Stát – jde o organizované společenství osob žijících trvale na určitém území.

 

Charakteristické znaky státu:

1. soustava orgánů – vykonávající státní moc
2. ohraničené území na které se vztahuje působnost těchto orgánů
3. občané (obyvatelstvo)
4. ozbrojená moc (policie, vojsko)
5. právní subjektivita – to je způsobilost samostatně vystupovat v právních vztazích

 

Formy státu

Stát můžeme rozdělit, podle různých hledisek

 

1. Kdo vykonává státní moc
2. demokracie = vláda lidu

• přímá referendum: přímé hlasování a rozhodování o státních věcech
• nepřímá – zastupitelstva: vláda pomocí volených orgánů

1. b) Diktatura – je protikladem demokracie, rozhoduje určitý jedinec, nebo skupina pomocí

represe (poslušnost se vynucuje násilím)

 

2. Kdo stojí včele státu
3. Teokracie – (boží vláda) je to stát, který je pokládaný za výtvor boha osoba, která stojí

včele státu je pokládána za vykonavatele boží vůle (Vatikán, papež)

1. Monarchie – jediný představitel je monarcha, tyto státy se nazývají Císařstvím, králov-

stvím atd.  monarchova moc je dědičná

Druhy monarchie:

• absolutní – panovník má neomezenou moc
• konstituční – panovníkova moc je omezena ústavou
• parlamentní – panovníkovu moc omezuje parlament

1. Republika – včele bývá prezident tyto státy mají demokratický charakter

 

3. Rozdělení státu podle rozvržení výkonu státní moci
4. centralizovaný – unitární má pouze jedno řídící centrum zpravidla v hlavním městě a

jednoduchou organizační strukturu

1. decentralizovaný – svěřuje značnou část státní moci a zprávy samostatným územním

celkům

Dělí se na: Federace – je pevný svazek států. Členské státy federace nevystupují samostatně

v mezistátních vztazích nemají právní subjektivitu.

Konfederace – je volný svazek států v němž, každý sdružený stát zůstává

samostatným subjektem mezinárodního práva např. Švýcarsko

 

 

Struktura demokratického právního státu

Moc zákonodárná – moc výkonná

– moc kontrolní

 

Moc zákonodárná – sem patří parlamenty jednotlivých států vydávají zákony a kontrolují moc výkonnou.

Moc výkonná – provádí zprávu státu patří do ní vláda, prezident atd.

 

Moc kontrolní – jsem patří systém soudů

 

 

Vznik práva a prameny práva

 

Mezilidské vztahy si od samého počátku pospolité společnosti vynucují určitá pravidla chování. Tyto pravidla chování se projevují do právního řádu.

Pojem a druhy pramenů práva – prameny práva lze definovat jako právní formy, které jsou zdrojem platného práva. Ve vývoji státu a práva existují tyto základní druhy pramenů práva:

• Normativní právní akty
• Soudní a právní precedenty
• Právní obyčeje
• Normativní smlouvy

 

Normativní právní akty – jsou to výsledky právotvorné činnosti rozlišujeme je na původní a odvozené.

Původní právní akty jsou: právní akty zastupitelských zborů (parlament, městské zastupitelstvo) jde o:

1. Ústava, základních listina lidských práv a svobod, zákony
2. Obecně závazné vyhlášky obcí vydávané k plnění určitých úkolů.

Odvozené právní akty jsou prováděcí předpisy:

1. vládní nařízení ČR např. kterým se provádí zákoník práce
2. vyhlášky obcí, okresních úřadů atd.

 

Soudní a právní precedenty- precedens jako pramen práva je první rozhodnutí určité právní věci, nebo záležitosti. Toto rozhodnutí soudu nabývá normativního významu. Jestliže jim řídíme případy právními normami dosud neregulované.

 

Právní obyčeje – obyčej je nejstarší pramen práva vzniká již se vznikem státních útvarů. Je to dlouhodobé tradiční chování na určitém území. Právní obyčej se někdy nazývá nepsaným právem. na rozdíl od zákonů, které jsou psaným právem.

 

Normativní smlouvy – smlouva je shodný projev vůle dvou, nebo několika subjektů. Významu pramene práva nabývá, když její ustanovení upravuje celou skupinu společenských vztahů. např. kolektivní smlouva mezi zaměstnanci a zaměstnavatelem.

 

Společnost a sociální normy

začlenění práva – se vznikem společnosti vznikají společenské vzthy, které mají různou kvalitu.

Společenské vztahy – spolupráce

– soutěžení

– konflikty

Tyto vztahy je potřeba usměrňovat. Cílem je vytvořit určitý sociální pořádek (řád). Dodržení tohoto pořádku je dodrženo pomocí sociálních sankcí.

Sociální sankce – odměna ( slovní ocenění, hmotná odměna)

– Tresty ( slovní kritika, snížení prestiže, hmotný postih)

 

Normativní řád je systém určitých závazných pravidel, nebo norem týkajících se všech oblastí společenského života.

Zahrnuje tyto normativní systémy – právní, morální, náboženský, zvykový, estetický, jazykový, ekonomický

 

Znaky právních norem:

1. Obecná závaznost – právní norma musí být závazná pro všechny šleny společnost žíjící na určitém místě
2. Státem stanovená, nebo uznávaná státní forma tuto formu určuje veřejná moc.
3. Možnost státního donucení – Právní je v případě neplnění ze strany právního subjektu vynutitelné státním donucením (policie, soudy, armáda atd.)

 

Právo – Právo v užším slova smyslu zahrnuje souhrn právních norem. V širším slova smyslu je právo oblast společenského života vztahující se působením právních norem.

 

Funkce práva

• udržuje sociální pořádek – stanovuje oblasti zakázaného, vyžadovaného a oprávněného. Garantuje subjektivní práva jednotlivce.
• Propůjčuje legitimitu výkonu veřejných funkcí. Stanové pravidlo politického boje. Způsoby výkonu moci ve společnosti.
• Vymezuje práva a povinnosti sociální interakci. Ukazuje práva a povinnosti účastníků řady společenských vztahů.
• usnadňuje kooperativní jednání, stimuluje rozšiřování smluvních forem jednání ve společnosti.
• je nástrojem řešení konfliktů ve společenských vztazích např. soudní jednání
• zajišťuje přenos kulturních vzorců chování.