Základy Práva

 

1. Pojmové vymezení státu, znaky a funkce státu. Popište formy vlády a uveďte druhy demokracie.

 

 

Stát je organizované společenství lidí, žijících trvale na určitém ohraničeném území.

 

Znaky státu jsou :

-soustava orgánů vykonávající státní moc a správu (státní aparát)

-ohraničené území, na které se vztahuje působnost státních orgánů (státní suverenita)

-občané (obyvatelstvo)

-právní subjektivita (způsobilost samostatně vystupovat v právních vztazích)

 

Funkce státu jsou :

-funkce vnitřní – zaměřena dovnitř státu a v rámci společnosti směřuje k upevnění a reprodukci stávající státní moci a mocenských struktur.

-funkce vnější – hlavním cílem je zabezpečení obrany země a to jak schopností vlastní státní moci čelit vnějšímu zásahu, tak zahraniční politikou těmto zásahům předcházet, případně vyvíjet nátlak na jiné státy k uspokojení vlastních politických a hospodářských zájmů.

 

Formou vlády rozumíme vztahy obyvatelstva ke státní moci a povahu a složení nejvyšších státních orgánů a jejich vzájemné vztahy.

 

Formy vlády jsou :

 

demokracie, diktatura,

 

-demokracie přímá – občané přímo rozhodují o veřejných záležitostech (antické Řecko a Řím)

-demokracie nepřímá – občané se na rozhodování podílejí prostřednictvím volených zástupců

 

podle rozsahu oprávnění obyvatelstva

-demokracie omezená (určitá skupina lidí má větší svobody a pravomoci podílet se na vládě – Antické státy, buržoazní demokracie v raném období kapitalismu.)

-demokracie neomezená (celá společnost se podílí na správě věcí veřejných.

 

podle toho, nakolik se může každý oprávněný občan účastnit správy věcí veřejných

-demokracie formální (formální rovnost všech občanů, ale uplatnění práv je redukováno např. postavením, finančními možnostmi, příslušností k určité skupině)

-demokracie reálná (je představována skutečnou rovností všech obyvatel státu při realizaci svých práv bez ohledu na vrstvu nebo materiální postavení)

 

 

 

 

 

2. Vznik práva. Jednotlivé druhy pramenů práva a ze kterých je odvozen náš právní řád. Charakterizujte druhy normativních právních aktů, zákonodárný proces, platnost a účinnost zákona.

 

 

 

Pravidla chování – normy jsou jedním ze základních prvků společenského života. Právo je vůle vládnoucí vrstvy povýšená na zákon, jejíž obsah je určován materiálními životními podmínkami této vrstvy a je udržováno donucovací státní mocí. Právo jako takové vzniká se vznikem státu.

 

Prameny práva

-normativní právní akt (zákon nejvyššího orgánu státní moci)

-právní obyčej (typické prameny práva v minulosti)

-právotvorný precedens (pramen práva v Angloamerickém právním systému, rozhodnutí soudu nebo orgánu státní správy se stává obecně závazný)

-normativní smlouva (vznikají v oblasti mezinárodního práva)

 

Prameny práva ze kterých výhradně čerpá naše právo jsou normativní právní akty a mezinárodní normativní smlouvy.

 

Druhy normativních právních aktů

-ústavní zákony (je vyžadována kvalifikovaná většina parlamentu – nejvyšší právní síla)

-zákony

-vyhlášky orgánů státní správy (vládní, ministerské)

-vyhlášky obcí v místní působnosti

 

Zákonodárný proces

Aby normativní právní akt jako pramen práva mohl ve formě zákona nabýt obecně závazné účinnosti, musí projít zákonodárným procesem.

-stadium navrhovací (oprávnění navrhovat zákony mají poslanci, výbory parlamentu, prezident a váda)

-stadium projednávací (dvě fáze – nejprve se projedná návrh zásad zákona k nim se vyjádří orgány parlamentu a poté se projednává konkrétní paragrafové znění, nejprve v parlamentních výborech, pak je předloženo plenárnímu zasedání parlamentu k projednání a případnému doplnění, či pozměnění)

-stadium schvalovací (po ukončení rozpravy se hlasuje, nutná nadpoloviční většina poslanců, pokud není stanovena kvalifikovaná většina, stačí pro schválení nadpoloviční většina)

-stadium vyhlašovací  (vyhlášení plného znění ve sbírce zákonů, oznámení o vydání právního předpisu ve sbírce zákonů – registrace)

 

Platnost a účinnost zákona

Právní norma je platná publikací, ale účinnosti nabývá až dnem, kdy je ji možno použít. Obecně nastává účinnost po uplynutí 14 dnů po dni publikace ve sbírce zákonů. V praxi ale může být určena účinnost jinak.

 

 

 

 

 

3. Postavení prezidenta republiky, volba, jeho způsob zvolení dle Ústavy ČR, postup po zvolení, pravomoci k zákonodárným orgánům a vládě. Kompetence dle článku č.62 Ústavy ČR.

 

 

Podle ústavy hlava III. Čl. 54 je prezident hlavou státu a není z výkonu své funkce nikomu odpovědný. Do této funkce je volen na společné schůzi obou komor parlamentu. Kandidát musí mít nejméně 40 let. Funkční období trvá 5 let a může být volen jen 2 x za sebou.

 

Volba

Je platná tehdy, jestliže získal nadpoloviční většinu všech hlasů poslanců i senátorů. Pokud není této kvóty dosaženo, a je-li více kandidátů, postoupí do dalšího kola kandidát s největším počtem hlasů a musí se toto kolo konat do 14 dnů. Pokud neprojde ani nyní, musí se do 14 dnů uskutečnit 3. kolo. Pokud ani teď není zvolen, musí se vypsat nové volby.

 

Po zvolení prezident skládá slib do rukou předsedy parlamentu na společné schůzi obou komor parlamentu.

 

Postavení prezidenta

-zastupuje stát navenek

-sjednává a ratifikuje mezinárodní smlouvy

-je vrchním velitelem ozbrojených sil

-přijímá a odvolává velvyslance

-vyhlašuje volby do poslanecké sněmovny a senátu

-má právo účastnit se schůzí obou komor parlamentu a je mu uděleno slovo, kdykoli o to požádá

-má právo vracet zákony parlamentu mimo zákony ústavní

 

Pravomoci prezidenta

Prezident jmenuje

-předsedu a členy vlády a přijímá jejich demisi, odvolává vládu a přijímá její demisi

-soudce ústavního soudu, jeho předsedu a místopředsedy

-prezidenta a viceprezidenta Nejvyššího kontrolního úřadu

-členy Bankovní rady ČNB

-jmenuje a povyšuje generály

-soudce soustavy soudů ČR

-propůjčuje státní vyznamenání

-zmírňuje nebo odpouští tresty a má právo udělovat amnestii

 

Prezidenta nelze zadržet, trestně stíhat nebo stíhat za přestupek, nebo jiný správní delikt. Trestní stíhání za čin spáchaný po dobu výkonu funkce je navždy vyloučeno. Jedinou výjimku tvoří trestný čin velezrady a za ten může být stíhán ústavním soudem na základě žaloby senátu. Trestem může být ztráta prezidentského úřadu a způsobilost znovu jej získat.

 

Rozhodnutí prezidenta uvedené v čl. 63 ústavy vyžadují ke své platnosti spolupodpis předsedy vlády, nebo jím pověřeného člena vlády. Prezident má právo zúčastnit se schůzí vlády, vyžadovat od členů vlády zprávy a projednávat s ní nebo jejími členy otázky patřící do jeho působnosti.

 

 

4. Nejvyšší zákonodárný orgán ČR. Jeho složení a charakterizujte činnost horní a dolní komory parlamentu.

 

Nejvyšší zákonodárný orgán je Parlament ČR. Je tvořen dvěma komorami. Poslaneckou sněmovnou a Senátem. Poslanecká sněmovna má 200 poslanců, voleni jsou na 4 roky. Senát tvoří 81 poslanců zvolených na 6 let tak, že každé 2 roky je volena jedna třetina senátorů.

 

Volby do Poslanecké sněmovny se konají tajným hlasováním podle zásad poměrného zastoupení. Zvolen může být občan ČR starší 21 let. Volit může každý občan starší 18 let. Do senátu se volby konají tajným hlasováním podle zásad většinového systému. Senátor musí být starší než 40 let.

 

Mandát poslance nebo senátora zaniká v těchto případech :

• odepřením složení slibu nebo slib s výhradou
• uplynutím volebního období
• ztrátou volitelnosti
• vznikem neslučitelnosti funkcí
• u poslanců rozpuštěním Poslanecké sněmovny

 

Postup Parlamentu při přijímání zákonů :

• návrhy zákonů se podávají Poslanecké sněmovně. Návrh podává poslanec, skupina poslanců, senát, vláda, zastupitelstvo vyššího správního celku. Návrhy se projednávají na veřejné schůzi poslanecké sněmovny. Vláda má právo, aby její návrhy byly projednány do 3 měsíců od předložení.
• K přijetí zákona je povinná nejméně 1/3 poslanců a pro schválení je potřebný souhlas nadpoloviční většiny.
• K vyhlášení válečného stavu nebo souhlas se vstupem cizích vojsk je třeba nadpoloviční většiny všech poslanců a senátorů.
• K přijetí ústavního zákona je třeba souhlasu 3/5 všech zvolených poslanců a 3/5 přítomných senátorů.
• Návrh zákona se kterým Poslanecká sněmovna vyslovila souhlas podstoupí bez odkladu Senátu. Ten projedná zákon do 30 dnů a rozhodne tak, že buď zákon schválí, zamítne nebo vrátí zpět s doplňujícími návrhy, případně vyjádří vůli, že se zákonem nebude zabývat. Pokud v těchto případech znovu zákon přijme Poslanecká sněmovna nadpoloviční většinou všech zvolených poslanců, je zákon přijat, nejsou však přípustné další pozměňovací návrhy.
• Stejné právo jako Senátu přísluší i prezidentu republiky, který může (mimo ústavní zákon) do 15 dnů zákon bez podpisu Poslanecké sněmovně vrátit. Rovněž v tomto případě je zákon přijat, pokud jej schválí nadpoloviční většina všech poslanců.
• Přijaté zákony podepisují předseda Poslanecké sněmovny, prezident republiky a předseda vlády (premiér).

