských bozích však mnoho nevíme. Národ byl negramotný, a tak po sobě těžko mohl zanechat nějaké písemné památky.Většina z dnes známých pohanských bůžků je pouze výmyslem našich vlastenců. Pro úplnost však uvedu základní kosmologii (ukázka8: slovanští bohové):

SVAROŽIC (Svantovít) = jeho syn, zástupce na Zemi

DÉMONOLATRIE = vrstva démonů v náboženském systému (upíři, bludičky,…)

ARCHITEKTURA:

Nejstarším typem slovanského příbytku byla obytná jáma s ohništěm, hliněnými lavicemi při stěnách a střechou. Později se stavěli sruby z kmenů se sedlovou střechou, z nichž se vyvinul poschoďový dřevěný dům s předsíní, pecí, velkou jizbou a schodištěm na pavlač.

O knížecích palácích a šlechtických dvorcích nevíme mnoho, protože byly ze dřeva a zanikly stejně jako dřevěné chrámy ( stavěli je hlavně Polabští Slované)

Po přijetí křesťanství z Byzance pronikl k jižním a východním Slovanům byzantský sloh.

· Katedrála sv.Sofie v Kyjevě – hlavní svatyně v Kyjevské Rusi

• dodnes zachována v původním stavu
• založena roku 1037
• originální dispozice pětilodí s nartexy13 na třech stranách a 13

kupolemi

· Chrám sv. Sofie v Novgorodě – založený roku 1052

• vytvořil typ pětikupolovitého chrámu, který ovládl ruskou

architekturu na staletí

SOCHAŘSTVÍ:

Dřevěné modly a idoly v posvátných hájích se nedochovaly – zničeny křesťany

• 4–

· socha Peruna v Kyjevě – ze dřeva

• hlava ze stříbra, vousy ze zlata

· socha Svantovíta – ze 7. – 8.stol.

• z kamene

· reliéf – jako součást chrámové výzdoby (ukázka9: slovanský vzor)

MALÍŘSTVÍ:

Rozvíjelo se malířství nástěnné (mozaiky a fresky), deskové (ikony) a knižní (kodexy). Sloužilo náboženské liturgii.

UŽITÉ UMĚNÍ:

Z vykopávek známe výrobky vyspělého uměleckého řemesla ( kovolitectví, kovotepectví, šperkařství s technikami filigránu, inkrustace, emailu, vykládání drahými kameny). Zvláště charakteristickým produktem se stala keramika ( typická výzdoba vlnovkou vyznačuje slovanskou keramiku až do raně románské doby).

I staré ruské umělecké řemeslo těžilo z byzantských vzorů, ať šlo o řezbářství, šperkařství (email) nebo sklářství (smalt14)

SLOVANSKÁ HUDBA:

Slované měli rádi hudbu a zpěv. Provázaly je v denním životě, při lidových i knížecích slavnostech, při svatbách i pohřebních tryznách15. Historické zprávy se už od 6. století často zmiňují o hudebních nástrojích, ale přesnější popis nepodávají. Dozvídáme se z nich především to, že existovaly různé nástroje strunné, píšťaly rozličných druhů a nástroje bicí, jsou zmíněny i jakési varhany, tedy nástroj s měchem a píšťalami. Lepším pramenem jsou vyobrazení, i když jsou poměrně pozdní. Na fresce v kyjevském chrámu sv. Sofie, pocházející z 11. století, jsou zobrazeni hudebníci hrající na různé strunné, dechové i bicí nástroje (píšťaly, trubky, bubny, tympány, citeru, fidulu16, harfu či psalterium17). Strunné nástroje mívaly často podobu jakýchsi citer nebo harf a hrálo se na ně prsty, jen výjimečně smyčcem.(ukázka 10)

Na slovanský sloh zprvu působily byzantské příklady, ale od 12.století nabývalo stále více na osobnosti. Tatarský vpád roku 1240 přerušil kulturní rozvoj; teprve porážka Tatarů na Kulikovském poli roku 1380 vytvořila předpoklady pro rozkvět ruského umění v 15.století.

UMĚNÍ VELKÉ MORAVY

(833 – asi 906)

Slované sídlili severně od východních Karpat mezi Baltem, Dněprem a Vislou. Po vyvrácení říše Hunů se v 5. století započalo stěhování slovanských národů na západ a jih pře Vislu, Odru a Dunaj až k Labi a Sále. Západní Slované usazení nad středním Dunajem se integrovali natolik, že kolem roku 833 založili svůj první stát. Spojením knížectví, kde vládl kníže Mojmír 1. a Pribinova knížectví nitranského vznikla Velká Morava.

