Elementární útvary v hudbě

 

1. a) Motiv: – je nejmenší celistvý útvar hud. díla, není možno jej už dělit na menší části, porušil by se

hudební smysl, jeho páteří je rytmus, ale může převládat harmonická nebo melod. složka

– musí končit akordickým tónem, délka 1-2 takty, i jeden tón může být motivem (dynamika),

– nemusí končit u taktov čáry, zcela krátkému motivu říkáme submotiv

Druhy:    rytmický motiv                      – Tábor – Kdož sú boží bojovníci, Ravel – Bolero (ostinátní rytmus), Beethoven – Osudová

dynamický motiv                  – Wagner – opera Rienzi (dynamika na jednom tónu)

harmonický motiv                – Smetana – Vyšehrad (harfa)

melodický motiv                   – Dvořák – Humoreska, Fibich – Poem

 

Druhy motivické práce:

změny melodické                  – absolutní opakování motivu (zřídka)

– opakování relativní ð vnáší do melodie dílčí změny ð přeložení, transpozice, změna tónorodu,

změna obratu akordu (Pod dubem, za dubem), rozšiřovat-zužovat intervaly

– variace témat, přidávání akordických tónů, melodické tóny vyplňují větší kroky

změny rytmické – u tématu – diminuce (krácení rytmických hodnot, z čtvtky je osminka)

augmentace (opak diminuce – prodloužení hodnot)

krácení (vypuštění několika tónů), dělení (samost.prac.s malou částí motivu)

změny harmonické

změny dynamické a bar.

variace motivu                      – k melodii jsou přidávány akordické nebo melodické tóny, jimiž se vyplňují větší kroky nebo skoky,

obrat (inverze) motivu         – obrácení uspořádání melodie ð zrcadlový postup, ze vzestupné je setupná melodie

– přísná (zachovány stejné intervaly), volná (pozmění velikost intervalu)

 

1. b) Téma: – delší, závažnější hud. myšlenka, která slouží jako kompoziční základ hud. díla (motiv-slovo,

téma-věta, převládá v něm melodie (Largo – Novosvětská), většinou 8 taktů, ale také 4,6,16 i více,

– je možno jej dělit na motivy

– hlava tématu – skupina nápadně melodicky nebo rytmicky výrazných tónů na začátku tématu

Druhy:    podle toho, která složka vystupuje do popředí  –  melodické, rytmické, dynamické, harmonické

podle charakteru a povahy uvnitř tématu          –  jednolité (motivy uvnitř jsou si podobné), různorodé (motivy jsou odlišné)

ostinátní téma                       – stálé opakování hudební myšlenky, z níž se vytváří celé dílo (Passacaglia, Fuga)

antitetické téma                    – zde se střetává hudba dvou protikladných charakterů, motivy ostře kontrastní

 

1. c) Figura, pasáž:

figura                                      – sdružení několika tónů na podkladě melodickém, rytmickém a harmonickém

– uplatňuje se obvykle v některém z vedlejších hlasů

– má menší myšlenkovou závažnost oproti motivu či tématu, stále se opakuje a to pouze s malými

změnami melodie či rytmu, v některých skladbách je figura kompozičním jádrem (Bach-prel.C)

– často vytváří doprovod ve skladbách tvz. užité hudby (např. tango)

– polohu v níž se pohybuje mění jen pozvolna

ostinátní figura – opakuje se beze změny v některém hlase

charakteristická figura – je nápadná rytmem, jde často o opakování výrazného rytmu (např. Tango)

pasáž                                      – slet více tónů následujících po sobě v rychlém tempu, může být v kadencích,  rychlá záležitost

1. a) diatonická
2. b) chromatická c) jednohlasá, dvojhlasá, stupňovitá, figurační, akordická…

– až na výjimky se ve skladbách neopakuje a nezpracovává, většinou se uplatňuje v mezivětách

 

1. d) Drobná věta, dvojperioda:

drobná věta                                           – nejmenší hud. celek, půs. jako samost. skladba, je uspokojivě harmonicky uzavřena

– rozsah obvykle 8 taktů (složena z motivů),

1. a) periodická – lze ji rozdělit na 2 polověty – a) symetrická (4,4), b) nesymetrická (6,5)

– předvětí a závětí, větš. D-T, nemohou vystupovat samostatně, pro předvětí char. závěr poloviční

pro závětí char. závěr celý,

– jednotu sjednocuje – odpovídající si závěry (D-T)

– metrická shoda obou polovět, tonální jednota, jeden mel. vrochol (2.pol.záv.)

– ve vokálních skladbách text, motivická zpřízněnost

– jednotu ruší            – příliž přesvědčivé uzavžení předvětí (T)

– přílišná neúměrnost mezi předvětím a závětím (např. 3+8 taktů)

1. b) neperiodická – nelze rozdělit na 2 polověty, převažuje ve středověkké, renesanční, barokní a mod. hudbě

 

dvojperioda                                        – pokud za sebou následují dvě periodické věty téměř totožné, nazýváme tento útvar dvojperioda

– tvoří neoddělitelný celek, nejčastěji předvětí stejné, 1. perioda končí méně přesvědčivým závěrem,

nesmí způsmí způsobit rozpad na 2 periody

– druhá perioda nesmí bát příliš kontrastní, musí být pouze lehce pozměněna

 

 

Rozvrstvení podle metrického tepu:

– skladbu můžeme dělit nejen podle motivů, ale také podle metrického tepu

– zvláště některá velká témata nemůžeme rozdělit na motivy, ale můžeme však použít dělení

metrické

 

dvoutaktí                               – nejmenší metrická jednotka, 2 takty jsou stejné nebo různé

trojtaktí                                  – méně často

 

 

1. e) Analýza jedné ze Smetanových polek