 

 

 

 

 

 

 

 

 

5. Uveďte složení a pravomoci ústavního soudu. Složení soudců a pravomoc jejich činnosti. Rozveďte strukturu soudních orgánů v ČR a jejich volbu, kompetence.

 

 

Ústavní soud je orgánem ochrany ústavnosti. Skládá se z 15 soudců, kteří jsou jmenováni na dobu 10 let prezidentem republiky a se souhlasem senátu.

 

Ústavní soud rozhoduje o těchto věcech :

• o zrušení zákonů a jiných právních předpisů, jsou li v rozporu s ústavními zákony, nebo mezinárodními smlouvami
• o ústavních stížnostech orgánů územní samosprávy nebo proti nezákonnému rozhodnutí státu nebo jinému pravomocnému rozhodnutí orgánů veřejné moci, která je zásahem do práv a svobod
• o opravných prostředcích proti rozhodnutí ve věci volby poslance nebo senátora nebo v případech pochybnosti o volitelnosti nebo nevolitelnosti do těchto funkcí
• o ústavní žalobě Senátu proti prezidentu republiky pro velezradu
• o opatřeních nezbytných k provedení rozhodnutí Mezinárodního soudu, které je závazné pro ČR
• o tom, zda rozhodnutí o rozpuštění politické strany je ve shodě se zákony nebo ústavou
• spory o kompetenci orgánů samosprávy a státní správy

 

Soudce ústavního soudu nelze stíhat bez souhlasu Senátu. Jestliže senát stíhání odepře je trestní stíhání navždy vyloučeno. Soudce ústavního soudu lze zadržet jen při spáchání trestného činu, nebo bezprostředně po něm. Příslušný orgán je povinen zadržení ihned oznámit předsedovi Senátu. Nedá-li tento do 24 hodin souhlas k odevzdání zadrženého soudu, je příslušný orgán povinen jej propustit. Soudce má rovněž právo odepřít svědectví o skutečnostech, které se dozvěděl v souvislosti s výkonem své funkce a to i poté co přestal být soudcem.

 

Soudy

 

Soustavu tvoří nejvyšší soud, nejvyšší správní soud (dosud neustaven), vrchní, krajské a okresní soudy. Soudy jsou povolány k  tomu, aby zákonem stanoveným způsobem poskytovaly ochranu právům a rozhodovaly o vině a trestu za trestné činy.

 

Soudci jsou nezávislí a jejich nestrannost nesmí nikdo ohrožovat. Soudce je jmenován do funkce prezidentem bez časového omezení. Soudcem může být bezúhonný občan, který má vysokoškolské právnické vzdělání. Soudce nelze proti jeho vůli přeložit nebo odvolat. Výjimky stanoví zákon.

 

Soudce musí před nástupem složit předepsaný slib. Při rozhodování je vázán zákonem a je oprávněn posoudit soulad jiného právního předpisu se zákonem. Dojde li k rozporu s ústavním zákonem, předloží věc Ústavnímu soudu.

 

 

 

 

 

 

 

6. Vysvětlete vymezení pojmů v občanském právu : charakterizujte pojem vlastnického práva, oprávnění vlastníka a právo na ochranu proti zásahům do vlastnického práva. Způsoby nabývání vlastnictví a převod věci movité na základě smlouvy.

 

 

Vymezení pojmů

 

Občanský zákon upravuje majetkové vztahy právnických a fyzických osob, majetkové vztahy mezi těmito osobami a státem, jakož i vztahy vyplývající z práva na ochranu osob, pokud tyto občansko právní vztahy neupravují jiné zákony.

Subjekty mají zásadně vzájemně rovné postavení a stejné prostředky k nabývání práv a povinností, jakož i stejné sankce za jejich porušení.

 

Právní skutečnosti

Jsou takové okolnosti, se kterými objektivní právo spojuje právní následky, zejména vznik , změnu a zánik právních vztahů.

 

PS se dělí na :

úkony – závislé na lidské vůli

• úkony právní – opomenutí nebo konání
• úkony protiprávní – opomenutí nebo konání
• lidské činnosti vytvářející duševní činností hodnotu – hmotnou (výroba věcí na zakázku)

– duševní (umělecká tvorba)

 

události – nezávislé na lidské vůli

• předvídatelné – nepředvídatelné
• odvratitelné – neodvratitelné

 

protiprávní vztahy – konstitutivní rozhodnutí soudních nebo jiných státních orgánů

 

PS z hlediska důkazního

• dokázané – lze dokázat hodnověrným způsobem
• známé /notorické/ – k jejich existenci není třeba důkazů, jsou obecně nebo úředně známé

 

právní domněnky

• předpokládané (presumované) skutečnosti vycházejí z poznání, vycházejí z existence jisté skutečnosti, kterou lze s minimální mírou pravděpodobnosti dovodit existenci skutečností dalších
• vyvratitelné – považovány za existující pokud se nedokáže opak
• nevyvratitelné – pokládány za bezpodmínečně existující protože není připuštěn důkaz opaku

 

právní fikce

• záměrná konstrukce skutečnosti, která nemá oporu v reálném životě, protože při jejím použití v zákoně důkaz opaku není připuštěn
• přihlédnutí k neexistující události

 

 

 

 

Vlastnické právo

Vlastník je oprávněn v mezích zákona předmět svého vlastnictví držet, požívat jeho plody a užitky a nakládat s ním.

 

Oprávnění vlastníka

• věc držet – základní oprávnění vlastníka, je významným předpokladem realizace ostatních oprávnění vlastníka. Zvláštností je skutečnost, že držitelem věci může být také někdo jiný než vlastník.
• věc užívat, požívat její plody a její užitky – toto právo však nesmí být zneužito na újmu práv jiných a v rozporu se zákonem chráněnými obecnými zájmy
• s věcí nakládat – vlastník může věc prodat, darovat, pořídit o ní závěť, přenechat věc k užívání jinému, popř. věc zastavit

 

Ochrana vlastnického práva

 

žaloba na vydání věci – v případě neoprávněného zadržování věci

žaloba na vyklizení věci – u nemovitých věcí

• věc se nenachází ve faktické moci vlastníka, ale v moci osoby jiné, která ji odmítá vydat
• aktivně oprávněn je podat žalobu vlastník protiprávně zadržované věci
• věc musí být individualizována – bezpečně odlišena od jiných věcí
• žalovaný zadržuje věc protiprávně
• vlastník musí prokázat existenci vlastnického práva

 

žaloba zápůrčí – ochrana vlastnického práva v ostatních případech, kdy došlo k zásahu do tohoto práva jinak než protiprávním zadržováním věci

• aktivně oprávněn je vlastník, který je v právu rušen
• lze úspěšně použít u řešení tzv. sousedských vztahů
• žalobce se musí domáhat, aby soud uložil žalovanému zdržet se jednání, kterým neoprávněně zasahuje do jeho práv

 

Nabývání vlastnického práva

Věci lze nabýt – smlouvou, děděním, rozhodnutím st. orgánů, nebo na základě jiných skutečností stanovených zákonem

Smlouvou

• věc movitá – vlastnické právo je nabýváno převzetím věci, není-li právním předpisem nebo účastníky smlouvy dohodnuto jinak
• věc nemovitá – vlastnické právo je nabýváno vkladem do katastru nemovitostí rozhodnutím katastrálního úřadu správními účinky ke dni, kdy byl návrh doručen

 

Děděním

• k přechodu práva na dědice dochází okamžikem smrti zustavitele

 

Rozhodnutím státního orgánu

• vlastnictví se nabývá dnem právní moci rozhodnutí

 

Na základě jiných skutečností stanovených zákonem

• přírůstky věcí a úroky z peněz
• přisvojením věci (lov zvěře, sběr hub atd.)
• nálezem věci opuštěné vlastníkem

 

7. Charakterizujte společné jmění manželů /vymezení předmětu, zánik a vypořádání/. Specifikujte zástavní právo, jakou plní funkci a co může být zástavním právem jištěno.

 

V manželství vzniká mezi manžely celá řada majetkových vztahů. Právní řád pokud se týká práv a povinností manželů v majetkových vztazích vychází ze zásady rovnoprávnosti manželů v těchto vztazích.

 

Společné vlastnictví manželů:

• může vzniknout jen mezi manžely
• není určen podíl spoluvlastnického vztahu
• podíl je při zániku SVM zásadně ve stejné výši

 

Předmět SVM

Je vše co může být objektivně předmětem vlastnictví a co bylo některým z manželů nabyto za dobu trvání manželství. (příjmy z podnikání, mzdy, nemocenské dávky, pojistné plnění atd.)