Rozhodující význam pro kulturní rozvoj celého slovanského světa měl příchod křesťanských misionářů z Byzance. Byli to Řekové, bratři Konstantin a Metoděj, kteří ovládli jazyk makedonských Slovanů. Přišli na žádost knížete Rastislava, který si přál, aby se v jeho zemi křesťanské učení hlásalo v jazyce, jemuž lid rozumí.

ARCHITEKTURA:

Nebyla nijak zvlášť vyspělá. Zejména jednoduchá kruhová. Později vznikaly hradiště. Dosud jich archeologové objevily 20. Nejvýznamnější z nich jsou Mikulčice, Staré Město u Uherského Hradiště, Modrá, Pohansko, Devín, aj. Měly mohutná opevnění ( valy s čelní zdí, palisády, příkopy), uvnitř byly palác či dvorec, kostely různých typů a dílny řemeslníků (hrnčíři, kováři, zbrojíři, šperkaři, zvonaři, apod.)

• 5–

Vyšší úroveň velkomoravské architektury dokládají kostely, jichž bylo objeveno mnoho, ale pouze v negativních půdorysech (zdivo ze základů bylo později odebráno).

Z drobných zbytků kostelů zachovaných u základů můžeme soudit na jejich původní vzhled a výzdobu: byly omítnuty vně i uvnitř, stěny byly obloženy šedým vápencem nebo vymalovány freskovými figurálními obrazy nebo ornamenty, na podlaze ležely dlaždice z tmavě červeného mramoru nebo mozaiky, okna zdobily malby na skle, střechu pokrývaly římské tašky s hřebenáči18, na věžích byly zavěšeny zvony.

Druhý základní typ velkomoravských kostelů představují rotundy. Mezi nejznámější patří dvojapsiodová 17 metrů dlouhá rotunda a rotundovitá stavba se čtyřmi vestavěnými půlkruhovými apsidami. Obě tyto stavby pocházejí z Mikulčic. Kromě této lokality jsou klasické rotundy známy ještě ze Starého Města a Ducového, který je blízko Piešťan. Některé kamenné stavby s kruhovitým půdorysem se pokládají za baptisteria – křtitelnice.

MALÍŘSTVÍ:

K monumentálnímu umění na Velké Moravě patří i nástěnné malby, jež spoluvytvářely výzdobu kostelů. Zachovaly se však jen v drobných fragmentech barevných omítek. Zjišťujeme na nich figurální motivy( např.: andělskou či ženskou hlavu s kruhovým nimbem19) a geometrický ornament.Některé fragmenty jsou malovány na vlhkou, jiné na suchou omítku.Zlomky známe z:

· Uherského Hradiště

· dvouapsidové rotundy na SV předhradí hradiště Valy u Mikulčic

· ze základů kostela na opevněném dvorci v Břeclavi – Pohansku

· atd.

UŽITÉ UMĚNÍ:

Západní vliv se projevuje zvláště v litých bronzových, v ohni zlacených součástkách bojovnické výstroje. Na hřbitově byly nalezeny v hrobech velmožů meče, v hrobech bojovníků železné nebo bronzové ostruhy látované stříbrem.

Významnější jsou však šperky a spony na opasky. Ty byly zdobeny technikou filigránu z perličkového drátu, granulace, inkrustace sklem, niello20 a přihrádkový email. Abstraktní rostlinný ornament na špercích vychází z palmetových21 útvarů, poměrně vzácné jsou pak figurální motivy křesťanského původu (orans).

· nákončí opasků– zdobena polodrahokamy s postavou prosebníka – oranta

· gombíky s rostlinným nebo lineárním ornamentem (viz. ukázka 11)

· faléry22 (viz. ukázka 13 – stříbrná falérka s tepaným obrazem sokolníka )

· náhrdelníky, náušnice, prsteny

· hřebeny napodobující byzantské šperky (viz ukázka 12)

Závěr:

Význam Velkomoravské říše spočívá v tom, že byla prvním slovanským státem, který vytvořil vyspělou křesťanskou kulturu (slovanské písmo hlaholice) a umění na základech raného feudalismu. Výkopy prováděné po druhé světové válce prokázaly, že velkomoravská společnost byla třídně značně diferenciovaná, že se zde vytvořila mocná a bohatá vládnoucí třída, že tu kvetl dálkový obchod, rozvíjela se kultura a umění.

