Ložiska zajišťují vzájemnou polohu pevných a otáčejících se součástí a přenášejí zatížení hřídele na ostatní části stroje

 

Ložiska se rozdělují na radiální, axiální a na kluzná a valivá

 

Porovnání s kluznými ložisky

Valivá ložiska

• valivé tření po vložených tělískách, styk – bodový a přímkový
• výhody – malá, lehká, málo maziva, pro vysoké otáčky, beze ztrát při rozběhu a doběhu
• nevýhody – nevhodné pro vysoké obvodové rychlosti(velká odstředivá síla na kroužky), hlučná

 

Rozdělení podle konstrukce:

1. jednořadá, dvouřadá
2. podle použitého valivého tělíska

 

Rozdělení podle směru zatěžující síly:

1. radiální
2. axiální

 

Radiální jednořadé kuličkové ložisko

Obvodové zatížení vnitřního kroužku ložiska:

Vnější kroužek – neotáčí se a je pevně spojen se skříní

Vnitřní kroužek – otáčí se společně s hřídelí (obvodové zatížení)

 

Radiální jednořadé kuličkové ložisko s kosoúhlým stykem

– snese i axiální síly

 

to je přehnaný, je to trochu níže

 

Válečkové radiální jednořadé ložisko typu NJ

opět je ten váleček přehnaný, má být užší

 

 

• částečně přenáší axiální sílu v jednom směru
• radiální únosnost válečkového lož. proti kuličkovému je o 60% vyšší(valivý styk je v přímce)

 

Jehlová ložiska

 

 

 

 

 

úzký váleček

 

1. sklecí – pro vyšší otáčky
2. bez klece – pro nižší otáčky, ale pro vyšší radiální únosnost Důvod – vejde se jich tam víc
3. bez vnitřního kroužku – Důvod – rozměrová nouze
4. bez obou kroužků

 

 

 

 

Axiální kuličkové ložisko

 

 

 

 

 

 

 

 

Výpočet valivých ložisek

Základní pojmy:

• jsou uváděny v katalozích a v normách ložisek

 

C (N) – základní dynamická únosnost – je to zatížení v Newtonech při kterém dosáhne ložisko 10⁶ otáček

C₀ (N) – základní statická únosnost – je to zatížení, které vyvolá u nejíe zatíženého ložiska trvalou deformaci 0,0001 (desetitisícinu) jeho průměru

n (1/min) – dovolený počet otáček

 

Mazání ložisek

– maznice, broděním, nucené mazání

 

Části valivých ložisek

– 2 kroužky, valivé tělesa a klec

 

Spalovací motor vznětový čtyřdobý

 

Princip:

• do stlačeného vzduchu (vyšší kompresí zahřátého na 500 až 600°C) se vstřikuje palivo, které se teplem vznítí. Píst nasává čistý vzduch, který se stlačením zahřeje. Do horkého vzduchu se vstřikuje před horní úvratí palivo, které hoří částečně i při expanzním zdvihu.

 

Hlavní části vznětového motoru
– klikový mechanizmus, píst, válec, sací ventil, výfukový ventil, sací hrdlo, výfukové hrdlo