 

K předmětu SVM nepatří věci které jeden z manželů

• nabyl děděním bez ohledu na osobu zustavitele
• nabyl darem za trvání manželů od kohokoliv, včetně manžela pokud šlo o jeho vlastnictví
• věci které slouží osobní potřebě nebo k výkonu povolání jen jednoho z manželů
• věci vrácené podle předpisu o restituci

 

Zánik SVM

K zániku dochází obvyklými způsoby tj. prodejem, darováním, vyvlastněním, zničením, spotřebováním atd. SVM je vázáno pouze na dobu trvání manželství, proto zaniká nejpozději smrtí jednoho z manželů nebo jeho prohlášením za mrtvého, rozvodem, nebo prohlášením manželství za neplatné.

K zániku SVM může dojít i v době trvání manželství v těchto taxativních případech :

• zrušení SVM soudem – na návrh jednoho z manželů
• uložení trestu propadnutí majetku trestním soudem – ochrana druhého z manželů
• vyhlášení konkursu – v případě úpadku v podnikatelské činnosti

 

Vypořádání SVM

Vypořádáním se rozumí uspořádání vlastnických vztahů mezi manžely k věcem, které byly předmětem SVM v době jeho zániku.

Zásady při vypořádání SVM

• zásada stejné velikosti podílů
• zajištění potřeb nezletilých dětí
• přihlíží se k péči o rodinu a k zásluhám o nabytí a udržení společných věcí
• každý z manželů je oprávněn požadovat aby mu bylo uhrazeno co vynaložil na společný majetek a naopak uhradit co získal

 

Formy vypořádání

• dohodou
• rozhodnutím soudu
• rozhodnutím soudu v dědickém řízení
• uplatněním zákonné domněnky

 

 

Zástavní právo

Je právem věřitele, kterým se zajišťuje splnění jeho pohledávky a jejího příslušenství. Předmětem zástavního práva mohou být věci, které jsou způsobilým předmětem občanskoprávních vztahů majetkové povahy. Požadovatelnou  vlastností předmětu je ocenitelnost.

 

Vznik zástavního práva

• písemnou smlouvou
• schválenou dědickou smlouvou
• ze zákona

 

Obsah právního vztahu

• oprávnění věřitele k zajištění předmětu, který zajišťuje plnění pohledávky, jej zadržovat až do úplného splnění pohledávky
• možnost žádat uspokojení pohledávky z tohoto předmětu po termínu její splatnosti

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

8. Vysvětlete způsob nabývání dědictví včetně důsledků odmítnutí dědictví, dědickou nezpůsobilost a vydědění. Uveďte podmínky dědění ze zákona a ze závěti.

 

Dědictví spočívá v občanském právu na principu přechodu majetkových práv a povinností zustavitele na jeho právní nástupce přímo ze zákona již okamžikem smrti zustavitele.

 

Předpoklady dědění

• smrt zustavitele
• existence dědictví
• dědický titul – dědění ze zákona a dědění ze závěti

Oba tituly se navzájem nevylučují a je možné aby došlo k jejich souběhu za těchto podmínek :

• existuje platná závěť, ale část majetku není rozdělena
• platná závěť sice rozděluje celý majetek, ale některý ze závětních dědiců nedědí
• zustavitel nerespektoval v závěti ustanovení o neopominutelných dědicích

 

Výlučně ze zákona se dědí za těchto podmínek :

• zustavitel nezanechal závěť
• zanechal závěť, ale neplatnou
• žádný z dědiců z platné závěti dědictví nenabyl
• závěť zcela pominula nezletilé potomky, kteří se odvolali její neplatnosti

 

Odmítnutí dědictví

Jednostranný právní úkon dědice adresovaný soudu, kterým projevuje svoji vůli nebýt dědicem. Projev odmítnutí dědictví se musí týkat celého dědictví. Prohlášení musí být učiněno adresně vůči příslušnému soudu a to ve lhůtě stanovené zákonem. Lhůta počíná běžet ode dne kdy byl dědic vyrozuměn o svém právu a je jeden měsíc. Prohlášení o odmítnutí dědictví je neodvolatelné.

 

Nezpůsobilý dědic

• ten kdo se dopustil úmyslného trestného činu proti zůstaviteli, jeho manželu, dětem nebo rodičům, může však dědit pokud mu tento čin zůstaviteli odpustil
• ten kdo se dopustil zavrženíhodného jednání proti projevu poslední vůle zůstavitele, stalo-li se tak ještě za jeho života může ještě dědici odpustit

 

Vydědění

Je osobním úkonem zůstavitele, podobně jako závěť a proto jej musí učinit pouze on sám. K platnému vydědění se vyžaduje aby bylo jasně patrné z vůle zůstavitele.

 

Zustavitel může potomka vydědit jestliže :

• v rozporu z dobrými mravy neposkytl zůstaviteli potřebnou pomoc v nemoci, stáří nebo jiných závažných případech
• o zůstavitele trvale neprojevuje opravdový zájem, který by potomek projevovat měl
• byl odsouzen pro úmyslný trestný čin k trestu odnětí svobody nejméně na dobu jednoho roku
• trvale vede nezřízený život

 

 

 

9. Pojem a prameny rodinného práva. Vznik a zánik manželství. Určování otcovství a výživného.

 

Rodinné právo je soubor právních norem, které vymezují společenské vztahy mezi manželi, dětmi a dalšími rodinnými příslušníky. Prameny rodinného práva jsou zákon č.94 /1963 Sb. ve znění zákona č. 360 / 1999 Sb. – zákon o rodině.

 

Vznik manželství

 

Manželství je trvalé společenství muže a ženy založené zákonem stanoveným způsobem. Hlavním účelem manželství je založení rodiny a řádná výchova dětí.

Manželství se uzavírá svobodným a úplným souhlasným prohlášením muže a ženy o tom, že spolu vstupují do manželství učiněným před obecním úřadem pověřeným vést matriky , popř. před orgánem církve, oprávněným k tomu zvláštním předpisem.

 

• Občanský sňatek

Prohlášení o uzavření manželství učiní snoubenci před starostou (primátorem) nebo pověřeným členem obecního zastupitelstva matričního úřadu, v jehož obvodu má jeden z nich trvalý pobyt, a to za přítomnosti matrikáře.

 

• Církevní sňatek

Manželství se uzavírá v místě určeném předpisy církve nebo náboženské společnosti pro náboženské obřady nebo náboženské úkony. Církevní sňatek může být uzavřen až poté, kdy snoubenci předloží oddávajícímu osvědčení vydané příslušným matričním úřadem, od jehož vydání neuplynuly více než tři měsíce, o tom, že splnili všechny požadavky zákona pro uzavření platného manželství.

 

Občan České republiky může v cizině uzavřít manželství též před zastupitelským úřadem České republiky oprávněným k tomu zvláštním předpisem.

Snoubenci jsou povinni předložit stanovené doklady jakož i prohlásit, že jim nejsou známy okolnosti vylučující uzavření manželství, že navzájem znají svůj zdravotní stav a že zvážili úpravu budoucích majetkových vztahů, uspořádání budoucího bydlení a hmotné zajištění rodiny po uzavření manželství. Kdo chce uzavřít nové manželství, je povinen prokázat, že jeho dřívější manželství zaniklo, nebo bylo prohlášeno za neplatné.

 

Manželství nemůže být uzavřeno se ženatým mužem nebo vdanou ženou, neplatnost manželství vysloví soud i bez návrhu. Manželství nemůže být uzavřeno mezi předky a potomky a mezi sourozenci, totéž platí o příbuzenství založeném osvojením, pokud osvojení trvá. Neplatnost manželství vysloví soud i bez návrhu. Manželství nemůže uzavřít nezletilý. Výjimečně, jestliže to je v souladu se společenským účelem manželství, může soud z důležitých důvodů povolit uzavření manželství nezletilému staršímu 16 ti let. Manželství nemůže uzavřít osoba zbavená způsobilosti k právním úkonům. Manželství je neplatné, jestliže prohlášení o uzavření manželství bylo učiněno v důsledku bezprávné výhrůžky anebo omylu týkajícího se totožnosti jednoho ze snoubenců. Manželství nevznikne, když byli muž nebo žena k prohlášení donuceni fyzickým násilím.

 

Manželství zaniká smrtí, nebo prohlášením jednoho z manželů za mrtvého. Soud může na návrh jednoho z manželů manželství rozvést, jestliže je hluboce a trvale rozvráceno a neplní svoji funkci.

 

Určování otcovství

 

Narodí-li se dítě v době od uzavření manželství do uplynutí 300 dne po zániku manželství nebo po jeho prohlášení za neplatné, považuje se za otce manžel matky.

Narodí-li se dítě ženě znovu provdané, považuje se za otce manžel pozdější, i když se dítě narodilo před uplynutím 300 dne potom, kdy její dřívější manželství skončilo.

Za otcem se jinak považuje muž, jehož otcovství bylo určeno souhlasným prohlášením rodičů učiněným před matričním úřadem nebo soudem.

Souhlasným prohlášením rodičů lze určit otcovství k dítěti ještě nenarozenému, je-li již počato.

Nedošlo –li k určení otcovství podle předchozích ustanovení, může dítě, matka i muž, který o sobě tvrdí, že je otcem, navrhnout, aby otcovství určil soud.

Za otcem se považuje muž, který s matkou dítěte souložil v době, od které neprošlo do narození dítěte méně než 180 a více než 300 dnů, pokud jeho otcovství závažné okolnosti nevylučují.

Manžel může do 6. měsíců ode dne, kdy se dozví, že se jeho manželce narodilo dítě, popřít u soudu, že je jeho otcem. Také matka může do 6 měsíců od narození dítěte popřít, že otcem dítěte je její manžel.

