Psychologie

předmět, funkce, využití v praxi, psychologické disciplíny, směry

• psyché = z řeč. duše
• logos = z řeč. rozum
• původně byla součástí filosofie
• za jejího zakladatele považován Aristoteles (spis „O duši“)
• 1879 – oddělila se od filosofie
• zakladatelem Wilhelm Wundt
• empirická přírodně – společenská věda
• široké uplatnění ve školství, zdravotnictví, ekonomice, politologii apod.

Úkol psychologie:

• zkoumat zákonitosti a mechanismy vzniku, utváření a průběhu lidského chování a prožívání, které jsou vždy projevem osobnosti určitého člověka s jeho individuálními vlastnostmi a disposicemi ve vzájemném působení s prostředím

Předmět psychologie:

• prožívání a chování člověka, které jsou východiskem k poznání osobnosti člověka
• osobnost je mnohem více než jen proces prožívání a chování
• k poznání osobnosti je nezbytné zkoumat tyto procesy v dalších souvislostech

Prožívání:

• vnitřní subjektivní procesy a stavy, které si člověk uvědomuje jen do určité míry
• vjemy, představy, emoce, rozhodování, vybavování z paměti

Chování:

• vnější projevy, které jsou zpracováním a vyjádřením vnitřní situace člověka (prožívání)
• zahrnuje všechny činnosti, pohyby, úkony, jednání, reakce, řeč, výrazy člověka
• pocení pláč, rudnutí, blednutí, smích, mimika, změny v dýchání, držení těla atd.

I/ Expresivní

• vyjadřuje skutečné smýšlení a pocity
• bezprostřední výraz prožívání

II/ Adaptivní

• účelné přizpůsobování se dané situaci
• předstírání, stylizace

PSYCHOLOGICKÉ DISCIPLÍNY

Základní

Obecná psychologie

• základní teoretické otázky psychologie, celkový obraz o člověku
• problematika poznávacích procesů, dynamiky citového života, zaměřenosti a usilování člověka (motivy, zájmy, postoje), autoregulací člověka apod.
• v úzké souvislosti s dějinami psychologie a s psychologickou metodologií
• paměť, inteligence – vše, co je lidem společné

Psychologie osobnosti

• struktura a vývoj osobnosti
• zkoumá podobnosti a odlišnosti mezi lidmi

Vývojová (ontogenetická) psychologie

• psychický vývoj člověka
• zkoumá činitele ovlivňující vývoj a charakteristiky vývojových období člověka

Fysiologická psychologie (psychofysiologie)

• zabývá se biologicko – fysiologickou determinací (podmíněností) psychologických je­vů
• činnost vyšší nervové soustavy, žláz s vnitřní sekrecí apod.

Sociální psychologie

• formy a mechanismy začleňování lidí do mezilidských vztahů, sociálních skupin a společenských institucí

Psychopatologie

• psychické poruchy a potíže, zkoumání příčin jejich vzniku, hledání léčebných metod, které je odstraňují

Psycholingvistika

souvislost mezi myšlením, řečí a jazykem

Srovnávací psychologie

• porovnávání poznatků psychologických disciplín

Speciální

Zoopsychologie

• psychika živočichů na různých stupních vývoje, přičemž získané poznatky využívá i pro objasnění některých psychických jevů člověka

Diferenční (poznávací) psychologie

• zjišťuje a vysvětluje interindividuální psychologické rozdíly mezi lidmi (vzhledem k pohlaví, národnosti, civilizaci atd.)

Aplikované

Pedagogická psychologie

• psychologické aspekty rozvoje člověka v podmínkách výchovy
• zkoumá problematiku účinného vyučování i poznání žáka

Klinická psychologie

• orientace na diagnostiku duševních nemocí a potíží a na psychoterapeutickou péči o nemocné, včetně somaticky nemocných lidí

Poradenská psychologie

• školní, výchovné, profesní a manželské poradenství

Soudní (forenzní) psychologie

• studium zločinnosti, psychologie pachatelů trestných činů
• psychologické expertízy pro soudní potřeby

Psychologie zdraví, sportu, práce, reklamy, umění atd.

METODY VÝZKUMU

Pozorování

• sledování člověka bez záměrného zasahování

Extrospekce

• pozorování vnějších projevů člověka v přirozených nebo speciálně upravených situacích

Introspekce

• pozorování vlastních vnitřních jevů

Experiment

• záměrné zasahování do podmínek a vlivů na zkoumanou osobu tak, aby všechny proměny byly kontrolovány a ze změn se daly kvantitativně vyvodit souvislosti
• používání dalších výzkumných metod a technik
• dotazníky, rozhovory, analýza výsledků činnosti, analýza slovních projevů atd.

Explorační (zjišťující) metody

• sociálně – psychologické výzkumné metody sloužící ke sběru dat
• používání rozhovorů, testů, dotazníků apod.

Sociometrie

• zjišťování a analýza vztahů mezi členy malých skupin

Obsahová analýza

• zkoumá výskyt určitých témat v médiích a jinde
• slouží k charakteristice určitých jevů a jejich historických proměn (např. pornografie) k identifikaci autora apod.