• 6–

12

13

VYSVĚTLIVKY:

1. baptisterium = samostatná sakrální stavba centrálního půdorysu s nádrží (vlastním

baptisteriem – nádoba sloužící ke křtu – uprostřed)

2.dřík = tělo svislé sloupové podpory vymezené zpravidla hlavicí a patkou.

3.apsida = původně výklenek pro sochy, v křesťanské architektuře závěr kostela

umisťovaný od 5.stol. na východní straně chrámové lodě

Nejčastěji bývá polokruhového, pravoúhlého nebo polygonálního půdorysu (bývá v ní umístěn hlavní oltář); později připojována apsida vedlejší, apsida transeptu;

4.skulpturální = sochařská

5.linearismus = prodloužené, vytáhlé a zvýrazněné linie

6.granulace = zlatnická zdobná technika z drobných zlatých či stříbrných zrníček pájených na plochu

předmětu

7.filigrán = zlatnická zdobná technika z tenkého zlatého či stříbrného drátku, stáčeného do spirál,

úponků a listů a přiletovaného k ploše předmětu

8.votivní klenot = ex voto, klenoty darované kostelu nebo ikoně, jejichž prostřednictvím se

lidé dovolávali přímluvy či pomoci Boha nebo světců

9.menhir = neopracovaný nebo hrubě opracovaný veliký kámen (megalit) zasazený do země a

vztyčený na výšku

10.trilit = megalitická stavba složená ze dvou podpor a překladu

11.expresivní = způsob vyjadřování; citově nadnesené vyjadřování

12.inkrustace = vykládání materiálu materiálem jiného charakteru a barvy do jeho

vyhloubeného povrchu, např. kámen kamenem jiné barvy, mramorem, kov kovem

• 8–

(tausování) nebo jinou hmotou (niello), dřevo kovem, dřevem (intarzie, marketerie)

13.nartex = široká pravoúhlá předsíň, obvykle arkádou otevřená, situovaná na západní straně raně

křesťanských a středověkých bazilik. V nartexu se při bohoslužbách shromažďovali

čekatelé křtu (katechumeni)

14.smalt = anorganický povlak sklovitého vzhledu na kovovém podkladu zhutněný žárem; chrání kov

před oxidací a korozí nebo zušlechťuje jeho povrch; je spojován spíše s průmyslovou

výrobou, zatímco email je chápán jako prvek uměleckého řemesla

15.tryzna = slavnost na počest zemřelých; smuteční vzpomínkový akt

16. fidula = smyčcový hudební nástroj, užívaný v Evropě asi v 9. – 16. století

17. psalterium = středověký strunný drnkací nebo trsací hudební nástroj

18. hřebenáče = tvarovka, pálená taška z krytinového materiálu na hřeben a nároží střešní krytiny

19.nimbus (gloriola) = svatozář

20.niello = vykládání kovu jinou hmotou

21.palmeta = dekorativní vějířovitý motiv v podobě symetricky se rozvíjejících palmových listů,

uplatňovaný od antiky na keramice, v architektuře, sochařství i malbě

22.faléra = kovový kruhovitý kotouč, součást slavnostního koňského postroje (od konce doby

bronzové po raný středověk)

• 9–

POUŽITÁ LITERATURA:

· Bohumír Mráz – DĚJINY VÝTVARNÉ KULTURY

· José Pijoán – DĚJINY UMĚNÍ

· Jakub Pavel – DĚJINY UMĚNÍ V ČESKOSLOVENSKU

· pracovníci Ústavu teorie dějin umění – ENCYKLOPEDIE ČESKÉHO VÝTVARNÉHO

UMĚNÍ

· Jiřina Bulisová – OTTOVA VŠEOBECNÁ ENCYKLOPEDIE 1. a 2.díl

· DIDEROT, spol. s r.o. – ENCYKLOPEDIE DIDEROT

· INTERNET

· výstava – VÝCHODNÍ KŘESŤANSTVÍ

· sešit VV z loňského roku

zlatnická zdobná technika z drobných zlatých či stříbrných zrníček, pájených na plochu předmětu