 

Vyživovací povinnost.

 

Vyživovací povinnost rodičů k dětem trvá do té doby, pokud děti nejsou samy schopny se živit.

Oba rodiče přispívají na výživu svých dětí podle svých schopností, možností a majetkových poměrů. Dítě má právo se podílet na životní úrovni svých rodičů.

Při určení rozsahu jejich vyživovací povinnosti přihlíží se k tomu, který z rodičů a v jaké míře o dítě osobně pečuje. Žijí-li rodiče spolu, přihlédne se i k péči rodičů o společnou domácnost.

Nežijí-li rodiče nezletilého dítěte spolu, upraví soud rozsah jejich vyživovací povinnosti nebo schválí jejich dohodu o výši výživného.

Předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

10. Vyjmenujte subjekty pracovněprávního vztahu. Podmínky vzniku pracovního poměru, převedení na jinou práci a ukončení pracovního poměru. Pracovní smlouva a její podstatné složky.

 

Subjekty pracovně-právních vztahů

Jsou fyzické nebo právnické osoby, jimž jsou adresovány normy pracovního práva, tj. jejich práva a povinnosti v pracovně-právních vztazích pracovní právo upravuje.

 

• fyzické osoby
• právnické osoby
• odborová organizace
• stát a jeho orgány

 

K tomu aby uvedené subjekty mohly vstupovat do konkrétních pracovně-právních vztahů, nabývat práv, brát na sebe povinnosti, je nezbytné aby měly právní subjektivitu. Právní subjektivitou v těchto případech rozumíme souhrn určitých vlastností, požadovaných objektivním právem, které jsou předpokladem k tomu, aby fyzická nebo právnická osoba mohla být subjektem práv a právních povinností, tj. mohla být účastníkem pracovně-právních vztahů.

 

Podmínky vzniku pracovního poměru

Vzniká na základě některé ze tří právních skutečností

• pracovní smlouvou mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem dnem, který je ve smlouvě ujednán jako den nástupu do práce
• jmenováním vedoucího pracovníka (ředitele) podle zvláštních předpisů dnem, uvedeným při jeho jmenování jako den nástupu do funkce
• volbou vedoucích funkcionářů družstev dnem, jímž počíná volební období

 

Převedení na jinou práci

1. zaměstnanec musí být převeden na jinou práci
2. zaměstnavatel může zaměstnance převést na jinou práci bez jeho souhlasu

 

ad A)

• jestliže zaměstnanec podle lékařského posudku dlouhodobě ztratil způsobilost konat dosavadní práci
• koná-li těhotná žena nebo matka dítěte mladšího 9 měsíců práci, která dle lékařského posudku ohrožuje její těhotenství nebo mateřské poslání
• je-li to nutné dle lékařského posudku v zájmu ochrany zdraví jiných osob před nakažlivými chorobami
• jestliže to vyžaduje výkon pravomocného rozhodnutí soudu u trestu zákazu výkonu činnosti

 

ad B)

• zaměstnanec dostal výpověď z pracovního poměru proto, že nesplňuje předpoklady pro výkon sjednané práce, nebo proto, že porušil pracovní kázeň (po dobu výpovědní lhůty)
• proti zaměstnanci je zahájeno trestní řízení pro podezření ze spáchání úmyslného trestného činu při plnění pracovních úkolů
• zaměstnanec dočasně ztratil předpoklady pro výkon sjednané práce, v tomto případě je možný převod pouze na dobu nejdéle 30 pracovních dnů v kalendářním roce
• při prostojích nebo při přerušení práce nepříznivými povětrnostními podmínkami
• převedení je potřebné k odvrácení živelní pohromy, události nebo hrozící nehody nebo ke zmírnění jejich bezprostředních následků

 

Ukončení pracovního poměru

Pracovní poměr končí na základě následujících právních skutečností :

1. Objektivních

• smrt pracovníka
• uplynutí doby
• skončení dohodnutých prací

1. Subjektivních jednostranných právních úkonů

• výpovědí
• okamžitým zrušením
• zrušením ve zkušební době

1. Subjektivním dvoustranným právním úkonem

• dohoda o skončení pracovního poměru

1. Úředním rozhodnutím

• pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu o vyhoštění nebo odnětí povolení k pobytu u cizinců

 

Pracovní smlouva

Je shodný projev vůle zaměstnavatele a zaměstnance založit pracovní poměr. Uzavírá se písemně a jedno její vyhotovení předá zaměstnavatel zaměstnanci.

Pracovní smlouva musí obsahovat 3 podstatné náležitosti:

• den nástupu do práce
• místo výkonu práce
• druh práce

Pracovní smlouva většinou obsahuje i další náležitosti jako je sjednaná mzda, zkušební doba a doba trvání pracovní smlouvy (určitá – neurčitá) atd.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

11. Uveďte prameny pracovního práva. Charakterizujte odměnu za práci a vysvětlete pojem mzda ve smyslu § 111 – 113 zákoníku práce. Pojednejte o složkách mzdy – časová, úkolová, podílová a smíšená.

 

Prameny pracovního práva

Pracovní právo je jednou z částí našeho právního řádu a představuje relativně samostatný soubor právních norem, které upravují společenské vztahy při námezdní práci a vztahy úzce s nimi související. Pro společné vztahy, které jsou předmětem pracovního práva je typické, že jsou to vztahy ve kterých se spojuje pracovní síla pracovníka s výrobními prostředky za účelem výkonu práce přičemž každý z těchto prvků je vlastnictvím jiného subjektu.

 

Odměna za práci

Je to plnění, které organizace poskytne pracovníkovi za vykonanou práci.

 

• mzda – odměna za práci v pracovním poměru u organizací, zabývajících se podnikatelskou činností
• plat – odměna za práci konanou v pracovním nebo služebním poměru u zaměstnanců, kteří jsou zaměstnáni v rozpočtové nebo příspěvkové organizaci
• odměna – pojem pro označení odměn za práce konané na základě dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr a některých dalších činností

 

Složky a formy mzdy

Složky mzdy jsou části, ze kterých se celková mzda skládá. (tarifní mzda, příplatky, mimořádné odměny)

Formy mzdy jsou jednak použité prostředky (peníze, naturálie) jednak způsoby výpočtu mzdy v závislosti na vykonané práci (podílová, smíšená, časová, úkolová)

 

• časová mzda – mzda je stanovena za odpracovaný čas bez ohledu na kvalitu a množství práce
• úkolová mzda – odměna za konkrétně splněný úkol, za množství odvedené práce
• podílová mzda – odměna pracovníka podílem na jeho přínosu organizaci (na tržbě nebo zisku)
• smíšená – kombinace některých z výše uvedených

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

12. Postavení místní správy, působnost obcí a vztahy k orgánům státní správy. Charakterizujte orgány obcí a jejich pravomoci.

 

Bezprostřední výkon veřejné správy spočívá v návaznosti na činnost ústředních orgánů státu na úrovní místní správy. Místní správa jako činnost sestává z místní správy a se státní správy s jejich charakteristickými rysy, vykonávané vždy na místní úrovni a to příslušnými orgány obecní samosprávy a místní státní správy.

 

Působnost obcí

Obec je při výkonu místní správy povolána k plnění úkolů, které jsou vymezeny rámcem tzv. působnosti obce. Působností obce se rozumí právně vymezený okruh společenských vztahů, předmět, obsah a rozsah činností, v nichž obec realizuje svoji pravomoc.

 

• samostatná působnost – obecní správa a samospráva v jejímž rámci spravuje obec svoje záležitosti samostatně v souladu s platnými zákony a obecně závaznými právními předpisy.
• Přenesená působnost – výkon státní správy na svém územním obvodu – představuje podíl obce na výkonu státní správy

Podléhají vládě a ústředním orgánům státní správy a okresním úřadům.

 

Orgány obce

Obecní zastupitelstvo

Je nejvyšším samosprávným orgánem a zastupitelským sborem obce. OZ vykonává zákonem o obcích svěřené nejdůležitější pravomoci v oblasti samostatné působnosti obce. Zasedání OZ jsou veřejná,  schází se podle potřeby, nejméně však jednou za 3 měsíce. Usnášeníschopné je je-li přítomna nadpoloviční většina. Platnost usnesení – nadpoloviční souhlas všech členů.

 

Obecní rada

Je výkonným orgánem pro oblast samostatné působnosti obce. Je složena ze starosty, zástupce či zástupců a dalších radních, kteří jsou voleni obecním zastupitelstvem z řad jeho členů. Počet členů musí být nejméně 5 a nejvýš 13, vždy lichý počet.Zasedání OR jsou neveřejná. Schází se podle potřeby a usnáší se většinou hlasů. Zřizuje a ruší odbory a komise, se souhlasem okresního úřadu řídí činnost komisí a obecního úřadu v samostatné působnosti obce a ukládá jim úkoly. Při výkonu samostatné působnosti odpovídá obecnímu zastupitelstvu, při výkonu přenesené působnosti je podřízena okresnímu úřadu.

 

Starosta

Reprezentuje obec navenek a plní další úkoly stanovené zákonem o obcích. Starostu volí obecní zastupitelstvo a jemu je také starosta odpovědný za svou činnost. Starosta svolává a řídí zasedání obecního zastupitelstva, podepisuje zápis o průběhu jednání, obecně závazné vyhlášky nebo jiné usnesení obecního zastupitelstva. Připravuje, svolává a řídí schůze obecní rady a podepisuje její usnesení. Je oprávněn pozastavit výkon usnesení obecní rady v  samostatné působnosti, pokud má za to že je nesprávné a věc pak předložit k rozhodnutí zasedání obecního zastupitelstva.