Sémantický diferenciál

• slouží k měření významu různých objektů a jeho srovnávání
• dotazovaný je požádán, aby popsal něco/někoho pomocí několika připravených škál, jejichž póly tvoří protikladná slova
• např. chytrý 1 2 3 4 5 hloupý

Psychodiagnostické metody

• soubor metod postihujících úroveň vývoje člověka, vlastnosti jeho osobnosti, jeho aktuální stav, přítomnost symptomů a syndromů, potenciální možnosti dalšího rozvoje
• využívá např. výkonnostní testy, testy osobnosti, rozhovory, pozorování, analýzy slovních projevů, rozbory výsledků činnosti atd.

PSYCHOLOGICKÉ SMĚRY

Asocionismus

• nejjednodušší psychologický směr
• asociace = znovuvybavování představ
• Herman Ebbinghaus
• zabýval se zákony učení – zákon zapomínání

Psychofysika

• psychologie + fysika
• fysické dráždění smyslů
• Herman Weber
• Gustav Fechner

Experimentální psychologie

• Wilhelm Wundt (1832 – 1920)
• německý fysiolog, psycholog a filosof
• založil v Lipsku 1879 první experimentální laboratoř
• orientoval se na oblast duševních pochodů pomocí vědecké introspekce
• předmětem je zkušenost

Behaviorismus

• jeden z nejvýraznějších směrů
• chápe psychologii jako vědu o chování
• vznikl na základě snahy opustit zkoumání subjektivních pocitů a zaměřit se na zkoumání chování člověka, které vykládá zejména jako reakce na podněty
• přeceňuje roli výchovy, neuznává vrozené psychické disposice
• ovlivněn reflexologií I. P. Pavlova
• chování = postup naučených odpovědí, které jsou viditelné
• nelze zkoumat lidskou psychiku
• stimul → reakce
• John B. Watson (1878 – 1958)

Neobehaviorismus

• na základě analýzy vztahů mezi podněty z vnějšího prostředí a chováním organismu vznikají určité pochody uvnitř organismu, které tyto podněty zprostředkovávají
• stimul → objekt (organismus) → reakce
• působení pudů a dědičnosti
• lze zkoumat i lidskou psychiku
• Edward C. Tolman
• Benjamin Skinner

Hlubinná psychologie

Klasická psychoanalýza

• Sigmund Freud (1856 – 1939)
• vídeňský lékař, zabýval se problémem, zda se v psychologickém výzkumu stačí zabývat pouze vědomím a zda vedle vědomí neexistují ještě další pochody, jež mohou ovlivňovat i naše jednání a chování, a to v nevědomí
• zjistil vztah mezi minulou zkušeností člověka a jeho současnými problémy, a tím upozornil na vliv nevědomí na chování člověka
• podle Freuda jsou rozhodujícím činitelem psychického vývoje jedince pudy, zejména pud sexuální a destrukční
• vědomí = co je právě teď
• předvědomí = zkušenosti uložené v mozku a lze je přivolat do vědomí
• nevědomí = lidské pudy
• ego = vědomí + předvědomí
• superego (alter ego) = ideály a normy chování
• id = nevědomí – pudy
• mezi egem, superegem a id vznikají konflikty, proto jsou lidé duševně nemocní
• 3 stadia života:

I/ Orální

• 1. rok života
• uspokojení při příjmu potravy

II/ Anální

• 2. rok života
• uspokojení při vyměšování

III/ Falické

• 3. rok života
• dítě si uvědomuje genitálie jako zdroj potěšení
• Oidipův/Elektřin komplex
• syn/dcera je sexuálně vázán/a na matku/otce
• veškeré lidské jednání je výsledkem libida (princip slasti) a principu reality – jeden vždy převažuje nad druhým

Analytická psychologie

• Carl Gustav Jung (1875 – 1961)
• nesouhlasil s Freudem
• vytvořil teorii o společném kolektivním nevědomí lidstva, jež je souborem archetypů (předobrazů), ze kterých se zrodila naše kultura

Individuální psychologie

• Artur Adler
• nesouhlasil s Freudem
• pud je touha po moci

Neopsychoanalýza

• Fromm

Gestaltismus (tvarová psychologie)

• Gestalt = z něm. tvar
• psychické děje vystupují jako celek, jehož strukturu a vlastnosti nelze odvodit z jeho jednotlivých částí
• biologické, psychické a sociální jevy a procesy mají nedělitelnou povahu
• celek je více než suma částí
• Karl Lewin
• Max Wertheimer (1880 – 1943)
• Wolfgang Köhler (1887 – 1967)

Humanistická psychologie

• v oposici k behaviorismu zdůrazňovala tvořivost osobnosti
• oproti psychoanalytickému nevědomí zdůraznila vědomí a sebeuvědomování
• zabývá se sebevyjádřením člověka, jeho pravou identitou a seberealizací
• okolí člověka je třeba zlidšťovat, aby každý měl příležitost svou identitu projevit
• jak vnímám sebe, tak vnímám svět
• čím jsem, za to si můžu sám
• Wilhelm Dilthey
• Abraham H. Maslow (1908 – 1970)
• Carl R. Rogers (1902 – 1987)

Psychologie positivního myšlení

• Dale Carnegie
• kniha „Jak získávat přátele a působit na lidi“
• usmívat se
• zajímat se upřímně o lidi
• pamatovat si jména
• být dobrým naslouchačem
• povzbuzovat a chválit
• projevovat úctu k názorům druhých
• uznat chybu
• Vincent Peale
• kniha „Síla positivního myšlení“
• věřit si, nečekat předem neúspěch
• naučit se raději mlčet, než říct něco negativního
• uklidňovat se
• zvolit si štěstí