 

Komise a odbory

Nejdůležitější jsou finanční a kontrolní. Jiné nemusí být zřízeny. Zřizuje je obecní rada ze zaměstnanců obecního úřadu.

 

 

13. Charakterizujte správně právní odpovědnost za přestupky vyplývající ze zákona 200/90 sb. a hmotně právní a procesní úprava řízení o přestupcích.

 

Definice přestupku

Přestupek je zaviněné jednání, jež porušuje nebo ohrožuje zájem společnosti a je za přestupek výslovně označeno v přestupkovém nebo jiném zákoně, nejde-li o jiný správní delikt postižitelný dle zvláštních předpisů, nebo o trestný čin. Přestupkem není jednání, kterým někdo odvrací útok hrozící nebo trvající na zájem chráněný zákonem nebo nebezpečí přímo hrozící zájmu chráněnému zákonem, jestliže tímto jednáním nebyl způsoben následek stejný nebo horší než ten který hrozil a toto nebezpečí nebylo možno odvrátit jinak.

 

Právní odpovědnost za přestupek

K právní odpovědnosti za přestupek postačí zavinění nedbalostní, nestanoví-li zákon úmyslně že je třeba úmyslného zavinění

Za přestupek není odpovědný ten kdo v době jeho spáchání nedovršil 15 rok věku.

Za přestupek není odpovědný ten, kdo v době spáchání přestupku pro svoji duševní poruchu nemohl rozpoznat, že jde o porušení nebo ohrožení zájmu chráněného zákonem, nebo nemohl ovládat své jednání. Odpovědnosti se nezbavuje ten , který se do stavu nepříčetnosti přivedl byť z nedbalosti požitím alkoholu nebo jiné návykové látky.

 

Přestupky projednávají

• obce
• okresní úřady
• orgány policie ČR ve věcech BESIP
• jiné správní orgány , stanoví-li to zvláštní zákon

 

Věcná příslušnost

Přestupek projednává orgán který je věcně příslušný tj. v jehož oboru působnosti k přestupku došlo.

 

Místní příslušnost

Projednání přestupku se realizuje u místního správního orgánu v jehož územním obvodu k přestupku došlo.

 

Společná řízení

Koná se v případě, že se pachatel dopustí více přestupků, které je příslušný projednávat stejný orgán.

 

Podezřelý z přestupku

Vznikne-li podezření, že přestupek spáchala určitá osoba, sdělí jí správní orgán z jakého přestupku je podezřelá. Objasňování, které přísluší PČR, musí být skončeno do 1 měsíce a potom se vyrozumí osoba podezřelá,  a pokud o to požádá tak i oznamovatel.

 

Obviněný z přestupku

Podezřelý se stává obviněný  jakmile proti němu správní orgán učinil první procesní úkon zpravidla předvolání k ústnímu jednání.

 

Výrok rozhodnutí

• popis skutku s označením místa a času jeho spáchání
• vyslovení viny, druh a výměra sankce, případně náhrada nákladů řízení

Smír

U přestupku na cti se správní orgán pokusí uraženého a obviněného smířit

 

Odvolání

Odvolat se v plném rozsahu může jen obviněný z přestupku nebo u mladistvého zákonný zástupce. Poškozený se může odvolat jen ve věci náhrady škody. U návrhových přestupků se  může navrhovatel odvolat jen proti té části rozhodnutí která se týká vyslovení viny obviněného.

 

Přezkoumání přestupku soudem

Soud nepřezkoumá rozhodnutí o přestupku za nějž nelze uložit pokutu vyšší než 2000 Kč. Požádá-li účastník, který podal návrh na přezkoumání rozhodnutí o přestupku soudem, o odložení výkonu rozhodnutí správní orgán jeho žádosti vyhoví.

 

Blokové řízení

Přestupek lze projednat v blokovém řízení jestliže je přestupek spolehlivě zjištěn, nestačí domluva a obviněný je ochoten zaplatit blokovou pokutu. Proti uložení pokuty v blokovém řízení se nelze odvolat. V blokovém řízení nelze projednat přestupky, které lze projednat jen na návrh.

 

Příkazní řízení

Pro zjednodušení a zrychlení projednávání přestupků umožňuje zákon příkazní řízení.  Tento způsob je bez ústního jednání, lze jej použít pouze v případě kdy není pochybnost, že se obviněný přestupku skutečně dopustil a věc nebyla vyřízena v blokovém řízení. Maximální pokuta v příkazním řízení je 2000 Kč. Obviněný může do 15 dnů od doručení rozhodnutí podat odpor správnímu orgánu, který rozhodnutí vydal. Včas podaný odpor má účinek zrušení příkazu a správní orgán pokračuje v řízení.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

14. Oprávnění k živnostenskému podnikání. Pojmové vymezení živnosti. Druhy živností. Organizace živnostenské správy, trestněprávní následky neoprávněného podnikání.

 

Živnost

Je soustavná činnost provozovaná samostatně , vlastním jménem, na vlastní odpovědnost, za účelem dosažení zisku a za podmínek stanovených živnostenským zákonem.

 

Oprávnění k živnostenskému podnikání

Živnost může provozovat fyzická nebo právnická osoba, splní-li podmínky uvedené živnostenským zákonem.

 

Všeobecné podmínky provozování živnosti

• dosažení věku 18 let
• způsobilost k právním úkonům
• bezúhonnost pokud živnostenský zákon nestanoví jinak

Za bezúhonného se pro účely tohoto zákona nepovažuje ten, kdo byl pravomocně odsouzen

1. pro trestný čin, jehož skutková podstata souvisí s předmětem podnikání
2. pro jiný trestný čin spáchaný úmyslně, jestliže vzhledem k povaze živnosti a osobě podnikatele je obava, že se dopustí stejného nebo podobného činu při provozování živnosti.

 

Zvláštní podmínky provozování živnosti

• odborná nebo jiná způsobilost pokud to zákon vyžaduje

 

Druhy živností

1. ohlašovací – smějí být provozovány při splnění podmínek na základě ohlášení
2. koncesované – provozovány na základě koncese

Ohlašovací se dále dělí na

• řemeslné
• volné
• vázané

 

Neoprávněné podnikání

• 61

Právnické osobě provozující bez živnostenského oprávnění činnost, která je předmětem činnosti volné může živnostenský úřad uložit pokutu do výše 50.000 Kč. Získá-li tím značný majetkový prospěch až do výše 100.000 Kč. Získá-li tím prospěch velkého rozsahu až do výše 500.000 Kč.

• 62

Právnické osobě provozující bez živnostenského oprávnění činnost, která je předmětem činnosti vázané nebo řemeslné může živnostenský úřad uložit pokutu do výše 100.000 Kč. Získá-li tím značný majetkový prospěch až do výše 200.000 Kč. Získá-li tím prospěch velkého rozsahu až do výše 750.000 Kč.

• 63

Právnické osobě provozující bez živnostenského oprávnění činnost, která je předmětem činnosti koncesované může živnostenský úřad uložit pokutu do výše 200.000 Kč. Získá-li tím značný majetkový prospěch až do výše 500.000 Kč. Získá-li tím prospěch velkého rozsahu až do výše 1.000.000 Kč.

Organizace živnostenské správy

 

15. Specifikace hospodářské soutěže, účast oprávněných subjektů a rozbor nekalé soutěže podle § 44 obchodního zákoníku. Podplácení podle § 49 obchodního zákoníku. Porušení obchodního tajemství podle § 51 obchodního zákoníku a ohrožování zdraví a životního prostředí podle § 52 obchodního zákoníku.

 

Fyzické i právnické osoby, které se účastní hospodářské soutěže, i když nejsou podnikatelé (dále jen soutěžitelé), mají právo svobodně rozvíjet svou soutěžní činnost v zájmu dosažení  hospodářského prospěchu a sdružovat se k výkonu této činnosti, jsou však povinny přitom dbát právně závazných pravidel hospodářské soutěže a nesmějí účast v soutěži zneužívat.

 

Nekalou soutěží je jednání v hospodářské soutěži, které je v rozporu s dobrými mravy soutěže a je způsobilé přivodit újmu jiným soutěžitelům nebo spotřebitelům. Nekalá soutěž se zakazuje.

 

Nekalou soutěží je zejména:

 

– klamavá reklama

– klamavé označení zboží a služeb

– vyvolávání nebezpečí záměny

– parazitování na pověsti podniku, výrobků či služeb jiného soutěžitele

– podplácení

– zlehčování

– porušování obchodního tajemství

– ohrožování zdraví spotřebitelů a životního prostředí

 

Podplácení § 49

 

Je jednáním jímž :

1. A) soutěžitel osobě, která je členem statutárního či jiného orgánu jiného soutěžitele nebo je v pracovním či obdobném poměru k jinému soutěžiteli, přímo nebo nepřímo nabídne, slíbí či poskytne jakýkoliv prospěch za tím účelem, aby jejím nekalým postupem docílil na úkor jiných soutěžitelů pro sebe nebo jiného soutěžitele přednost nebo jinou neoprávněnou výhodu v soutěži.
2. osoba uvedená v bodu a) přímo či nepřímo žádá, dá si slíbit, nebo přijme za stejným účelem jakýkoliv prospěch.

 

 

Porušení obchodního tajemství § 51

 

Porušováním obchodního tajemství je jednání, jímž jednající jiné osobě neoprávněně sdělí , zpřístupní, pro sebe nebo pro jiného využije obchodní tajemství, které může být využito v soutěži a o němž se dověděl :

1. tím, že mu tajemství bylo svěřeno nebo jinak se stalo přístupným na základě jeho pracovního vztahu k soutěžiteli, nebo na základě jiného vztahu k němu, popřípadě v rámci výkonu funkce, k níž byl soudem nebo jiným orgánem povolán
2. vlastním nebo cizím jednáním příčím se zákonu

 

 

 

 

Ohrožování zdraví a životního prostředí § 52

 

Je jednání, jímž soutěžitel zkresluje podmínky hospodářské soutěže tím, že provozuje výrobu, uvádí na trh výrobky nebo provádí výkony ohrožují zájmy ochrany zdraví nebo životního prostředí chráněné zákonem, aby tak získal pro sebe nebo pro jiného prospěch na úkor jiných soutěžitelů nebo spotřebitelů.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

16. Účel trestního zákona. Pojem a znaky trestného činu. Charakteristika a rozbor materiálního znaku. Pojem a znaky skutkové podstaty trestného činu, jejich rozbor obecně a konkrétní ustanovení § 219, 234, 241 a 248 trestního zákona.

 

Účel trestního zákona

Trestní zákon chrání společnost, ústavní zřízení České republiky, práva a oprávněné zájmy občanů a organizací před jednáními zvlášť nebezpečnými pro společnost (trestnými činy) a to tím, že určuje co je trestný čin a stanoví za ně tresty a ochranná opatření.

 

Prostředky k dosažení účelu trestního zákona jsou

• pohrůžka tresty
• ukládání a výkon trestů
• ochranná opatření

 

Pojem trestného činu

Trestný čin je pro společnost nebezpečný čin, jehož znaky jsou uvedeny v trestním zákoně. Čin jehož stupeň nebezpečnosti je nepatrný, není trestným činem i když jinak vykazuje znaky trestného činu.

 

Znaky trestného činu

• čin nebezpečný pro společnost
• trestně odpovědný pachatel
• znaky uvedené ve zvláštní části trestního zákona
• zavinění
• trestnost

 

Materiální znak

Stupeň nebezpečnosti pro společnost je určován :

• významem chráněného zájmu, který byl činem dotčen (dle systematiky TZ a trestní sazby)
• způsobem provedení činu ( např. surovým způsobem )
• jeho následky (škodlivá změna která vznikla na chráněném zájmu a předmětu útoku)
• okolnostmi za kterých byl čin spáchán ( za živelní pohromy – přitěžující, pod nátlakem – polehčující okolnost)
• osobou pachatele (např. blízký věku mladistvého pachatele, recidivista atd.)
• mírou zavinění (úmyslné, nedbalostní)
• pohnutka – motiv (vůle kterou vyjadřuje pachatel navenek např. zištný motiv nebo naopak tíživé poměry)

 

Skutková podstata trestného činu

Souhrn objektivních a subjektivních znaků trestného činu určitého druhu, které stanoví – určují o jaký konkrétní trestný čin se v daném případě jedná.

 

Skutkové podstaty trestného činu můžeme třídit podle těchto hledisek :

1. podle závažnosti TČ

• základní – základní odstavec příslušného §
• kvalifikované – druhý a vyšší odstavec v § TZ
• privilegované – činí určité jednání mírněji trestné

1. podle úpravy

• jednoduché – např. § 247 krádež
• složité – ke spáchání vyžadují více druhů jednání např. § 234 loupež je útok na svobodu a majetek

 

Jednotlivé skutkové podstaty jsou charakterizovány těmito znaky :

• objekt
• objektivní stránka
• subjekt
• subjektivní stránka

 

Objekt

Objektem TČ jsou společenské vztahy

• obecný – je obsažen v § 1 TZ
• druhový – je uveden v názvu hlav a oddílů trestního zákona
• individuální – konkrétní skutková podstata ve zvláštní části zákona
• hmotný předmět útoku – některé trestné činy mají mimo svůj objekt ještě hmotný předmět útoku, kterým jsou buď lidé nebo věci

 

Objektivní stránka

Je věcná stránka skutkové podstaty o které se může každý přesvědčit svými smysly.

1. znaky nepovinné – stávají se povinné jen za určitých podmínek

• místo jednání
• čas jednání
• účinek

1. znaky povinné – chybí-li nějaké nejde o trestný čin

jednání – projev vůle ve vnějším světě

• konání – fyzická činnost
• aktivní činnost – slovo, řeč
• opomenutí – nečinnost –osoba nesplnila povinnost o které věděla a kterou plnit měla

následek – ohrožení nebo porušení zájmů, které jsou objektem tr. činu. účinkem rozumíme změnu, která se děje na hmotném předmětu útoku

• ohrožovací následek – škoda nenastala ale nastat mohla
• poruchový následek – škoda nastala (majetek, zdraví)

příčinný vztah – spojuje jednání s následkem (účinkem) Příčinnou je každý jev, bez kterého by následek nenastal. Požadavek příčinného vztahu znamená, že určitá osoba může být trestná jen tehdy, jestliže svým jednáním následek skutečně způsobila.

 

Subjekt

Subjekt je pachatel trestného činu.

• osoba fyzická
• starší 15 let
• příčetná

 

Subjekt obecný – pachatel může být kdokoliv

Subjekt konkrétní – vyžaduje zvláštní vlastnosti

Subjekt speciální – určitá skupina osob zpravidla vymezená povoláním, fukcí nebo postavením (voják, veřejný činitel, atd.)

 

Subjektivní stránka

Vnitřní psychický stav pachatele k danému trestnému činu. Shrnuje vnitřní znaky trestného činu, které se týkají psychiky pachatele a nejvýznamnějším znakem je zavinění.

1. zavinění úmyslné

• úmysl přímý – pachatel věděl a chtěl
• úmysl nepřímý – pachatel věděl že může porušit a byl s tím srozuměn

1. zavinění nedbalostní

• nedbalost vědomá – věděl že může způsobit, ale bez přiměřených důvodů spoléhal, že nezpůsobí
• nedbalost nevědomá – nevěděl ale vzhledem k okolnostem vědět měl a mohl

 

Rozbor SPTČ u níže uvedených §

 

• 219 vražda

objekt – individuální život člověka

objektivní stránka – jednání fyzické násilí, následek smrt člověka

subjekt – obecný pachatel

subjektivní stránka – úmyslné zavinění

 

• 234 loupež

objekt – individuální majetek

objektivní stránka – jednání násilí, aktivní činnost pohrůžka, následek škoda na majetku

subjekt – obecný

subjektivní stránka – úmyslné zavinění

 

• 241 znásilnění

objekt – druhový lidská důstojnost, hmotný -žena

objektivní stránka – konání násilí

subjekt – konkrétní muž

subjektivní stránka – zavinění úmyslné

 

• 248 zpronevěra

objekt – individuální majetek

objektivní stránka – konání přivlastní si cizí věc

subjekt – obecný kdokoliv

subjektivní stránka – úmysl

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

17. Vývojová stádia trestného činu. Vyspecifikovat znaky, trestnost a zánik trestnosti u přípravy dle § 7 TZ.

 

Vývojová stádia trestného činu

 

Příprava § 7 TZ – úmyslně vytváří předpoklady pro dokonání trestného činu

Znaky přípravy

• úmysl připravit se na spáchání trestného činu
• společenská nebezpečnost
• nedošlo k pokusu ani dokonání trestného činu

Formy přípravy

• organizování trestného činu
• opatřování nebo přizpůsobování prostředků nebo nástrojů potřebných k jeho spáchání
• spolčení, srocení, dohoda o trestném činu
• návod a pomoc

Příprava se postihuje jako dokonaný trestný čin, ke kterému směřovala. Novela trestního zákona omezuje trestnost přípravy na případy zvlášť nebezpečných činů uvedených v § 62 TZ

Trestnost přípravy zaniká, pokud pachatel dobrovolně od přípravy upustí, odstraní nebezpečí které vzniklo a věc oznámí policii v době, kdy nebezpečí ještě mohlo být odstraněno.

 

Pokus TČ  § 8 TZ

Jednání které bezprostředně směřuje k dokonání trestného činu a jehož se dopustil pachatel v úmyslu tento TČ spáchat.

Znaky pokusu :

• jednání nebezpečné pro společnost které bezprostředně směřuje k dokonání trestného činu
• úmysl spáchat TČ
• k dokonání TČ nedošlo

 

Dokonaný TČ

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

18. Okolnosti vylučující protiprávnost. Pojem ustanovení § 13 a § 14 TZ včetně rozborů znaků a vyspecifikovat exces.

 

Okolnosti vylučující protiprávnost

Nutná obrana

Krajní nouze

Oprávněné použití zbraně

Výkon práva nebo povolání

Svolení poškozeného

 

• 13 Nutná obrana

Čin jinak trestný, kterým někdo odvrací útok hrozící nebo trvající na zájem chráněný trestním zákonem není trestným činem. Nejde o nutnou obranu, byla-li obrana zcela zjevně nepřiměřená způsobu útoku.

Podmínky nutné obrany

K nutné obraně je oprávněn kdokoli – nejen přímo napadený

Nutná obrana směřuje proti útoku, který přímo hrozí nebo trvá

• útok je úmyslné protiprávní jednání člověka fyzické osoby
• útok musí ohrožovat společenské vztahy uvedené v § 1 TZ

 

Exces tedy vybočení z nutné obrany je např. když pachatel napadl fyzicky poškozeného a poté se obrátil na útěk a poškozený použije na jeho zastavení např. střelnou zbraň . Nejde už o odvracení trvajícího útoku – útok skončil jedná se tedy o akt msty a nejedná se o nutnou obranu.

 

• 14 Krajní nouze

Čin jinak trestný, kterým někdo odvrací nebezpečí přímo hrozící zájmu chráněnému tímto zákonem, není trestným činem. Nejde o krajní nouzi, jestliže bylo možno toto nebezpečí odvrátit za daných okolností jinak anebo způsobený následek je zřejmě stejně závažný nebo ještě závažnější než ten, který hrozil.

 

Klasickým případem krajní nouze je například napadení člověka zdivočelým zvířetem, pokud hrozí nebezpečí ohrožující zdraví život nebo hrozí škoda většího rozsahu na majetku a nemohu zvíře zvládnout jiným způsobem mohu například na jeho eliminování použít střelnou zbraň.

Excesem by zde bylo vyhnat zvíře do míst kde nebezpečí již nehrozí a přesto jej usmrtit.

 

Druhým příkladem může být například požár budovy kde hrozí, bezprostřední nebezpečí přeskočení ohně přes střechu hospodářské budovy na obytnou budovu s možností velké škody na majetku a možnost ohrožení zdraví nebo života osob. Proto osoba nevidí jiné řešení než strhnout střechu hospodářské budovy, aby zabránila větší škodě která by vznikla na obytné budově a ohrožení obyvatel.

 

Zde by bylo excesem zbourat dům, když stačilo učinit opatření aby oheň nepřeskočil (vykácet stromy, strhnou střechu atd.) a vznikla tedy větší škoda než která hrozila.

 

 

 

 

 

19. Rozborujte nepřípustnost trestního stíhání podle § 11 TŘ a pojednejte o orgánech činných v trestním řízení dle § 12 TŘ.

 

Nepřípustnost trestního stíhání

Trestní stíhání nelze zahájit, a bylo-li již zahájeno, nelze v něm pokračovat a musí být zastaveno

• nařídí-li to prezident republiky – milost, amnestie
• je-li trestní stíhání promlčeno
• jde-li o osobu vyňatou z pravomoci orgánů činných v trestním řízení, nebo o osobu k jejímuž stíhání je potřeba souhlas, a jestliže souhlas nebyl oprávněným orgánem dán
• jde-li o osobu, která pro svůj věk není trestně odpovědná
• proti tomu kdo zemřel
• proti tomu, proti němuž dřívější stíhání pro týž skutek skončilo pravomocným rozsudkem soudu nebo bylo pravomocně zastaveno, jestliže rozhodnutí nebylo v předepsaném řízení zrušeno
• proti tomu, proti němuž dřívější stíhání pro týž skutek skončilo pravomocným rozhodnutím jiného orgánu ke stíhání trestných činů oprávněného, jestliže rozhodnutí nebylo v předepsaném řízení zrušeno
• je-li trestní stíhání podmíněno souhlasem poškozeného a souhlas nebyl dán nebo byl vzat zpět
• stanoví-li tak vyhlášená mezinárodní smlouva kterou je ČR vázána

 

Orgány činné v trestním řízení

• soudy
• státní zástupce
• vyšetřovatel
• policejní orgány

 

Policejními orgány se rozumí

• PČR
• Vojenská policie (trestné činy vojáků)
• Vězeňská služba ( trestné činy pracovníků vězeňské služby)
• BIS – pověřené orgány (trestné činy pracovníků BIS)
• Celní úřady (ve specifických trestních činech)

 

Soudy se rozumí

• okresní soud
• krajský soud
• vrchní soud
• nejvyšší soud

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

20. Vysvětlete účel trestního řádu a postup orgánů činných v trestním řízení. Uveďte základní zásady trestního řízení a spolupráce se zájmovými sdruženími občanů dle § 2 – 3 TŘ.

 

Účel trestního řádu

 

Účelem TŘ je upravit postup orgánů činných v trestním řízením tak, aby trestné činy byly náležitě zjištěny a jejich pachatelé podle zákona spravedlivě potrestáni. Řízení přitom musí působit k upevňování zákonnosti, předcházení a zamezování trestné činnosti, k výchově občanů v duchu důsledného zachovávání zákonů a pravidel občanského soužití i čestného plnění povinností ke státu a společnosti.

 

Základní zásady trestního řízení

 

• stíhání jen ze zákonných důvodů a způsobem který stanoví trestní řád
• dokud pravomocným odsuzujícím rozsudkem není vyslovena vina, musí se na toho proti komu je vedeno trestní řízení pohlížet jako na nevinného
• státní zástupce je povinen stíhat všechny trestné činy o kterých se dozví pokud zákon nebo platná mezinárodní smlouva nestanoví jinak
• jestliže zákon nestanoví jinak, postupují orgány činné v trestním řízení z úřední povinnosti. Musí trestní věci projednat co nejrychleji a s plným šetřením občanských práv zaručených ústavou.
• orgány činné v trestním řízení postupují tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí
• jednání před soudem vždy ústní a veřejné vyjma případů určených zákonem
• vynesení rozsudku vždy veřejné
• právo používání mateřského jazyka
• zásada spolupráce se zájmovými sdruženími občanů
• zásada zajištění práva na obhajobu – osobě proti které se vede trestní řízení je zaručena plná ochrana zákonných práv a zájmů

 

Spolupráce se zájmovými sdruženími občanů § 3 tr. ř.

 

Orgány činné v trestním řízení spolupracují se zájmovými sdruženími občanů, aby posílili výchovné působení trestního řízení a také tímto způsobem trestnou činnost zamezovaly a jí předcházely.

Zájmová sdružení občanů, kterými se pro účely zákona rozumějí zejména odborové a jiné společenské organizace, pracovní kolektivy a církve s výjimkou politických stran a hnutí, mohou po projednání v kolektivu nabídnout převzetí záruky za nápravu obviněného, mají-li důvodně za to, že jsou předpoklady, aby se obviněný působením kolektivu napravil. Soud, jemuž byl zaslán takový návrh, projedná věc v hlavním líčení, zpravidla před kolektivem zájmového sdružení občanů a rozhodne-li se záruku přijmout, vezme na ni zřetel při rozhodování o trestu. Může zejména, pokud to zákon trestní zákon připouští, povolit podmíněný odklad výkonu trestu nebo uložit jiný druh trestu, který není spojen s odnětím svobody, nebo upustit od potrestání.

Zájmové sdružení, které převzalo záruku, pečuje o převýchovu a nápravu obviněného, který mu byl na záruku svěřen, a dbá aby nahradil škodu, kterou způsobil trestným činem.

 

 

 

21. Charakterizujte důvody vazby podle § 67 trestního řádu, kdo rozhoduje o vazbě dle § 68 tr. ř., kdo vydává a realizuje příkaz k zatčení § 69 tr.ř.

 

 

Důvody vazby § 67

 

Obviněný smí být vzat do vazby jen tehdy, jsou-li konkrétní skutečnosti, které odůvodňují obavu :

1. že uprchne, nebo se bude skrývat, aby se tak trestnímu stíhání nebo trestu vyhnul, zejména nelze-li jeho totožnost hned zjistit, nemá-li stálé bydliště anebo hrozí-li mu vysoký trest
2. že bude působit na dosud nevyslechnuté svědky nebo spoluobviněné nebo jinak mařit objasňování skutečností závažných pro trestní stíhání nebo
3. že bude pokračovat v trestné činnosti, pro niž je stíhán, dokoná trestný čin, o který se pokusil, nebo vykoná trestný čin, který připravuje, nebo kterým hrozil.

 

Rozhodnutí o vazbě § 68

 

Vzít do vazby lze jen osobu, jíž bylo sděleno obvinění. O vazbě rozhoduje soud a v přípravném řízení na návrh státního zástupce soudce.

 

Příkaz k zatčení § 69

 

Jestliže je dán některý z důvodů vazby a obviněného nelze předvolat, předvést, nebo zadržet a zajistit tak jeho přítomnost u výslechu, vydá v přípravném řízení soudce na návrh státního zástupce a řízení před soudem předseda senátu příkaz, aby byl obviněný zatčen.

 

Zatčení provedou na základě příkazu policejní orgány, které jsou též povinny, je-li toho k provedení příkazu třeba, vypátrat pobyt obviněného.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

22. Z jakých důvodů může vyšetřovatel provést zadržení obviněného dle trestního řádu a vysvětlete, kdo může zadržet osobu podezřelou. Vyjmenujte úkony nezbytné pro zadržení podle § 75 – 76 tr. ř.

 

 

Zadržení obviněného vyšetřovatelem § 75

 

Jestliže je tu některý z důvodů vazby a pro neodkladnost věci nelze rozhodnutí o vazbě předem opatřit, může vyšetřovatel obviněného zadržet prozatím sám. Je však povinen provedené zadržení státnímu zástupci bezodkladně ohlásit a předat mu opis protokolu, který sepsal při zadržení, i další materiál, který státní zástupce potřebuje, aby popřípadě mohl podat návrh na vzetí do vazby. Návrh musí být podán tak, aby obviněný mohl být nejpozději do 48 hodin od zadržení odevzdán soudu , jinak musí být propuštěn na svobodu.

 

Zadržení osoby podezřelé § 76

 

Osobu podezřelou ze spáchání trestného činu může , je-li dán některý z důvodů vazby vyšetřovatel v naléhavých případech zadržet, i když jí dosud nebylo sděleno obvinění. K zadržení je třeba předchozího souhlasu státního zástupce. Bez takového souhlasu lze zadržení provést, jen jestliže věc nesnese odkladu a souhlasu nelze předem dosáhnout , zejména byla-li osoba přistižena při trestném činu anebo zastižena na útěku.

 

Osobní svobodu osoby, která byla přistižena při trestném činu nebo bezprostředně poté smí omezit kdokoli, pokud je to nutné ke zjištění její totožnosti, k zamezení útěku, nebo ke zajištění důkazů. Je však povinen tuto osobu ihned předat vyšetřovateli, nebo policejnímu orgánu. Příslušníka ozbrojených sil může předat též nejbližšímu útvaru ozbrojených sil, nebo správci posádky. Nelze-li takovou osobu ihned předat, je třeba některému z uvedených orgánů omezení osobní svobody bez odkladu oznámit.

 

Vyšetřovatel, který proved zadržení, zadrženou osobu vyslechne a o výslechu sepíše protokol, v němž označí místo, čas a bližší okolnosti zadržení a uvede osobní údaje zadržené osoby, jakož i podstatné důvody zadržení.

 

Vyšetřovatel, který zadržení provedl, nebo kterému byla osoba předána, ji bezodkladně propustí, jestliže bude podezření rozptýleno nebo důvody zadržení z jiné příčiny odpadnou. Nepropustí-li zadrženou osobu na svobodu, předá státnímu zástupci protokol o jejím výslechu se záznamem o sdělení obvinění a další důkazní materiál tak, aby státní zástupce popřípadě mohl podat návrh na vzetí do vazby. Návrh musí vyšetřovatel podat bez odkladu, aby osoba zadržená mohla být odevzdána soudu nejpozději do 48 hodin od tohoto zadržení, jinak musí být propuštěna na svobodu.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

23. Důvody, za kterých lze vykonat domovní a osobní prohlídku. Co je to prohlídka jiných prostor a pozemků, kdo ji, může nařídit a který orgán činný v trestním řízení může vstoupit do obydlí a jiných prostor nebo pozemků a na jakém podkladě.

 

 

Důvody domovní a osobní prohlídky

 

Domovní prohlídku lze vykonat, je-li důvodné podezření, že v bytě nebo v jiné prostoře sloužící k bydlení nebo v prostorách k nim náležejících je věc nebo osoby důležitá pro trestní řízení. Z předchozích důvodů lze vykonat i prohlídku prostor nesloužících k bydlení a pozemků, pokud nejsou veřejně přístupné.

Osobní prohlídku lze vykonat, je-li důvodné podezření, že někdo má u sebe věc důležitou pro trestní řízení.

U osoby zadržené a u osoby , která byla zatčena, nebo která se bere do vazby, lze vykonat osobní prohlídku též tehdy, je-li tu podezření, že má u sebe zbraň, nebo jinou věc, jíž by mohla ohrozit život svůj nebo vlastní.

 

Příkaz k domovní prohlídce

 

Nařídit domovní prohlídku může nařídit předseda senátu a v přípravném řízení na návrh státního zástupce soudce. V neodkladných případech tak může namísto příslušného předsedy senátu nebo soudce učinit předseda senátu nebo soudce, v jehož obvodu má být prohlídka učiněna. K domovní prohlídce musí být vydán písemný příkaz a musí být odůvodněn. Doručí se osobě, u níž se prohlídka koná, při prohlídce a není-li to možné, nejpozději do 24 hodin po odpadnutí překážky, která brání doručení.

Na příkaz předsedy senátu nebo soudce vykoná prohlídku policejní orgán, v přípravném řízení též vyšetřovatel.

 

Příkaz k prohlídce jiných prostor a pozemků

 

Nařídit prohlídku jiných prostor nebo pozemku je oprávněn předseda senátu, v přípravném řízení státní zástupce, vyšetřovatel, nebo policejní orgán. Vyšetřovatel, nebo policejní orgán k tomu potřebuje předchozí souhlas státního zástupce.

Prohlídku provede orgán, který ji nařídil, nebo na jeho příkaz policejní orgán.

Bez příkazu nebo souhlasu může vyšetřovatel nebo policejní orgán provést prohlídku, jestliže příkazu nebo souhlasu nelze předem dosáhnout a věc nesnese odkladu. O tomto úkonu však musí bezprostředně uvědomit orgán, který je k vydání příkazu nebo souhlasu oprávněn.

 

Příkaz k osobní prohlídce

 

Nařídit osobní prohlídku je oprávněn předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce, nebo s jeho souhlasem vyšetřovatel nebo policejní orgán.

Nevykoná-li osobní prohlídku orgán, který ji nařídil, vykoná ji na jeho příkaz policejní orgán. Vždy osoba stejného pohlaví. Bez příkazu nebo souhlasu může vyšetřovatel nebo policejní orgán vykonat osobní prohlídku jen tehdy, když souhlasu nelze dosáhnout a věc nesnese odkladu, anebo jestliže jde o osobu přistiženou při trestném činu nebo o osobu, na kterou byl vydán příkaz k zatčení.

 

 

 

Vstup do obydlí, jiných prostor a na pozemek

 

Vyšetřovatel nebo policejní orgán může vstoupit do obydlí, jiných prostor, nebo na pozemek jen tehdy, jestliže věc nesnese odkladu a vstup je tam nezbytný pro ochranu života nebo zdraví osob nebo pro ochranu jiných práv a svobod nebo pro odvrácení závažného ohrožení veřejné bezpečnosti a pořádku.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

24. Charakterizujte postup orgánů činných v trestním řízení před zahájením trestního stíhání dle trestního řádu. Uveďte a popište jednotlivé druhy vyřízení případu před zahájením trestního stíhání a které orgány jsou oprávněny toto provést.

 

Státní zástupce, vyšetřovatel a policejní orgán jsou povinni přijímat oznámení o skutečnostech nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin a co nejrychleji je vyřizovat. Jsou povinni poučit oznamovatele o odpovědnosti za vědomě nepravdivé údaje a pokud o to oznamovatel požádá, do jednoho měsíce od oznámení jej vyrozumět o učiněných opatřeních.

Vyšetřovatel a policejní orgán jsou povinni učinit všechna potřebná opatření k odhalení trestných činů a zjištění jejich pachatelů. Jsou povinni činit nezbytná opatření k předcházení trestné činnosti.

K prověření oznámení o skutečnostech nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin, a ostatních podnětů k trestnímu stíhání opatřují vyšetřovatel a policejní orgán potřebné podklady a nezbytná vysvětlení a zjišťují a zajišťují stopy trestného činu . Vyšetřovatel provádí úkony podle tohoto ustanovení u trestných činů, na které zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice převyšuje 3 roky. Právní posouzení trestného činu vyšetřovatelem je pro policejní orgán závazné.

Vysvětlení nesmí být požadováno od osob, které mají zákonem uloženou nebo uznanou povinnost mlčenlivosti, ledaže by byl této povinnosti zproštěn příslušným orgánem.

 

Nejde-li ve věci o podezření z trestného činu, státní zástupce, vyšetřovatel nebo policejní orgán věc odloží usnesením, jestliže není na místě vyřídit věc jinak. Takovým vyřízením může být zejména:

• odevzdání věci příslušnému orgánu k projednání přestupku
• odevzdání věci jinému orgánu ke kázeňskému nebo kárnému projednávání

 

Státní zástupce, vyšetřovatel nebo policejní orgán odloží věc usnesením před zahájením trestního stíhání, je-li trestní stíhání nepřípustné, neúčelné, nebo když se nezjistí skutečnosti, opravňující zahájit trestní stíhání.

 

Dočasné odložení trestního stíhání je možné jestliže je to třeba k objasnění trestné činnosti spáchané ve prospěch zločinného spolčení, zvlášť závažného úmyslného trestného činu může vyšetřovatel se souhlasem státního zástupce dočasně odložit zahájení trestního stíhání. Nejdéle však na dva měsíce.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

25. Vysvětlete a pojednejte o jednotlivých rozhodnutích v přípravném řízení dle § 171-173 tr. řádu. Uveďte důvody zastavení trestního stíhání dle § 172 tr. řádu a který orgán činný v trestním řízení je k tomu oprávněn.

 

• 171 – postoupení věci

Vyšetřovatel postoupí věc jinému orgánu, jestliže výsledky přípravného řízení ukazují, že nejde o trestný čin, že však jde o skutek, který by mohl být jiným orgánem posouzen jako přestupek nebo kárné provinění.

 

• 172 – zastavení trestního stíhání

Vyšetřovatel zastaví trestní stíhání,

• je-li nepochybné, že se nestal skutek, pro který se stíhání vede
• není-li tento skutek trestným činem a není důvod pro postoupení věci
• není-li prokázáno, že skutek spáchal obviněný
• je-li trestní stíhání nepřípustné
• nebyl-li obviněný v době spáchání činu trestně odpovědný
• zanikla-li trestnost činu

Vyšetřovatel může zastavit trestní stíhání,

• je-li trest, k němuž může stíhání vést, zcela bez významu vedle trestu, který pro jiný čin byl obviněnému již uložen, nebo který ho podle očekávání postihne
• bylo-li o skutku obviněného již rozhodnuto jiným orgánem, kázeňsky, kárně nebo cizozemským soudem nebo úřadem a toto rozhodnutí lze považovat za postačující.

 

• 173 – přerušení trestního stíhání

Vyšetřovatel přeruší trestní stíhání,

• nelze-li pro nepřítomnost obviněného věc náležitě objasnit
• nelze-li obviněného pro těžkou chorobu postavit před soud
• není-li obviněný pro těžkou duševní chorobu, která u něj nastala až po činu schopen chápat smysl trestního stíhání
• je-li obviněný vydán do ciziny nebo vyhoštěn